RENFE Rodalies: Santa Susanna - Malgrat de Mar

Ona „volba“ byla pro mne dokonce do té míry z nouze ctnost, že jsem se zcela v rozporu se svými zvyky na dovolenou nikterak „železničně“ nepřipravoval. Zkrátka nechal jsem se překvapit realitou, o níž jsem měl jen matné představy, které jsem pak upřesňoval až na místě a zejména pak po návratu. Obdobně ostatně hodlám postupovat i při tvorbě této své právě počínající telenovely katalánské a některé informace rázu teoretického vám budu vyjevovat v jejím toku, nikoliv soustředěně na začátku, kterak tomu bylo v minulosti.

Cílem naší letecky absolvované cesty bylo pobřeží Costa Brava, konkrétně letovisko Santa Susanna, relativně nedávno zbudované nedaleko stejnojmenného městečka a zástavbou nepřerušovaně napojené na sousední přímořské městečko Malgrat de Mar. Už cestou z letiště v Gironě jsem z autobusu mlsně pohlížel na koleje a nádraží, které jsme občas míjeli. Takže není divu, že po ubytování v hotelu a vybalení vedla naše první procházka nejen na pláž, ale také k trati vedoucí z Barcelony do stanice Maçanet. No, ono to bylo spíš opačně, protože její těleso běží právě mezi hotelem a pláží. Nicméně procházka po pláži měla v zájmu uchování rodinné pohody pochopitelně přednost – i když nás posléze tak nějak „náhodou“ (nicméně neomylně) zavedla na zdejší železniční zastávku.

Zastávka je to rozhodně pozoruhodná, neboť její jedinou staniční budovou je středověká bašta, v níž se skrývá moderní výdejna jízdenek. Ono uspořádání je nejen atraktivní, ale také praktické. Výdejna díky tloušťce zdí nepotřebuje klimatizaci a při zavřené vchodové mříži je jistě i naprosto nedobytná. Věž je doplněna moderně řešeným nástupištěm s lavičkami, informačními panely a jakýmisi červenými bedýnkami. Ty jsem posléze identifikoval jako přístroje pro validizaci elektronicky vydávaných jízdenek, která nahrazují obdobná zařízení, jež jsou součástí turniketů na větších stanicích. No a jako na zavolanou se v době naší první návštěvy ozvalo také blížící se houkání a u nástupiště zastavila souprava dvou třívozových elektrických jednotek coby vlak směr Barcelona. Teprve pozdější pohled na jízdní řád mi ozřejmil, že vlak tu zastavuje prakticky po celý den každých 15 minut, neboť spoje zde jezdí v každém směru v půlhodinovém taktu. A že se tak na této zastávce dělo vždy téměř přesně v každou celou čtvrthodinu, bylo při mé chabé paměti pro mé šotění v její blízkosti v dalších dnech jistě výhodné.

Zastávka Santa Susanna je sice pěkná, ale poněkud nezábavná, dokonce bych řekl, že málo železniční. Po této stránce jsem větší naděje vkládal do nedaleké železniční stanice Malgrat de Mar. Do onoho sousedního městečka jsme se ostatně vydali procházkou hned následujícího dne. Cesta jednoduchá: vyšli jsme z hotelu a vydali se po promenádě doleva, rovnou za nosem. Ani najít kýžené nádraží nemohl být problém, trať vede zkrátka mezi onou promenádou a mořem. Trochu složitější to sice už bylo v uličkách starého města, ale RENFE a místní samospráva neskrblí směrovkami, takže jsme náměstíčko s nádražím bez nesnází objevili. Nádražní budova je pěkná, starobylá, uvnitř ovšem moderně vybavená. Tedy alespoň pokud jde o odbavovací halu s pokladnou, automaty na jízdenky i vstupními a výstupními turnikety. Ty mají představovat jedinou možnost, jak se může příslušnou jízdenkou vybavený cestující dostat na nástupiště k vlakům a k dalším službám (občerstvení, WC) a zase zpět. Jenže šedivá je teorie a zelený strom života: oplocení stanice a jejího kolejiště není nepřekonatelné, dokonce si jím domorodci a učenliví turisté krátí cestu z centra na pláž. Jinak bych ostatně ani já (když jsem nehodlal nikam cestovat) nemohl pořídit pár obrázků z provozu na nádraží. Když jsem necestoval právě onoho dne, neznamená to ovšem, že jsem necestoval vůbec. Ale o tom až příště.

Teď už se omezím jen na pár slíbených údajů, tentokrát o trati, na níž stanice Santa Susanna a Malgrat de Mar leží. Jde o železnici Barcelona – Mataró – Blanes - Maçanet, po níž vede linka č. 1 příměstské dopravy města Barcelony, která patří do divize RENFE nazývané kastilsky [1] Cercanías, katalánsky pak Rodalies (odtud také označení linky C1 či spíše ve skutečnosti R1). Trať, tedy alespoň její první úsek Barcelona – Mataró, byla uvedena do provozu jako v zemi vůbec první, a to roku 1848. Dnes měří 76 km [2], má pochopitelně zdejší normální rozchod 1 668 mm, je elektrifikována soustavou 3 kVss a rekonstruována na maximální provozní rychlost 140 km/h (dvojkolejný úsek Barcelona - Arenys de Mar) a 135 km/h (jednokolejný úsek Arenys de Mar - Maçanet). Trať vede vesměs po rovině a její sklon nepřesahuje 12‰. Další údaje si už nechám do příštího dílu.

Poznámky:

[1] Kastilština je onen jazyk, kterému se říká španělština. Všude. Jen ne ve Španělsku. V autonomním a k odtržení od zbytku země směřujícím Katalánsku je to až druhý úřední jazyk.
[2] Fiktivní začátek linky je stanoven v nákladové stanici Barcelona-Sagrera, kde má vzniknout nové nádraží osobní.

Prameny a odkazy:

1. Renfe Cercanías Barcelona
2. RENFE-Cercanias electric trainsets
3. trenscat.cat, la web dels Trens de Catalunya
4. Santa Susanna
5. El Poble — Malgrat de Mar