People 2008 privátně-putovní intermezzo

Vše začalo nehodou. Černá kronika by to asi popsala slovy: Poté co obě lokomotivy opustily koleje v ulicích Žiliny narazily do osobního vozu. Nehoda se naštěstí obešla bez následků na životech.

Přeloženo do lidštiny. Obě rychlá esa, 362.001 a 002 nám před žilinským nádražím vtrhla do auta a odstartovala kolotoč neuvěřitelně komfortní péče a servisu. Tohle setkání bylo opravdu o lidech. A ona věta “Nehoda se naštěstí obešla bez následků na životech” z předchozího odstavce není tak úplně pravdivá. Následky zmíněného vpádu dvou rychlých es do mého auta a následné události, jakož i setkání s dalšími lidmi, ovlivnily naše životy. 

Myslím, že Zbyněk naše pětidenní putování už popsal víc než dokonale, a opakovat je by bylo nošením dříví do lesa. Proto moje reminiscence si klade za úkol pouze poděkovat.

Předně našemu novému kamarádovi E 499.001 za obětavou průvodcovskou činnost v Žilině. Nejen, že jsme mohli vidět depo, ale i ojedinělý pohled. Prototypovou bobinu v prototypové bobině.

Mé díky a myslím, že všech, patří Matthiasovi, který k velkému překvapení trefil na místo činu a trpělivě (vcelku) snášel naše šotošílenství a stejnosměrnou masáž dvou rychlých es.

Taktéž děkuji rychlým esům 362.002 (vlevo) a 362.001 (vpravo) za perfektní servis a dohled, aby si Matthias neublížil s nástrojem sekacím.

                   Juraj 362.002 pak prokázal své umění hostitelské ve všech případech….

                   ……….dokonce i v situaci, kdy se někteří členové bandy těžce probouzeli….

                  ……… a smutný Thomas 362.001 rezignoval nad nulovou probuditelností ….

                 Oběma esům patří díky za teplo domácího krbu ….

                 Elitní sestava výpravy. Zbyněk, Matthias, Krokodilko, 362.001 a 362.002

                 362.002, Matthias a 362.001. Takto vypadal pokus o zjednosměrnění našeho Matthiase.

                 Co se děje? Nic, Jen živé 362.001 má políčeno na železné 362.001

                Putovní oktávka a kupodivu neputovní Tatry.

                 Stydlivě se ukrývající neputovní Tatry a tolerantní putovní Zbyněk.

                Do finále. Základní sestava 362.001, Zbyněk a 362.002

Strávili jsme v půvabných koncích Slovenska pět krásných dní s prima lidmi. Utužili jsme přátelské vazby s již existujícími kamarády, poznali jsme nové, už zmíněnou prototypovou bobinu, udělali jsme přepadovku u Maťka, no prostě, bylo nám fajn. A už při odjezdu domů jsem začal přemýšlet, kdy by mohlo přijít na řadu repete. Tedy, pokud nás kamarádi ještě budou chtít vidět. …

P.S. Myslím, že jsem slíbil ještě nějaké lidské příspěvky. Takže brzy nashledanou.