Film a železnica
Diskusná téma venovaná filmom, kde hrala železnica,. Je jedno, v akej súvislosti budu filmy súvisieť so železnicou. Ako žiarivý príklad by som rád rád uviedol československý film Proč?.
Podradené diskusné témy
ad Ostravak:
Máš pravdu, že se neobjevil v této diskusi, ale jinak ano, dokonce vícekrát - dřív, než sama diskuse před rokem vznikla.
Viz třeba
22. 12. 2005 10:42:00
Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou
O novém českém nádražáckém filmu třeba na stránce http://www.csfd.cz/film.php?top=1&id=182350
Máš pravdu, že se neobjevil v této diskusi, ale jinak ano, dokonce vícekrát - dřív, než sama diskuse před rokem vznikla.
Viz třeba
22. 12. 2005 10:42:00
Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou
O novém českém nádražáckém filmu třeba na stránce http://www.csfd.cz/film.php?top=1&id=182350
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/165163/
Divím se, že se tady ještě neobjevil film Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí.
http://www.csfd.cz/film/182350-jeste-ziju-s-vesakem-placackou-a-cepici/
Klip částečně odehraný na plošinovém voze měla taky Jana Kirschner&Petr Hapka Bude mi lehká zem. Bohužel už si ho moc nepamatuji.
http://www.csfd.cz/film/182350-jeste-ziju-s-vesakem-placackou-a-cepici/
Klip částečně odehraný na plošinovém voze měla taky Jana Kirschner&Petr Hapka Bude mi lehká zem. Bohužel už si ho moc nepamatuji.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/165136/
Nieco pre silne nervy,............
http://www.liveleak.com/view?i=00b_1174054981
cakam na Vase reakcie....
http://www.liveleak.com/view?i=00b_1174054981
cakam na Vase reakcie....
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/164877/
Na nádraží v Loděnici na Berounsku zastaví jen několik vlaků denně. Přesto je zdejší stanice jednou z nejznámějších v Česku. Před jednačtyřiceti lety se tu totiž natáčel oscarový snímek Ostře sledované vlaky. Zítra se na stejném nádraží bude tento film promítat. Přijet by měl i jeho režisér Jiří Menzel a hlavní protagonista Václav Neckář.
Na opuštěném nádraží v Loděnici zastavuje motorový vláček. Nikdo z něj ale nevystupuje, také peron je prázdný a v jediném vagonu sedí jen dva lidé. „Teď už tu moc vlaky nejezdí. Lidé spíš cestují autobusy,“ říká místní rodák a někdejší starosta Loděnice Karel Paták. Právě u něj doma se v roce 1966 Ostře sledované vlaky natáčely.
Ještě když žil s rodiči v nádražní budově, bylo tu živo. Mířili sem turisté, kteří odtud vyráželi na nedaleký hrad Karlštejn, do Bubovic, Svatého Jana pod Skalou či na legendární Ameriku.
„Loděnici si filmaři pro natáčení vybrali proto, že je tu hezké staré nádraží, postavené ještě za Rakouska, a hlavně je to kousek ze Smíchova,“ vzpomíná. Štáb sem přijel nadvakrát – zkraje jara a koncem léta.
„Potřebovali scénu se sněhem. Sníh ale nepadal, tak to tehdy nějak zakamuflovali. Už si nevzpomínám jak. Hodně místních si ale zahrálo v komparzu,“ říká akademický malíř Paták. I on dostal coby čtyřiatřicetiletý mladík roli. Protože byl blonďatý, hrál jednoho z nacistických vojáků. „Byli jsme čtyři Němci, kteří pokukují po ošetřovatelkách. Hrály je baletky z karlínského divadla. Byla to hezká role,“ poznamenává. Vzpomíná i na to, jak ho režisér Menzel učil šibalsky mrkat. V uniformě německého wehrmachtu se pak Paták nechal na památku vyfotografovat. „Dlouho jsem tu fotku měl v průkazce na autobus,“ říká s úsměvemkomparzista, který si film rád promítá. I proto, že si v něm zahrál také jeho otec, který už zemřel. A rovněž jejich byt.
Natáčelo se u nás doma
„Všechno se natáčelo u nás doma, v kuchyni, ve sklepě. Neměli žádné svoje kulisy, všechno zůstalo tak, jak bylo. Třeba scéna, jak pan Somr razítkuje zadek Jitky Zelenohorské, se odehrála na našem kanapi,“ říká s troškou nostalgie umělec, který v prosinci oslaví 76. narozeniny. Kromě razítkovací scény rád vzpomíná i na spolupráci zkušeného herce Josefa Somra a mladičkého Neckáře. „Vašek byl ještě mladší než já. Měl tehdy nějakou dietu a maminka mu vařila kaše a rýžové nákypy,“ vybavuje si. A ještě na jednu účinkující si vzpomíná.
„Byla tu i mladičká Helena Vondráčková. Měla hrát průvodčí. Nakonec se ale ve filmu neobjevila,“ tvrdí Paták. Vzpomínkové akce, která začíná v loděnickém klubu v sobotu v 18 hodin, se zúčastní. „Těším se. I když nevím, jestli mě pan Menzel po těch letech pozná,“ říká. Pozváni byli kromě Jiřího Menzela i Václav Neckář, Eva Pilarová či Tomáš Hanák.
Na opuštěném nádraží v Loděnici zastavuje motorový vláček. Nikdo z něj ale nevystupuje, také peron je prázdný a v jediném vagonu sedí jen dva lidé. „Teď už tu moc vlaky nejezdí. Lidé spíš cestují autobusy,“ říká místní rodák a někdejší starosta Loděnice Karel Paták. Právě u něj doma se v roce 1966 Ostře sledované vlaky natáčely.
Ještě když žil s rodiči v nádražní budově, bylo tu živo. Mířili sem turisté, kteří odtud vyráželi na nedaleký hrad Karlštejn, do Bubovic, Svatého Jana pod Skalou či na legendární Ameriku.
„Loděnici si filmaři pro natáčení vybrali proto, že je tu hezké staré nádraží, postavené ještě za Rakouska, a hlavně je to kousek ze Smíchova,“ vzpomíná. Štáb sem přijel nadvakrát – zkraje jara a koncem léta.
„Potřebovali scénu se sněhem. Sníh ale nepadal, tak to tehdy nějak zakamuflovali. Už si nevzpomínám jak. Hodně místních si ale zahrálo v komparzu,“ říká akademický malíř Paták. I on dostal coby čtyřiatřicetiletý mladík roli. Protože byl blonďatý, hrál jednoho z nacistických vojáků. „Byli jsme čtyři Němci, kteří pokukují po ošetřovatelkách. Hrály je baletky z karlínského divadla. Byla to hezká role,“ poznamenává. Vzpomíná i na to, jak ho režisér Menzel učil šibalsky mrkat. V uniformě německého wehrmachtu se pak Paták nechal na památku vyfotografovat. „Dlouho jsem tu fotku měl v průkazce na autobus,“ říká s úsměvemkomparzista, který si film rád promítá. I proto, že si v něm zahrál také jeho otec, který už zemřel. A rovněž jejich byt.
Natáčelo se u nás doma
„Všechno se natáčelo u nás doma, v kuchyni, ve sklepě. Neměli žádné svoje kulisy, všechno zůstalo tak, jak bylo. Třeba scéna, jak pan Somr razítkuje zadek Jitky Zelenohorské, se odehrála na našem kanapi,“ říká s troškou nostalgie umělec, který v prosinci oslaví 76. narozeniny. Kromě razítkovací scény rád vzpomíná i na spolupráci zkušeného herce Josefa Somra a mladičkého Neckáře. „Vašek byl ještě mladší než já. Měl tehdy nějakou dietu a maminka mu vařila kaše a rýžové nákypy,“ vybavuje si. A ještě na jednu účinkující si vzpomíná.
„Byla tu i mladičká Helena Vondráčková. Měla hrát průvodčí. Nakonec se ale ve filmu neobjevila,“ tvrdí Paták. Vzpomínkové akce, která začíná v loděnickém klubu v sobotu v 18 hodin, se zúčastní. „Těším se. I když nevím, jestli mě pan Menzel po těch letech pozná,“ říká. Pozváni byli kromě Jiřího Menzela i Václav Neckář, Eva Pilarová či Tomáš Hanák.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/164779/
.
Železniční cestování s „Rafinerií“
Jan Cempírek – povoláním manažer českobudějovické pobočky společnosti provozující řadu českých rozhlasových stanic, je autorem poutavé knihy s názvem Rafinerie, která vyšla před dvěma lety v edici Fresh nakladatelství Labyrint. Podle této předlohy, kde se často objevují vlaky, jimiž cestují tři hlavní románoví hrdinové, se letos bude dokonce natáčet celovečerní film s názvem Trainstory.
Železnice je velkou láskou Jana Cempírka a také jeho koníčkem. Dokonce byl kdysi rozhodnut, že pokud se nedostane na vysokou školu, půjde jezdit jako průvodčí Českých drah. Dráhu používal ke svým cestám nejen po celou dobu svých studií, kdy dojížděl z Českých Budějovic do Brna, ale také později, kdy se toulal Evropou a okoušel znovunabyté svobody pouličním hraním v řadě měst. A právě z těchto zážitků vznikla „Rafinerie“.
Pojednává o partě tří mladých muzikantů – dvou chlapců a jedné dívky, kteří nahodile cestují Evropou a vydělávají si na živobytí hraním na hudební nástroje a zpěvem, ale také příležitostnými brigádami. Za dopravní prostředek jim slouží buď mezinárodní dálkové vlaky nebo místní lokálky. Podle Jana Cempírka je v knize řada autobiografických momentů, nicméně je každý románový hrdina „sestaven“ s určitou nadsázkou dohromady z několika osob. To pak zvláště platí u dívky, která si nechá říkat Agnes. Příběhy hrdinů překypují životem, mají napětí a jsou založené na dobrodružství.
Byl jsem příjemně překvapen ohlasem na mou knihu, která je prakticky rozebrána. Psal jsem ji spíše pro současnou generaci středo- a vysokoškoláků a k mému úžasu se ozvali i lidé o dvě generace starší. Například i ti, co zažili uvolnění koncem šedesátých let, byli „Rafinérií“ osloveni. Na autorských čteních se pak zejména čtenářky zajímají o emotivní prvky či filosofické úvahy více než o situační humor, kterým jsem děj také okořenil, usmívá se Jan Cempírek.
(Železničář 12/2007)
Jan Cempírek – povoláním manažer českobudějovické pobočky společnosti provozující řadu českých rozhlasových stanic, je autorem poutavé knihy s názvem Rafinerie, která vyšla před dvěma lety v edici Fresh nakladatelství Labyrint. Podle této předlohy, kde se často objevují vlaky, jimiž cestují tři hlavní románoví hrdinové, se letos bude dokonce natáčet celovečerní film s názvem Trainstory.
Železnice je velkou láskou Jana Cempírka a také jeho koníčkem. Dokonce byl kdysi rozhodnut, že pokud se nedostane na vysokou školu, půjde jezdit jako průvodčí Českých drah. Dráhu používal ke svým cestám nejen po celou dobu svých studií, kdy dojížděl z Českých Budějovic do Brna, ale také později, kdy se toulal Evropou a okoušel znovunabyté svobody pouličním hraním v řadě měst. A právě z těchto zážitků vznikla „Rafinerie“.
Pojednává o partě tří mladých muzikantů – dvou chlapců a jedné dívky, kteří nahodile cestují Evropou a vydělávají si na živobytí hraním na hudební nástroje a zpěvem, ale také příležitostnými brigádami. Za dopravní prostředek jim slouží buď mezinárodní dálkové vlaky nebo místní lokálky. Podle Jana Cempírka je v knize řada autobiografických momentů, nicméně je každý románový hrdina „sestaven“ s určitou nadsázkou dohromady z několika osob. To pak zvláště platí u dívky, která si nechá říkat Agnes. Příběhy hrdinů překypují životem, mají napětí a jsou založené na dobrodružství.
Byl jsem příjemně překvapen ohlasem na mou knihu, která je prakticky rozebrána. Psal jsem ji spíše pro současnou generaci středo- a vysokoškoláků a k mému úžasu se ozvali i lidé o dvě generace starší. Například i ti, co zažili uvolnění koncem šedesátých let, byli „Rafinérií“ osloveni. Na autorských čteních se pak zejména čtenářky zajímají o emotivní prvky či filosofické úvahy více než o situační humor, kterým jsem děj také okořenil, usmívá se Jan Cempírek.
(Železničář 12/2007)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/150638/
Ze Španělska na hradecké nádraží
Razantní úpravou Bizetovy opery Carmen se hradecké Divadlo Drak a režisér Jakub Krofta opět obrací na starší děti v nebezpečném věku. Carmen v podání Petry Cicákové sice prožije podobný příběh jako Bizetova tulačka, ale s partou dělníků na hradeckém nádraží. Hudbu upravil Jiří Vyšohlíd, libreto napsal Jan Kašpar.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - východní Čechy)
Razantní úpravou Bizetovy opery Carmen se hradecké Divadlo Drak a režisér Jakub Krofta opět obrací na starší děti v nebezpečném věku. Carmen v podání Petry Cicákové sice prožije podobný příběh jako Bizetova tulačka, ale s partou dělníků na hradeckém nádraží. Hudbu upravil Jiří Vyšohlíd, libreto napsal Jan Kašpar.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - východní Čechy)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/145854/
Carmen - romance z nádraží
Jakub Krofta chystá v hradeckém Draku úpravu slavné Bizetovy opery na text básníka Jana Kašpara.
(...)
Opera ve světově proslaveném divadle, které stírá hranice mezi loutkami a činohrou, není ničím novým, stačí vzpomenout Prodanou nevěstu Josefa Krofty, avšak v Carmen půjde o současnou „lovestory“. „Pokoušíme se přenést děj ze Španělska 19. století do dnešních Čech. Naše Carmen je tulačka, která se potlouká po nádraží. Ráda by nasedla na vlak a odjela někam pryč. Možná právě do Španělska. Předtím však prožije příběh podobný skutečné Carmen, ale na českém nádraží s partou nádražních dělníků. Tomu jsme také přizpůsobili název inscenace: Carmen 20:07,“ říká Jakub Krofta. Původní několikahodinová opera se „srazí“ do šedesáti minut.
Celý článek je zájemcům k dispozci na
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=013&r=mfvychodcech&c=665341
Jakub Krofta chystá v hradeckém Draku úpravu slavné Bizetovy opery na text básníka Jana Kašpara.
(...)
Opera ve světově proslaveném divadle, které stírá hranice mezi loutkami a činohrou, není ničím novým, stačí vzpomenout Prodanou nevěstu Josefa Krofty, avšak v Carmen půjde o současnou „lovestory“. „Pokoušíme se přenést děj ze Španělska 19. století do dnešních Čech. Naše Carmen je tulačka, která se potlouká po nádraží. Ráda by nasedla na vlak a odjela někam pryč. Možná právě do Španělska. Předtím však prožije příběh podobný skutečné Carmen, ale na českém nádraží s partou nádražních dělníků. Tomu jsme také přizpůsobili název inscenace: Carmen 20:07,“ říká Jakub Krofta. Původní několikahodinová opera se „srazí“ do šedesáti minut.
Celý článek je zájemcům k dispozci na
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=013&r=mfvychodcech&c=665341
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/129296/
niečo o vláčikoch ako reklama 
http://www.youtube.com/watch?v=gdVbX5-QezQ
http://www.youtube.com/watch?v=JaNB0e8LnFA
http://www.youtube.com/watch?v=PBvaLwA0OgI
http://www.youtube.com/watch?v=QRIf4zHQ-SA
http://www.youtube.com/watch?v=9bV495hiSgw
http://www.youtube.com/watch?v=0_ISITSVdxE
http://www.youtube.com/watch?v=HG3OYbMkYDI
http://www.youtube.com/watch?v=yhRog6ePP0c
http://www.youtube.com/watch?v=7ny9Fjg8yBc
http://www.youtube.com/watch?v=gdVbX5-QezQ
http://www.youtube.com/watch?v=JaNB0e8LnFA
http://www.youtube.com/watch?v=PBvaLwA0OgI
http://www.youtube.com/watch?v=QRIf4zHQ-SA
http://www.youtube.com/watch?v=9bV495hiSgw
http://www.youtube.com/watch?v=0_ISITSVdxE
http://www.youtube.com/watch?v=HG3OYbMkYDI
http://www.youtube.com/watch?v=yhRog6ePP0c
http://www.youtube.com/watch?v=7ny9Fjg8yBc
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/125172/
http://www.vlaky.net/online/diskusia/tema.asp?lang=1&id=2895&page=43&najdi=48617&n#48617
Ne že by to bylo ostatně důležité, připomenout ten film jistě nezaškodí.