Do Polska nejen za párou
Je sobota ráno, čtyři hodiny a mně vyhání zvonící budík z krásně vyhřáté postele. A to vše jen proto, aby jsme se svezli pravidelným vlakem vedeným parní lokomotivou. Jelikož již nějaký ten rok je zastavena osobní doprava na trati Meziměstí Walbrzych, využíváme pro ranní přesun do Walbrzychu automobil. Z Walbrzychu nás čeká už jen cesta vlakem a to celkem 544 km osobními vlaky.
Mnohým lidem by tato informace nahnala hrůzu do očí( no ono strávit 8 hodin ve vlaku je opravdu trochu dost). Ještě jedna informace pro ty z Vás, kteří se chystají do Polska a chtěli by se řídit knižním jízdním řádem PKP: nedělejte to. Tato kniha moc neplatí, vždy než pojedete, ověřte si spojení na internetu. Nám se to vyplatilo, posuny vlaků o +, - 20 minut není nic zvláštního.
Tak teď už k vlastní cestě. Vyjíždíme na naší cestu z Walbrzychu Gl., což je od nás nejblíže. Osobním vlakem vedeným Polskou jednotkou EN71.026, která nás měla odvést až do stanice Leszno. Ve Wroclavi jsme však byli z vlaku vyhnáni a přestoupili jsme opět do jednotky a to tentokrát řady EN57 čísel 1031 a 673. Jak již je vidět z inventárních čísel, tyto jednotky jsou v Polsku velice rozšířené a je jich velké množství, proto se s nimi můžeme setkat téměř na všech elektrifikovaných tratích v Polsku. Po hodině jízdy polskou rovinou vystupujeme ve stanici Leszno. Z této stanice vychází několik neelektrifikovaných tratí, po kterých jezdí hlavně motorové vozy řady SA108.
Tyto motorové vozy vyrábí společnost Poznańskie Zakłady Naprawcze Taboru Kolejowego (patří do skupiny Sigma). Dvoudílná nízkopodlažní motorová jednotka SA108 je z rodiny motorových vozů, resp. jednotek Regio Tramp. Jednotka je vybavena dvěma motory MAN D2866LUH21 o jmenovitém výkonu 257 kW. Maximální rychlost jednotky je 110 km/h. Interiér nabízí 94 míst k sezení a 101 míst k stání. Vůz má tovární označení 215M a výrobce nabízí také jednodílnou modifikaci 213M (s označením SA105). Obě jednotky jsou plně klimatizované. S jednotkami SA105 se můžeme též setkat ve stanici Leszno. Po zdokumentování provozu ve stanici, a to hlavně vozů SA105 a SA108, nastupujeme do vozu SA108.108 a přesouváme se do stanice Wolstyn.
Zde je místním depem stále ještě udržován parní provoz na trati do Leszna jedním párem ve všední dny. A na trati do stanice Poznaň dvěma páry vlaků denně. Ve stanici je odstavené větší množství parních lokomotiv, jak vraků, tak kompletních strojů. Již při příjezdu do stanice Wolsztyn dochází k souběžné jízdě našeho motorového vozu a parní lokomotivy Ol49.7. Po příjezdu do stanice Wolsztyn jdeme ihned zdokumentovat tento stroj, který dovezl soupravu složenou z jednoho osobního vozu a patrové jednotky. Po zdokumentování Ol49.7 přijela do stanice motorová lokomotiva TEM2.100, dopravce CTL. Po té již vidíme blížící se sloup kouře od naší lokomotivy. Strojem, který nás měl doprovázet na naší 81 kilometrů dlouhé cestě je Ol49.23. Okamžitě se přesunujeme na druhý konec vlaku a závěrky našich foťáků opět dostávají zabrat.
Vlak není sice moc zaplněn, ale zato co chvíli vidíme okolo tratě nějakého fotografa. Za celou cestu nepotkáváme žádný vlak, až těsně před Poznaní potkáváme motorový vůz SA132.013, jedoucí do Wolsztyna. Tyto motorové vozy vyrábí PESA Bydgoszc. Motorový vůz řady SA132 je dvoudílný o délce 42 m a hmotnosti 76 tun nabízí prostor pro 164 sedících cestujících a dokáže jet maximální rychlostí 140 km/h. Cena prvního kusu pro Velkopolsko činila 7 milionů zlotých.
Po příjezdu do Poznaně opět dokumentujeme tuto parní lokomotivu. Stanice Poznaň prochází celkovou rekonstrukcí z prostředků EU. Jdeme si prohlédnout stanici, která se mi zdá pro zdejší provoz dosti poddimenzovaná, o čemž svědčí tvořící se fronty před osobními pokladnami. Poznaň by se dala nazvat tramvajovým rájem. Již při pozorování od nádraží je vidět, že zde jezdí mnoho tramvajových ojetin z celé Evropy. Do Poznaně byli též dodány nízkopodlažní tramvaje z ČKD typu RTN6S.
Poté nás již čeká jen cesta domů. Náš vlak veze lokomotiva EU07. Z Poznaně nás čeká v tomto vlaku 244 km s jízdní dobou 4 a půl hodiny, která se protáhla na rovných pět hodin. Náš krevní tlak ještě zvedá lokomotiva 03.2220 DB se zvláštním vlakem Německých turistů, s kterým se křižujeme při příjezdu do Wroclawi.
A zhodnocení na závěr. Wolstyn stojí rozhodně za návštěvu. Polské železnice se pomalu dostávají na úroveň Evropských železnic. Sedadla v osobních vozech na hlavních tratích jsou většinou již potaženy látkou. Jednotky EN57 jsou většinou v bídném stavu. Motorové vozy jsou nové a velice dobrém stavu. Většina z nich je plně klimatizovaná a jsou vybaveny vnitřním kamerovým systémem a nejsou poškozeny. Sedadla jsou ale dost nepohodlná. Vlaky v Polsku vesměs jezdí dost plné a jízdní řád hlavně na vedlejších tratích moc spojů neposkytuje.
Článek je doplněn snímky mými a mého syna. Připojuji i několik snímků z Wolstyna z mých předchozích návštěv.
Titulní snímek: 23.02.2008 - Wolsztyn: Ol49.23 Os 77433, © Václav Vyskočil
Galéria
Súvisiace odkazy
- Parádní wolsztynská „Parada parowozów 2018“, 7.6.2018 8:00
- Jízda parního vlaku Twierdza v polském příhraničí, 13.2.2017 8:00