1. VLAKY.NET
  2. Novinky a reportáže
  3. Mycí linkou do Dne železnice

Mycí linkou do Dne železnice

Prejsť na diskusiu

14.9.2011 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Mycí linkou do Dne železnice

Den železnice Královéhradeckého kraje se sice slavil předčasně, ale zato celý víkend a na mnoha místech. Také v myčce kolejových vozidel, k níž v sobotu zájemce o prohlídku vláček z 1. nástupiště žst. Hradec Králové hl.n. nejen dovezl, ale také je oním technologickým zařízením provezl. A pak se s nimi otočil na točně místního depa, v němž si navíc mohli prohlédnout momentálně přítomná vozidla.

 
 
 
 
 
Sobotní dění bylo termínově a z části i náplní svázáno s Vinobraním na Kuksu, stejně jako roku loňského, a nabízelo nejen dopravu historickým vlakem, ale také prohlídku jaroměřského železničního muzea či návštěvu ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Když jsem si však pročetl tiskovou zprávu Českých drah, rozhodl jsem se, že tentokrát nebudu opakovat výlet po celé slavící trase, který jsem absolvoval před rokem (a také zde o něm referoval), ale zůstanu ve svém sídelním městě a vychutnám si program takříkajíc z místních zdrojů. A tak jsem se krátce před půl devátou ocitl na královéhradeckém hlavním nádraží, kde vrcholily přípravy oslav.
 
 
K necti pořadatelů dlužno konstatovat, že nikde neuvedli, kdy akce začíná, takže jsem se mohl řídit jen odjezdem prvního zvláštního vlaku, který byl podle ve stanici vylepených plakátů (bohužel na internetu nedostupných) stanoven na osmou hodinu a čtyřicátou minutu. Do té doby jsem si zběžně prohlédl vozidla, stojící u nástupiště 1A, některá v roli exponátů, jiná sloužící jako pódium či krytý prostor pro nabízenou zábavu. Hned u vstupu na „výstaviště“ začínala na nízkostěnném voze řady Res vyluzovat libé zvuky kapela místní ZUŠ s příznačným názvem Drezína, na opačném konci pózoval do slušivého korporátního kabátku ČD oděný peršing.
 
 
Trakci nezávislou na této minivýstavě zatupoval trutnovský reko-brejlovec Made in CZ LOKO sedmého inventárního čísla a jemu sekundovala dvojice modernizovaných kocourů stejné provenience, ale v barvách ČD Cargo, která stála (snad jen náhodou) odstavena opodál ve šturcu. Tato „nová vozidla“ našich drah pak vhodně doplnila i nejnovější královéhradecká Regionova (převzatá dne 23.8.2011, jak se můžeme dočíst na těmto vozidlům věnované stránce), která byla krátce po půl deváté přistavena k 1. nástupišti jako zvláštní vlak č. 10000 směr Signal Mont, jehož cestující měli shlédnout Muzejní expozici sdělovací a zabezpečovací techniky.
 
 
Původně jsem plánoval tímto spojem jet též, ale když se krom mne chystal nastoupit jediný cestující, byť na poslední chvíli posílen čtveřicí dobíhajících jedinců, připadalo mi poněkud nešikovné se za těchto podmínek pokoušet o reportážní snímky a rozhodl jsem se využít vláčku pozdějšího, snad více naplněného. A věnoval jsem se raději slavnostnímu ruchu ve stanici. Pokud ovšem lze ruchem nazvat přítomnost několika jednotlivců, z nichž část zjevně přilákala spíš výše zmíněná hudební produkce, než záměr. Na své první návštěvníky doposud čekala také místnost Klubu železničních modelářů, v níž mělo být provozováno stálé kolejiště velikosti TT. 
 
 
Od železnice modelové jsem se pak vrátil k té skutečné, kde už bylo živěji. Svou prohlídku jsem zahájil ve známé, ale pořád poutavé putovní českotřebovské expozici Z historie prodeje jízdenek a pak se zajímal, kterak se děti baví v „malovacím“ přípojném cyklovoze. S ním sousedil po mnoha výstavách vozidel vláčený „Dubčekův salonní vůz“ 51 54 89-80 003-4 SR, který však s tím protagonistou Pražského jara nemá zhola nic společného, alespoň podle tomuto druhu vozidel věnované stránky. I když vývěsky na voze zvaly na hromadné prohlídky, spokojil jsme se s prohlídkou individuální a s poděkováním odmítl zúčastnit se železničního kvízu.
 
 
Vzhledem k tomu, že jsem na přítomnost salonních vozů nebyl připraven, zcela jsme opominul prohlídku sousedního vozu pro ozbrojený doprovod 51 54 89-40 033-0 SR, o jehož charakteru jsem získal informace až doma z výše odkázané stránky. Podobně jsem si musel vyhledat dodatečně informace o důvodu přítomnosti jaroměřské soupravy M 131.1441 + Blm 5-2277, která se znenadání objevila u třetího nástupiště. Šlo o snad jen v regionálním tisku zveřejněný Os 15472 Hradec Králové hl.n. - Kuks - Dvůr Králové n.L. dopravce MBM rail s.r.o. Protože objednatelem byla marketingová agentura, vlak se neobešel bez příslušné výzdoby.
 
 
Jsou zkrátka věci, na které se sebepečlivější amatérský reportér připravit nedokáže – nebo ani nemůže. Třeba na to, že časy odjezdů zvláštních vlaků budou proti těm původně zveřejněným změněny. Tak se stalo i v případě spoje, u něhož na informačních panelech ve směrovém řádku problikávaly alternativy MYČKA a DEPO a v řádku časovém byla místo původního času 9:13 uvedena hodnota 9:35. Nakonec nebyla pravdivá ani ta, neboť stopadesátá Regionova se z pouti za sdělovací a zabezpečovací technikou vrátila mírně opožděna a pak se ještě čekalo na dobíhající opozdilce. Ale nakonec nebylo kam spěchat a nikdo neprotestoval.
 
 
Budovy moderního zařízení na mytí kolejových vozidel, kdysi u nás ojedinělé stavby, jsme dosáhli sice pomalu, ale spolehlivě. A také jí projeli, bohužel opačným směrem, který neumožňoval aktivaci očistného procesu, jak si přál pro naše pobavení náš strojvedoucí. Takže jsme si průjezd museli zopakovat a při nezbytně uzavřených oknech se konečně nechat opláchnout. To, že píši v první osobě množného čísla, však neodpovídá realitě, neboť před mytím jsem se nechal strojvedoucím z vozidla vypustit, abych mohl pořídit jeho snímky zvenčí. Což se mi také podařilo, byť za cenu jisté fyzické námahy, vynaložené na obíhání haly.
 
 
Poté mne čekal výšlap ještě delší, neboť jsem si vláček nechal záměrně ujet a musel se na nádraží vrátit po svých. Důvodem mého zdánlivě nelogického počínání, které mi navíc znemožnilo prohlídku depa, byl zájem o fotografické pojednání dalších objektů královéhradecké opravny vozů, za jejíž oplocení jsem se doposud nikdy nedostal. A především místní posunovací mašinky 704.004-1, kterou jsem sice dříve občas zastihl v kolejišti hlavního nádraží, ale od její předloňské rekonstrukce jsem na ni štěstí už neměl. Až doma jsem zjistil, že podle toho odkázaného článku má mít modernější, předpisům odpovídající, osvětlení LED diodami.
 
 
Ne vše je takové, jak se píše. A tak tomu zjevně bylo i se zvláštními vlaky, protože při svém putování do centra všeho dění jsem potkal „mimořádný“ spoj do Signal Montu, což mne inspirovalo k pídění se po přesnějších informacích, než uváděl původní program. Na odjezdové tabuli v odbavovací hale plul text, odkazující v tomto směru do ČD centra, kteréžto rady jsme střelhbitě využil a žádané údaje dostal. A když už jsem tam byl, neváhal jsem zachytit jeho nedávno pozměněnou podobu. Netýká se služeb ČD, ale města, které v půli prázdnin zaměnilo původní přepážku dopravního podniku pobočkou Turistického informačního centra.
 
 
Obdržené informace o jízdách zvláštních vlaků ze mne udělaly dočasně nezaměstnaného. S tímto faktem jsem se vyrovnal doslova sportovně, neboť čas do odjezdu příštího naučného vláčku jsem věnoval cyklistickému výletu zvíci 15 kilometrů. Tedy cestě do svého doupěte za účelem poledního příjmu potřebných kalorií a odložení nepotřebných svršků. Při tom šlapání jsem si povšiml skupinek občanstva porůznu se flákajících podél silničního okruhu – a došlo mi, že dění železniční má právě toho dne konkurenci gumokolní. Což (mimo faktory jiné) snad způsobilo nepříliš masovou návštěvnost akce na nádraží, která se ani po poledni kale nezvýšila.
 
 
Stopadesátá Regionova polední pauzu strávila coby neprovozní exponát u nástupiště 1A a poté se opět aktivovala ve spoj směr Signal Mont. Jehož jsem nevyužil pro své poučení či povyražení (byl jsem tam už několikrát a několikrát také odtud přispěl na VLAKY.NET, naposled předloni), ale jen pro úplnost této reportáže. I když v čemsi ta cesta byla pro mne nová, protože vlastně poprvé jsem ji absolvoval po kolejích a mohl tak pozorovat a zachytit některé její provozní zvláštnosti. A také poprvé jsem mohl v cíli coby vlak pro návštěvníky zaznamenat vozidlo moderní a ne při předchozích akcích obvykle používané historické soupravy.
 
 
Z důvodu výše naznačeného není snad samu expozici třeba představovat. Navíc se v ní (až na nějaký ten ojedinělý přírůstek) od předchozích návštěv nic nezměnilo. Ani obětavost a ochota jejích kustodů, kteří jsou vždy nešťastní z toho, že svůj výklad, plánovaný na tři hodiny (!), jsou nuceni „komprimovat“ do podoby nepřesahující dobu daleko kratší, v daném případě pouhých 35 minut, vymezených stanoveným jízdním řádem vláčku. Výstavní prostory samy o sobě nijak zvlášť rozlehlé nejsou, ale je v nich instalováno velké množství exponátů, vesměs funkčních, takže v jejich společnosti ztrácejí pojem o čase i návštěvníci, byť z řad laiků.
 
 
Když byli poslední opozdilci úspěšně vyzváni k nástupu, vydal se vláček na zpáteční cestu k 1. nástupišti, odkud měl v zápětí vyrazit na druhou jízdu na myčku a do depa. I když jsem její první část absolvoval už dopoledne, nezbylo mi, než se svézt znovu, abych bez problémů pronikl na „provozní pracoviště Hradec Králové provozní jednotky Pardubice depa kolejových vozidel Česká Třebová“, jak se dnes někdejší hradecká výtopna jmenuje. Takže v textu (na rozdíl od připojených fotografií) už pomiňme návštěvu opravny vozů i cestu zpět a zahajme poslední část tohoto vyprávění na točně, která nám nabídla panoramatický pohled na své okolí.
 
 
Točnění Regionovy bylo (stejně jako její průjezd myčkou v provozu) dodatečným iniciativním příspěvkem zúčastněných pracovníků ČD ke zatraktivnění pořádané akce. Jejich snaha nevyšla nazmar a byla patřičně oceněna nejen dětskými návštěvníky, kteří si pak užívali ještě jízdy na adéle. Ti dospělejší se mohli nikým neomezováni potulovat po rotundě a přilehlých kolejích a sdostatek obdivovat místní stroje. Jejich poněkud omezenou druhovou nabídku, danou dislokací vozidel osobní dopravy Českých drah, vhodně rozhojnily dvě právě přítomné lokomotivy jejich nákladní dcery, které nakonec předvedly spřažení do dvoučlenného řízení.
 
 
Má vrozená zvídavost a touha po širším poznání mne v závěru našeho pobytu v depu odvedla od reportérských povinností a donutila mé dolní končetiny k pohybu po místech poněkud odlehlých a obecné veřejnosti raději příliš nepředkládaných. K nim patřilo v prvé řadě už značně redukované místní „pohřebiště“ zrušených lokomotiv, vozů a mechanismů, na jehož čelním a z dáli viditelném místě se ocitla někdejší parní lokomotiva 464.044, jež posloužila jako dárce orgánů pro populárního hradeckého bulíka, který se po svém znovuzrození na hradeckém nádraží objevil právě před rokem. Ze stroje kanibalizovaného toho už moc nezbývá.
 
 
Ta potulka mi krom nejednoho poznatku a příslušných snímků vynesla také nutnost opět se vrátit na nádraží po svých, protože vláček s ostatními cestujícími pochopitelně dávno odjel. Což mne ale netrápilo ani časově, ani prostorově, neboť jsem nikam nespěchal a z depa na 3. nástupiště je to po lávce kousek. A ještě jsem si z ní mohl pořídit nějaký ne zcela všední snímek. Na nástupišti 1A se už balilo, královéhradecký Den železnice 2011 skončil. Zda úspěšně, to je otázka. Jeho program byl na skromné podmínky bohatý, vesměs dobře organizovaný a jistě přitažlivý. Ovšem jen pro ty, kdož se o akci dověděli. V její propagaci vidím slabinu.
 
 
Toho podezření jsem nabyl v sobotu a utvrdil se v něm o den později, na oslavách Dne železnice v Trutnově. Na tomto místě však srovnávat nebudu a k problému se vrátím za týden, v reportáži z depa pod Černou horou. Nyní už jen vyjádřím poděkování všem, kdož se svou konkrétní činností na průběhu nesporně zajímavé akce v Hradci Králové podíleli a věnovali jí svůj čas, své nápady a ve většině případů viditelně i své srdce. Věřme, že jejich úsilí bude oceněno hlavně tím, že dostanou příležitost i v budoucnu, za už určitě většího zájmu veřejnosti. Spokojení návštěvníci letošního železničního svátku si svou zkušenost jistě nenechají pro sebe...
 
Několik slov závěrem

Ta už se netýkají královéhradeckého Dne železnice 2011, ale samotné reportáže o ní. Tedy spíš dodatků. Níže v rubrice Súvisiace odkazy jsou uvedeny některé starší články, svým titulkem zdánlivě nesouvisející s aktuálním tématem. Najdete v nich však informace a zejména fotografie z předchozích návštěv královéhradeckého depa i Muzejní expozici sdělovací a zabezpečovací techniky, abyste, v případě, že o to budete mít zájem, mohli porovnat někdejší a současný stav obou zařízení. Galerie fotografií, připojená k této reportáži, je možná poněkud obsáhlá, což je dáno snahou umožnit všem „virtuální účast“ na akci. Orientaci při ní pak usnadní mapka: 

Odkazy:
  1. České dráhy, a.s. – osobní doprava
  2. Královéhradecký kraj 2011 - Den železnice 2011 – program
  3. Hradec Králové hlavní nádraží – detail stanice na stránce ČD
  4. Žst Hradec Králové hl.n. – základní údaje a plán
  5. Monografie stanic: Hradec Králové hl.n.
  6. Hradec Králové hl.n. (stav k II./2004) – plán stanice ve formátu XLS
  7. Depo kolejových vozidel Česká Třebová - Wikipedie
  8. Změny v DKV Česká Třebová – organizační členění
  9. Signal Mont, s.r.o.
  10. Železniční muzejní expozice - Signal Mont, s.r.o.
  11. SŽDC - Technická ústředna dopravní cesty (TÚDC)
  12. Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky na stránce TÚDC

Titulní snímek: Pohled ze stanoviště Regionovy vjíždějící do myčky © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy

Aktuálne diskusie

Novinky a reportáže

Užitočné odkazy

Tlačové správy

Železnice Slovenskej republiky Železničná spoločnosť Slovensko, a.s. CZ LOKO Železničné múzeum Čiernohronská železnica