Kuriozity
Kuriozity na dráhe... Dejú sa to veci "mezi kolejí a trolejí"
Škoda.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/423972/
augustus1717: Zdá sa Ti tam veľa Hz?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/423966/
zeby si zdvihol zberace
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/423955/
Včerajši oznam na Pragotrone v žst.Košice ponúkal zaujimavy IC vlak: Košice-hidasnémeti-Čierna nad Tisou.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/422825/
Ja pridám jednu zo Silvestra z LM. Pri hlásení 608 namiesto Kúpele Lúčky hláska povedala SAXONIA...Aj sme s kamošom opakovane počúvali, či nie náhodou Cassovia, ale nie. Taký vlak snáď aj 18 rokov už nechodí... Večer vidiac srandovné články na ZelPage ma napadlo, že si aj v LM takto zažartovali...
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/421895/
Pistole, vlak a přesný popis pachatele, zato však s matoucím odhadem věku, hrály hlavní roli v případu, který se odehrál v první polovině 80. let na železnici.
V Borohrádku na Rychnovsku a v jeho okolí došlo k několika krádežím. Někdo se vloupal do kantýny a kanceláře Železničních staveb, kde měla ostraha zbraně. Zmizela odtud pistole.
V případu sehrál dvojí roli náhodný svědek, který pracoval jako noční hlídač v kravíně v Plchůvkách. V noci se vracel podél trati domů a cestou potkal dva muže. Blikl na ně baterkou. „Zavři to, než ti jednu vrazím,„ ozvalo se jako odpověď ze tmy. Kriminalisté zjistili, že časově tohle setkání odpovídá krádeži. Navíc se ve stejném období někdo vloupal do obecního úřadu a knihovny v Plchůvkách, kde se našlo pouzdro od pistole. Případy zapadaly do mozaiky. Noční svědek policistům obdivuhodně popsal jednoho z podezřelých, které potkal. Krátce si na ně baterkou posvítil a přesně si jednoho z nich zapamatoval a vystihl jeho podobu. Tvrdil, že viděl mladíka ve věku pod dvacet let.
Popis zamotal policistům hlavu
„Bylo nám jasné, že pachatelé přijíždějí vlakem. Hlídali jsme proto železnici, nasadili hlídky na nádraží. Tento jediný svědek nám však šíleně zamotal hlavu tím, že popisoval velmi mladého muže,„ naznačil zádrhel ve vyšetřování kriminalista Luboš Bartoš.
Jedna z hlídek zaregistrovala, že ve vlaku na trati mezi Chocní a Týništěm nad Orlicí sedí muž, který popisem odpovídá podezřelému nočnímu chodci. Další hlídka v Týništi zatkla dva muže, kteří však neodpovídali popisu věkem, vypadali na 30 až 40 let.
„Při výslechu jsme zjistili, že pocházejí z Přerova a oba jsou zaměstnanci železnice. Když kolega kontroloval jednomu z nich tašku, vypadla z ní pistole, další střelnou zbraň měl u sebe druhý zadržený muž, obě nabité „ostrými„. Naštěstí je nestačili použít, což by jeden z nich neváhal udělat. „Byl to kriminálník s velkým K, měl za sebou bohatě popsaný trestní rejstřík. V minulosti už po svědkovi vystřelil, když byl přistižen při vloupání do prodejny,„ líčil Luboš Bartoš.
Identikit naprosto seděl. „Vznikl tak jeden z mála přesných popisů, jaký jsem kdy viděl. Zmátl nás ovšem tím věkem. Odhadoval mladého kluka, a jemu bylo přes třicet. Oba pachatelé měli v té době ochranný dohled v Přerově. Několikrát týdně se měli hlásit. Udělali to vždy odpoledne a jako zaměstnanci železnice s režijní jízdenkou sedli na vlak a jeli loupit na jiné místo republiky.„
Po republice „udělali„ dohromady kolem šedesáti vloupání.
(Havlíčkobrodský deník)
V Borohrádku na Rychnovsku a v jeho okolí došlo k několika krádežím. Někdo se vloupal do kantýny a kanceláře Železničních staveb, kde měla ostraha zbraně. Zmizela odtud pistole.
V případu sehrál dvojí roli náhodný svědek, který pracoval jako noční hlídač v kravíně v Plchůvkách. V noci se vracel podél trati domů a cestou potkal dva muže. Blikl na ně baterkou. „Zavři to, než ti jednu vrazím,„ ozvalo se jako odpověď ze tmy. Kriminalisté zjistili, že časově tohle setkání odpovídá krádeži. Navíc se ve stejném období někdo vloupal do obecního úřadu a knihovny v Plchůvkách, kde se našlo pouzdro od pistole. Případy zapadaly do mozaiky. Noční svědek policistům obdivuhodně popsal jednoho z podezřelých, které potkal. Krátce si na ně baterkou posvítil a přesně si jednoho z nich zapamatoval a vystihl jeho podobu. Tvrdil, že viděl mladíka ve věku pod dvacet let.
Popis zamotal policistům hlavu
„Bylo nám jasné, že pachatelé přijíždějí vlakem. Hlídali jsme proto železnici, nasadili hlídky na nádraží. Tento jediný svědek nám však šíleně zamotal hlavu tím, že popisoval velmi mladého muže,„ naznačil zádrhel ve vyšetřování kriminalista Luboš Bartoš.
Jedna z hlídek zaregistrovala, že ve vlaku na trati mezi Chocní a Týništěm nad Orlicí sedí muž, který popisem odpovídá podezřelému nočnímu chodci. Další hlídka v Týništi zatkla dva muže, kteří však neodpovídali popisu věkem, vypadali na 30 až 40 let.
„Při výslechu jsme zjistili, že pocházejí z Přerova a oba jsou zaměstnanci železnice. Když kolega kontroloval jednomu z nich tašku, vypadla z ní pistole, další střelnou zbraň měl u sebe druhý zadržený muž, obě nabité „ostrými„. Naštěstí je nestačili použít, což by jeden z nich neváhal udělat. „Byl to kriminálník s velkým K, měl za sebou bohatě popsaný trestní rejstřík. V minulosti už po svědkovi vystřelil, když byl přistižen při vloupání do prodejny,„ líčil Luboš Bartoš.
Identikit naprosto seděl. „Vznikl tak jeden z mála přesných popisů, jaký jsem kdy viděl. Zmátl nás ovšem tím věkem. Odhadoval mladého kluka, a jemu bylo přes třicet. Oba pachatelé měli v té době ochranný dohled v Přerově. Několikrát týdně se měli hlásit. Udělali to vždy odpoledne a jako zaměstnanci železnice s režijní jízdenkou sedli na vlak a jeli loupit na jiné místo republiky.„
Po republice „udělali„ dohromady kolem šedesáti vloupání.
(Havlíčkobrodský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/421606/
Dříve narozeným čtenářům bude jasné, o čem je řeč, mladším se to pokusím vysvětlit. V době hluboké totality nás na hraničních přechodech střežili vojáci - příslušníci Pohraniční stráže, lidově zvaní ’peesáci’. Na jedné takové pohraniční přechodové železniční stanici sloužil můj známý strojvedoucí, kterého nechejme vzpomínat: Jezdil jsem od nás do první přechodové železniční stanice tehdy na západoněmeckém území. Sem tam, pořád dokola. Samozřejmě, že této cti se nedostalo každému, ale po mnoha prověrkách, dotaznících, pohovorech nás několik vybrali. Možná mi pomohl můj dělnický původ… Tenkrát na mne zrovna vyšel Silvestr. Nic lepšího jsem si nemohl přát.
Směna zpočátku jako každá jiná. Tentokrát jsme na české straně zapřáhli krátký vlak a po prohlídce jsme dostali rozkaz k odjezdu.
Vlak byl lehký, mašina silná, tak jsem za to ’vzal’ a byli jsme pryč. V sousední německé stanici jsme se dozvěděli, že jeden z vojáčků, ’peesáčků’, si odložil na poslední vůz - byla to cisterna s brzdou - samopal.
Co ho k tomu vedlo, jestli nutná potřeba si ulevit či co jiného, jsem samozřejmě nepátral. Zkrátka a dobře, když si chtěl vzít samopal zpět, tak tam nestál ani vlak, ani cisterna a tím pádem ani samopal. Pro vojáčka průšvih jako vrata; páchlo to vojenským prokurátorem.
Mně i mému pomocníkovi, poddůstojníkům v záloze, bylo pochopitelně chlapce líto, a tak jsme se vydali samopal hledat. Když jsme ho i s plným zásobníkem našli, hned jsme věděli, co s ním uděláme. V tichosti ho dopravíme zpátky, ať kluk nemá malér!
Samopal jsme vzali na mašinu a dali mezi nářadí. Jenže, jak už jsem předeslal, byl Silvestr, a zrovna půlnoc, a k nám na mašinu přišli popřát nový rok i němečtí kolegové a policajti. Pořád jsem pošilhával po bedně s nářadím, ze které vykukoval řemen. Byly to dlouhé minuty, a že bych neměl strach, to říci nemůžu.
Když jsme šťastně dorazili zpět na naše území, samopal jsme předali, bohužel ne vojáčkovi, ale veliteli, protože mimořádná událost se hned rozkřikla. Roztřesený vojáček u toho byl taky.
Velitel vyhrožoval vojáčkovi Sabinovem, což byl drsný slovenský kriminál, ale oba dva jsme ho chlácholili, aby udělal hned na Nový rok gesto a vojáka nechal na pokoji. Důstojník sice před vojákem ’machroval’, ale nakonec to prý dobře dopadlo. Mladý strážce hranic určitě na onoho Silvestra do smrti nezapomene.
(Domažlický deník)
Směna zpočátku jako každá jiná. Tentokrát jsme na české straně zapřáhli krátký vlak a po prohlídce jsme dostali rozkaz k odjezdu.
Vlak byl lehký, mašina silná, tak jsem za to ’vzal’ a byli jsme pryč. V sousední německé stanici jsme se dozvěděli, že jeden z vojáčků, ’peesáčků’, si odložil na poslední vůz - byla to cisterna s brzdou - samopal.
Co ho k tomu vedlo, jestli nutná potřeba si ulevit či co jiného, jsem samozřejmě nepátral. Zkrátka a dobře, když si chtěl vzít samopal zpět, tak tam nestál ani vlak, ani cisterna a tím pádem ani samopal. Pro vojáčka průšvih jako vrata; páchlo to vojenským prokurátorem.
Mně i mému pomocníkovi, poddůstojníkům v záloze, bylo pochopitelně chlapce líto, a tak jsme se vydali samopal hledat. Když jsme ho i s plným zásobníkem našli, hned jsme věděli, co s ním uděláme. V tichosti ho dopravíme zpátky, ať kluk nemá malér!
Samopal jsme vzali na mašinu a dali mezi nářadí. Jenže, jak už jsem předeslal, byl Silvestr, a zrovna půlnoc, a k nám na mašinu přišli popřát nový rok i němečtí kolegové a policajti. Pořád jsem pošilhával po bedně s nářadím, ze které vykukoval řemen. Byly to dlouhé minuty, a že bych neměl strach, to říci nemůžu.
Když jsme šťastně dorazili zpět na naše území, samopal jsme předali, bohužel ne vojáčkovi, ale veliteli, protože mimořádná událost se hned rozkřikla. Roztřesený vojáček u toho byl taky.
Velitel vyhrožoval vojáčkovi Sabinovem, což byl drsný slovenský kriminál, ale oba dva jsme ho chlácholili, aby udělal hned na Nový rok gesto a vojáka nechal na pokoji. Důstojník sice před vojákem ’machroval’, ale nakonec to prý dobře dopadlo. Mladý strážce hranic určitě na onoho Silvestra do smrti nezapomene.
(Domažlický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/421605/
A ako si sa teda dostal na stanovište? Inak, takéto výkyvy možno od 2 po 3,5 kV sú, pokiaľ viem, normálne...