Nahlédnutí do jaroměřského muzea: parní lokomotivy

Třetí z parních lokomotiv, která má šanci zasáhnout do provozu nostalgických vlaků vedených z jaroměřské výtopny, je jediný u nás zachovaný „zeměplaz“, čili lokomotiva dnes už vpravdě exotické řady 411.0. I když se tak bohužel nestane v bezprostředně blízké budoucnosti a dokonce si tento exponát nemůžete v jaroměřském muzeu ani prohlédnout. Tedy vlastně můžete, ale nikoliv v celku, protože je momentálně rozložen, jak na něm postupně probíhají renovační práce, jejichž tempo se zvyšuje či snižuje v závislosti na toku sponzorsky i jinak získávaných peněz.

 

 

Lokomotiva 411.019 byla vyrobena v roce 1873 lokomotivkou ve Wiener Neustadt pod výrobním číslem 1740 pro Rakouskou severozápadní dráhu (ÖNWB), u níž dostala označení VII.a 340 a jméno "Conrad Vorlauf". Po zestátní ÖNWB roku 1909 byla u KkStB označena jako 171.20. O jejích osudech se toho z veřejně dostupných zdrojů nedá mnoho dovědět. Jisté je jen to, že po letech služby u ČSD byla výnosem č.j. 57209/54 ke dni 19.11.1954 zrušena ve výtopně Veselí nad Moravou a dnem 25.1.1955 odprodána do cihelny v Hodoníně. Pro její unikátnost ji v roce 1971 získalo do svých sbírek Národní technické muzeum Praha (NTM), které ji nechalo o tři roky později v šumperských dílnách uvést do vystavovatelného stavu, aby se posléze roku 1980 stala součástí jeho kořenovské expozice. Po jejím zániku v roce 1987 byla lokomotiva převezena do depozitáře NTM v Čelákovicích.

 

 

Vzhledem k tomu, že NTM pro ni nemělo výstavní prostory, uvítalo nabídku jaroměřských muzejníků a lokomotivu jim dlouhodobě zapůjčilo. Dne 8.2.1992 byla převezena do Jaroměře a stala se jedním z exponátů vznikajícího muzea. Už v té době se místní nadšenci rozhodli vrátit „zeměplaza“ do provozu a první práce na tomto projektu zahájili v roce 1993. Přesto, že řadu prací na renovaci se snaží provádět brigádnicky, všechny úkony takto provést nemohou a musí je svěřit odborným pracovištím. Což je pochopitelně náročné finančně, ale také organizačně. Nicméně postup prací je patrný a návštěvníci muzea si mohou prohlédnout v reálu třeba renovovaný pojezd či třínápravový tendr 410.072 nebo sledovat postup obnovy „Conrada Vorlaufa“ na jeho internetové stránce.  

 

 

Když jsme si takto přiblížili (ve dvou případech ovšem jen potenciálně) provozní parní lokomotivy přítomné v jaroměřském muzeu, podívejme se, tentokrát už poněkud stručněji, na další jeho exponáty parní trakce. Není jich tu ostatně málo – v rotundě najdeme ještě jednotlivé zástupce řad 403.3, 404.0, 414.4 a 434.0 i úzkorozchodnou mašinku typu BS 80. A když jsou exponáty v muzeu opatřeny příslušnými popisy, můžeme si je podobně popsat i při naší virtuální návštěvě.

 

 

Tendrová lokomotiva 403.303 byla vyrobena roku 1881 lokomotivkou Společnosti státní dráhy (StEG) pod výrobním číslem 1619. Její původní označení StEG bylo V.d 1305 a roku 1897 byla podle nového schématu přeznačena na 4103. Po zestátnění původního vlastníka dostala u KkStB číslo 378.03. V roce 1918 sloužila, stejně jako další tři její sestry provozované na našem území (z celkem třinácti, které byly vyrobeny), ve výtopně Praha-Bubny. V létě 1929 byly všechny čtyři stroje převedeny do stavu ŘSD Hradec Králové, kde byly o 10 let později tři z nich zrušeny. Déle se zachovala právě 403.303, která byla až dnem 27.2.1940 odprodána cukrovaru v Kostelci nad Labem. Na jeho vlečce jezdila do roku 1965, kdy se stala součástí sbírek Vlastivědného (dnes Polabského) muzea Nymburk a od roku byla vystavena na pomníku v tamním depu, odkud byla později snesena a jako zapůjčený exponát putovala do Jaroměře.

 

 

Tendrová ozubnicová lokomotiva 404.003 je jednou ze tří, vyrobených roku 1901 lokomotivkou ve Floridsdorfu pro Společnost Liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy (RGTE). Dostala výrobní číslo 1472, označení 23 G a jméno „Polaun“. U KkStB byla později označena 169.52. Celý svůj provozní život prožila na trati mezi Tanvaldem a Kořenovem, i když v letech 1938 až 1945 ve stavu Německých říšských drah (DR) a s označením 97.603. V provozu se udržela ze své řady nejdéle, byla zrušena výnosem 31844/65 ke dni 22.9.1965. Dne 19.4.1966 byla zařazena do sbírek Vlastivědného muzea Nymburk, odkud ji převzalo NTM a roku 1977 nechalo v českolipských dílnách opravit do vystavovatelného stavu. Poté byla součástí kořenovské expozice až do zničení tamní výtopny sněhovou kalamitou v roce 1987. Nakonec našla své důstojné místo právě v Jaroměři.

 

 

Lokomotivu 414.404 si postavila StEG ve své vídeňské lokomotivce roku 1894 pod výrobním číslem 2416. Dostala označení V.g 1260 (později 4404) a byla, stejně jako ostatních 18 strojů této řady, zařazena do výtopny Veselí nad Moravou. Ještě před zestátněním společnosti roku 1908 byly všechny převedeny do výtopny Meziměstí, kde je pak převzaly a přeznačily KkStB; dnešní jaroměřská „prachárna“ dostala číslo 175.04. V Meziměstí všechny stroje zůstaly až do roku 1938, kdy byly přemístěny do jiných východočeských výtopen a období nesvobody pak přežily u ČMD. Jejich hromadné vyřazování nastalo roku 1953. 414.404 dojezdila na posunu v Hradci Králové a byla zrušena výnosem 7913/68 ke dni 29.1.1968. Poté se stala i s tendrem 312.106 součástí sbírek NTM a jako jeho exponát je zapůjčena do Jaroměře,

 

 

Lokomotiva 434.0170 s tendrem 516.0334 je mezi exponáty jaroměřského muzea výjimkou, z pohledu historika naší železniční dopravy poněkud kontroverzní. Jde totiž o stroj s fiktivním označením ČSD, bez skutečné historie u nás. Lokomotiva dnes takto označená byla vyrobena lokomotivkou ve Wiener Neustadt roku 1918 pod výrobním číslem 5496. Její původní označení u KkStB bylo 170.666 a jejím působištěm byla trať přes Arlberg, po níž vozila těžké rychlíky. V letech 1938 - 1951 jezdila pod označením 56.3255 na soukromé dráze Graz-Köflach (GKB). Po vyřazení z provozu se stala exponátem Technického muzea ve Vídni, které ji dne 3.1.1969 vyměnilo s NTM Praha za stroj 354.0130. Smyslem této výměny z naší strany bylo získat zástupce významné řady ČSD. U nás se totiž žádný z více než 350 strojů, které se u nás dokonce vyráběly, neuchoval.

 

 

Úzkorozchodná průmyslová lokomotiva 650 BS 80 č. 15 byla vyrobena v n.p. ČKD Praha roku 1950 pod výrobním číslem 3200. Byla dodána do Královédvorských železáren, na jejichž továrním kolejišti sloužila až do roku 1983. Posléze se dostala do soukromých rukou, v roce byla 2003 opravena do provozuschopného stavu, na jaře roku 2004 na svém původním působišti odzkoušena a dne 10.7.2004 převezena do jaroměřské výtopny. Zde se počítá s jejím využitím na zatím neexistující úzkorozchodné drážce, takže zatím plní roli neprovozního exponátu.

 

 

Vyjmenované lokomotivy nejsou to jediné, co z parní trakce můžete v Jaroměři nalézt. V kolejišti výtopny stojí třeba tendr 516.0572 lokomotivy 365.024 deponované momentálně v ŽOS České Velenice, na ploše pak najdete díly lokomotivy řady 464.0 či složené zauhlovací výtahy. A výtopna pochopitelně nepostrádá ani nezbytný (ale momentálně nefungující) vodní jeřáb či (naopak fungující) popelovou jámu. Nicméně k (nejen) parnímu provozu se váží také další větší i drobnější exponáty, které si však představíme až v některém příštím pokračování této malé série.