ŠKODA VAGONKA se otevřela reportérům VLAKY.NET

16.10.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Stalo se tak po necelých šesti letech od doby, kdy jsme tento podnik, tehdy ještě s poněkud jiným názvem, navštívili reportážně poprvé a zatím naposled. Mezi tím jsme jej ovšem nepustili ze zřetele a sledovali jeho historické osudy, postupné proměny i rozvíjející se produkci takříkajíc zvenčí, nicméně pohled přímo do výroby nám scházel. Až do 8. října tohoto roku.

I když jsme během té dlouhé doby s kolegy několikrát o další exkurzi v ostravské vagonce hovořili a dokonce ji předjednávali, z rozmanitých důvodů k její realizaci stále cosi chybělo. Rázný konec těmto nesmělým pokusům učinil jeden náš někdejší reportér, který se mezi tím stal zaměstnancem společnosti, vyslyšel prosby z řad naší členské základny a návštěvu u svého chlebodárce projednal i zorganizoval. Díky jeho aktivitě se zmíněného dne po 10. hodině začali před nádražím Ostrava-Svinov scházet ti, kdož na nabídku exkurze reagovali kladně. Pak následoval pěší přesun k tramvaji, při němž přespolní zaujaly renovované Svinovské mosty.

Výprava VLAKY.NET cestuje k zastávce tramvají Svinov mosty h.z. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Eskalátor na předchozím snímku veze osm postav, devátá jej pořídila a to byla celá sestava výpravy, neboť její přihlášený člen desátý se na sraz nedostavil. Což působilo jisté vrásky na jinak usměvavé tváři našeho hostitele a průvodce, když nás vítal před vstupem do hlavní budovy a.s. ŠKODA VAGONKA, kam jsme dorazili prostřednictvím tramvaje linky číslo 3. Před jejím použitím jsme mohli sledovat a popřípadě i zaznamenávat čilý tramvajový provoz přes zastávku Svinov mosty h.z. a během jízdy pak poslouchat barvité líčení zajímavostí z okolí tratě v podání našeho ostravského reportéra. Pak už převzal hlavní slovo pachatel akce.

Jakub Sýkora vítá výpravu před sídlem a.s. ŠKODA VAGONKA © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ten nás po vyřízení nezbytných (leč nikoliv snad otravně rozsáhlých) formalit na vrátnici zavedl do zasedací místnosti ve čtvrtém podlaží, kde jsme se po tom sportovním výkonu v pohodlí usadili a jali se sledovat jeho úvodní výklad. Dověděli jsme se (nebo jsme si někteří jen zopakovali) základní údaje o skupině ŠKODA resp. ŠKODA TRANSPORTATION i akciové společnosti ŠKODA VAGONKA Ostrava samotné a pak už jsme přešli k produkci posledně jmenované. Jako první přišly na řadu jednopodlažní elektrické jednotky, a to jak v obecné rovině, tak konkrétní typ RegioPanter. Ten v současné době představuje jádro výroby společnosti.

Uspořádání hlavového vozu jedné z verzí jednotky „RegioPanter“ © Karel Furiš

Zajímavou informací byla skutečnost, že je připravena i letištní varianta této jednotky, kdyby o ni někdo projevil zájem. Poutavý a obrazovou dokumentací doprovázený výklad našeho průvodce pak přešel k elektrickým jednotkám dvoupodlažním. I když dodávky někdejších ešusů (později oficiálně nazvaných CityElefant) pro České dráhy už skončily, jak jsme informovali 8.3.2013, zůstávají v nabídce výrobce. Tu nadále tvoří také elektrické jednotky řady 671 i vratné soupravy tvořené řídicími vozy řady 951 a vloženými vozy řady 051 pro ZSSK či elektrické jednotky typu 675 pro Ukrajinu a typu 575 pro Litvu. Výroba těch posledních ještě probíhá.

Montáž hnacího vozu 211.008-8 LG © Karel Furiš

Novou výzvu v oblasti vývoje a výroby dvoupodlažních vozidel pro skupinu Škoda i její ostravskou vagonku představuje sjednaná dodávka na trh západní: Pro DB Regio bude Škoda Transportation dodávat 6 šestivozových dvoupatrových souprav Každá je složena z 1 řídícího vozu, 5 vložených vozů a lokomotivy řady 109 E. Tyto stroje budou vyrobeny pro konstrukční rychlost 200 km/h. Soupravy budou mít také tlakotěsné skříně, čímž se stabilizuje tlak uvnitř vozů při míjení kolejových vozidel na vysokorychlostních tratích, zejména pak v tunelech, a tím se výrazně zvýší komfort cestujících, mohli jsme se dne 18.6.2013 dovědět z tiskové zprávy.

Vizualizace netrakční jednotky pro DB; zdroj: Škoda Transportation a.s.

Vzdor vnucující se představě, že tyto netrakční jednotky Deutsche Bahn budou sestaveny z upravených vozů předchozích typů, není tomu tak. Půjde o vozidla zcela nově konstruovaná, aby mohla vyhovět jak zadání objednatele (mimo jiné pokud jde o tlakotěsnost), tak také nejnovějším mezinárodním normám zejména bezpečnostním - stejně jako jim pochopitelně vyhovují jednopodlažní elektrické jednotky RegioPanter, což nám ve svém předchozím výkladu Jakub Sýkora podrobně vysvětlil. Na sám závěr onoho úvodního posezení byl vymezen čas na případné dotazy, ale těch mnoho nebylo, protože se všichni těšili na přechod od teorie k praxi.

Závěrečná diskuse příliš bohatá nebyla © PhDr. Zbyněk Zlinský

Náš průvodce nám ještě před odchodem do výrobních prostorů sdělil, že tentokrát neuvidíme ani dělení materiálu, ani hrubou montáž vozových skříní. Což těm, kdož se zúčastnili exkurze minulé příliš nevadilo, neboť při ní bylo právě těmto procesům věnováno nemálo pozornosti. Nicméně čtenáři tohoto příspěvku by se mohli v tomto směru cítit ochuzeni, takže jim nabízím jak snímky k reportáži minulé, tak úvod firemního propagačního videa, který je dobře zachycuje. My jsme naši prohlídku zahájili v hale konečné montáže, kde se čile pracovalo na vozech jednotek jednopodlažních pro České dráhy i dvoupodlažních pro Lietuvos geležinkeliai.

Karel Furiš v akci na pozadí vozů 441.012-2 ČD a 211.008-8 LG © PhDr. Zbyněk Zlinský

Komentovat to všude pozorovatelné pracovní úsilí či vypisovat zde jednotlivá vozidla, s nimiž jsme se setkali, by bylo nadbytečné, protože jistě daleko výmluvnější jsou fotografie v připojené galerii a jejich popisky. V průběhu exkurze náš průvodce ochotně zodpovídal veškeré dotazy, které jejím účastníkům vytanuly na mysli, ale také dával pozor na to, aby se někdo někam nezatoulal či neutrpěl újmu. Právě proto byl náš počet omezen na onu výše zmíněnou desítku, důvodem druhým pak byl záměr, abychom pracovníkům co nejméně překáželi (nejlépe vůbec) v jejich usilovném konání na vozidly a materiálem až přeplněné pracovní ploše.

Intenzivní práce na voze 442.012-1 ČD © PhDr. Zbyněk Zlinský

Z haly konečné montáže jsme se pomalu a za prohlížení všech zajímavostí (včetně třeba posunovadla Zagro Maxi-Rangierer) přemístili na zkušebnu, kde nám byl průvodcem její pán a vládce (který si nepřál jmenovitě a svou tváří v naší reportáži figurovat, což ovšem naši vděčnost za čas nám věnovaný neumenšuje), který nám poskytl nejen úvodní výklad, ale také ochotně odpověděl všechny vznesené dotazy. To vše se dělo na zprvu na pozadí a posléze také v dosud ještě ne zcela hotových útrobách elektrické jednopodlažní jednotky RegioPanter, složené z vozů 640.003-0, 642.003-8 a 641.003-9, s už vyznačenou dislokací v DKV Olomouc.

Jednotka 640.003-0 + 642.003-8 + 641.003-9 ČD na zkušebně © Karel Furiš

Na vedlejším pracovišti jsme si prohlédli už téměř dokončené vozy RegioPanterů a také řídicí vůz pro litevské železnice, jejichž označení se právě ocitlo na jeho bočnici. No a před jeho čelem jsme si pořídili památeční snímky, ani ne tak z důvodu jisté exotičnosti toho vozidla, jako spíš proto, že bylo jediné k tomu účelu výhodně postavené. Pak jsme vyšli na prostranství za halu, kde se nám podařilo uskutečnit to, co nám při exkurzi minulé z časových důvodů už nevyšlo - seznámit se s místní přesuvnou 80 t/24 m na speciálních podvozcích s pneumatikami od firmy NOPO ENGINEERING s.r.o., která ji řadí do kategorie přepravní technologické vozy.

Na dohled od onoho unikátu byly rozmístěny i další objekty našeho zájmu - od jednotlivých vozů elektrických jednotek pro národního dopravce našeho i litevského přes některé díly k nim až po dvě zajímavá historická vozidla. Jenže ta stála už na kolejích sousední firmy, která neměla (a vlastně ani nesměla) být předmětem našeho zájmu. Naše návštěva ve vagonce už končila, vznesli jsme poslední dotazy a přes vrátnici se odebrali na ulici. Tam jsme se s Jakubem Sýkorou rozloučili, poděkovali mu za zorganizování exkurze a jeho dokonalé hostitelské a průvodcovské služby a popřáli jemu i jeho zaměstnavateli jen samé úspěchy.

Pak jsme se s pocitem dobře stráveného času rozešli - větší část výpravy pokračovala na exkurzi další (ač o tom v tu chvíli ještě nevěděla, neboť si ji operativně dohodla až na místě), já jsem uháněl na svinovské nádraží, abych se co nejdříve dostal domů, kde mne čekaly redakční povinnosti. Ne sice bezprostředně se vztahující k právě prožitému, ale i ty měly posléze přijít na pořad dne, aby tato reportáž spatřila světlo světa. Ostatně už cestou k domovu jsem přemýšlel, jak ji pojednám, aby navázala na reportáž z exkurze předchozí, aniž by jí byla svou formou i náplní příliš poplatna. Zda se mi to podařilo, může posoudit každý sám.