Vlaků kytice z jedné stanice aneb Lokparáda koridorová

28.3.2012 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se minulé soboty vydal po delší době s fotoaparátem na pardubické hlavní nádraží, ani jsem netušil, jak pestrou sbírku hnacích vozidel se mi tam podaří zachytit – od prastaré uhelky až po (na naše poměry) supermoderního Herkula. A bez zajímavosti nebylo ani provozní dění ve stanici, poznamenané tu mimořádností, tu poněkud zvláštními zvyklostmi jistého soukromého dopravce.

A mohl jsem být svědkem také jedné zvláštnosti předvídané, kterou představovalo nasazení klasických souprav na vlacích SC Pendolino, na něž České dráhy upozorňovaly na svých stránkách předchozího dne. To bych však musel svůj výlet lépe plánovat – jenže já jsem jej, zcela proti svým zvyklostem, neplánoval vůbec. Ve chvíli, kdy jsem onoho rána sedal před domem na kolo, měl jsem před sebou několik možností, jak strávit předpovídaný krásný den, přičemž všechny začínaly na hlavním nádraží královéhradeckém. Teprve tam mi pohled na odjezdovou tabuli vnukl okamžitý nápad nastoupit do rychlíku směr Pardubice, což jsem (se zastávkou u automatu na jízdenky a pořízením snímku) stihl jen tak tak.

Narychlo pořízený záběr R 983 Liberec - Pardubice hl.n. krátce před odjezdem
z Hradce Králové © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tak jsem dorazil do Pardubic sice poměrně brzy, ale už pozdě na to, abych mohl zachytit opožděný SC 504 v netradiční podobě – zvlášť, když jsem se po příjezdu věnoval novince letošního jízdního řádu, který přesunul křižování pardubicko – libereckých rychlíků ze stanice Pardubice-Rosice nad Labem do jejich výchozí resp. cílové stanice. A poté jsem se přesunul na východní konec 4. nástupiště, abych se věnoval všemu, co jízdní řád nabízel. Mám ovšem na mysli příjezdy a odjezdy vlaků osobní dopravy (jejichž vývěsnou podobu najdete níže v odkazech), v oblasti dopravy nákladní jsem byl odkázán jen na svou šotoušskou pohotovost.

122.015-1 na mne nepočkala a rozjela se s nákladním vlakem směrem ke Kolínu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Ta ovšem hned zpočátku hanebně selhala a já jsem jeden zajímavý nákladní vlak, projíždějící směrem k České Třebové prošvihl zcela, a druhý, čekající na volno ve směru opačném, nechal tak dlouho bez povšimnutí, až mi v podstatě ujel a já jsem stihl pořídit jen ten výše uvedený „dokumentační“ snímek. Situace v hlídání nečekaně projíždějících vlaků se výrazně zlepšila v okamžiku, kdy se na scéně objevil druhý železniční fotograf, z jehož společnosti jsem se mohl těšit po větší část následující „lokparády“. Co na tom, že jsme se před tím neznali, společný zájem lidi spolehlivě sdružuje. A když šlo navíc o návštěvníka VLAKY.NET...

Můj náhodný kolega fotograf z Prahy vyhlíží další záběr © PhDr. Zbyněk Zlinský

Krom zmíněného praktického dopadu toho sdružení pochopitelně byla i možnost příjemného hovoru na společné téma v okamžicích, kdy zrovna nebylo co fotit. Ne, že by takových chvil bylo nějak nadměrně, protože provoz na hlavním tahu je i den nepracovní velice čilý. Proto jsem také nutně, až na výjimky, pomíjel vlaky či samostatná vozidla, pohybující se nebo momentálně odpočívající ve zbytku staničního kolejiště. K těm výjimkám patřil v samém úvodu tohoto povídání zmíněný Herkules (či přesněji Siemens ER20 Eurorunner) s označením 93 81 2016 903-3 na rámu a identifikací vlastníka LTE Logistik - und Transport - GmbH Graz na kabině.

Odstavená lokomotiva 2016.903-3 LTE mne lákala už zdálky © PhDr. Zbyněk Zlinský

Té mašinky jsem si všiml už z přijíždějícího rychlíku a nevěda, kdy má v plánu odjet, využil jsem první možnosti, tedy „díry“ v projíždějících vlacích, k tomu, abych se s ní sblížil. A při té příležitosti jsem zaznamenal v kolejišti před bývalou DOMkou stojící dvojici kocourů v barvách už neexistujícího dopravce OKD Doprava, patřící dnes jejímu nástupci, společnosti Advanced World Transport. Ale tyto mašinky musely počkat až na dobu pozdější, ostatně u nich nehrozilo, že by se nenadále někam rozjely. Prioritou bylo přece jen dění na hlavním tahu, kde jsem nehodlal promeškat ani jeden ze „žlutých vlaků“, pro mne „venkovana“ zatím přece jen vzácných.

162.114-3 přijíždí v čele IC 1005 „RegioJet“ Praha hl.n. - Havířov © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nehodlám zde pochopitelně popisovat vše to, co jsem v Pardubicích viděl a fotograficky zachytil – o tom si každý učiní daleko lepší představu nahlédnutím do připojené galerie snímků. Ale několik postřehů si samozřejmě neodpustím. Už v úvodu jsem naznačil věkem široký rozsah vozidel, která tamní čtyřhodinová (déle jsem ji sledovat nevydržel) „lokparáda“ nabídla. K historickým vozidlům se svým rokem výroby 1965 víceméně řadil někdejší košický šestikolák E 669.2166, dnes pod označením 182.166-9 patřící firmě ODOS, jejíž barvy také nese. Naproti tomu uhelka 122.022-7 ČD Cargo je sice o dva roky mladší, ale v nátěru vpravdě historickém.

122.022-7 projíždí kolem 3. nástupiště směrem na Kolín © PhDr. Zbyněk Zlinský

A když jsem u uhelek, nemohu nevzpomenout, kterak si se mnou druhá zástupkyně.jejich nejmladší řady dost dlouhou dobu pohrávala. Nejprve přijela od České Třebové do nákladní části nádraží se svým manipulačním vlakem z hlediska polohy slunce v prakticky nefotitelném úhlu, pak na mne sice počkala, ale v okamžiku dostižení se jala posunovat. A já jsem toužil dostat se do její blízkosti, protože v mém archivu doposud chyběly ony detaily, na nichž si zakládám (tabulka laků, výrobní štítek a podobné nesmysly). Nakonec jsem se ale přece jen dočkal toho, že své místní úkoly splnila a jala se v poklidu vyčkávat těch následujících.

123.002-8 za chvíli začne s nákladním vlakem posunovat © PhDr. Zbyněk Zlinský

Trochu jiného, a jistě mnohem nepříjemnějšího laškování si dopřál se svými cestujícími R 707 Galán Praha-Smíchov – Luhačovice. Přijel sice na čas, ale k odjezdu se pak už neměl. Objevivší se muž v oděvu výstražné barvy, který se z nástupiště spouštěl pod nárazníky, nevěštil nic dobrého – stejně jako číslice pět, která naskočila v poli pro zpoždění informačního odjezdového panelu na nástupišti. Závada, patrně na brzdovém systému byla sice nakonec odstraněna a vlak se vydal na další jízdu, ovšem se zpožděním trojnásobným, než bylo inzerováno. A navíc nikoliv bez vlivu na vlak následující, který musel zajet k neobvyklému nástupišti.

151.008-0 směřuje s Ex 221 „Detvan“ Praha hl.n. - Zvolen os.st. mimořádně ke 2. nástupišti
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Jinou linií popisu svých zážitků jsem se nechal odvést od zažitého rozpětí historického vývoje hnacích vozidel. Na jeho opačném konci stály pochopitelně nejnovější lokomotivy, jezdící v barvách Českých drah – ačkoliv jim doposud nepatří. Ano, náš současný národní železniční dopravce od někdejšího národního výrobce lokomotiv ještě žádný ze strojů řady 380 nepřevzal a pokud jsou zařazeny do provozu, pak jako od plzeňského dodavatele Škoda Transportation, a.s. pronajaté. Tato situace se nezmění do té doby, než bude dokončen jejich schvalovací proces v zemích, pro něž jsou určeny. Kdy to bude, to ví jen kouzelník Zababa.

Poslední zmínku věnuji opět „žlutým vlakům“, či lépe řečeno jednomu z nich. Původně jsem si předsevzal, že budu sledovat jak zájem cestující veřejnosti, tak jejich výpravu, o niž jsem se v diskusích na VLAKY.NET leccos dověděl. Nebylo mi však (díky světelným podmínkám a dalším aktuálním okolnostem) přáno, až na jediný. U něj jsem se však měl čemu obdivovat, protože zjevně poskytoval služby skutečně nadstandardní, o nichž se dokonce reklama společnosti RegoJet nezmiňuje. Nejenže (asi po vzoru švýcarském) dopravoval zájemce na stanovišti lokomotivy, ale dokonce (to nemají ani v té alpské zemi) s obsluhou teplým nápojem.

Mezi tím vším mne můj nový pražský přítel opustil, aby se zajel podívat, co je nového na kolejích druhé východočeské metropole, a já jsem jej asi o hodinu později následoval, abych se dostal do pohodlí domova. Přiznám se, že po těch právě čtyřech hodinách postávání a pobíhání po peronech a přilehlých prostorách jsem se už viděl natažený na kanapi. Domů jsem se vracel přesně obráceným způsobem, než tomu bylo ráno, tedy zprvu opět v relativním pohodlí liberecké rakve a posléze na svém šlapohybu, který nikdo před nádražím nezcizil. Domů jsem dorazil sice zmožen, ale spokojen s pomyslně natrhanou kyticí různobarevných mašinek.