Osobnosti železniční historie
Trochu zapomínáme na ty, kdož se v historii zasloužili o vznik a vývoj železnice - stavitele tratí, konstruktéry vozidel a technických zařízení, železniční teoretiky i praktiky. A přece není na škodu připomenout si jejich význam při příležitosti různých výročí - nebo jen tak...
A nejen tyto:
1. Franz Josef Ritter von Gerstner (1756–1832)
2. George Stephenson (1781 - 1848)
3. Richard Trevithick (1771 - 1833)
Nebyl to sice stavitel tratí ani konstruktér lokomotiv, ale jeho stěžejní vynález významně ovlivnil způsob komunikace v železniční dopravě. Tak si jej v souvislosti s nadcházejícím výročím jeho narození připomeňme:
Alexander Graham Bell, americký pedagog a vynálezce, se narodil 3. března 1847 ve skotském Edinburghu. V Londýně studoval medicínu a už tehdy se věnoval pokusům v akustice. Jeho otec Alexander Melville Bell byl učitelem dětí s vadami sluhu a také jeho matka Eliza Bell (Elisa Grace Symonds) byla neslyšící. V roce 1871 se rodina vystěhovala přes Kanadu do Bostonu v USA. V Bostonu se také v roce 1873 stal univerzitním profesorem. 15. 2. 1876 ve svých 29 letech si Bell podal patent na vynález telefonu (ve stejný den o pár hodin později tak učinil i Elisha Gray). Patent obdržel Bell 7. 3. 1876. V té době ještě přístroj přenášet hlas neumožňoval. První přenos hlasu Bell uskutečnil 10. 3. 1876, kdy jeho spolupracovník Watson uslyšel z přístroje památná slova: "Pane Watsone, přijďte sem. Potřebuji vás. Alexander Graham Bell představil svůj telefon 25. 6. 1876 na stoleté výstavě v Philadephii. Telefon se stal hlavním exponátem výstavy uspořádané ke 100. výročí podepsání Deklarace nezávislosti. V roce 1884 byl uskutečněn první dálkový telefonní hovor mezi městy Boston a New York. Bell vynalezl také mikrofon, gramofon (1883) a působil také v dalších oblastech. V roce 1891 testoval modely helikoptér, podílel se na konstrukci prvních letadel, konstruoval lodě a navrhl koncepci přenosu zvuku pomocí optických vln. Založil koncern Bell Telephone.Byla po něm pojmenována i jednotka hladiny akustického výkonu (bel). Alexander Graham Bell zemřel 2. srpna 1922 v Baddeku v Novém Skotsku (Kanada).
(zdroj: http://birthday.wz.cz/ )
Alexander Graham Bell, americký pedagog a vynálezce, se narodil 3. března 1847 ve skotském Edinburghu. V Londýně studoval medicínu a už tehdy se věnoval pokusům v akustice. Jeho otec Alexander Melville Bell byl učitelem dětí s vadami sluhu a také jeho matka Eliza Bell (Elisa Grace Symonds) byla neslyšící. V roce 1871 se rodina vystěhovala přes Kanadu do Bostonu v USA. V Bostonu se také v roce 1873 stal univerzitním profesorem. 15. 2. 1876 ve svých 29 letech si Bell podal patent na vynález telefonu (ve stejný den o pár hodin později tak učinil i Elisha Gray). Patent obdržel Bell 7. 3. 1876. V té době ještě přístroj přenášet hlas neumožňoval. První přenos hlasu Bell uskutečnil 10. 3. 1876, kdy jeho spolupracovník Watson uslyšel z přístroje památná slova: "Pane Watsone, přijďte sem. Potřebuji vás. Alexander Graham Bell představil svůj telefon 25. 6. 1876 na stoleté výstavě v Philadephii. Telefon se stal hlavním exponátem výstavy uspořádané ke 100. výročí podepsání Deklarace nezávislosti. V roce 1884 byl uskutečněn první dálkový telefonní hovor mezi městy Boston a New York. Bell vynalezl také mikrofon, gramofon (1883) a působil také v dalších oblastech. V roce 1891 testoval modely helikoptér, podílel se na konstrukci prvních letadel, konstruoval lodě a navrhl koncepci přenosu zvuku pomocí optických vln. Založil koncern Bell Telephone.Byla po něm pojmenována i jednotka hladiny akustického výkonu (bel). Alexander Graham Bell zemřel 2. srpna 1922 v Baddeku v Novém Skotsku (Kanada).
(zdroj: http://birthday.wz.cz/ )
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/61693/
V Muzeu Vysočiny v Jihlavě probíhá až do 2. dubna 2006 výstava, věnovaná deseti osobnostem české vědy a techniky z 18. až 20. století (Prokop Diviš, Josef Božek, Jan Evangelista Purkyně, Josef Ressel, Karel Klíč, Viktor Kaplan, František Křižík, František Běhounek, Jaroslav Heyrovský a Otto Wichterle). Zveřejněný materiál pochází ze sbírek Národního technického muzea v Praze.
Muzeum Vysočiny se nachází na Masarykově náměstí v Jihlavě, otevřeno je denně mimo pondělí 9–12 a 12.30–17 hodin.
(zdroj: stránky Klubu dráhařů)
Muzeum Vysočiny se nachází na Masarykově náměstí v Jihlavě, otevřeno je denně mimo pondělí 9–12 a 12.30–17 hodin.
(zdroj: stránky Klubu dráhařů)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/61193/
Na těchto stránkách si můžete přečíst jen některé z mnoha životopisů muže, který se proslavil nejen svým dílem, ale také svou přinejmenším kuriózní (u železničního odborníka) smrtí:
http://www.bratcice.cz/perner.html
http://www.zivotopisy.cz/clanky.php?id=168
http://www.kpp.iipardubice.cz/1110567801-jan-perner-cesky-zeleznicni-technik-mlynarskeho-puvodu.html
http://www.perner.cz/StudijniMaterialy/Jan_Perner.htm
Jan Perner je také postava opředená některými nejasnostmi. První z nich se týká data jeho narození:
V místě, kde stával dům, v němž Perner zemřel, byla umístěna pamětní deska s nápisem:
"Zde stával Pernerův dům, kde skonal 10.9.1845 Jan Perner, narozený 7.7.1815 v Bratčicích u Čáslavi, železniční projektant a vrchní inženýr dráhy Olomouc - Praha, který 20. srpna 1845 zahájil na parovozu Bohemia první železniční provoz v Čechách."
Datum narození uvedené zde (a také v některých životopisech) je chybné. Proč se tak stalo, můžete se dočíst tady:
http://www.volny.cz/klimpl/nespravne_datum.htm
Dalším téměř tajemstvím je skutečná podoba tohoto stavitele tratí, neboť se údajně zachovala jen jediná jeho podobizna, podle níž pak dodatečně vznikly další, nám známé:
1. Na jediném známém portrétu je Jan PERNER (* 7. července 1815, †9. září 1845) zachycen v uniformě císařského státního úředníka.
zdroj: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2005/5_25janp.htm
2. Tento portrét je zřejmě jen dodatečným ztvárněním podle předchozího.
zdroj: http://www.radio.cz/es/articulo/69687
http://www.bratcice.cz/perner.html
http://www.zivotopisy.cz/clanky.php?id=168
http://www.kpp.iipardubice.cz/1110567801-jan-perner-cesky-zeleznicni-technik-mlynarskeho-puvodu.html
http://www.perner.cz/StudijniMaterialy/Jan_Perner.htm
Jan Perner je také postava opředená některými nejasnostmi. První z nich se týká data jeho narození:
V místě, kde stával dům, v němž Perner zemřel, byla umístěna pamětní deska s nápisem:
"Zde stával Pernerův dům, kde skonal 10.9.1845 Jan Perner, narozený 7.7.1815 v Bratčicích u Čáslavi, železniční projektant a vrchní inženýr dráhy Olomouc - Praha, který 20. srpna 1845 zahájil na parovozu Bohemia první železniční provoz v Čechách."
Datum narození uvedené zde (a také v některých životopisech) je chybné. Proč se tak stalo, můžete se dočíst tady:
http://www.volny.cz/klimpl/nespravne_datum.htm
Dalším téměř tajemstvím je skutečná podoba tohoto stavitele tratí, neboť se údajně zachovala jen jediná jeho podobizna, podle níž pak dodatečně vznikly další, nám známé:
1. Na jediném známém portrétu je Jan PERNER (* 7. července 1815, †9. září 1845) zachycen v uniformě císařského státního úředníka.
zdroj: http://www.cd.cz/static/old/NEW/TCD2005/5_25janp.htm
2. Tento portrét je zřejmě jen dodatečným ztvárněním podle předchozího.
zdroj: http://www.radio.cz/es/articulo/69687
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/61118/
Nám je znám především jako stavitel koněspřežky z Budějovic do Lince, ale jeho význam je mnohem širší.
Studoval na univerzitě v Praze (matematiku a astronomii u profesorů Vydry, Steplinga a Tesánka , inženýrské disciplíny u Hergeta ) a ve Vídni (astronomii u slovenského fyzika M. Hella ). Kromě němčiny uměl česky, francouzsky, anglicky, italsky, řecky, latinsky a hebrejsky. Několik let pracoval na hvězdárnách a jako zeměměřič. Od roku 1789 přednášel matematiku na filosofické fakultě pražské univerzity, tři desetiletí (1803-1832) řídil Královské stavovské technické učiliště. Za zásluhy o rozvoj českého technického školství, průmyslu, vodního stavitelství a železniční dopravy byl v roce 1810 byl povýšen do šlechtického stavu.
Více o něm třeba na http://www.cscasfyz.fzu.cz/2004/03/direktor.html
Odtud pochází i onen výše uvedený citát.
Studoval na univerzitě v Praze (matematiku a astronomii u profesorů Vydry, Steplinga a Tesánka , inženýrské disciplíny u Hergeta ) a ve Vídni (astronomii u slovenského fyzika M. Hella ). Kromě němčiny uměl česky, francouzsky, anglicky, italsky, řecky, latinsky a hebrejsky. Několik let pracoval na hvězdárnách a jako zeměměřič. Od roku 1789 přednášel matematiku na filosofické fakultě pražské univerzity, tři desetiletí (1803-1832) řídil Královské stavovské technické učiliště. Za zásluhy o rozvoj českého technického školství, průmyslu, vodního stavitelství a železniční dopravy byl v roce 1810 byl povýšen do šlechtického stavu.
Více o něm třeba na http://www.cscasfyz.fzu.cz/2004/03/direktor.html
Odtud pochází i onen výše uvedený citát.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/60696/
Slavný chomutovský rodák má dopisnici i pamětní minci
Dopisnici s vlastním portrétem, dvousetkorunovou stříbrnou pamětní minci a poštovní známku dostal ke včerejšímu 250. výročí narození chomutovský rodák František Josef Gerstner. Chomutovský vědec se proslavil jako autor ve své době unikátního technického projektu - koněspřežné dráhy mezi Českými Budějovicemi a Lincem.
„Byl spoluzakladatelem Polytechnického ústavu v Praze a jen díky němu mohla vzniknout slavná koněspřežka. Jejího zprovoznění se ale už nedožil,“ uvedl Stanislav Děd, ředitel chomutovského muzea.
To chystá od května výstavu, na které by měly být k vidění i vědcovy návrhy unikátní trati.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy)
Dopisnici s vlastním portrétem, dvousetkorunovou stříbrnou pamětní minci a poštovní známku dostal ke včerejšímu 250. výročí narození chomutovský rodák František Josef Gerstner. Chomutovský vědec se proslavil jako autor ve své době unikátního technického projektu - koněspřežné dráhy mezi Českými Budějovicemi a Lincem.
„Byl spoluzakladatelem Polytechnického ústavu v Praze a jen díky němu mohla vzniknout slavná koněspřežka. Jejího zprovoznění se ale už nedožil,“ uvedl Stanislav Děd, ředitel chomutovského muzea.
To chystá od května výstavu, na které by měly být k vidění i vědcovy návrhy unikátní trati.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/60692/
I on se narodil v měsíci březnu:
Rudolf Diesel se narodil 18. března 1858 v Paříži v rodině německého knihaře (Dieslovi rodiče byli bavorští emigranti). Po prusko-rakouské válce jsou Dieselovi z Paříže vypovězeni. Tehdy dvanáctiletého Rudolfa poslal otec samotného do Německa. V Německu chodil do školy. Studium mu umožnilo stipendium za nevšední nadání. V Mnichově vystudoval vysokou školu a stal se strojním inženýrem. Po ukončení školy začal pracovat v chladírenském oboru. Tato profese ho přivádí zpět do Paříže, ale i do Belgie a Holandska. Práce se čpavkem – který se v chladírenství používá – ho přivedla na myšlenku amoniakové bomby a zejména čpavkového motoru. Avšak po několika letech je třicetiletému konstruktérovi jasné, že i tato myšlenka není reálná. V roce 1890 je opět v Německu. V té době Carl Benz a Gottlieb Daimler rozvíjejí myšlenku spalovacího motoru: nasávají do pracovního válce palivovou směs a tu pak zapalovacím zařízením zažehnou. Diesel se vydává jinou cestou než pracují tyto tzv. zážehové motory: ve válci stačuje vzduch, který se tím zahřívá, pak do něho vstříkne palivo. To se v horkém vzduchu samo vznítí, aniž by potřebovalo zažehnutí. První patent na takovýto motor si podal v roce 1892. V témže roce odchází z chladírenského oboru a zcela se věnuje svému, tzv. vznětovému motoru. Podporu nalézá u samotného ocelářského krále Alfreda Kruppa a u augsburských strojíren (dnešní MAN). V Augsburku také po několika měsících vzniká prototyp Dieslova motoru, zatím ještě s použitím benzínu. V dubnu 1897 oznamuje Kruppovi úspěšné vytvoření motoru, tentokrát už na naftu. Pověst o vysoké tepelné účinnosti a hospodárnosti se rychle šíří Evropou a Amerikou. Diesel uzavírá množství výhodných kontraktů, z někdejšího chudého chlapce se stává nenasytný boháč. Přitom však jeho motor v té době existoval pouze v jediném prototypu. Když pak byl vyroben ve větší sérii a odeslán zákazníkům, nastal krach: motor nefungoval. Diesel však s tím nechce mít nic společného. Prodal přece svoji myšlenku akciové společnosti. Přesto nezůstane ušetřen množství soudních sporů, dohadování i skandálů. Jeho citlivý a necvičený organizmus není schopen odolávat džungli kšeftů, do které tak důvěřivě vstoupil. Sesype se a roku 1898 se dostane do nervového sanatoria. Zatímco anonymní inženýrové vychytávají mouchy na jeho motoru, on sám, , když se vrátil pomalu do života, má docela jiné starosti. Dal lidstvu motor a teď chce předělat lidi a sepisuje návod, jak vytvořit ráj na zemi: stačí, když každý občan vloží do společného fondu každý den 1 fenik. Postupem doby se stane lákavou kořistí dalších podvodníků a spekulantů. V roce 1913 se už zadlužený Diesel, předstírající blahobyt i před vlastní ženou, vydává lodí na cestu do Anglie k otevření nové továrny na motory. Přesto si každý na palubě klade za čest mu být představen. Až do noci z 29. na 30. září. Ráno po něm zůstal na palubě jen plášť…
(zdroj: http://www.quido.cz/osobnosti/diesel.htm )