„Víkend“ ve znamení dvou akcí v jednom městě
Takto by se dalo shrnout dění v Olomouci, i když to víkend v plném slova smyslu nebyl. Proto ty uvozovky v názvu této reportáže. Vše podstatné se dělo v pátek a v sobotu. Od pátku do soboty měla v plánu „Nadace okřídlené kolo“ setkání příznivců páry v rámci oslav pátého výročí svého založení a k tomu tu byla ještě oslava 110. výročí MHD v Olomouci.
Na jednoho moc aktivit, a tak bylo třeba si rozdělit nějak místa a věnovat se oslavám. Jelikož možnost naklonovat se neexistuje, tak jsem požádal svého kamaráda Martina, zda mi s dokumentací nepomohl. Jak to celé dopadlo je k vidění v galerii. Dosti bylo úvodních slov. Pojďme si představit oba oslavence a potom se věnovat i průběhu oslav samotných.
První dostane přednost ten starší oslavenec. Dopravnímu podniku města Olomouce je letos krásných 110 let. Kdo z nás by se takového věku nechtěl dožít. V rámci doprovodného programu byla připravena pro registrované zájemce prohlídka tramvajové vozovny a garáží autobusů. Jako třešnička na dortu bylo páteční focení Komarka s dvojicí historických tramvají ev. č. 16 a ev. č. 223, která prošla generálkou v Krnovských strojírnách, u nádraží Olomouc město. Jelikož nejsem zase tak velký fanda dopravy hromadné, tak ve fotogalerii dostal prostor právě můj kamarád Martin.
Druhým a hlavně o hodně mladším oslavencem byla Nadace okřídlené kolo. Ta uzřela světlo světa před pěti lety. Sídlí v Přerově. NADACE OKŘÍDLENÉ KOLO (dále jen nadace) je nepolitická nezávislá nezisková právnická osoba sloužící výhradně obecně prospěšným cílům. Posláním nadace je získávání finančních i nefinančních prostředků pro opravy a údržbu historických železničních kolejových vozidel, drážních staveb, zařízení a vybavení, zejména ve vlastnictví Českých drah, a. s. a Národního technického muzea, ale i jiných drážních i nedrážních subjektů. Právě její zásluhou došlo ke zprovoznění Komarka a v rámci setkání v Olomouci představila i další své dítko, a to 314.303.
„Když se snáší déšť“ jsem si mohl v pátek ráno notovat a prozpěvovat. S krátkou přestávkou lilo jako z konve a já byl nucen stále měnit plány na páteční focení. Původní focení jedné z historických tramvají, vezoucí účastníky tiskové konference DPMO a. s. na tiskovku Nadace okřídlené kolo z vozovny k hlavnímu nádraží, jsem z důvodu otřesného počasí odpískal. Raději jsem vyrazil na tramvaj a vydal se na nádraží vstříc dobrodružství plného deště. Tam už bylo živo a dým z parních lokomotiv byl cítit na míle daleko. U pátého nástupiště stála nachystaná souprava, která by se dala nazvat „parní pantograf“. Na jedné straně loučící se rosnička 464.202 a na straně druhé Matěj 433.002.
Pro fotografy bylo toto uspořádání ideální, neboť cestou do stanice Olomouc–Řepčín jela komínem napřed rosnička a zpět na hlavní nádraží Matěj. Odpadlo tak obíhání soupravy ve výchozí a cílové stanici a také jízda a foceni lokomotivy jedoucí tendrem napřed. Další zajímavý exponát stál na koleji číslo 9, a to 314.303. Kromě toho ještě M 131.101 a M 120.417. To nejzajímavější přijelo k prvnímu nástupišti po jeho uvolnění. Příjezd Komarka M 124.001 přinesl rozruch nejen mezi fotografy, ale i cestující veřejností. Jeho první jízda byla pro VIP hosty. Díky tiskové mluvčí ČD, a. s. pro Moravu pí. Šubové, jsem i já měl možnost se této projížďky z hlavního nádraží do stanice Řepčín zúčastnit. Prohodil jsem pár zdvořilostních vět a dověděl jsem se, že byla zklamaná z malé účasti na tiskové konferenci. Tu jsem bohužel absolvovat nemohl díky svým pracovním povinnostem.
V rámci této první jízdy bylo nachystáno společné focení s dvojicí historických tramvají u nádražíčka Olomouc město. Vyrazili jsme na minutu přesně. Jeden by čekal, že zpoždění mají hlavně vlaky, to ale v případě příjezdu na focení neplatilo. Později dorazila dvojice tramvají ev. č. 16 a zrekonstruované ev. č. 223. Bohužel se to neobešlo bez pořvávání o stání v záběru. Došlo i na slova ostřejší. Takovéto chování některých jedinců má alespoň u mne nějaký ten vliv se vyhýbat podobným akcím. I VIP osazenstvo vlaku kroutilo nevěřícně hlavami nad chováním fotografů a kameramanů. V tom deštivém počasí bylo lepší se vrátit do Komarka, který pokračoval dál do cíle. Krátce postál ve stanici Olomouc-Řepčín, než jsme se vydali zpět na hlavní nádraží. Já už neměl v plánu vracet se až na hlavák. Využil jsem křižovaní s osobním vlakem Olomouc hl. n. – Drahanovice a vystoupil. Udělal jsem ještě nějakou fotku a šel domů na oslavu další, která už se železnicí toho moc společného neměla - nebo snad měla?. Mokrý až na kost jsem dorazil domů a další dění pro den první mi bylo tak trochu „ukradené“.
Přišla sobota pod ocelově zbarvenou oblohou. Jenom aby opět nezačalo pršet, bylo mým přáním, když jsme vyrážel na nádraží. Ten den už jsem nebyl sám. Postupně do Olomouce dorazili Vašek Vyskočil se synem Vojtou, Karel a, kde se vzal, tu se vzal, Staňa. Stejně jako v pátek bylo nachystáno několik jízd. Parní pantograf se třikrát vydal z hlavního nádraží do stanice Olomouc–Řepčín a Komarek vozil lidi všech věkových generací z hlavního k pražskému zhlaví. Jeho první jízda patřila obecně prospěšné společnosti Tyfloservis. Potom se Komarek zaplnil veřejností a nebylo jízdy, při které by zel prázdnotou.
Ještě před první veřejnou jízdou M 124.001 vyrazil na svou první pouť do Řepčína „parní pantograf“. Já se sice svezl Komarkem v pátek, ale Radce jsem slíbil svezení, když slavila v sobotu své druhé narozeniny. Takže se počet oslavenců ze dvou zvýšil na tři. Trochu jsem ale předběhl dění. První se v Olomouci objevil Vašek se synem Vojtou. Ještě před výletem parním motorákem, jsem s „klukama Vyskočilovic“ vyrazil vyfotit první sobotní jízdu „parního pantografu“. Když jsme se vrátili na nádraží, tak už tam byly holky, Karel, Staňa a pár mých dalších známých. Pozdravili jsme se a počkali na příjezd Komarka, abychom nasedli a vydali se vstříc zajímavé projížďce až na pražské zhlaví, kam se jezdilo skoro celý den. Naši cestu lemoval dav fotografů a kameramanů. Jak jsme se vrátili zpět na hlavní, tak jsme přesedli do „parního pantografu“. Vlak byl slušně zaplněn. V Olomouci–Řepčíně se fotilo jako o závod.
Obě parní mašinky byly stále zajetí fandů železnice a hlavně rodičů s ratolestmi. Dokonce i jeden z náměstků primátora Olomouce se přijel podívat. S návratem z Řepčína došlo na první loučení. Holky se vydaly na cestu domů, neboť ta menší už byla pořádně unavená. K návratu domů se rozhodl i Karel. Kde skončil Staňa? To nikdo nevěděl. S dvojicí V+V jsem se vydal tramvají k nádražíčku Olomouc město na sobotní společné focení historických tramvají a parního vlaku. Jak se blížil čas, tak se prostor zaplnil fotografy a kameramany. Atmosféra houstla a někdo z davu se občas snažil upozorňovat přihlížející, že stáli v záběru. „Kolega“ dokonce vykázal z určitého prostoru i šéfa Krajského centra osobní dopravy v Olomouci, neboť mu zavazel v záběru. Bohužel toto focení skončilo obrovským fiaskem. Matěj zůstal stát tak blbě, že pořádně společně s tramvajemi nešel vyfotit. Po organizační stránce to někdo nezvládnul.
Dav fotografů a kameramanů si sbalil svá fidlátka a rozešel se. My se vydali směr vozovna DPMO, kam se měly vrátit obě historické tramvaje. Počkali jsme si na ně v Sokolské ulici a pokračovali před vozovnu. Udělali jsme pár fotek a vrátili se tramvají na nádraží hlavní. Tam pořád jezdil Komarek, který byl stále plný. Udělalo se pár fotek, prošli jsme se do depa. Cestou jsme fotili Komarka. Jak se blížil poslední návrat parního motoráčku k prvnímu nástupišti, tak se blížil i čas loučení. Jako první odjel konvoj do Valašského Meziříčí, po něm následoval odjezd Komarka do depa, kde už čekal kamión. Ještě, než zastavila „Odra“ u druhého nástupiště, tak projela dvojice motoráků M 131.101 a M 120.417 a směřovala domů do Šumperka. Potom už odjeli i kluci Vyskočilovi a já se vydal k domovu. Dokonce i počasí se v průběhu dne umoudřilo a slunce vysvitlo.
Na závěr mi zbylo už jenom poděkovat. Jako prvním děkuji svým holkám, že mi tolerovaly focení vláčků a vše s tím spojené, místo oslav druhých narozenin Radky. Dále děkuji tiskové mluvčí ČD, a. s. pro Moravu paní Šubové, díky níž jsem se svezl v pátek s VIP Komárkem. Poslední díky míří k Martinovi Blaťákovi za fotky prostředků městské hromadné dopravy.
Titulní snímek: "Komarek" a tramvaj ev. č. 223 © Radek Hořínek
Galéria
Súvisiace odkazy
- Sbírka na vzkříšení přípojného vozu k „modrému šípu“, 3.3.2016 8:00
- K osmdesátinám motorového vozu M 120.417, 23.3.2012 8:00
- „Věžák“ slavil osmdesátiny, 28.12.2011 8:00
Diskusia
