Na 1. máje s Karlem na ulici 1. máje čili Narozeniny Vítkovických železáren s mašinkami

No a když se ta praca oslavuje 1.maja, tak proč vjednom nepřipomenut takove velike narozeniny dnem otevřenych dveři. VŽ ten den veřejnosti ukazali svoje provozy, včetně lokomotivniho hajcu.

Tož sem sa 1.maja 2009, za pěkneho počasi sebral, na krk zavěsil dělo, do ruky vzal mavatko a šel na lokajku, kera mě odvezla na ulicu 1.maje, kde maju VÍTKOVICE Doprava, a.s. svoje depo. Po vystoupeni z bedny jsem prošel vyzdobenu vratnicu, opatrně překračoval glajzy a vyhližel Karla Furiša, kery mi psal, že depo taky navštivi.

A teď hezky česky, aby mě Zbyněk neproklel. (Pozn. editora: A proč? Ostravaci su zkratka narod razovity.) S Karlem jsem se sešel, pěkně jsme si pokecali a pofotili. Viděli jsme spoustu zajímavého. I když si akci užívaly celé rodiny a šotouši, nejvíc zábavy si užily děti. Pořadatelé mysleli i na jejich čistotu. Proto lokomotivám v hale oblékli igelitové pytle na nárazníky. A co teprve takové prolézačky, jako 709.507–8, nebo další lokomotivy, vozy a stroje. Ještě větší radost způsobila projížďka na lokmotivě DH 200, nebo MUV. Také zaměstnanci ochranky nezůstali pozadu a vozili malé i větší na své čtyřkolce. Otcové závistivě pokukovali, matky hrůzou přivíraly oči a děcka se nemohla nabažit.

Aby toho nebylo málo, v programu byly i jízdy vlaku po vlečkových nádražích VŽ a na Novou Huť, dnes MITTAL. Jízda mezi provozy železáren, kolem obou jam dolu Jeremenko, nebo kolem zrušených aglomerací působila na cestující jako cesta železným městem. Starší vzpomínali na to, jak to tu vypadalo, když provozy běžely na plno a jaký to byl ekologický záhul. Mladí nevěřícně poslouchali a koukali kam to přijeli. Aglomerace ve své době dokázaly při výrobě aglomerátu pro vysoké pece obarvit na červeno velkou část Ostravy.

Po příjezdu do depa VD jsme s přáteli ještě pofotili co se dalo a pomalu se blížila 14 hodina, konec otevřených dveří. To bylo asi jediné mínus akce, protože ještě ve 13 hodin přicházeli návštěvníci, ale už toho moc nestihli. Hodně focené byly lok. DH 200, které sice přežily rok 2000, ale dnes jim hrozí vyhubení. Pokud se bude omezovat dále výroba, je další existence úzkého železničního provozu ohrožena. Úzké koleje ve VŽ mají rozchod 790 mm. V době největšího provozu po nich jezdilo až 32 úzkých parních lok. Délka kolejového úzkého provozu byla v roce 1913 až 75 km. Ještě v roce 1974 měla VD 27 úzkorozchodek. Dnes mají posledních 5 lok. DH 200.

Na normálním rozchodu měla VD v roce 1945 až 39 lok. Dnes má VD kolem 20ti normálněrozchodných lok. Jsou to lok. řad 709, 729 a 740. Některé 740 jsou modernizované, remotorizované a mají originální nátěr. Například losi, moby dick a jiné. Dnes provozovaná hala lokomotivního depa VD byla postavena v roce 1922. I po prodělaných úpravách je na jejím průčelí patrné její původní uspořádání.

Vysoká vrata v levé části byla pro lokomotivy normálního rozchodu, dále dvoje nízká vrata sloužila úzkorozchodným mašinám a vysoká vrata vpravo byla pro vítkovické parní a později elektrické tramvaje, Ostraváci je dodnes nazývají komarek. Při odchodu jsem ještě vyfotil pěkný pomník s úzkými vozy a parním jeřábem.

Úplný závěr byl také stylový. Domů mě totiž odvezla ASTRA č.1202, která má reklamu VÍTKOVICE STEEL.

Pro jistotu přidám ostravsko-český slovníček:

 Titulní snímek: Jezdíme od r. 1856, Nový stroj-mladá četa, nový úspěch nás čeká © Miroslav Sýkora