Slavnostní »rozuzlení« v Ústí nad Labem

16.9.2008 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský Zdroj: SŽDC, s.o. a Skanska DS, a.s.

Včera dopoledne byli cestující na ústeckém hlavním nádraží poněkud šokováni děním na třetím nástupišti. Rojily se tu postavy oděné v hávech společenských i poněkud praktičtějších, ty druhé pak ověšeny různými proprietami dávajícími tušit jejich příslušnost k sedmé velmoci. A posléze se zprvu chaotické dění uspořádalo do čehosi oslavného u zbudovaného tam pódia.

Teprve pohled na jeho pozadí mnohé objasnil. Stálo tam: Průjezd železničním uzlem Ústí nad Labem - 15.9.2008. Netřeba snad dodávat, že v onom houfku žurnalistickém nechyběly ani VLAKY.NET. Ale vezměme dění toho slavnostního ruchu onoho dne pěkně po pořádku. Vše začalo v 09:38 hod. u prvního nástupiště žst. Praha-Holešovice, když tam zastavila souprava nezvyklého řazení: 162.019-4 + Salon 89-40 021 + WRmz 88-91 002 + Ampz143 10-91 014 + Ampz143 10-91 017 + Aa 1142. Tvořila slavnostní vlak, jímž se dopravili oficiální hosté a novináři do žst. Ústí nad Labem hl.n. Tedy ti, kdož dali přednost této formě dopravy před silniční.

Slavnostní vlak přijíždí k 1. nástupišti holešovického nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když se pomalu přicházející cestující přivítali a nastoupili, vlak se vydal úderem desáté hodiny ke svému cíli, aby tam dorazil za hodinu a čtvrt, jak mu velel jízdní řád. Ve skutečnosti zastavil u už zmíněného třetího nástupiště o tři minuty dříve. Tam mělo slavnostní dění propuknout neprodleně, ale jak už to u takovýchto akcí bývá, často je podceněn „lidský činitel“ reprezentovaný jak nezbytnou potřebou nejen přátelsky se navzájem uvítat, tak také prohodit něco srdečných slov. A když se k tomu přidá jistá nedochvilnost trvale nestíhajících činitelů, tak se stane, že dojde k jistému zpoždění.

Moderátor vyzývá hosty, aby se shromáždili k zahájení oslavy na 3. nástupišti ústeckého hlavního nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tentokrát se na něm nejvíce „podepsal“ sám „nejvyšší dopravák“, tedy ministr dopravy Aleš Řebíček, jehož automobil (!) uvázl v dopravní zácpě. Ale nakonec vše dobře dopadlo a na připravené pódium se postupně dostavil on, jeho kolega přes zemědělství (a bývalý primátor Ústí nad Labem) Petr Gandalovič, hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc, generální ředitel s.o. SŽDC Jan Komárek a generální ředitel a.s. České dráhy Petr Žaluda. Nechyběli pochopitelně ani představitelé firem Skanska DS, a.s., Stavby silnic a železnic, a.s. a Viamont DSP, a.s., jejichž sdružení (pod vedením první z nich) realizovalo slavnostně otevíranou stavbu.

Pózování pro novináře před zahájením © PhDr. Zbyněk Zlinský

A o jakou že stavbu to jde? O tom hovoří výstižně tisková informace Správy železniční dopravní cesty, s.o. a SKANSKA DS, a.s., jejíž plné znění ve formátu PDF si můžete přečíst zde. Dílo tady nebudu svými slovy popisovat, abych nerušil tok reportáže, k němuž se nyní zase vrátím. Nicméně alespoň mapu projektu sem (a základní data stavby na konec textu) přidám:

Mapa projektu z prospektu SKANSKA DS, a.s. - ZOBRAZ!

Jsa v daném případě „nejvyšší hodností“, jako první ke shromážděným promluvil ministr dopravy Aleš Řebíček, který ve svém projevu vyzvedl význam rekonstrukce přibližně šest kilometrů dlouhého úseku dvoukolejné železniční trati Praha – Děčín – SRN v kontextu dopravní politiky našeho státu. Ministr zemědělství Petr Gandalovič nejprve vysvětlil, co vlastně na akci pohledává, a tím se dostal jako bývalý primátor Ústí nad Labem k problémům, které stavba v centru města musela řešit a jak se na ní město podílelo. Suploval tak slova primátora současného, který na slavnosti chyběl. Krajský hejtman Jiří Šulc pochopitelně mluvil o významu stavby hlavně pro kraj, ale i celý stát, když ústecké hlavní nádraží je vstupní branou do republiky.

Hejtman Ústeckého kraje J.Šulc měl sice papír, ale mluvil "spatra" © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dalším řečníkem byl generální ředitel SŽDC, s.o. Jan Komárek, který své vystoupení pojal stručně a hodlal se vrátit na své místo. To mu však moderátor slavnosti nedovolil, protože měl pro něj další úkol – slavnostně odhalit pamětní desku stavby, která měla být (a také skutečně byla) vzápětí umístěna do nádražního podchodu. Pak už následoval krátká vystoupení generálního ředitele ČD, a.s Petra Žaludy, náměstka ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury Jiřího Nováka (na něhož moderátor původně trochu pozapomněl a na pódium jej povolal dodatečně), který představoval financování stavby, a generálního ředitele a.s. SKANSKA DS Josefa Hájka za její zhotovitele.

Pamětní deska už odhalená, ale ještě nenamontovaná © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté už nic nebránilo ulehčit život dvěma hosteskám, které celou tu dosavadní slávu protrpěly v roli živých sloupů nesoucích onu stuhu, jejímž přestřižením měla být stavba otevřena. Střihačů bylo skoro moc, avšak potřebný počet nůžek byl k dispozici, kdosi z novinářské branže to odpočítal, takže vše dopadlo k naprosté spokojenosti zúčastněných. Ale doufejme, že také a především uživatelů stavby, tedy cestujících i železničářů. A nakonec i dalších občanů, kteří se železnicí mají společného toliko to, že jsou nuceni ji trpět v rámci svého životního prostoru. Rekonstrukce řešila i různé jejich problémy – od protihlukových stěn až po podjezdy a podchody pod tratí.

Druhé nástupiště a v pozadí protihluková stěna © PhDr. Zbyněk Zlinský

To vše i renovované nádraží samotné, krom ovšem také nějakého toho následného občerstvení a přátelského setkání v nedaleké budově Českých drah, si mohli účastníci slavnosti po jejím závěru pak také užít. Tedy prohlédnut a popřípadě zvěčnit na svá záznamová média. Tak jsem učinil i já a výsledek mého snažení můžete vidět v připojené galerii fotografií. Snažil jsem se na nich zachytit nejen stavební dílo samotné, ale také provoz v něm a kolem něj, byť poznamenaný mimořádností chvíle. Tak jsem třeba zaznamenal žurnalistické zpovídání činitelů i bezdomovců, tvorbu fotografií dokumentačních i žánrových, rojení cestující veřejnosti i železničních vozidel...

"Bastard" 180.011-9 DB projíždí kolem 3. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Úderem půl druhé hodiny odpolední se pak slavnostní vlak vydal na cestu zpět do hlavního města, aby své cestující vyložil zase na holešovickém nádraží. Opět svou cestu zvládl s jistým náskokem – v příkrém protikladu ke všem vlakům ostatním, jejichž služeb jsem toho dne využil. Ale to by bylo povídání už o něčem úplně jiném...