Japonsko není jen Shinkansen – železniční muzea

13.12.2024 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Japonsko je zemí zaslíbenou železnici, a to platí nejen o současnosti, ale také o bohaté minulosti. V zemi naleznete řadu železničních muzeí. Podíváme se na dvě největší – v městě Saitama, resp. místní části Omiya nedaleko Tokia, a v Kjótu. Obě zahrnují desítky exponátů od prvních parních lokomotiv až po nejnovější vlaky Shinkansen, čímž se poněkud odlišují od evropských muzeí.

Tetsudō Hakubutsukan

Pod tímto japonským názvem se skrývá jednoduše Železniční muzeum, někdy upřesňované městem Saitama, kde v městské části Omiya leží. Je v péči East Japan Railway Culture Foundation a bylo otevřeno teprve roku 2007. Instituce nevznikla z ničeho, prvním předchůdcem bylo Dopravní muzeum v Tokiu založené již roku 1921. Od té doby se několikrát stěhovalo až na současné působiště. Na Wikipedii se uvádí 30 vystavovaných vozidel, avšak pouhým součtem exponátů z pořízených fotografií jsem dospěl k číslu zcela jinému, jejich skutečný počet bude vyšší. Železniční muzeum má mnohem širší záběr než jen vystavení vagonů a lokomotiv. Jeho úloha je historická a zároveň vzdělávací. Nejčastější návštěvníci, děti, si mohou vyzkoušet a dozvědět se o principech a mechanismech železnice a seznámit se s nejnovější železniční technologií včetně mnoha interaktivních exponátů. Zvykem je pak brát do muzea i ty nejmenší děti v kočárku.

Omiya, železniční muzeum, elektrická lokomotiva ř. EF55 z r. 1936, 28.10.2024 © Jiří Mazal

Hlavní hala muzea má čtyři podlaží. V horních převládají historické dokumenty, řada různých prvků z oblasti zabezpečovací techniky, i možnost si vyzkoušet na počítači práci výpravčího. Nechybí ani obsáhlé modelové kolejiště, jehož způsob fungování je však zcela jiný, než jak jsme zvyklí. Celé kolejiště je za sklem a jezdí se ve vyhlášené hodiny, přičemž návštěvníci sedí na nedaleké tribuně. Jízda vlaků je provázena komentářem. Lidé v nejbližší řadě se tak od kolejiště nachází dobré tři metry a druhá strana kolejiště je o několik metrů dál. Nemluvě o těch, co sedí na tribuně v poslední řadě.

V přízemí dominují historická vozidla, včetně patrně nejstarší parní lokomotivy č. 1 z roku 1871 vyrobené ve Velké Británii. Nezapomínejme, že provoz na první japonské trati z Tokia do Jokohamy byl zahájen roku 1872. První stroje tak byly nakupovány v cizině, vedle Velké Británie zaujme i typická americká lokomotiva Bankai řady 7010 z roku 1880, včetně nezbytného „chytače krav“. Kromě průřezu parní lokomotivou je zvláštností možnost se podívat pod vybrané lokomotivy prostřednictvím podpovrchového kanálu.

Japonsko začalo z elektrizací velmi brzy. Vystaven je elektrický vůz z roku 1914 a předválečné elektrické lokomotivy. Jednotky všeho druhu začaly postupně převažovat (dnes v pravidelném provozu osobní vagony klasické stavby nespatříte), což platí od příměstských spojů až po vysokorychlostní. Zvláštní pozornost je věnována vozům určeným pro císaře. Jsou umístěny za sklem a není možné se k nim ani přiblížit.

Omiya, železniční muzeum, elektrická jednotka ř. 485 z r. 1965, 28.10.2024 © Jiří Mazal

Zastoupení mají i vysokorychlostní soupravy. Vedle nejstarší řady 0 je prezentována i řada 200 (80. léta). V samostatné hale se vyjímají Shinkansen E514 z roku 2017 a tzv. mini-Shinkansen z roku 1992, určený pro tratě přerozchodované z úzkého na normální rozchod. Zajímavý účel má jednotka řady 183 stojící venku mezi halami – slouží jako občerstvovací stanice, kde si můžete v klidu sníst vlastní jídlo. V muzeu je jinak samoobslužná jídelna i restaurace. K dětské zábavě slouží řada hřišť a ke svezení miniaturní železnice (ve tvaru Shinkansenu). Zmínit je třeba i řadu simulátorů, od parní lokomotivy po elektrickou příměstskou jednotku, některé napodobují i pohyb vlaku.

K muzeu se dostanete pěšky ze stanice Omiya, přičemž procházíte kolem železničního depa, kde jsou pro veřejnost vystaveny i kabiny dvou vozidel. Druhou možností je použití místního zajímavého dopravního prostředku New Shuttle. Jedná se o vozidla pohybující se na pneumatikách v pevné jízdní dráze, tj. obdobu metra na pneumatikách. Systém je však mnohem subtilnější pro podstatně menší frekvenci. Délka tratě je 12,7 km a třetí kolejnice dodává střídavé napájení 600 V 50 Hz. Dráha funguje od roku 1983 a jedná se o jediný systém svého druhu na světě. V současnosti nasazované šestivozové jednotky řady 2020 byly dodány v počtu pěti kusů v letech 2015-2020 firmou Mitsubishi Heavy Industries.

Omiya, železniční muzeum, Shinkansen ř. 0 z r. 1964, 28.10.2024 © Jiří Mazal

Kyōto Tetsudō Hakubutsukan

Kjótské železniční muzeum se nachází u železniční zastávky Umekōji-Kyōtonishi. Bylo založeno roku 1972 a roku 2016 prošlo rozsáhlou renovací. Zahrnuje venkovní promenádu s vystavenými vozidly, rozsáhlou halu, která obsahuje i různé interaktivní expozice, a původní rotundu z roku 1914, která ukrývá parní lokomotivy. Celkově je v muzeu na 54 vozidel – lokomotivy všech trakcí, elektrické a motorové jednotky a vozy a řada vagonů.

Z vozidel na promenádě vyniká největší japonská parní osobní lokomotiva C62-26 z roku 1948. Hned čtyřmi vozy je zastoupen nestarší Shinkansen řady 0, konkrétně čelní vozy 0-21-1 a 0-22-1 plus dva vložené (1. třídy a bufetový) z roku 1964. V jednom z vozů je umístěna menší výstava. Elektrická jednotka KUHA86 -1 spolu s vozem MOHA80-1 představují první poválečnou jednotku pro dálkové vlaky z roku 1950. Naopak oranžově zbarvená KUHA103-1 je typickým představitelem příměstských vlaků z roku 1964. Mohutná dieselová lokomotiva DD54-33 z roku 1971 má motor západoněmecké provenience a hydraulický přenos výkonu. Hojně jsou zastoupeny historické lůžkové vozy včetně luxusního spoje Twilight Express.

Kyoto, železniční muzeum, dieselová lokomotiva DD54 z r. 1971, 4.11.2024 © Jiří Mazal

Největší část exponátů je umístěna v hlavní hale. Je možné se podívat na vozidla zespodu nebo naopak na střechu. Stroj 230-233 je nejstarší dochovanou parní lokomotivou vyrobenou v Japonsku roku 1903. Ještě starší je parní lokomotiva 1800-1801 z Velké Británie z roku 1881. Opravdovým „elektrickým dinosaurem“ je mohutná elektrická lokomotiva EF52-1 z roku 1928, která je také první stejnosměrnou lokomotivou postavenou v Japonsku. Podstatně modernější EF66-35 z roku 1974 byla určena pro vozbu těžkých osobních a nákladních vlaků. Z množství elektrických jednotek zaujmou zástupci spacích vlaků. Řada 581 z roku 1968 měla uspořádání jak pro denní svezení, tak pro noční verzi s lehátky. Ikonickými se pro japonské železnice staly jednotky KUHA489, včetně designově obdobné dieselové KIHA81-3. Shinkansen řady 500 z roku 1996 byl jedním z prvních, který přinesl komerční rychlost 300 km/h. V hale je také obsáhlá expozice sdělovací a zabezpečovací techniky včetně simulátorů a modelového kolejiště. Způsob jeho předvádění je žel stejný jako v Omiyi.

Kyoto, železniční muzeum, jednotka ř. 581 pro denní a noční cestování z r. 1968, 4.11.2024 © Jiří Mazal

Venkovní expozice v rotundě zahrnuje výhradně parní lokomotivy. Vedle stroje C51.239 z roku 1927 určeného pro císařský vlak zaujme osobní automobil, taktéž pro císaře. Exponáty jinak představují průřez od nejstarších dovezených strojů až po moderní poválečné lokomotivy. Návštěvníkům se nabízí možnost krátké jízdy po výtažné koleji ve dvou letních otevřených vozech tažených parní lokomotivou. Včele našeho vlaku se objevuje C56-160 s určením pro místní tratě. Jízda velmi pomalou rychlostí trvá pár minut.

Součástí muzea je i budova původní železniční stanice, která sem byla přenesena z nedalekého Nijo. Vedle originálních vnitřních prostor zahrnuje i obchod se suvenýry.

Obě muzea stojí rozhodně za vidění. Na první pohled je patrné, že Japonci na své muzejnictví vynakládají obrovské prostředky. Muzea zároveň nemají být pouze konzervačním místem pro historická vozidla, ale sloužit i k seznámení dětí se železnicí. Zároveň nechybí zastoupení moderních vozidel, což vzhledem k tomu, že (nejen) Shinkanseny se vyřazují po pouhých dvaceti letech služby, není velkým problémem.

Úvodní snímek: Omiya, železniční muzeum, Shinkanseny ř. 400 (mini-Shinkansen) z r. 1992 a E514 z r. 2017, 28.10.2024 © Jiří Mazal