Dvě červnové přeshraniční novinky

Nový pár spojů na lince Berlineru je v obou směrech naplánován v pozdně večerních hodinách. Z Prahy vyráží o půl deváté a do metropole na Sprévě dorazí před jednou hodinou v noci. V opačném směru odjíždí půl hodiny po půlnoci, aby k břehům Vltavy přistál po páté ranní. Nasazeny jsou kompletní denní soupravy sestavené z Vectronů, pohodlných vozů k sezení a dokonce jídeláků, což snad vypadá neekonomicky s ohledem na relativně neatraktivní časy odjezdů a potřebu dvou souprav, pro ČD a DB to však nejspíš neznamená velké náklady díky jednoduchému využití náležitostí, které by jinak stály odstaveny. Takhle si vlastně přes noc jen vymění místa.

Pro cestovatelské šílence jsou oba spoje zajímavou alternativou, jak se nocí, byť nepohodlně, přiblížit ke Skandinávii – tedy v případě, že zrovna navazuje nějaké to okrajové ICE do Hamburku, což se v čase mění. V mém případě vycházel na berlínském hlaváku přestup zhruba dvacetiminutový, jeho ujetí by mi však v zásadě nevadilo. Stejně jsem totiž plánoval strávit v hanzovním městě na Labi celý den, a tak bych tam či onde musel každopádně prodřímat tři-čtyři hodiny ve spacáku.

Praha hl.n.: souprava denního Berlineru v čele s Vectronem, prozrazujícím původní nátěr pronajímatele ELL, 8. 4. 2024 © Libor Peltan

Jízdenky jsem původně prahnul nakoupit u DB, neboť by tak šla pořídit jedna Sparschiene až do cílového dánského Odense. Mnohahodinový prostoj cestou není problém v jejich e-shopu nastavit. Jenže skončil jsem u hlášky, že vlak z Prahy je povinně místenkový (což bylo u všech Berlinerů zavedeno pod záminkou fotbalového šampionátu, ale vtipně protaženo na celé léto), ovšem nejde na něj místenka vydat. Šach mat. E-shop ČD jízdenku i s místenkou na stejný spoj vydat uměl, jenže jen do Hamburku, což mě nakonec přimělo zbytek trasy svěřit zelené silniční konkurenci.

Toho dne zasáhly Česko a hlavně Německo silné bouřky, různě rozvracející dopravu, především železniční. Navečer už ale měla být situace klidná, a tak jsem optimisticky předpokládal stihnutí přípoje v Berlíně, byť se odjezd z Prahy malinko opozidl čekáním na cestující z Pendolina. V zásadě včas jsme dorazili do Děčína, a tam zůstali stát, podle hlášení vlakvedoucího asi hodinu.

Berlin Hbf: ranní EC do Varšavy s fotbalově kibicujícím Husarzem, 22. 6. 2024 © Libor Peltan

Čekalo se totiž na jiné EC v opačném směru, z nějž na to naše zřejmě přecházela vlaková četa. Ono EC 179 bylo z výchozí stanice vysláno se čtyřhodinovým zpožděním, které v tu chvíli v Berlíně nepatřilo k výjimkám. Bůhvíjak však dokázalo na plánovaně ani ne dvouhodinové cestě do Drážďan nabrat další dvě a půl hodiny zdržení, a v Děčíně místo osmé večerní přistálo skoro ve tři ráno.

Mě to až tak netrápilo, neboť jsem měl, stejně jako většina spolucestujících, kupé pro sebe, a tak mě v dřímání rušilo jen ostré světlo reklamy na peroně a nějaké to hlášení. Postupně jsem se ale musel vzdát myšlenky na stihnutí prvního ranního ICE do Hamburku, které mi nakonec ujelo o pár minut, neboť jsme si neodpustili zajížďku přes Ostbahnhof, jíž je tento spoj v noci trasován.

Berlin Hbf: IC do Amsterdamu s nizozemským Vectronem, 22. 6. 2024 © Libor Peltan

Druhým českým městem, které se může pochlubit vlakem na letiště, se po Ostravě stalo Brno. I když ten vlak nejede tak docela na aerodrom tuřanský, nýbrž na hlavní brněnské letiště, jímž je vídeňský Schwechat. Letos v červnu skončil dočasný kontrakt Regiojetu, který linku pokusně zahajoval, a provoz dotovaného spojení převzal Gepard Express, dříve etablovaný spíše v oblasti zážitkových výletních vlaků, nyní deroucí se i na trh autobusový.

Šelma kočkovitá je však provozovatelem letištního vlaku jen formálně – žlutožlutá souprava staršího Traxxu a čtyř různých vozů jasně prozrazuje vlastnictví Regiojetu. Opět se pohybujeme v nočních hodinách: vlak totiž půl hodiny před půlnocí posbírá přiletivší cestující z různých směrů, odveze je k soutoku Svitavy a Svratky, kde se mezi čtvrt na dvě a čtvrt na tři otočí, a maže vstříc čtvrté hodině ranní, aby se stíhaly časné odlety do všech myslitelných destinací. Přes den Gepard spí, k dispozici jsou mnohé denní spoje s přestupem na vídeňském hlaváku.

Flughafen Wien: dveřní orientace vlaku Gepard Express, 24. 6. 2024 © Libor Peltan

Dokonce i jízdenky je možné koupit přes Regiojet, jenže o 30 Kč dráže a s místenkou jedině do Astry. Při nákupu na e-shopu Gepard Expressu, který připomíná ten arriví a funguje bezvadně, je na výběr druhá Astra nebo Růžovka, a tak volím někdejší komfort německé první třídy. I když nakonec se jedná o jedno z nejzašlejších Bmpz se starými sedačkami bez ušáku a pískající klimatizací. Po stránce čistoty je na tom však výtečně a místa pro nohy je také na rozdávání, což je ovšem úplně jedno: celý velkoprostor totiž sdílím jen se třemi spolucestujícími. Naddimenzovanost vlaku doplňuje čtvrtý řazený vůz – zamčené ex-rakouské ABmz. Jedná se zřejmě o nocující soupravu žluté linky Praha – Vídeň, jen očesanou o Bussiness/Relax vozy.

Popsaná spolupráce dopravců, zahrnující pronájem soupravy i s lokomotivou a dokonce codeshare, je pro mě o to překvapivější, že ve výběrovém řízení na provoz této dotované linky se předtím vzájemně utkali a Gepard vyhrál drobnou časovou a cenovou výhodou vlastně jen díky tomu, že navrhl nezajíždět na vídeňský hlavák. Přesto je možné i pro cestu z centra rakouské metropole spoj využít, přestoupíte-li na zastávce Wien Stadlau z metra U2.

Flughafen Wien: interiér nejzašlejší, ale čisté Růžovky Regiojetu, 24. 6. 2024 © Libor Peltan

Při nákupu jízdenky se může vyplnit i číslo a čas příletu vašnostova letu, snad pro jakési pojištění garance odvozu, nebo co já vím, nakonec jsem to neuměl a nemusel využít. I když jsem v tomto směru značné obavy měl: Ryanair totiž kvůli nějaké mimořádnosti promíchal letadla a můj let z Göteborgu se výrazně opozdil. Vypadalo to, že vlak buďto těsně stihnu nebo těsně nestihnu, v závislosti na tempu obratu na švédském letišti. Nabízelo se sice jízdenku stornovat (což lze zdarma do 15 minut před odjezdem) a do Brna dojet o něco pozdějším Gepardím autobusem za mírně vyšší cenu, ale raději jsem se s dotazem obrátil na telefonní číslo uvedené na jízdence. Hlasový automat mě nejdřív upozornil, že je po pracovní době a odložitelné dotazy si mám nechat na jindy, ale nakonec na mě dispečerka byla milá a poradila mi to, co se ostatně nabízelo: totiž stornovat, zakoupit na ten pozdější autobus (který prý bývá i plný), a když bych vlak stihnul, tak přestornovat nazpět – což se nakonec stalo.