Návrat do dětství - 5. díl: Ostružná a Ramzová

27.8.2007 9:24 Radek Hořínek

Po páté a zároveň naposledy vás všechny zvu do míst, které mají něco společného s mým dětstvím. Na rozloučení s tímto seriálem jsem si vybral opět Jeseníky. V nich moje povídání začalo a zde i končí.

Jelikož si pravidelně beru dovolenou v posledních 14 dnech měsíce srpna, tak jsem už dopředu věděl, že poslední díl Návratu do dětství vznikne v této době. Dva celkem slušné dny jsem zůstal doma a doufal, že i ve středu počasí vydrží. Což se nesplnilo. Cestu na hlavní nádraží v Olomouci začal provázet déšť. I tak jsem rozhodl v cestě do hor pokračovat i s rizikem zmoknutí. Nejel jsem sám. Měl jsem na hlídání dvě příbuzné Veroniky a těm jsem nějaký výlet slíbil, takže hurá do Ostružné.

Cesta do hor byla celkem normální. S nějakým tím zdržením díky stavebním pracím na spojnici 1. a 2. tranzitního koridoru jsem počítal. V Července kolem nás projel R625 Vsacan s dvojící „banánů“ řady 150. Do Zábřehu jsme dorazili skoro na čas. 363.024, která nás táhla, vyměnila 749.248. V poslední době zdomácněla na R Brno – Jeseník. Čekáme na R702 Šohaj, začíná pršet a já z toho nemám velkou radost. Anii tak se nevracíme domů, ale pokračujeme.

Do Ostružné přijíždíme za deště. V nádraží stojí 749.250 a dva polské vozy. Jde o Sp1800 z Opole, který teď jezdí každý den. Vyfotím si kompletní manipulaci se soupravou. Jelikož tolik neprší, tak se pěšky přesouváme na Ramzovou.Sotva tam přicházíme, začíná foukat a znovu pršet. Tady čekáme, až pojede něco na vyfocení. To něco je Os do Hanušovic ve složení 943.003+043+843.029. Vyfoceno a zase přestává pršet. Na řadu přichází přesun ke křížení železniční tratě v úseku Ostružná – Ramzová a silnice z Ostružné do Petříkova. Nedá mi to, abych si nevyfotil novodobou dominantu Ostružné při cestě z Ramzové a udělal pár fotek hor utopených v oblacích a mlžném oparu.

Když dojdeme k přejezdu, tak zjišťuji, že nejsem jediný, kdo má zájem fotit R907 Praděd. Vydávám se kousek po kolejích do oblouku. Jenom chvilka čekání a 749.246 je i s Pradědem tady. Dlouho nepršelo, tak se rychle přesunujeme do hospody na něco teplého. Jak jdeme kolem místa, kam jsem jako dítko jezdil na tábor, tak vím, že budovu i některou z chatek si ještě budu chtít vyfotit. Napřed ale něco teplého v hospůdce. Po dobrém obědě si vydám k chatě udělat si konečně její fotku. Přidám si k tomu i fotku chatky. Pomalu se přemístíme na nádraží. Cestou vznikají ještě nějaké fotečky. Jelikož nejsme moc sušší, tak měním plány a domů se vracíme spěšňákem. Původní plán vydržet v horách až do páté odpolední a vracet se domů R908, vzal díky počasí za své. Dost mne to mrzelo. Málo foteček ukazovala paměťová karta digitálního foťáku a na film jsem vyfotil jenom jednu fotku. Poslední foto na Ostružné je příjezd Sp1702 ve složení 843.031+2x021.

Cestu domů si užívám. Sedíme v zadní částí vozu 021 a já si přes pěkně poškrábané sklo fotím. Radost mi v Jindřichově na Moravě udělala 831.113. Ve voze nám patří celý zadní oddíl. Vlak je skoro prázdný. Do Zábřehu na Moravě jedeme celkem svižně. Ještě do Lukavic na Moravě to jde. Tam napřed stojíme na vjezdu do stanice, která prochází rekostrukcí. Potom se pohneme, leč ne moc daleko. Posunuli jsme se do stanice a čekali na průjezd Pendolína. Z vlaku sleduji dvě slečny, které přelézají pásku, která má zabránit vstupu do kolejiště a jdou přes ně.Sotva jsou na druhé straně, tak projíždí Pinďa. Dál už cesta ubíhá plynule. Přijíždíme do Olomouce skoro s 20 minutovým zpožděním. Sotva vyjdeme před staniční budovu, tak začíná pršet. Byl to hodně upršený výlet, ale nelituji ho.

Pro všechny, kdo máte rádi hory, můžu návštěvu Ostružné a Ramzové doporučit jak v létě, tak v zimě. Vyžití je tu jak pro pěší, tak i pro ty pohodlné, které vyveze lanovka na Šerák (není to jenom hora ale i moc dobré pivečko). Je to s jedním přestupem na Čerňavě. Odtud potom pěkně pěšky přes Keprník – Vřesovou studánku – Červenohorské sedlo na Praděd. Pro zájemce o historii je tu taky něco. V lesích okolo Ostružné najdete bunkry, které byly součástí opevnění našeho státu budovaného před 2. světovou válkou. V zimě je k dispozici v několika lyžařských střediscích možnost pořádného vyžití jak pro sjezdaře, tak i pro běžkaře. A hlavně je to všechno v malebné krajině Jeseníků.

Poznámka:

Pro snazší orientaci v textu si můžete otevřít výřezy z map, které jsou umístěny v galerii:

Upozornění: Všechny fotky v galerii jsou bez úprav a mají hlavně informativní charakter pro ty, kteří by se někdy do těchto míst měli zájem vypravit.