People 2008 – Pio gang, Shalomek, rychlá esa a ti druzí…

Byl jsem letos rozhodnutý, že po jarních toulkách s všelijakým počasím se na Slovensko znovu vrátím a termín jsem načasoval na léto. A náhoda tomu chtěla, že když jsem hledal kde se usadím na dobu toulek stačilo pár slov a informace, že ve stejnou dobu vyráží na toulky také Pio gang, aby se zrodil šílený projekt společné mise. Sice jsem je varoval, že to se mnou není lehké a že místo putování na kole či pěšky vyjedu ke kolejím a budu šlapat jen po optimální fotoflek. Neodradil jsem je ničím a tak (k mé velké radosti), přišel den, kdy jsem vyjel na cestu. Malá zastávka na Budiši a při odjezdu volám, kde se Pio gang nachází. Padla dohoda, že se setkáme na Čiernom Balogu. Nenamítám, protože jsem tam ještě nebyl. Jenže…
Zákeřná navigace mě odklání z hlavní cesty už v Chvatimechu a nakonec do Čierneho Balogu jedu rozmlácenou lesní cestou na dohled od kolejí úzkorozchodky. Když po delším putování přijíždím do Čierneho Balogu a vyjíždím na silnici, první auto, které projíždí a já mu dávám přednost, nese bratislavskou značku a jáuž moc dobře vím, že se právě setkáváme s Pio gangem. Doktorka se ptá, jestli jsem tam na ně čekal, jen Pio se směje, že jej navigace už taky lákala na putování lesem. No, co, hlavně, že jsme se našli, ne?

Tím okamžikem začalo naše týdenní soužití. Turisticky laděný Pio gang a šotovlakofilně orientovaný Shalomek dokázali skloubit své zájmy a porozdílných denních programech jsme setkávali na základně, v útulné „chatě“ bytečku na Bielych vodách, kousek od stanice Mlynky.
Hned další den vyrážím na cesty a sotva jsem nasedl do auta, zvedám telefon a volám kamarádům. První rychlé eso Thomas 362.001 byl na mé slovenské toulky dopředu upozorněný a tak jej nepřekvapilo, že volám. V pohotovosti byl už i Jurajko druhé rychlé eso 362.002 a oba se bleskově dali do stavu fotograficky aktivního. A já získal dva skvělé průvodce, kteří mi věnovali celý den, aby se mnou objeli mnohá zajímavá místa. A nebylo toho málo, procestovali jsme úsek od Popradu až po Veľkú Lodinu. Samozřejmě jsme taky probrali spoustu věcí a mnohým se muselo škytat, ale byl to super den.

                 Dvě rychlá esa v okně vlaku s pomalou 163 ... tak skončil společný den toulek kolem kolejí 

Nakonec jsme se loučili už skoro za tmy v Margecanoch, kde mě rychlá esa odeslala přímou cestou na Mlynky a sami se vrátili domů vlakem. No prostě paráda, perfektní zážitky. Zatímco oni seděli v osobáku domů, Pio gang už skoro vyhlásil pátrání po z(a)traceném Shalomkovi. Když jsem jim udal polohu, že jsem v okolí Gelnice, jen se podivili.           
V dalších dnech jsem si nedovolil je otravovat, bylo by nefér zneužívat jejich ochoty a tradiční slovenské pohostinnosti (i když i v tom jsou výjimky, třeba u některých pseudofotografů).
Rozjel se vhodný scénář, společné ráno snídaně (Shalomek ovšem v roli parazitujícího tvora na zásobách Pio gangu) individuální program a zase setkání na základně. Jak už ukázaly fotky, věnoval jsem čas Hore-(Dole)-hroncovi a půvabné, i když zoufale nevyužité trati, stejně jako další ohlédnutí přinese fotky, vzniklé v nemalé míře za pomoci či na základě rad obou rychlých es.

                                           Uragán versus snídaně, tak začínal den na základně

                      Piogang u Besníku. Kulisu tvoří kola a natural stativ   

Skvěle nastavený režim dostal trhlinu jen ve čtvrtek, kdy Pio gang zavelel po ránu: směr Markušovce.A protože cílová oblast byla stejná (Pio gang chtěl ale do kaštiela a já na protější skálu) vyjela naše sestava v tandemu dvou aut. Osud ukázal, že to byla rozumná volba. Počasí od rána nestálo za moc, a tak mě následující události ani moc neokradly o fotky. Při cestě do stoupání na trase do Spišské Nové Vsi se najednou na  vozidle Pio gangu rozsvítila brzdová světla a auto zastavilo. Důvod? Prasklý klínový řemen. A tak místo toulek sháníme odtah a čekáme na záchranu. Mezitím se za několik hodin vystřídalo několik lijáků a pokusů o vyčištění oblohy.

                                         Když se člověk nudí, i přilba se může hodit na ukrácení času

Když se nakonec objevila spása, zbyla z programu už jen cesta do servisu a oběd ve Smižanoch. Okaňa s emblémem Lancia měla následující den léčebnou kůru za sebou a tak ji jedeme vyzvednout a naplnit čtvrteční plán. Příroda jakoby chtěla napravit nečekaný technický problém a cesta do Markušovců se nese ve znamení slunečného svitu a taky neskutečného dusna. No, na fotky to nemělo vliv, takže ze skály pořizuji další záběry, které budou v jiném pokračování.
A tak nám nějak utekl týden a přišel čas odjezdu. Moje volba byla jet pod Tatrami a jako doprovod se mnou jela znovu obě rychlá esa. Jenže počasí vystřílelo munici v pátek a na sobotu mu zbyl jen déšť. A tak cesta do Vrútok, kam mě kamarádi doprovodili, už nepřinesla nějaké kýčové snímky. Ale zato nás v Ružomberku doplnil Krokodilko a tak se znovu dala dohromady nemalá část z jarní společné story. Takže opět jsem byl spokojený a klukům moc děkuji.
Ve Vrútkách jsme se rozloučili. Přátelé cestovali zpět, já uháněl do Žiliny, vyzvednout kamaráda z Břeclavi a vrátit se do reality všedního dne.

                                Hezčí polovina Piogangu na toulkách ve Spišské Nové Vsi

                                       Piogang pozvolna se budící do nového dne          

P.S.
Internet jsme po celou dobu nějak moc nepotřebovali, ale když už se Pio na net připojil, bylo veselo. Třeba když m@yo nemohl chudák pochopit,kdo mu zrovna na ICQ píše, protože z Piova nicku se mu střídavě ozývalo více aktérů mise. Jo, a je zvláštní, že ačkoliv jsem nebyl týden aktivní na netu, stal jsem se podle některých „přemoudřelých“ jedinců jedním z hlavních hrdinů další hádky, u které jistě není nutné uvádět jméno tradičního aktéra.

Dovolená končí a moji kamarádí mě provází při odjezdu. Rychlé eso Juraj 362.002 cestou taky fotil. Tady je ještě reklamního nátěru