Jak jsem oslavil 13. narozeniny VLAKY.NET

Do Bratislavy jsem nakonec jel po dobrých zkušenostech autobusem společností Eurolines s odjezdem z Prahy v 7:00 hod. Po rozkopané dálnici jsme se do Bratislavy dostali na čas, v 11:15 hod. (Pro fandy autobusů jsem zařadil možná až mnoho snímků do galerie.)

Autobus společnosti Eurolines

Když jsem se pak v Bratislavě ubytovával, byla to ubytovna Ministerstva obrany, recepční se mě zeptala, jakou mám hodnost, a hned následovala moje odpověď - žádnou, mám modrou knížku, což pobavilo i pána, který seděl kousek od recepce. Ten po krátké debatě prozradil, že je plukovník.

Zde jsem bydlel poprvé mezi vojáky, ale je to i pro civilisty

Následovala pak koupě celodenního lístku MHD za 3.50 euro, u skoro každé zastávky je automat, takže to nebyl problém. Šel jsem do depa pozdravit Mira a prohlédnout místní poklady (o těch chystám samostatnou reportáž) a spěchal jsem do centra města. Následoval oběd (halušky) a pak cesta zpět do depa, kam už také dorazil Tax. Zatímco Mirec pokračoval v úklidu Fontány, my jsme se dali do debaty. Když Fontána byla konečně připravena, ještě chvíli jsme ve stanici Vajnory pozorovali, jak projíždí jedna laminátka a jiné zajímavé lokomotivy za druhou. Další den jsem vyrazil opět do depa, Fontána byla přichystána, a tak jsme lehce po půl desáté vyrazili na Hlavnú stanicu.

Narozeninový vlak na panelu odjezdů

Tam Mirec kontroloval účastníky zájezdu, dostali jsme cestovný poriadok a já jako VIP osobnost z Prahy lepenkový lístek s číslem 00001. Kromě Mira, Taxe, Kamilka, štb, Emila dorazil i Helmut, a já více jsem více členů klubu VLAKY.NET nepostřehl; byli tam cestující, kteří se registrovali na náš server jen kvůli účasti na tomto krásném výletu.

Kontrola jízdenek

Kdo z účastníků nebyl zaměstnanec drah, ten byl jejich fanda a příznivec, a tak se brzy rozpředl družný hovor. Popis cesty a časy vám nebudu psát, vše je v pozvánce (viz níže Súvisiace odkazy).

Po příjezdu do Plaveckého Podhradí jsme vyfasovali klíček k vlečce. Na stanovišti strojvedoucího byla nyní možnost si udělat pár fotek. Během jízdy jsme tam přístup neměli.

Dál už nejedeme …

Poté jsme zajeli k malému přechodu, kde jsme museli počkat na kombajny, aby mohly pokračovat ve sklizni úrody, a pak se Fontána vrátila zpátky na konec vlečky, abychom si ji mohli vyfotit i s pozadím hradu.

„Fontána“ u přechodu

Po fotozastávce se někteří účastníci odebrali na hrad. Moc jich nebylo, co vím, tak jenom dva (mohli by připojit snímky).

Hrad vypadá pěkně, ale ten výšlap …

A my ostatní jsme šli asi 500 m do kopce do jediné hospody, která je v dědině. Po zchlazení následovala cesta zpět a tam mne zaujaly turistické směrovky, které jsou trochu jinak značeny než v ČR – není uvedena vzdálenost v kilometrech ale čas, za který se to průměrně ujde.

Na hrad je daleko

Při cestě zpět jsme měli krátkou, asi čtvrthodinovou pauzu v Zohoru, navštívili jsme nádražní restauraci (fotku jsem raději neudělal, abych neměl jen samé hospody) a pak směr Bratislava, kde velká většina vystoupila na Hlavnej stanici a my jsme pokračovali Fontánou na konečnou - do depa.

Zohor

Domů jsem jel až v neděli, opět autobusem, ale tentokrát byl slušně zaplněný. Ještě jednou bych chtěl poděkovat Mirovi za perfektní průběh, i Taxovi za společnost. Škoda, že členů klubu tam moc nebylo Inu prázdniny jsou prázdniny …

Úvodní snímek: Zastávka ve stanici Zohor

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský