V mrazu z Ostravy na TREŽku

V den odjezdu mrazy vrcholily a v Ostravě v tu noc naměřili -21.5°C. V noci jsem mrknul na mapu Babitronu a můj vlak jel na čas. Baterie byly nabité, svačina a teplý čaj sbalené, tak hurá na tramvaj která odjížděla v 1:24 hod. Ještě před odchodem jsem kontroloval svůj vlak, měl 4 minuty zpoždění. Po příchodu na nádraží jsem si všiml, že třeba Os 35443 má zpoždění 10 minut. Už měsíc dopředu jsem věděl, že jsou výluky na trati z Ostravy do Žiliny a že z Bohumína pojedu náhradní dopravou. Takže ve Svinově jsem nasedl do R 406 Chopin, který jel na čas, a vyrazil do Bohumína. Vlaková četa nahlásila dispečerovi, že budu pokračovat dál na Slovensko, ale potřeba to nakonec nebylo. V Bohumíně už čekaly dva vyhřáté autobusy značky Karosa.

Výlukový jízdní řád ze stránek ČD (po kliknutí se zobrazí celý ve formátu PDF)

Nasedl jsem, ale čekali jsme na 10 minut zpožděný vlak z Prahy. Vyjeli jsme s třináctiminutovým zpožděním a autobusy uháněly, jako by je ukradli,.noční provoz svižné jízdě přál. Nejvyšší rychlost jsem naměřil na svém GPS 96 km/hod. Do Čadce jsme dorazili se sedmiminutovým náskokem. Přesunul jsem se do náhradní soupravy, tvořené novějšími vozy Bdteer. Z Čadce jsme odjeli ve 3:58 a do Žiliny přijeli ve 4:19, takže jsem v pohodě stihl svůj plánovaný přestup na Os 3310 směr Nové Mesto nad Váhom. Souprava byla tvořena vozy B, které se v takovém stavu na ČD nenajdou, ale bylo teplo. Tedy jen chvilku. Po pár minutách topení vypnulo a vlakvedoucí mne upozornila, že nám klekla mašina. Takže nastala výměna a do pohybu jsme se dali po 34 minutách.

Autor v pohodlí vozu Bdteer před odjezdem z Čadce © Karel Furiš

Po příjezdu do Považské Bystrice nás dohnal R 704 Turiec a já jsem se rozhodl do něj přeskočit. To už jsme si pomocí SMS s Pavlem sdělili, kde jsem a v kolik dorazím. Zhruba po půl hodině jsem vystupoval v Trenčianské Teplé, R 706 jel na čas. Na stanici mne očekával Pavlův syn Matej. Následoval krátký přesun ze stanice do depa, kde v parádně vyhřáté místnosti Pavel připravoval snídani a vařil velice chutný guláš k obědu pro všechny členy klubu TREŽ. Samozřejmě hned na uvítanou nechybělo něco na zahřátí v podobě švestek ve stavu destilovaném. Časem se začali scházet další členové klubu a já jsem poznal nové přátele. A samozřejmě nezanedbal ani přítomná vozidla a dění kolem nich.

Rozhlasový reportér zpovídá strojvedoucího Petra Joachymstála © Karel Furiš

První jízdy jsem se jako cestující nezúčastnil a spokojil se jejím zachycením zvenčí.. Při tom jsem potkal i pár vlakyneťáků včetně našeho „spisovatele“ v doprovodu své mamky. Po pořízení záběrů jsem se honem vrátil zase do tepla. Tam jsem ochutnal výborný guláš a krátce po obědě byla v plánu druhá jízda. Tu jsem si už nenechal ujít a cestovali také všichni členové klubu. Během jízdy se hodně debatovalo, byl tam i ten redaktor rozhlasu, který dělal rozhovor při naší narozeninové jízdě, a jako bonus se přišla podívat i Slovenská televize. Ve večerních zprávách STV 1 pak byl k vidění i krátký sestřih pořízených záběrů.

STV natáčí rozhovor u 411.902-0 po jejím příjezdu do Trenčianských Teplic © Karel Furiš

Po návratu z jízdy jsem se s přáteli rozloučil a odebral se na stanici. R 607 Liptov jel opět na čas. V něm jsem začal uvažovat, jestli mám cestovat zpět přes Žilinu, nebo přes Horní Lideč. Ve vlakovém průvodci jsem si přečetl. že v Púchově mám přípoj na Ex 120 Košičan, jen jsem nevěděl, jestli nebude zpoždění. Nicméně jsem to risknul a v Púchově vystoupil. Po informaci u pokladny jsem byl klidnější, toho dne jel Košičan na čas. Tomu se říká štěstí. V Hranicích na Moravě jsem měl přestup na vlak do Ostravy, který sice 10 minut zpožděn byl, ale to vůbec nevadilo.

Ex 120 „Košičan“ přijíždí do Púchova © Karel Furiš

Spokojený s programem a hlavně s tím, že jsem nikde nezmrznul, jsem s pěti minutami zpoždění dorazil v pohodě domů. Závěrem bych chtěl poděkovat hlavně hostiteli Pavlovi, ale a i všem dalším členům klubu TREŽ, za vlídné přijetí. Přeji jim, ať vše dopadne podle jejich představ a TREŽka i v budoucnu bude reprezentovat velice zajímavý dílek železniční historie na Slovensku, jejíž hodnoty ZSSK a ŽSR nedokázaly zachovat a využít. Kdyby měla trať „električky“ zaniknout, bylo by to skoro takové, jako kdyby se Paříž z úsporných důvodů chtěla zbavit Eiffelovky.

Odkazy:

1. Trenčianska elektrická železnica - Wikipedie
2. TREŽ – oficiální stránky
3. Obnovujú železničku do Trenčianskych Teplíc – relace Slovenského rozhlasu, zmíněná v reportáži

Titulní snímek: 411.902-0 se plní cestujícími © Karel Furiš