Nepozornost nebo hazard?

Nevědomky jsem otevřel diskuzi, která skončila výzvou, ať tedy vylovím něco z archivu. Nedělám si patent na rozum, nepřinesu nic nového, přesto mohou mít následující řádky nějaký význam. Zkusím se ohlédnout za několika nehodami z obvodu mého působiště. Na Břeclavsku ve střetech na přejezdu dlouhodobě dominovaly dva. Na silnici z Břeclavi do Valtic (1) a první přejezdu ve směru z Valtic do Sedlece (2). V obou případech křížení silnice a železnice, původně zabezpečené klasickým způsobem – VÚD bez závor.

1. Přejezd pod Valticemi

Popis místa očima motoristy. Přejezd je ve směru od Valtic do Břeclavi pod kopcem, s dobrými rozhledovými poměry. Vpravo ve směru jízdy řidiče cca 150 m trati zdálky viditelné, vlevo výhled na cca 150 metrů trati, ovšem až ze vzdálenosti kolem sta metrů od přejezdu.

Ve směru od Břeclavi vpravo dokonalý výhled na 150 metrů trati, vlevo se výhled na koleje otevírá až kousek před přejezdem, po vyjetí na kraj mladého lesa. V době, kdy se staly dále uvedené nehody a přejezd neměl závory, existovala možnost, že v pozdní odpoledne při jízdě od Valtic odraz slunečních paprsků zaviní možnost přehlédnutí červeného světla přejezdového zařízení. Intenzita žárovek nedosahuje někdy jasu odražených paprsků. (To ale má vést řidiče k dvojnásobné opatrnosti) V opačném směru zase oslnění slunečním svitem mohlo zavinit přehlédnutí. Ani to ale není omluvou pro hazard. 

A nyní reálná situace. Případ první:

„Jaro na krku“, 28 březen 2003. Řidič dodávky jede ve směru od Břeclavi do Valtic. Proti slunečnímu svitu přehlédl červená světla zabezpečovacího zařízení a vjel přímo před přijíždějící vlak 4516 z Břeclavi do Hrušovan nad Jevišovkou. Osobní vlak vyjel již z Břeclavi se zpožděním. Asi minutu po čtvrté nastal střet. Posádka dodávky z Plzně, která přežila střet s vlakem mohla mluvit o neuvěřitelném štěstí. Z vraku oba pasažéři vystoupili téměř bez zranění.

„Je to skoro neuvěřitelné. Z auta vylezli sami. Sanitka je odvezla do nemocnice na pozorování, ale zjevně neměli žádné zranění,“ uvedl jeden z přihlížejících. „Hůř dopadlo auto. Nový Peugeot je zničený a v něm naložená motorka taky,“ řekl zasahující hasič. Po nárazu skončila dodávka vzhůru koly v prostoru za příkopem. Její celý levý bok zůstal zaklíněn na nárazníku motorového vozu. Z vraku vypadl zcela nový motocykl Moto Guzzi, ze kterého rotace auta a následný pád udělaly nepojízdný vrak. Motorový vůz navzdory použití maximálního účinku brzdy zastavil asi 260 metrů za přejezdem, strojvedoucí neměl žádnou možnost střetu zabránit.

Kromě přehlédnutí červených světel v ostré sluneční záři se jako jiné vysvětlení příčiny nehody nabízela už jen nepozornost řidiče. Bez ohledu na absolvovanou kolizi byl motorový vůz ve stavu, umožňujícím po téměř stominutovém zdržení pokračovat v cestě. Škodu na vozidle Českých drah vyčíslili železničáři částkou asi dvacet tisíc korun. Celkem byl ale zničen majetek za bezmála osm set tisíc korun. Na motocyklu škoda činí nejméně 150 tisíc, zničení dodávky znamená majetkovou újmu za dalších šest set tisíc korun. Přesto mohl být řidič šťastný. Vjet na koleje o málo později, nárazník motorového vozu by neutrhl bok dodávky, ale zabil by jeho.

Případ druhý, na vině Slunce?

Je 6. květen roku 2003. Škodovka se slovenskou značkou se spouští od Valtic k přejezdu. Zář zapadajícího Slunce a dobrá zábava cestujících končí třeskem. Nárazník vozu 842.003 drtí auto v místech předního sloupku. Kus nárazníku je vytlačen do předního blatníku, kus do dveří u řidiče. Auto, v němž sténají tři zranění lidé, odhazuje vlak do vzdálenosti asi sedmi metrů od koleje. Přejezd, kde se nehoda stala, je od konečného postavení auta vzdálen asi dvacet metrů.

Případ třetí, opět reálná situace.

Je prosincové ráno, do Vánoc roku 2003 zbývá 5 dnů. Viditelnost je mizerná. Hustá mlha se plíží mezi stromy lesa i na otevřeném prostoru. Vlak 4508 vyjel z Břeclavi a do zastávky Valtice město mu zbývá několik stovek metrů. Strojvedoucího čeká první z přejezdů, příslovečně zvaných přejezdy smrti. Čelo motorového vozu řady 842 již téměř minulo přejezd, když se zprava ozvala mohutná rána. Příď auta Opel Vectra se roztříštila o podvozek motoráku. Dílo zkázy dokonal betonový mostek u kolejí a odmrštěné auto před dopadem na střechu ještě smetlo skříň se zabezpečovacím zařízením přejezdu. Ve stejném okamžiku také zhasla červená světla před přejezdem. „Zařízení bylo v době nehody funkční, to nám potvrdili i řidiči aut, kteří v opačném směru stáli před přejezdem a čekali na průjezd vlaku,“ řekl zasahující policista. Řidič nehody na místě zemřel. Z vraku auta po dopadu na střechu vypadl ke kolejím mobilní telefon. Možnou příčinou nehody tak mohlo být telefonování za jízdy. „Myslíme si to. Byl proslulý, že za volantem často telefonoval,“ shodli se hasiči, stejně jako řidič vozidla odtahovky, kteří podnikatele znali. Nehoda se stala v době, kdy mlha snížila viditelnost asi na padesát metrů. Tím spíše měl podle policistů na špatně přehledném křížení s železnicí řidič zpomalit. Na vozovce však nebyly žádné brzdné stopy. Intenzitu nárazu potvrdili i cestující z vlaku.

 „Moc nechybělo, a mohl jsem to mít taky za sebou. Právě dnes jsem měl dělat pravidelnou údržbu přejezdového zařízení. Kdybych se nezdržel v Hrušovanech nad Jevišovkou, byl bych v době nehody zavrtaný ve skříni, kterou to auto urazilo. Kdoví, co by bylo se mnou,“ řekl železničář, který namísto kontroly zařízení mohl už jen přemýšlet, jak náročná bude výměna zničeného ovládání přejezdu. „Já bych především zdůraznil, že auto narazilo do vlaku, ne jak se často nesprávně uvádí opačně. Zabezpečovací zařízení bylo funkční a vina není na straně železnice,“ připomněl dopravní náměstek železniční stanice Břeclav Zdeněk Krystián. „Vzhledem ke špatnému počasí a namrzlému terénu kolem trati jsem požádal cestující, aby z vlaku nevystupovali. Odvezli jsme je pak alespoň do Valtic, odkud pokračovali náhradní soupravou,“ dodal náměstek. Poškozený motorový vůz později železničáři odtáhli z Valtic do břeclavského depa na opravu.

2. Přejezd mezi Valticemi a Sedlecem

Situace z pohledu řidiče. V obou směrech ideálně přehledný přejezd s výhledem na minimálně dvě stě metrů trati. Dobrý výhled má i strojvedoucí. Přesto právě toto místo patřilo mezi nejobávanější přejezdy.

Začátek prázdnin

Od Mikulova k Břeclavi jede stříbrná felicie a manželi ve věku 30 a 31 let. Jejich dítě je na táboře a rodiče někam pospíchají. Opravdu pospíchají. „Jen od Mikulova udělali nejméně šest manévrů, které byly na nehodu,“ řekl později jeden z řidičů, kterého manželé předjeli. Brzy je dojel. Na přejezdu v polích řidič vjel přímo pod kola motorového vlaku do Znojma. V jeho čele byl motorový vůz řady 842. Spoj nezastavoval ve Valticích, jen na zastávce Valtice město a proto jeho rychlost byla vyšší, než řidič čekal. Nárazník pod pultem strojvedoucího snadno usekl oběma hlavy a rozpůlenou felicii s bezhlavými těly odhodil do příkopu. Pohled na krvavá skla auta se zbytky mozku nebyl tím, co bych rád viděl znovu. Vlak zastavil cca 250 metrů za přejezdem. Cestou z něj padaly kousky lebek a mozků nešťastníků, jedny dveře felicie zůstaly viset na čele motorového vozu. Zatímco policisté šetřili nehodu, nad jejich hlavami jako umíráček vyzváněl přejezd s blikajícími červenými světly.

Stejný přejezd, 10. leden 2004

Do zadní části nákladního auta narazil krátce po jedenácté hodině nedaleko zastávky Sedlec osobní vlak ze Znojma do Břeclavi. Nehoda na křížení železnice se silnicí I/40 z Břeclavi do Mikulova se obešla bez zranění. „Vypadalo to, že zazmatkoval. Zdálo se mi, že napřed přibrzdil a na poslední chvíli se rozhodl jet dál. Ale proklouzla mu kola a tak nestačil včas opustit koleje. Vlak vrazil do zadní části auta,“ řekl strojvedoucí osobního vlaku, který se stačil jen sklonit a chránit si obličej před skleněnou tříští z rozbitého okna motorového vozu. Paradoxně jen o necelý kilometr zpět vlak projel kolem jiné nehody, kde se dvě auta střetla na ujetém sněhu nedaleko přejezdu. „Byli to moji známí, ještě jsem jim ukazoval, co dělají. To jsem netušil, že o kilometr dál se mi stane totéž s vlakem,“ dodal strojvedoucí. Na autě a vlaku vznikla škoda ve výši asi dvě stě tisíc korun.

V době nehody byla na přejezdu funkční signalizace a na vozovce vrstva rozbředlého sněhu. Řidiče nerespektoval červená světla zabezpečovacího zařízení přejezdu. V úseku asi kilometr před přejezdem je navíc trvale snížená nejvyšší rychlost aut na šedesát kilometrů v hodině a navíc velmi dobré rozhledové poměry.

Rekapitulace:

Dva přejezdy, pět vážných dopravních nehod. Viníci: na straně ČD: 0, na straně účastníků silničního provozu: 5. Z toho 2x hazard, zbytek jiná příčina – nevěnování se řízení, nepozornost atd. 

Závory jako lék

Po mnoha naléháních a složitých jednáních byly na obou přejezdech instalovány závory. Od jejich montáže se na žádném z uvedených přejezdů nestala ani jedna vážná nehodo. Několik policejních kontrol ale prokázalo, že je to skutečně jen zásluhou závor. Řidiči se nezměnili a při každém měření rychlosti se vždy našlo dostatek těch, pro které je nějaká zákonem daná nejvyšší rychlost číslem, které si možná ještě pamatují z autoškoly, nikoliv údajem, který při přejezdu kolejí skýtá jejich rychloměr.

Etika

Patří do novin drastické fotky, nebo nepatří? Dilema. Zatímco při výše uvedené nehodě felicie s dvěma mrtvolami bez hlavy nás policisté požádali, abychom se vyhnuli záběrům, kde by bylo vidět mrtvé, při jiné nehodě mi policista řekl, že máme jít vyfotit ty rozbité těla, ať všichni piráti vidí, co z nich zbude. Oba dva názory mají něco do sebe. Nejsem přítel drastických záběrů, přesto… pokud odradí byť jen jediného hazardéra, asi by měly smysl.

Závěrem

Mé poděkování patří profesionálnímu fotografovi Václavu Šálkovi, který v době mého pátrání po informacích vypomohl s fotografováním.