Návrat do dětství - 3. díl : Uničov

Při své cestě přes Uničov jsem si vzpomenul na chvíle, kdy jsem s bratrancem a kamarády sedávali u šraněk a pozorovali tvořící se dlouhou kolonu aut, když Čmelák posunoval. Trať se kříží s dosti frekventovanou ulicí Šumperskou (dříve Gottwalldova). Někdy se posunovalo hodně dlouho a bylo zajímavé sledovat přespolní řidiče, jak jsou čekáním naštvaní.

Pojďme ale od minulosti do současnosti. Přišel den, kdy Veronika zdárně ukončila školu a já ji jel doprovodit ke zkouškám. Tedy do školy ne. Moje kroky směřovaly na nádraží v Uničově a jeho okolí. Je s podivem, jak málo věcí se tu změnilo od doby, kdy jsem tu byl naposled.

Výjimečně jsem cestoval autem a ne vlakem, tak mne čekal od školy, kde Veronika maturovala, přesun k mostu přes řeku Oskavu, kde jsem se chystal fotit první fotky. Akorát jsem došel k trati, když z nádraží vyjel Os směr Olomouc ve složení 851+020+851+020. Navíc v něm byly Krokodýli s nejnižšími čísly v pořadí 006 a 005. Potom jsem se vydal přes most najít místečko na Os, který tahá 749. Napřed jsem si ji vyfotil z pod mostu, když jela od Olomouce. Po jejim vyfocení, jsem se šel podívat na již neexistující vlečku do bývalého cukrovaru.

Slzička mohla ukápnout v okamžiku, kdy jsem přišel ke železničnímu přejezdu. Dávno pryč jsou časy, kdy jsme u šraněk vysedávali a pozorovali dění. Dnes se žádný posun nekonal, tak jsem pošel přímo na nádraží. Vyfotil jsem si nádražní budovu a začalo mírně kapat. Jak tak přemýšlím, co dál, tak kolem mne projela Regionova 914.015+814.015. Stihnul jsem ji vyfotit. Zrovna skládala podle nepotvrzené informace TBZ a směřovala do Šternberka.

Sbalil jsem si fidlátka a vydal se ke vjezdovému návěstidlu od Šumperka a čekal na osobák. Měl jsem to s pěkným kouřovým efektem, který ale proti tmavé obloze moc nevyniknul. Tady jsem počkal i na osobák do Šumperka. Dal se vyfotit, neboť slunce bylo schované za mraky. Po vyfocení, jsem se šel podívat, jak vypadá uničovské nádraží uvnitř. Nic se tam za tu dobu nezměnilo. Jenom tu je automat na kafe, tak jsem si jedno dal. Teď už toho moc nebude, jsem si říkal, leč zmýlil jsem se. Nejdříve přijel Os od Olomouce. Sotva 851 objela soupravu, tak se do Uničova vrátila Regionava, která chvíli postála na třetí koleji, aby se po chvilce přemístila na kolej druhou za čekající osobák do Olomouce. Vyfotil jsem si jí ještě jednou a vydal se znovu ke vjezdovému návěstidlu od Šumperka.

Zase začalo kapat a já měl strach, že z fotky 831 nebude nic. Naštěstí to rychle přešlo a 831.113 elegantně projela kolem mne. To byla asi to poslední, co jsem chtěl vyfotit. Navíc mne ještě čekala cesta na místo posledního odpočinku mých blízkých. Nakonec poslední fotkou byla 851.005 na Os od Olomouce a já se vydal přes město na hřbitov a potom za Veronikou do školy, neboť už to měla za sebou. A tady končí další díl mého vyprávění o návratu do dětství.

Upozornění: Všechny fotky jsou bez úprav a mají hlavně informativní charakter pro ty, kteří by se někdy do těchto míst měli zájem vypravit.

Návrat do dětství – 1. díl : Horní Lipová a Lipová Lázně

Návrat do dětství 2. díl : Brno