RENFE Rodalies: Maçanet – Blanes – Santa Susanna

Vlastně těžko říci, zda přímo vyrazil za oním cílem, když jsem se pro svou první cestu spojem RENFE Rodalies rozhodl až během výletu, který jsme obdrželi od naší cestovní kanceláře coby bonus za včasný nákup zájezdu a jehož trasa směřovala ze Santa Susanny do krásného letoviska Tossa de Mar. Cestou na místo jsme přejížděli železniční trať u nádraží v Blanes a já jsme pojal nápad, že se na cestě zpáteční právě někde u tohoto nadjezdu nechám vyložit a zbytek pouti dokončím vlakem. Jak jsem vymyslel, tak jsem také nakonec víceméně učinil, i když svým plánováním (jak mi pořád strašilo v hlavě) jsem si do jisté míry narušil dojmy z prohlídky pamětihodností v cílovém místě výletu. Místě to zajisté krásném, historickém a všeobecně malebném. Je ovšem pravda, že kdyby do Tossy vedla železnice, tak bych ony turistické atrakce patrně neviděl vůbec…

Řidič našeho autobusu sice nejprve moc nechápal, proč pohrdám jeho dalšími službami, pak jsme se domlouvali, kde mi může zastavit, aby neporušil předpisy, ale nakonec mne vyložil přímo na onom nadjezdu. Ještě mi dokonce ukázal nábližku vedoucí bambusovou houštinou ze silnice přímo na nádraží. Pěšinka byla ostatně zářným dokladem toho, že ne všichni cestující vstupují do placeného prostoru místního nádraží spořádaně přes turnikety ve staniční hale. Sice jsem jí využil také, ale po krátké exkurzi po peronech jsem nádraží opustil stejnou cestou – abych svůj pobyt oficializoval nákupem potřebného cestovního dokladu. Tak jsem si také mohl prohlédnout nádražní budovu ze strany ulice a též sledovat neustálý tok cestujících především z a do nedalekého známého střediska Lloret de Mar. Doprava mezi ním a nádražím v Blanes se děje pravidelně jezdícími autobusy, taxíky, ale zřejmě hojně i osobními auty a motocykly, pro jejichž odložení je u nádraží zřízeno až obrovské neplacené parkoviště. Onen pohyb cestujících byl vskutku značný, neboť vlak z nádraží vyjíždí nebo sem přijíždí každou čtvrthodinu. Pro zhruba polovinu z nich je Blanes koncovou či výchozí stanicí, druhá polovina pak projíždí.

Původně jsem zamýšlel pobýt ještě chvíli na nádraží a pak se vydat rovnou na cestu do Santa Susanny, ale času bylo dost, takže jsme svůj úmysl změnil a rozhodl se jet na stranu právě opačnou. I přistoupil jsem k okénku pokladny a vyjevil pokladníkovi svůj záměr nabýti jízdenky pro dvě sousední tarifní zóny, podle znalostí získaných z vývěsek v hale. Ale nepochodil jsem. Ač jsou jízdenky prezentovány jako platné ve vymezených zónách po dobu dvou hodin (a také tak fyzicky vypadají), prodávány jsou ve skutečnosti zkrátka „odněkud někam (a zpět)“. Kdybych svěřil své oběživo prodejnímu automatu, tak bych jistě slavil úspěch, ale takto jsem si tedy musel koupit lístek jen do stanice, kam jsem směřoval. Odpozoroval jsem, jak pronikají turnikety znalejší cestující (později jsem odhalil, že se na trati používají turnikety několika systémů, které požírají a vyplivují jízdenky různě) a napodobiv je, stal jsem se řádným příslušníkem místního substrátu. Jako takový jsem pak začal zkoumat vše, co bylo na nástupištích k dispozici.

Mé útroby si žádaly návštěvy sanitárního zařízení, takže jsem začal tam. Moderní, čisté a obsluhované, Tedy místní záchodová madam se tam motala (slušivě oděna ve žluté vestě, jako kdekdo z personálu) neustále, ale nikoliv aby loudila úhradu či všimné, nýbrž aby prakticky po každém návštěvníkovi uklízela. Nabyv po ulevení jásavějšího pohledu na svět, vydal jsem se zkoumat odstavené vlaky. Důkladně, jak je mým zvykem. Až si mne všimla zase jiná, na úklid vlaků specializovaná (a ovšem žlutě též kolorovaná) dáma, která se velice podivovala, že si fotím interiér buňky WC. Sice jsem jí to nedokázal skrze jazykovou bariéru vysvětlit, ale nakonec jsme se v pokoji vydali každý svou cestou. Ta má vedla trochu hlouběji do kolejiště, přičemž jsme po očku sledoval, co na to značně ozbrojený (a opět dožluta laděný) muž v kanadách, který se pohyboval po peróně. On na to nic, spíš se tvářil, že mne nevidí… Ukolébán tímto zjištěním, viděl jsem průběh své výpravy v růžových barvách. (A to jsem neměl, jak se ukázalo později a jinde.) Při svém sledování dějů na nádraží jsme si také nemohl nevzpomenout na debatu na našich stránkách, která se týkala mytí čelních skel hnacích vozidel. Tady na to měli specialistu s kbelíkem a stěrkou na dlouhé tyči, který každou soupravu, jež zde měla obrat, poctil svou pozorností.

Když jsem byl na nádraží Blanes uspokojen ve svých tužbách, vsedl jsem do nejbližšího spoje do zvolené cílové stanice. Až když jsem do ní dorazil, pochopil jsem, proč jsem ve vlaku z Blanes cestoval skoro sám. Jinak jsem cestou sledoval nejen krajinu za oknem, ale také všelijaké projevy soupravy samotné – tedy údaje na světelných panelech a akustické hlášení. Obé je zde dvojjazyčné, přičemž katalánská verze je vždy první. (A při dalších cestách jsem pak zjistil, že když je název některé stanice dlouhý a ještě i on sám má katalánskou i kastilskou verzi, pak ono hlášení příští stanice je schopno vyplnit celou cestu ze stanice předchozí.) Cesta do stanice Maçanet, kam jsem směřoval, uběhla docela rychle. Přiznám se, že jsem jí byl zklamán už po krátkém pobytu. Styčnou stanici linky Rodalies R1 s hlavní tratí Barcelona – Girona , v níž také končí linka R2 po této trati jezdící, jsem si vskutku představoval trochu jinak. Nebudu ji zde popisovat, dost vám naznačí snímky a také si můžete prohlédnout její polohu na mapě okolí města Maçanet de la Selva. Navíc mohu jen dodat, že je to stanice, na níž se prakticky jen přesedá a skoro nikdo tu jízdu nezačíná ani nekončí.

A ještě více jsem byl stanicí zklamán po pobytu jen o málo delším. Narazil jsem totiž na ruku zákona. Když jsem vystoupil z vlaku, rozhlížel jsem se kolem a pochopitelně se také snažil pořídit nějaký ten obrázek. Dost paradoxně v okamžiku, kdy jsem měl objektiv zaměřen na billboardy propagující místní stavbu vysokorychlostní železnice z Barcelony na francouzské hranice, zamířil ke mně rázným krokem místní ozbrojenec a jal se mi vysvětlovat, co všechno se nesmí ve Španělsku v souvislostí s železnicí fotografovat. Bylo toho moc. Vlastně všechno… Vyjádřil jsem své podivení, on mne však ujistil, že jsou to bezpečnostní opatření, přes která vlak nejede. No, samozřejmě to takto neřekl, ale já jsem to tak pochopil. Nicméně řídit jsme se tím nehodlal, jen jsem si na něj dával pozor. Jenže schovejte se na téměř liduprázdných peronech, navíc střežených kamerami… Ještě že ten dobrý muž měl také jiné povinnosti, například prohlížet všechny soupravy vlaků, které zde končily jízdu, či sledovat jiná podezřelá individua (v podobě tlupy německých skautíků, která tu přesedala), takže jsem přece jen něco málo vyfotil – a za některými vlaky se jen smutně díval. Tedy ne, že by jich tady jezdilo moc. Pobyl jsem v Maçanet skoro tři hodiny, prošvihl jsem jen asi tři vlaky a ostatní uvidíte v galerii.

Když ale ve stanici zastavil nákladní vlak, tažený notabene mašinkou s inventárním číslem 001, tak šlo všechno maskování stranou a já hbitě mazal ulovit snímek. Lokomotiva zastavila dost daleko od staniční budovy, tak jsem se domníval, že mi to projde. Říkal jsem si, že i kdyby mne bezpečák spatřil, tak nebude vážit takovou cestu, aby s tím něco dělal. Bohužel jsem narazil na jev nevídaný - hyperaktivního Katalánce. Když jsem se vrátil z kolejiště na perón vyfotit ještě projíždějící expres, viděl jsem ho už vysokorychlostně rázovat k mé maličkosti. S tváří rudou a už zdáli vykřikující jakási úderná slova významu mně nezřejmého. Ovšem sdělný obsah jeho následující komunikace mi už nemohl zůstat utajen, zvlášť když si vzal na pomoc papír a tužku, s jejíž pomocí mi znázornil, jaká mne čeká pokuta, když svého počínání nenechám. A že si na pomoc povolá policii, aby mne perlustrovala, to jsem pochopil též. Takže jsem sklopil slechy a odebral se do vhodně přistavené soupravy směr Santa Susanna.

Tak trochu na poslední chvíli a přece jen mírně rozrušen, takže bez jízdenky. To jsem si uvědomil až v okamžiku, kdy těsně před odjezdem nastoupili do mého oddílu dva pánové ve slušivých modrých oblecích, s vkusnými červenými kravatami a visačkami na prsou. A když se hned hrnuli ke mně, vzpomínal jsem, kolik že mám u sebe kousků evropské měny. Jenže, jak vyšlo najevo, nebyli to v pravém slova smyslu revizoři, ale pracovníci informační služby Rodalies, kteří provázejí některé vlaky a poskytují cestujícím potřebné informace a služby. Mně prodali psanou jízdenku bez přirážky, zeptali se mne, zda nepotřebuji ještě něco a popřáli mi šťastnou cestu s jejich společností. Bylo to od nich hezké, i když mně přišlo trochu líto, že se to vše dělo právě v okamžiku, kdy náš vlak projížděl na konci nádraží kolem traťových mechanismů, které jsem si chtěl prohlédnout. Ale pak jsme si řekl, že železničního vzrušení jsem si v onom odpoledni užil dost a až do Santa Susanny jsem se choval jako úplně normální cestující. Seděl a čučel z okna do krajiny.

Na závěr opět něco později zjištěných údajů, tentokrát o trati, z níž jsem viděl jen onen fragment procházející stanicí Maçanet. Je to dvojkolejná trať Barcelona-Sant Andreu Comtal - Granollers - Maçanet – Girona - Portbou - Cervera de la Marenda (- Perpignan SNCF), která má délku 162,1 km, místní normální rozchod 1 668 mm a je elektrifikována soustavou 3 kVss. Největší sklon na ní nepřesahuje 15‰ a je postavena na rychlost 140 a 160 km/h (úseky Mollet - Granollers a Maçanet - Girona). Její první úsek Barcelona - Granollers byl zprovozněn v roce 1854, první vlak do stanice Maçanet přijel o 6 let později a celá trať až na francouzské hranice byla dokončena v roce 1878. Jde o páteřní mezinárodní trať Katalánska, která je spojuje s Evropou. Tomu také odpovídá provoz na ní, na němž se podílejí všechny základní divize RENFE. Kromě už zmíněné příměstské linky RENFE Rodalies R2 Barcelona - Granollers Centre – Maçanet zde jezdí osobní vlaky RENFE Media Distancia, dálkové vlaky RENFE Larga Distancia i nákladní vlaky RENFE Mercancías.

Poznámky:

Vzhledem k tomu, že na popisované hlavní trati jezdí celá řada drážních vozidel, z nichž většinu jsem ani nezahlédl, nebudu se jimi tady zabývat a odkáži vás na jinde dostupné informace; některé z nich najdete také pod odkazy uvedenými níže.
Totéž platí i o organizaci provozu na této trati. 

Prameny a odkazy:

1. Renfe Cercanías Barcelona
2. RENFE - Cercanias electric trainsets
3. RENFE - Media Distancia electric trainsets
4. RENFE - Mercancias electric locomotives
5. trenscat.cat, la web dels Trens de Catalunya
6. Ajuntament de Tossa de Mar
7. Web de la Vila de Blanes
8. La guia turistica de Maçanet de la Selva