Naftové bratislavské intermezzo

Takže najednou jsem řešil otázku, co s volným víkendem. Řešení se nabízelo. Fotit. Proto také Mayo a Pio dostali poplašnou zvěst, že se chystám do Bratislavy, obtěžkán stříbrným diskem s několika málo obrázky a také s přáním, obohatit konečně svůj archiv o DVD z produkce VLAKY.NET. Byť byla jejich reakce opatrná s tím, že o setkání opravdu rozhodně až skutečná situace a krizový scénář obsahoval alternativní řešení přepravy CD, na nástupišti v Bratislavě na mě čekali oba. Takže ještě jednou můj dík.

Poté, co jsme ve zkratce rozebrali vše možné i nemožné, co mělo něco společné s železnicí, jsem se odebral zaplnit karty fotoaparátu. Přesto, že se přímo nabízelo po focení trnavské zhlaví, něco mě táhlo do míst, kde před lety skončila pozemská pouť mašinky ES 499.0010. Pod zrušeným stavědlem, na jehož skeletu je dodnes notně zvadlý nápis Bratislava, jsem začal hledat optimální pozici pro focení. Jak se později ukázalo, cesta k tunelu, měla svůj smysl, i když, přiznávám, měl jsem to tušit zrovna. Na lamačské straně tunelu panoval čilý ruch a výluka koleje si vyžádala mimořádné řešení v podobě nasazení nezávislé trakce.

Přiznávám bez mučení že o absenci troleje ve služebně starším tunelu (podle nápisu na portálu 1848 oproti 1902), jsem neměl tušení. Přitom úhel natočení napínacích stožárů trolejového vedení, kterým končí dráty u výjezdu z tunelu, jednoznačně dokumentuje, že se nejedná o nic nového. No, aspoň jsem moudřejší. Takže zatímco vlaky od Kútů klouzaly do Bratislavy výběhem, opačným směrem se neobešly bez pomoci nezávislé trakce. Ovšem hned ten první vlak se vymykal mému obecnému popisu situace. Čmelák 770.528 v čele, za ním průmyslové vydání kocoura 740.658, nákladní vlak na postrku další čmelák, tentokrát s číslem 771.512 prohučely kolem mě a v paměti (fotoaparátu i mé) tak zůstaly obrázky ze setkání s vlakem BRKS. Pro mě první setkání.

Další program už byl ve znamení přesunu mezi jednotlivými místy na focení. Pohled na cestové návěstidlo u výjezdu z tunelu vždy posloužil jako nápověda, odkud kam se pojede. A tak jsem jen měnil pozici. Od Lamače elektrická trakce jedoucí výběhem, opačným směrem čmelák na přípřeži před laminátkou, občas s další nezávislou na postrku, jedinou výjimkou byl nákladní vlak, na kterém na místě postrku odpočívala další laminátka 230.106 ČD. Nějaká výluka nemohla samozřejmě rozházet rakouský motorový vůz ani rychlík z Vídně, v jehož čele bručel z výkonu sjetý brejlovec. Osobní vozba, ať už s loko 350 v čele nebo s některou z deseti lokomotiv řady 263, se musely spolehnout na sílu staničního posunu, 742.001 je vyžduchala za tunel, aby se pak vrátila zpět do stanice.

Až po zhruba sedmdesáti minutách čekání na volnou kolej odjela ze stanice 770.074 s 230.094 za sebou, řekl jsem si, že je konečně čas změnit pozici. Pozvolna jsem se přesunul na opačný konec nádraží. Mohl jsem se přitom ještě vynadívat na snědé obyvatele nádražní haly a další individua, stahující se na nádraží v Bratislavě stejně jako ve spoustě jiných měst. Ale kvůli nim jsem do Bratislavy nejel. Raději jsem vyčkával, až bude do peronu sunout svůj vlak fotohvězda 362.015. Dočkal jsem se a tak po jejím zacouvání na nástupišti musela limonádová hvězda strpět několik cvaknutí spouště (na rozdíl od focení u tunelu jsem tentokrát nebyl sám). Pak následoval přesun opět kus před perony a čekání na odjezd. Vše bylo načasováno tak, abych se ještě stihl vrátit zpět na EC do Břeclavi, protože viditelnost už klesala.
Takže tak nějak vypadá Bratislava, viděná zraky přespolního. No, asi bych to nikdy neposílal, protože lidé s foťákem je kolem kolejí dost, ale domácí tentokrát zaspali, tak snad přijde vhod pár obrázků od přespolního :o)))