Velká malá železnice

6.10.2010 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Nová trať na zelené louce? A u nás? I takové věci jsou možné, jak nedávno dokázali železniční (a také paroplavební) nadšenci ve městě na soutoku Labe a Orlice. Toto dílo přinejmenším svým krajinným rázem u nás nemá obdoby. Dětská železnice v Hradci Králové je totiž naší jedinou stálou veřejnou drážkou, která vozí své cestující vzrostlým parkem po kolejích o rozchodu pouhých 184 milimetrů. A nejen to.

Její asi 400 metrů dlouhá trať s nádražním kolejištěm a šesti výhybkami je navíc tvořena splítkou kolejí umožňujících provoz na nejen už zmíněném rozchodu sedmi a čtvrt palce, ale mohou po ní jezdit i vláčky pětipalcové, tedy s rozchodem zvíci 127 mm v míře metrické. Ideový záměr takového počinu se začal rodit kdysi na sklonku minulého století, dokonce za mé účasti. Tehdy ovšem šlo o zatraktivnění areálu DTJ Hradec Králové v návaznosti na činnost Hradecké paroplavební společnosti. Nakonec se onen nápad podařilo po letech uskutečnit v prostředí vhodnějším a navíc už „železničně“ známém z dnes již tradiční akce Nábřeží paromilů.

Členové Královéhradeckého klubu přátel parních strojů (KKPPS) za finančního přispění města a kraje drážku vybudovali v parku na náměstí 5. května. Tvoří ji členění terénu přizpůsobený ovál s jedním propojením a několika umělými stavbami. Nejnápadnější z nich jsou dva ocelové mosty, které vyrobili žáci SOŠ a SOU Hradební, jejichž dílem je také ocelové svařované kolejivo včetně výhybek. Ale najdeme zde také náspy, přejezdy na pěšinkách a „propustek“, který na rozdíl od mostů má účel ryze praktický – k protažení zahradní hadice od hydrantu na trávník. Ve stádiu zrodu je zatím (z pochopitelných důvodů přenosné) zabezpečovací zařízení.

Odjezdové návěstidlo na jižním zhlaví stanice © PhDr. Zbyněk Zlinský

Co ale Dětské železnici doposud chybí, je technické zázemí, přinejmenším prostor pro uložení kolejových vozidel. Zatím jsou 120 kg těžká lokomotiva a stejně celkem vážící tři vagónky přepravovány z místa svého uskladnění k nádražíčku na přívěsu osobního automobilu, ale intenzivně se jedná o řešení přímo na místě, třeba s využitím nedalekého protileteckého krytu. Vybudování nějakého stálého přístřešku totiž brání statut městské památkové zóny, do níž park spadá. Proto i taková vylepšení, jako je zakrytí prostoru nádražíčka před případnou nepohodou, musí mít jen provizorní charakter. A personál drážky na to má poměrně promyšlený způsob.

Když jsme si takto stručně popsali infrastrukturu drážky, podívejme se na její vozidla. Vozy tvoří masivní dřevěné lavice, uložené na ocelovém rámu se dvěma dvounápravovými podvozky. Lokomotiva s označením MOBY DICK z produkce člena KKPPS Jiřího Hamáčka (na základě řešení MUDr. Vidnera, rovněž člena klubu) má ocelový, v předu balastovaný rám, plechovou skříň a kombinovaný pohon. Jeho základem je benzínová elektrocentrála, která pohání elektrickou ruční vrtačku, jejíž točivý moment je přenášen řetězy na obě nápravy. Strojvedoucí sedí na prvním vagónku a rychlost jízdy, regulovanou otáčkami vrtačky, ovládá pomocí bowdenu.

Spřahovací ústrojí tvoří oka ne čelech vozidel, ocelové spojky a čepy. V běžném provozu jsou používány soupravy dvouvozové, ve špičce doplňované vozem třetím. I když je drážka určena dětem, vozí také dospělé cestující – už proto, že mrňousové mohou jezdit jen s doprovodem. Proto lze jen nesnadno stanovit celkovou kapacitu soupravy, ale její praktickou obsaditelnost vidíte na připojených snímcích. Ty jsem pořídil při své návštěvě minulé neděle, což je poněkud ostudné. Promeškal jsem totiž 21. srpna pro jiné reportážní úkoly zahájení provozu, rázu předvolebnho, jak se projevilo také v osobě moderátora televizního záznamu:

A obdobně jsem dopadl o týden později, kdy Dětská železnice prožila svou zatěžkávací zkoušku v rámci 8. mezinárodního Nábřeží paromilů, na němž jsem tentokrát chyběl - v důsledku pobytu na akci trochu jiné. Vzhledem k tomu, že v současné době je drážka provozována pravidelně jen o nedělích, a to ještě jen v případě, že tomu nebrání počasí, rozhodl jsem se svůj dluh tomu záslužnému dílu splatit při první vhodné příležitosti. Třetího říjnového rána vypadala situace slibně, osedlal jsem tedy svůj bicykl a úderem hodiny deváté, tedy 60 minut před odjezdem prvního vláčku, vyrazil na místo děje, abych je zastihl ještě ve stádiu příprav.

Poutač u vchodu do parku na náměstí 5. května od Tyršova mostu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Což se mi nepodařilo tak docela, protože vozidla už byla vyložena z automobilového přívěsu a nakolejena. Ale mohl jsem si (pochopitelně po přivítání s přítomnými členy KKPPS a vysvětlením svého poslání) ještě v klidu prohlédnout a vyfotografovat jak samotnou trať, tak také připravenou soupravu. A hlavně být účasten probíhajícímu předprovoznímu dění, které nezahrnovalo jen už zmíněnou stavbu zastřešení staničního prostoru (ostatně poněkud komplikované příliš živým pohybem ovzduší), ale především kontrolu stavu tratě a její nezbytnou údržbu, která se odehrála za pomoci pracovního vlaku vyzbrojeného osvědčenou mechanizací..

Malá mechanizace se činí na přejezdu, pracovní vlak čeká © PhDr. Zbyněk Zlinský

Posléze se začali objevovat i první cestující, kterých sice nebylo přehnaně mnoho, ale vzdor nedělnímu dopolednímu času a nepříliš teplému počasí zase ne tak málo. Rodiče či prarodiče s dětmi přicházeli za železničním zážitkem buď cíleně, nebo jeho možnost objevili při jinak motivované procházce. Zjevně jim nebylo zatěžko vydat dvacetikačku za dva okruhy, které každý spoj absolvuje. Jeden hodný tatínek dokonce žádal najednou o tři jízdenky pro své dítko, které si to ježdění pak zjevně skutečně užívalo. Přiznám se, že jsem také neodolal a svezl se. Jen jednou dokola a úplně sám – zvláštním spojem vypraveným pro mé reportážní konání.

Zvláštní vlak se blíží k mostům © PhDr. Zbyněk Zlinský

Spoje řádné jezdí v současné době, jak už jsem se zmínil, jen o nedělích, za příznivého počasí a v intervalech od 10:00 hod. do 12:00 hod. a od 13:00 hod. do 16:00 hod. V týdnu si lze objednat mimořádný provoz, který využívají především školy a mateřské školky. Tento stav je prozatímní a provoz má být ukončen s koncem podzimu. Před jarním opětovným otevřením Dětské železnice má být stanoven trochu přesnější a snad i rozsáhlejší jízdní řád. To vše bude záležet také na výsledku jednání se Statutárním městem Hradec Králové a Královéhradeckým krajem o příspěvku na provozní náklady, které pochopitelně tržby z jízdného nepokryjí.

Vedení KKPPS ale nepředpokládá, že by drážku do budoucna něco ohrozilo. Podkladem pro její zdárné fungování a rozvoj do budoucna je nejen desetiletá nájemní smlouva, kterou klub s městem uzavřel, ale také (a především) neutuchající nadšení jeho členů pro věc. Bez něj by to pochopitelně nešlo. A nechybí ani nápady, jak královéhradeckou Dětskou železnici dále vylepšit a zatraktivnit. Při své krátké návštěvě jsem něco na toto téma vyslechl, ale šířit se o tom zatím nebudu. V budoucnu ovšem ano, jak jsem také slíbil přítomným členům klubu a pak i jeho jednateli Ing. Jiřímu Stránskému, jemuž děkuji za odpovědi na mé všetečné dotazy.