Vlakem na Sicílii a zase zpátky – 1. díl

Celá akce se rozpoutala v pátek 4. dubna, kdy odpoledne vyjíždíme ve dvou směr Wien Südbahnhof. V Břeclavi je evidentní, že již nejen na první kolej přijíždí bagr, ale přinejmenším na další tři. Na nástupiště se musí přes koleje, což alespoň dovoluje pořízení pár snímků. Ve Vídni následuje přesun do vlaku EN235 Allegro Tosca, který veze kromě sedmi vozů do Říma také tři vozy do Milána. Po troše spánku a poté, co se začne rozednívat, si vychutnávám italskou krajinu. Přejezd přes Apeniny je úžasný, v Itálii se často staví města na kopci a najdete zde mnoho opuštěných hradů. Jelikož byl náš vůz tlakotěsný, nevadilo ani značné množství tunelů. Do Říma se naše souprava poněkud rozrostla o vozy z nočního vlaku z Mnichova.

Batohy si necháváme v hostelu a metrem se přesouváme k Vatikánu. V plánu máme zejména prohlídku Vatikánských muzeí a chrámu svatého Petra. Ač se v obou případech musí vystát pořádná fronta, podívaná rozhodně stojí za to. Sixtinská kaple, Síň map či Raffaelovy síně jsou zážitkem na celý život. Zpátky se vracíme pěšky a procházíme centrem Říma. V Itálii zrovna vrcholily volby, takže Pantheon, nejzachovalejší stavba starověku, byl tentokrát v obležení Berlusconiho strany a vypadal spíš jak pouťová atrakce. Aspoň se rozdávala zadarmo trička, čehož jsme okamžitě využili. K večeru dorážíme do našeho hostelu, který se nacházel v docela otřesném stavu, ale důležitá je pro nás jeho poloha hned u nádraží.

Pro cestu na Sicílii jsme se rozhodli využít denní ICity plus a nebylo čeho litovat. Naše souprava, místy uhánějící až 200 km/h, se pohybovala po trati vedené většinou podél pobřeží s četnými tunely. Na jedné straně moře, na druhé straně kopce tyčící se nad námi. Zejména na Sicílii byla trať doslova zavrtaná do skály a dálnice se vinula vysoko na kopcích po řadě mostů. Sicílie je od italské pevniny oddělena Messinskou úžinou, která je překonávána pomocí trajektů. Do lodi najede celá souprava, pochopitelně rozpojená. Stanice na italské pevnině se jmenuje Villa San Giovanni, na sicilské straně je Messina. Posun provádí poněkud zvláštní posunovací díl ve složení lokomotiva + plošinový vůz + starý lehátkový vůz. Náš trajekt je vybaven celkem čtyřmi kolejemi, ale jelikož byla naše souprava desetivozová, rozdělili ji po pěti vozech, které se sotva vešly ke vjezdovým vratům. Celou proceduru blíže popisují fotografie, jelikož jsou však pořízeny buď přes výklopné okénko, kterým jsem prostrčil ruku, nebo přes příšerně špinavé okno, nemohu nabídnout nijak vysokou kvalitu. Stejná procedura, pouze v opačném pořadí, pak proběhne v sicilské Messině a včas přijíždíme do Palerma. Většina sicilských tratí je jednokolejná a elektrifikovaná, pouze pár lokálek obsluhují diesely a nachází se tu též jedna úzkokolejka.

V Palermu vyhledáme náš hotel, který, jak se ukázalo, má téměř strategickou polohu, přímo u křižovatky, která je považována za ideální střed města. Náš pokoj je docela útulný, umístěný v omšelém starším domě s mramorovými schody. V Palermu se nachází spousta památek (hlavně barokních), ale celé město působí docela nuzně. Neudržované fasády, početná stará zástavba s úzkými uličkami a všude nepořádek. Ač bylo všude plno turistů, turistická infrastruktura tu příliš rozvinutá není, map či informačních cedulí pomálu, na veřejné WC jsme vůbec nenarazili (o to více jsme ocenili polohu našeho hotelu). Na celé Sicílii se obvykle mezi dvanáctou a čtvrtou odpolední dodržuje siesta, čemuž jsme se přizpůsobili a odcházeli si v této době odpočinout na hotel. Počasí nám přálo až moc, teplota se vyšplhala na 25 stupňů, a zatímco my se potili v tričku, místní chodili v zimních bundách i s kožešinovou kapucí. Je třeba se také zmínit o zdejším provozu, tak šílené řidiče jsem neviděl ani v Istanbulu. Zelená na přechodu pro ně nic neznamená, chodec má šanci přejít jen tak, že vstoupí do vozovky a doufá, že si nikdo nebude chtít odřít auto. My si obvykle počkali, až bude přecházet někdo místní, a šli s ním. Sicilané jezdí autem všude včetně úzkých uliček a mezi ně se ještě proplétá nepřeberné množství motorek, které tu snad vlastní každý teenager. Není divu, že autoservisy (či motoservisy) tu spatříte v kdejaké zapadlé uličce udělané v průjezdu, o pomačkané plechy tu není nouze.

Po Palermu se vydáváme na jižní stranu ostrova, do Agrigenta. Jízda probíhá ve zcela novém „Minuettu“, elektrické jednotce určené pro regionální dopravu. Vnitrozemí je řídce osídlené, s loukami a pasoucími se ovcemi. Nádraží v Agrigentu je umístěno ve dvou úrovních, nástupiště jsou pod terénem, ale nádražní budova nad nimi. V Agrigentu se nachází nejnavštěvovanější sicilská kulturní památka, Údolí Chrámů. Jedná se o komplex antických rozvalin, některé jsou mimořádně zachovalé. Jelikož se areál nachází za městem, využíváme autobusu. Kde vystoupit, to jsme poznali, horší to bylo s cestou zpět. Jeden z místních mluvil cosi o fermatě, jinak jsme mu nerozuměli ani slovo, tak jsme šli podél silnice doufajíce, že na nějakou zastávku narazíme. A skutečně, na stromě byla přibitá úplně zrezavělá cedule, na které byl stěží čitelný nápis „FERMATA“ (česky zastávka). Žádný jízdní řád, číslo linky, ani záliv pro autobus. Nicméně rozhodli jsme se počkat a zanedlouho skutečně jeden autobus zastavil. Jak jsme zjistili, všechny zastávky jsou označeny obdobně, většinou výraznější cedulí, ale výjimečně je uvedeno víc, než se jedná o zastávku. Chtít něco jako číslo linky nebo dokonce jízdní řád patří do oblasti sci-fi.

Z Agrigenta  jedeme expresem „Freccia del Sud“ přes celou Sicílii do Catanie. Souprava je velmi sešlá a nepříliš pohodlná, krajina opět mírně zvlněná s táhnoucími se údolími, jen řídce se vyskytují lesy. Většinu cesty však trať kopíruje dálnice, která má podobu estakády a připomíná obludné betonové monstrum. V Catanii se urychleně přesunujeme do osobního vlaku do Syrakus, kam přijíždíme již za tmy. Ještě že je náš hotýlek se stylovým zařízením sotva pět minut od nádraží.

Historické jádro Syrakus se nachází na ostrově Ortygia, který nás uvítá svou klidnou a pohodovou atmosférou (narozdíl od Palerma) a navíc je tu celkem uklizeno. Nejnavštěvovanější lokalitou v Syrakusách je však archeologický park nacházející se za městem s velkým řeckým divadlem a bývalým lomem z antických dob, který odkrylo zemětřesení v roce 1693. Najdete v něm řadu podivuhodných skalních útvarů a lom je zarostlý pomerančovníky a citrónovníky, které se v dubnu sklízejí.