Srovnání a recenze: Panasonic TZ100 versus Sony RX100 VII

Coby dospívající jsem pochopitelně šotil s tím, co mi někdo půjčil. Tehdy byly populární kompakty od Canonu pro své intuitivní ovládání a kompletní sadu režimů včetně priority závěrky a času, manuálního režimu, volitelně ručního ostření a natáčení videa. Prvním “vlastním” – ve skutečnosti úplně můj nebyl – modelem pak byl Canon PowerShot SX120 IS s výše uvedenými ctnostmi, tehdy slušným 1/2,3’’ snímačem a desetinásobným zoomem.

Během studií jsem vystřídal snad půltucet kusů jeho následovníků až po model SX160 IS, který kromě malých evolučních vylepšení měl dokonce 16x zoom, ale pořád ještě napájení z AA článků. To byla velká výhoda na cesty: mohl jsem použít různá nabíjecí AAčka, různé kompatibilní nabíječky a v případě nouze pořídit jednorázové články kdekoli v trafice. SX170 IS vyžadoval už, stejně jako většina kompaktů té doby, nakupovat zásobu proprietárních akumulátorů a tahat s sebou i specifickou nabíječku na ně.

Canon PowerShot SX130 IS už slouží jako hračka pro dítě, 30. 1. 2024 © Libor Peltan]

Já jsem tudíž až trestuhodně dlouho setrval u zastaralé techniky a těžil mimojiné z toho, že v případě nenadálého nebo postupného rozbití přístroje bylo možné na bazaru koupit nový za někdy i jen tříciferné částky. Společné výlety s kamarádem Jethrem mě však při třídění fotek, kdy byly ty jeho technicky propastně kvalitnější, přimělo přece jen uvažovat nad razantnější investicí, a to příhodně v době, kdy rostl můj příjem a kdy výrobci kompaktů začali zavádět nabíjení USB kabelem (jako u mobilu), po čemž jsem toužil už od pořízení první powerbanky.

Na základě obřích zkušenosti s kompaktními “ultrazoomy” od Canonu jsem vytyčil minimální požadavky: velikost do kapsy, alespoň 16x zoom, palcový snímač, nabíjení přes USB a čtyřciferná cena, a absolvoval studenou sprchu při zjištění, že bez kompromisu ani tyto minimální požadavky nesplňuje nic.

Canon SX730 HS je víceméně pokračováním výše představených typů a prvním z nich, který umožňuje USB nabíjení, i když tato výhoda je výrobcem málem tajena a skryta v hloubi specifikací. Disponuje dokonce čtyřicetinásobným zoomem, ale snímač je pořád stejně malý, což nekoresponduje s touhou zlepšit focení za šera a v protisvětle. O něco později jsem však tento PowerShot přece jen koupil, a sice manželce za účelem focení ptáků, což je koníček, kterému jsme propadli během jarních covidových uzávěr. Dalekohled je to výborný, ale je znát, že když je ptáček nervóznější, nedopadne obrázek podle očekávání. V poslední době ho používám k odlovu letadel, která se chystají na přistání několik kilometrů od mého domova.

Canon PowerShot SX730HS s plně nazoomovaným 40x objektivem, 30. 1. 2024 © Libor Peltan

S mírným přimhouřením rozpočtu jsem nakonec pořídil Panasonic TZ100 a kromě zřídkakdy nedostatečného 10x zoomu splnil všechna má očekávání. Po čase se ale častěji ocital v rukou servisu, a tak jsem jako jeho náhradu a doplnění nedisponibilního kusu pořídil ještě jeden stejný z druhé ruky. Po čase však i ten začal trpět na stejné neduhy, a tak jsem se poohlížel po konkurenci. Jenže za ty roky se situace na trhu nezměnila vůbec. Pak jsem na bazaru zahlédl velmi výhodnou nabídku Sony RX100 VII (za cenu srovnatelnou s novým TZ100) a spontánně ho pořídil, pročež můžu nabídnout tuto srovnávací recenzi.

Srovnání a recenze

Panasonic Lumix DMC-TZ100 je kompakt s jednopalcovým 20 Mpix snímačem a 10x optickým zoomem. Byl představen v roce 2016 a od roku 2018 se prodává za prakticky neměnnou cenu kolem 12 000 Kč. Alternativou je mírně vylepšený TZ200 z roku 2018 s dokonce 15x zoomem, ale za cenu vyšší světelnosti objektivu (3.3 versus 2.8) a o polovinu vyšší ceny. Od té doby Panasonic žádný podobný produkt nevyvinul.

SONY CyberShot DSC-RX100 VII je kompakt s jednopalcovým 20 Mpix snímačem a 8x optickým zoomem. Začal se prodávat na podzim 2019 za zhruba 33 000 Kč a na tom se dodnes nic nezměnilo. Alternativou je až na drobnosti shodný předchůdce RX100 VI, jehož cena po vydání “sedmičky” spadla na zhruba 26 000 Kč. Předchozí modely řady RX100 měly ale ještě jiný objektiv s jen 2.9x zoomem, což (pro mě) neobhajuje jeho nižší světelnost (1.8 versus 2.8). Naopak “sedmička” je poslední své řady a ani Sony ve vývoji zoomovacích kompaktů nepokračuje.

Srovnání ze strany displeje: Panasonic Lumix DMC-TZ100 (vpravo) a SONY CyberShot DSC-RX100 VII (vlevo), 30. 1. 2024 © Libor Peltan

Kromě ceny je na první pohled rozdílná velikost obou foťáků. Sony (102x58x43 mm) se do kapsy vejde snáze než Panasonic (111x65x45 mm). Při shodně třípalcovém dotykovém displeji (který však dává u Sonyho na pohled výrazně horší obraz, pročež fotky v náhledu kolikrát vypadají jako nepovedené) tak na RX100 nezbylo místo pro hledáček, který je tudíž výsuvný, podobně jako v obou případech blesk. Na tělo TZ100 se též vešlo více tlačítek, která jsou navíc programovatelná, a tak je bezesporu rychlejší přístup k často používaným funkcím.

Nejzásadnější srovnávací otázkou je pochopitelně kvalita samotného focení. Jak už jsem zmínil, papírové specifikace skloňují zcela identické klíčové parametry světelnosti (při minimálním ohnisku, které se liší jen o vlásek), velikosti čipu i jeho rozlišení. V praxi se subjektivně zdá, že Sony ostří výrazně rychleji (což se při divokém šocení hodí), ale hlavně i o něco přesněji, takže snímky se jeví lépe proostřené.

K férovému srovnání jsem za soumraku vyrazil do pupku železničního světa a s nastaveným ISO 800 jsem pokud možno shodně (a obecně málo) přiblížené objektivy namířil na namátkou vybrané lokomotivy. Ty pochopitelně musely vyjít skvěle, cílem však bylo detailně se podívat na ostrost objektů v pozadí.

Praha hl.n.: srovnání Panasonic Lumix DMC-TZ100 (vlevo) a SONY CyberShot DSC-RX100 VII (vpravo), nahoře výřezy, 21. 2. 2024 © Libor Peltan

TZ100 při o ždíbek větším přiblížení zvolil krapet menší clonu a to se projevilo v kratší závěrce, snímek z ruky se ale podařil v obou případech. Hloubková proostřenost podél soupravy je u RX100 o něco hezčí, ale rozdíl není markantní.

V případě fotky žlutého vlaku bylo delší ohnisko naopak u Sonyho, který ovšem opět otestoval pevnost mých rukou delší závěrkou, a clonové číslo tak tentokrát vyšlo shodně 3,5. Výsledný vzhled třetího vozu soupravy dopadl též ekvivalentně. Celkově se tedy zdá, že že jestli RX100 fotí lépe, je to spíše jen rychlejším a snad spolehlivějším ostřením.

Praha hl.n.: srovnání Panasonic Lumix DMC-TZ100 (vlevo) a SONY CyberShot DSC-RX100 VII (vpravo), nahoře výřezy, 21. 2. 2024 © Libor Peltan

V čem naopak Sony zaostává, je praktičnost ovládání. Zoomovací kroužek na ťuknutí nereaguje buď vůbec, nebo naopak přizoomuje moc najednou, takže dosažení optimální kompozice je obtížné, a spíš musí být ponecháno na postprocessing. To se odrazilo i v nedorovnání ohniska u srovnávacích fotografií. Disciplína “vyfoť, odzoomuj, vyfoť” u blížícího se vlaku je pak u RX100 horší také v tom, že nelze manipulovat objektivem během náhledu snímku.

Nepraktičnost pokračuje uživatelským rozhraním a nastavením, například vodováha lze zobrazit jen v jednom režimu displeje, kde následně nelze nastavit další prvky, naštěstí výchozí stav mi celkem vyhovuje. Menu s detailními nastaveními je obsáhlé a košaté u obou foťáků, což je v pořádku s ohledem na škálu možností. Zde bych třeba Panasonicu vytknul, že je obtížné dosáhnout kombinace, při níž nevydává žádná pípnutí a zároveň používá mechanickou závěrku, ale nakonec se to podaří a tak jde o záležitost, kterou řešíte jednou.

Skutečnou ostudou Sonyho je mobilní appka, která je doslova odfláknutá a neintuitivní. Například si nejprve musíte vybrat, jestli míníte foťák dálkově ovládat, nebo z něj stahovat fotky do mobilu, a až poté se připojit telefonem. Zde Panasonic vede a jeho appka umí vše přehledně a s detailními nastavítky, navíc díky hotspotu nevyžaduje přítomnost jiné wifi. Obecně bych appky doporučil jako alternativu samospoušti u skupinových fotek lidí. Selfíčkům jinak nahrává Sonyho (stejně to má i v úvodu zmíněný Canon) výklopný displej, já však pro tuto fičuru nenacházím využití.

Panasonic Image App (vlevo) a Sony Imaging Edge (vpravo), 3. 3. 2024 © Libor Peltan

Nabíjení pomocí microUSB funguje stejně dobře u obou modelů (mimochodem, Canon je v tomto ohledu dost vybíravý na nabíječky), a tak stačí s sebou nosit redukci na USB-C kabely, které jsou u dnešních mobilů pochopitelně už normou. Výdrž baterií nemám změřenou – ostatně už nejsou nové a z větší části ani originální – ale obecně se mi nestalo, že by byla nedostačující.

Co se týče zmíněných poruch objektivu u TZ100, jde o slabinu těžko posouditelné závažnosti. V mém případě jim předcházelo vždy pár let docela necitlivého a intenzivního používání s pády, vlhkostí a špínou. Ani porovnat náchylnost k nim nelze férově, protože RX100 vlastním relativně krátce a tolik toho se mnou ještě nezažil.

Sečteno a podtrženo, pokud by cenově oba foťáky vycházely shodně, přikláněl bych se nejistě a s přivřením očí za výrazné nedostatky v uživatelském ovládání na stranu SONY CyberShot DSC-RX100 VII z důvodu lepšího ostření a menších rozměrů; jeho násobná cena ho ale posílá hluboko na druhou příčku za Panasonic Lumix DMC-TZ100. Při rozhodování o koupi pak bude hrát roli pochopitelně bazarová nabídka, která je ovšem sporadická.

Regensburg Hbf: Krauss-Maffei M 1200 BB na maximální zoom (ohnisko 91 mm), 13. 4. 2023 © Libor Peltan

Zatímco běžné focení se stává čím dál víc doménou mobilů a kvalita snímků jimi pořízených už kompakty dotahuje, ba leckdy předčí, potřebu optického zoomování z principu telefony nikdy naplnit nemohou. O to útrpněji vnímám postupný rozpad trhu kompaktů (a ostatně i bezzrcadlové ultrazoomy na tom nejsou o moc lépe). Profesionální zrcadlovky jsou nejenom předražené, ale i k nepoužití velké a těžké, jenže sehnat kvalitní a moderní kompakt je čím dál nemožnější. A čím fotíte vy?