Shalomkova cesta do české šotomekky

Pamatujete si ještě na doby, kdy bylo fajn a teplo, „psi se bili o chládek“ a nadšenci vyráželi na lov vlaků jen na lehko? Pojďme si to připomenout v posledním ohlédnutím za létem v mém podání.

Již jsem představil ohlédnutí za slovenskou částí mé dovolené, coby prvním dílem dovolené. Druhá část mých letních toulek vedla do Orlických hor. Základnou se stala Nekoř, pár kilometrů od Letohradu a já podobně jako vloni, také letos zatoužil po zastávce v Bezpráví. K chuti vyrazit na známé místo přispělo i několik snad povedených snímků ze Slovenska, které se objevily i na této stránce. Chtěl jsem k nim přidat další.

Jel jsem do Bezpráví ale trochu i s obavami. Pár dní po návratu ze Slovenska jsem měl ještě v paměti dlouhé čekání u kolejí základní slovenské železniční magistrály s nadějí, že se vůbec objeví nějaký vlak. O výběru ani nemluvě. Připomenu jen, že třeba za dvě hodiny na skále v Markušovcích projely pode mnou v obou směrech dva rychlíky a jeden osobní vlak. Mohla to být náhoda, ale přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že nákladní doprava byla oproti předchozím výpravám na Slovensko přeci jen slabší. Dvě hodiny v Markušovcích bez nákladního vlaku a s minimem osobní dopravy, to je opravdu slabé, a já se bál, jestli to v Bezpráví nebude stejné. Naštěstí jsem se zmýlil, a v Bezpráví to jezdilo pěkně. To samozřejmě může být náhoda, ale také nemusí. Ale jak mi potvrzují i místní ze Slovenska, také oni pociťují, že přeci jen těch nákladních vlaků na slovenských kolejích nějak ubylo.

Bezpráví mi ale nabídlo o poznání víc. Četná frekvence osobní i nákladní dopravy pomáhá krátit čas, navíc je nemalá šance, že se mezi nudná pendlující pendolina zaplete i nějaká reprezentantka reklamních lokomotiv. A na ty jsem měl opravdu štěstí.

               Nejprve jsem se toulal od zastávky Bezpráví směrem k ústí nad Orlicí. Výsledkem je i pendolino na snímku 

                                  Přímo na zastávce se objektivu vystavil banán v barvách Poštovní spořitelny... 

                                      ... a také další rekonstruovaný banán v originálních barvách

                                         Reklamní nadělení dne na Bezpráví pokračovalo další poštovkou

                Překvapení na Bezpráví: konvoj kolejových jeřábů se vrací ze zkoušek pražského Nového spojení

                                                 Další reklamní lokomotiva, tentokrát třetí z rodu reklamy ČEZ

                                                                     Nákladní vozba v nezávislé trakci

                                                                            Repete pro poštovní banán

                                 Fénovací stroj přijel ve stavu, umožňujícím rozlišit ještě jeho barvy

                                             A kupodivu se našel i kousek podle hesla aby bílá bílá byla

                                      Čezovka pátá v podání banánové vozby nechyběla

                                  A reklamy pokračují. Klasika poštovní....

       Už jsem byl skoro na odchodu a šel pro gumokol, když se objevilo pendolino. A já šel do rizika a napral to proti slunci 

                               Ještě než jsem zmizel, zabreptaly údolím Orlice svou píseň dublované reko brejlovce

Proč je Bezpráví tak oblíbené? No, těch argumentů je hodně. Trať v údolí Orlice je sama o sobě zajímavá a atraktivitu pro fotografy umocňuje jedna praktická věc. Oblouky, natěsnané na relativně velmi krátkém úseku dávají příležitost mít kteroukoliv denní dobu šanci na snímky se slušným násvitem. Tedy pro ty, kdo si na to hrají a jiný druh záběru, než ideální násvit neuznávají

Proč vyjet do Bezpráví? No i když je tohle místo mezi fotografy tak říkajíc notoricky profláknuté, je třeba mít na zřeteli také skutečnost, že nic netrvá věčně. A jednoho krásného dne dorazí stavební stroje i do těchto míst a v rámci koridorizace zasáhnou i tam. A pak bude každý záběr historicky cenný.

Jen závěrem zbývá dodat, že toulky české byly korunované malou misí se Zbyňkem. V Cerhenicích jsme cvakli vozidla jednotkového charakteru. A v prosinci jsme se tamtéž objevili znovu.  Ale to už byla jiná kapitola.