Železniční sběratelství
Zdravím, chci se zeptat jestli někdo neruší doma sbírku jízdních řádu, nebo neodprodá staré JŘ (CP) beru vše, ČD, PKP, MÁV, bývalá Jugoslávie , DB, DR , ČSD, ŽSR a předchozí správy .....
___________________________________________
Sbírají se i mnohé jiné artefakty, související s železnicí a provozem na ní.
Chtěl bych se zeptat jestli někdo neví kde sehnat, nebo kde jsou nějaké stavěcí dvojstavné a trojstavné páky? děkuji. Přednosta stanice
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/564894/
ad vojta.dockal: měl bych nějaké české (zdarma) V případě zájmu je jediným problémem přeprava
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/507888/
Este podotykam ze mam na mysli capicovy odznak k uniforme zelezniciara SŠ.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/501899/
Nema nahodou niekto z vas origo alebo aspon na fotke čapicový odznak ktory sa pouzival na sluzobnych ciapkach za slovenskeho statu?
Ak niekto nahodou ma poslite mi prosim foto , dakujem.
dexter69@azet.sk
Ak niekto nahodou ma poslite mi prosim foto , dakujem.
dexter69@azet.sk
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/501898/
887: ako majiteľ zberných surovín by si sa z niekoľko gramových evidenčnych čísel tešil?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/501514/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/496205/
Jízdní řády nám neumožňují pouze vyhledávat pro nás nejpohodlnější spojení po železné dráze do kýženého místa. Nenabízejí totiž jenom kusé informace s daty, čísly, grafy a fakty, jak se na první pohled může zdát. Ve skutečnosti jde o víc. Informace sebrané do úhledné knížky se totiž mohou stát také dobrým artiklem sběratelů jízdních řádů.
V dnešní přetechnizované době však již klasické jízdní řády v knižní podobě pomalu mizí. Nahrazují je totiž nejrůznější elektronické verze a vyhledávače. Pro vyhledání spojení je to možná pohodlnější, leč kouzlo romantiky tím mizí. Ruku na srdce – nebylo přece jen zábavnější listovat ve stránkách potištěných nejrůznějšími čísly vlaků, symboly, ba se občas ztrácet ve vysvětlivkách odjezdů a příjezdů? To vše nám nynější elektronické verze nenabízejí.
Měl jsem tu výhodu, že jsem jízdní řády začal sbírat v 80. letech. V té době bývaly klasické jízdní řády ještě pestřejší, než tomu bývalo dnes. Mohli jsme se například dozvědět informace, jež už dnes nenalezneme. Tak třeba v hlavičce vlaku nás informovali, že jde o motorový osobní vlak, to když se objevil symbol motoráku. Jindy nám průvodci jízdního řádu na stránce s určitou tratí dokonce uvedli, že ona trať je provozována trakcí elektrickou. A když se za názvem stanice objevil symbol vidličky a nože, cestující se mohl těšit na nádražní restauraci!
Pro sběratele bylo bezesporu lákavé, že jízdní řády každoročně nabízely jinou barvu či motiv na svém obalu. Jednou se na nás usmívala elektrická lokomotiva, podruhé to byla půvabná železničářka, a ondy zase moderní rychlíkový vůz. Vybavuji si rovněž obal s potiskem vybraným ze spojení na určité trati. Ten, kdo nepotřeboval celostátní jízdní řád (v té době doplněný ještě o Slovenskou republiku), si mohl zvolit z několika stejně líbivých oblastních jízdních řádů.
Možná se teď někteří z vás podívají na půdu či do sklepa, zda se tam ještě nějaký ten »kousek« (použitý jízdní řád) nepovaluje. Vždyť jako předmět sběratelské činnosti by se do začátku jistě hodil. Na různých burzách železničních nadšenců však můžete sehnat nejrůznější jízdní řády i v dnešní době. A ještě něco na závěr. Podívejte se do historického jízdního řádu, kolik jen vlaků kdysi na našich tratích jezdívalo. Uvidíte, že ještě před pětadvaceti lety nebyl problém se vlakem dostat nejen ráno i večer do práce, ale i do škol. Doprava totiž lidem vycházela maximálně vstříc. Nemluvě o tratích, kde byla železniční doprava zcela zastavena! Ale to jen na okraj, neboť koníček jménem sběratelství jízdních řádů vás přivede i k takovýmto úvahám.
(Haló noviny)
V dnešní přetechnizované době však již klasické jízdní řády v knižní podobě pomalu mizí. Nahrazují je totiž nejrůznější elektronické verze a vyhledávače. Pro vyhledání spojení je to možná pohodlnější, leč kouzlo romantiky tím mizí. Ruku na srdce – nebylo přece jen zábavnější listovat ve stránkách potištěných nejrůznějšími čísly vlaků, symboly, ba se občas ztrácet ve vysvětlivkách odjezdů a příjezdů? To vše nám nynější elektronické verze nenabízejí.
Měl jsem tu výhodu, že jsem jízdní řády začal sbírat v 80. letech. V té době bývaly klasické jízdní řády ještě pestřejší, než tomu bývalo dnes. Mohli jsme se například dozvědět informace, jež už dnes nenalezneme. Tak třeba v hlavičce vlaku nás informovali, že jde o motorový osobní vlak, to když se objevil symbol motoráku. Jindy nám průvodci jízdního řádu na stránce s určitou tratí dokonce uvedli, že ona trať je provozována trakcí elektrickou. A když se za názvem stanice objevil symbol vidličky a nože, cestující se mohl těšit na nádražní restauraci!
Pro sběratele bylo bezesporu lákavé, že jízdní řády každoročně nabízely jinou barvu či motiv na svém obalu. Jednou se na nás usmívala elektrická lokomotiva, podruhé to byla půvabná železničářka, a ondy zase moderní rychlíkový vůz. Vybavuji si rovněž obal s potiskem vybraným ze spojení na určité trati. Ten, kdo nepotřeboval celostátní jízdní řád (v té době doplněný ještě o Slovenskou republiku), si mohl zvolit z několika stejně líbivých oblastních jízdních řádů.
Možná se teď někteří z vás podívají na půdu či do sklepa, zda se tam ještě nějaký ten »kousek« (použitý jízdní řád) nepovaluje. Vždyť jako předmět sběratelské činnosti by se do začátku jistě hodil. Na různých burzách železničních nadšenců však můžete sehnat nejrůznější jízdní řády i v dnešní době. A ještě něco na závěr. Podívejte se do historického jízdního řádu, kolik jen vlaků kdysi na našich tratích jezdívalo. Uvidíte, že ještě před pětadvaceti lety nebyl problém se vlakem dostat nejen ráno i večer do práce, ale i do škol. Doprava totiž lidem vycházela maximálně vstříc. Nemluvě o tratích, kde byla železniční doprava zcela zastavena! Ale to jen na okraj, neboť koníček jménem sběratelství jízdních řádů vás přivede i k takovýmto úvahám.
(Haló noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/448839/
Za socialismu kvůli sběratelství vedl čilou korespondenci s výrobci žvýkaček a sběrateli z celého světa. Po roce 1989 však ochotných zasilatelů v zahraničí ubylo. „ Já za totality dostal zpátky více dopisů než teď – je to asi tím, že nás v cizině už poznali. Nejprve nás považovali za utiskované, tak jsme byli sympatičtí, ale po otevření hranic poznali, jací jsme ve skutečnosti,„ lituje Brancuzský.
Rokenrol a žvýkačka A jeho další velká láska taky souvisí s minulými časy: starý dobrý rokenrol. „Žvýkačka stejně jako rokenrol se dostala z Ameriky do celého světa. A přežije,„ věří Brancuzský.
Zálibu ke sbírání zdědil po otci: ten jako vedoucí mimoškolského vzdělávání v jihlavském Domě odborů (z práce jej propustili po roce 1968 za protisovětské relace rozhlasu) shromáždil sbírku fotografií a podpisů osobností.
Jako unikát získal i fotografii barmského generálního tajemníka OSN tajemníka Maha Tray Situ U Tanta v Domě odborů. U Tant se v Jihlavě tehdy zastavil cestou do Prahy.
Brancuzský sbírá i vysloužilé kusy z vybavení milované železnice. „Když filmaři točili v Polné, potřebovali vybavit historickou čekárnu. Chtěli tam taky obraz Stalina. Čekárnu jsem vybavil, ale Stalina jsem neměl. Leninů se dochovalo dost, ale Stalinů málo, ti se ničili,„ usmívá se.
(Sedmička)
Rokenrol a žvýkačka A jeho další velká láska taky souvisí s minulými časy: starý dobrý rokenrol. „Žvýkačka stejně jako rokenrol se dostala z Ameriky do celého světa. A přežije,„ věří Brancuzský.
Zálibu ke sbírání zdědil po otci: ten jako vedoucí mimoškolského vzdělávání v jihlavském Domě odborů (z práce jej propustili po roce 1968 za protisovětské relace rozhlasu) shromáždil sbírku fotografií a podpisů osobností.
Jako unikát získal i fotografii barmského generálního tajemníka OSN tajemníka Maha Tray Situ U Tanta v Domě odborů. U Tant se v Jihlavě tehdy zastavil cestou do Prahy.
Brancuzský sbírá i vysloužilé kusy z vybavení milované železnice. „Když filmaři točili v Polné, potřebovali vybavit historickou čekárnu. Chtěli tam taky obraz Stalina. Čekárnu jsem vybavil, ale Stalina jsem neměl. Leninů se dochovalo dost, ale Stalinů málo, ti se ničili,„ usmívá se.
(Sedmička)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/423235/
Jako bývalý „nádražák„ bydlí Zdeněk Brancuzský z Luk nad Jihlavou stylově přímo na nádraží. Jeho byt je malé muzeum.
Prý jsou dva druhy mužů: sběrači, nebo lovci. Pokud je teorie pravdivá, nepochybně by se devětapadesátiletý Zdeněk Brancuzský z Luk nad Jihlavou řadil mezi sběrače.
Má rád věci s puncem starých časů. A tak je chodba k jeho bytu v louckém nádraží zdobená smaltovanými cedulemi, skříň v mezipatře je pobitá štítky ze šicích strojů, které končily v kovošrotu. V kuchyni má lampové rádio.
Brancuzského láká zachovat kdysi běžné předměty, které jinak mizí z očí. „Obyčejné lepenkové jízdenky na vlak – kdo z dnešních dětí je kdy viděl? Přitom to byla donedávna běžná věc,„ vykládá. Cestující vlakem znají, aniž vědí, část jeho sbírky smaltovaných cedulí. Jsou natlučené poblíž louckého nádraží na kůlně, která sloužívala jako útulek traťové služby.
Nejcennější cedule Brancuzský musel už před časem z venkovní „výstavy„ na větru a dešti uschovat, protože o ně jevili zájem zloději.
V jeho sbírce najdeme například desky z pražské někdejší Schillerovy třídy, švabachem psané německé tabule z Jihlavy za válečné okupace, tabule z továren, či zdobné reklamy z časů monarchie. Důležitý je materiál: plech a smalt. „Takové cedule vydrží i 150 let, jsou prakticky nezničitelné. V době vzniku to bývala malá umělecká díla. Dnes cedule z umělé hmoty nejsou hezké, ani nic nevydrží – vyblednou, polámou se,„ přemítá Brancuzský.
Hlavním předmět jeho zájmu je méně prostorný: třicet let sbírá obaly od žvýkaček, patnáct let shromažďuje kalendáříky a pohlednice s tématikou Luk nad Jihlavou. Obalů od žvýkaček má asi dvacet tisíc, v Česku patří k největším sběratelům v oboru. Ve sbírce má rarity jako originální tiskopisy firmy Jan Bělohubý z Týna nad Vltavou, která v Čechách s výrobou žvýkaček začínala.
(Sedmička)
Prý jsou dva druhy mužů: sběrači, nebo lovci. Pokud je teorie pravdivá, nepochybně by se devětapadesátiletý Zdeněk Brancuzský z Luk nad Jihlavou řadil mezi sběrače.
Má rád věci s puncem starých časů. A tak je chodba k jeho bytu v louckém nádraží zdobená smaltovanými cedulemi, skříň v mezipatře je pobitá štítky ze šicích strojů, které končily v kovošrotu. V kuchyni má lampové rádio.
Brancuzského láká zachovat kdysi běžné předměty, které jinak mizí z očí. „Obyčejné lepenkové jízdenky na vlak – kdo z dnešních dětí je kdy viděl? Přitom to byla donedávna běžná věc,„ vykládá. Cestující vlakem znají, aniž vědí, část jeho sbírky smaltovaných cedulí. Jsou natlučené poblíž louckého nádraží na kůlně, která sloužívala jako útulek traťové služby.
Nejcennější cedule Brancuzský musel už před časem z venkovní „výstavy„ na větru a dešti uschovat, protože o ně jevili zájem zloději.
V jeho sbírce najdeme například desky z pražské někdejší Schillerovy třídy, švabachem psané německé tabule z Jihlavy za válečné okupace, tabule z továren, či zdobné reklamy z časů monarchie. Důležitý je materiál: plech a smalt. „Takové cedule vydrží i 150 let, jsou prakticky nezničitelné. V době vzniku to bývala malá umělecká díla. Dnes cedule z umělé hmoty nejsou hezké, ani nic nevydrží – vyblednou, polámou se,„ přemítá Brancuzský.
Hlavním předmět jeho zájmu je méně prostorný: třicet let sbírá obaly od žvýkaček, patnáct let shromažďuje kalendáříky a pohlednice s tématikou Luk nad Jihlavou. Obalů od žvýkaček má asi dvacet tisíc, v Česku patří k největším sběratelům v oboru. Ve sbírce má rarity jako originální tiskopisy firmy Jan Bělohubý z Týna nad Vltavou, která v Čechách s výrobou žvýkaček začínala.
(Sedmička)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/423233/
Čo sa týka označenia vlakvedúceho, mal bežnú uniformu ako ostatní. Jeho označením bola modrá široká páska okolo čiapky. Poznávacím znamením veľká kožená taška pre predpisy, zcp a ostatné predpísané pomôcky. Väčšinou postupovali na túto funkciu skúsenejší sprievodcovia os. dopravy a pri nákl. vlakoch sprievodcovia nákl. vlakov. Vtedy ešte nielen pri Mn vlakoch, ale aj pri Rn a Pn vlakov, kým sa všeobecne nezaviedla vozba bez vlakovej čaty.
Čo sa týka hodností tak boli v hodnosti technik a starší technik, prípadne vrchný technik.
Čo sa týka toho článku, chýbajú mi tam ešte označenia aspirant, mladší dozorčí .
Čo sa týka hodností tak boli v hodnosti technik a starší technik, prípadne vrchný technik.
Čo sa týka toho článku, chýbajú mi tam ešte označenia aspirant, mladší dozorčí .
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/409114/