Osobním vlakem z Espenhainu do Lipska

Trat’ odbočuje z nádraží Böhlen, kam se dá dostat příměstskou dopravou směrem na Zwickau anebo Geithain každých 30 minut, a byla otevřena 1.5.1913. Od 1939 sloužil i pro odvoz uhlí z povrchového dolu. Od 2.6.1961 byla elektrifikovaná, elektrifikace je ale nyní odstraněna.

Zimní jízdní řad z roku 1971/72

Jak je patrné z jízdního řadu, osobní doprava nebyla ani za NDR příliš silná. V pracovních dnech byla ve vlaku 4105 dokonce zařazená 1. třída, a zatímco ráno do Espenhainu přijel jenom vlak 4102, odjely ráno v pracovních dnech hned tři, ty dva asi přijely jako soupravové. Mapa trati je zde Po příjezdu do Böhlenu jsem šel na hřbitov a natočil jsem průjezd vlaku do Lipska.

Přejezd Röthaer Straße

Potom jsem šel vedle trati směr Rötha, kde jsem spatřil, že bývalý sloup trakčního vedení našel nové uplatnění pro břečťan.

Most přes řeku Pleiße

Záplavové území řeky překlenují tři mosty.

Zastávka Rötha

V obci Rötha dokonce obnovili nástupiště.

Hranice infrastruktury

U km 5,820 je od Böhlenu konec veřejné infrastruktury, dál je trat’ provozována jako vlečka. Náhodou jsem potkal kamaráda výpravčího, který mě varoval, abych se na trati dával pozor, protože ráno jel neveřejný motorový vůz Espenhain – Leipzig a zpět.

Vzal mně se sebou autem k předávacímu nádraží Espenhain, kde začínaly zvláštní jízdy. Koleje vedou ještě trochu dál do některých podniků, jak je patrné z mapy, tam jsme ale neměli přístup.

Předávací nádraží Espenhain

Mezitím mně volal bratr, že se vlastně chtěl svést vlakem v 11:10 h z Lipska hl.n., že to ale vzdal pro příliš velký zájem cestujících a pojede napřed do  Böhlenu S-Bahnem. Proto se tu chystá 204.005 přidat ještě čtvrtý vagon.

Výstava lokomotiv

Lokomotivou řady 346 (V60) se dalo svést na stanovišti v areálu. Jízdní řad byl https://filehorst.de/d/ejrHDiDt

Po výstupu obrovského množství cestujících jsem utíkal dopředu, abych pro vlak s odjezdem v 12:28 h zístal místo u okna a mohl jsem natočit cestu do Lipska. Jeli jsme totiž z Gaschwitzu po trati nazvané „lesní dráha“, kam od 15.12.2002 už nejedou osobní vlaky, nákladní doprava končila v roce 2004, infrastruktura je ale pro odklony ponechaná. Po příjezdu do Lipska hl.n. jsem šel něco nakupovat, přičemž jsem největší čas strávil v supermarketu u výkupu lahví. Protože v Německu je v neděli otevření prodejen mimo nádraží a benzinových čerpadel zakázáno, každý se snažil právě v neděli vrátit zálohované lahve.

U východu policajti zadrželi Afričana, který chtěl opustit prodejnu bez zaplacení. I když jsem bratrovi poslal zprávu, že jsem v druhém vozu za lokomotivou vlevo, nespatřil mě, a jak jsem zjistil později, vypnul se mi smartphone, takže se mi ani nedovolal. Tak jel domu a nestřetli jsme se.

Gaschwitz

Potom jsem jel S-Bahnem do Gaschwitzu, kde jsem fotil motorový vůz dovezený z ostrova Rujány, kde Pressnitztalbahn provozuje i trat’ Bergen – Putbus.

Plagwitz, motorový vůz do Espenhainu

Abych se dostal veřejnou dopravou na nádraží Plagwitz, musel jsem se vrátit S-Bahnem do zastávky Wilhelm-Leuschner-Platz a pokračovat tramvají linky 14.

Konečná linky 14 před nádražím Plagwitz

V druhém videu jsem filmoval střetnutí zvláštních vlaků do a z Espenhainu a protože jsem spatřil, že na nádraží čekají nákladní vlaky na volné trasy, zůstal jsem tam, až projely. Vlastně jsem se chtěl vrátit vlakem na hlavní nádraží, protože ale slavnostně hlásili, že vlak je zrušen bez náhrady kvůli ochoření personálu, vrátil jsem se zase tramvají na hlavní nádraží, kde obrovské množství lidí čekalo na spěšný vlak do Drážd’an, který už přijel opožděný a odjel kvůli ostrému obratu o 10 min opožděn.

Naštěstí jsem získal místo k sezení a v Dresden-Neustadt jsem měl dost času na přestup domů. Další fotky jsou na https://abload.de/gallery.php?key=dHxbztjl