Valašské povídačky železniční (2)

Co si budem povidat, koleje, co vedú z Bylnice do Horního Lidča, to sú koleje, co spojujú dvě tratě. Ta hornolidečská trat, to je taková slivovicová. Lideč. Lidečko, Polanka, to sú dědiny, ve kterých je hodně dobrej slivovice, a ta spodní trať vede od toho Kyjova, Bzenca, Vracova a už ty názvy týchto dědin nám řikajú, že tady sa to motá kolem vina, ale toto pominu. Jak sa říká, každý kraj má svoje a každý je hrdý na to svoje, Ti, co majú vinohrady, to řikajú jasně: kdo chce slopat, musí kopat. To víte vinohrad, to je celoroční dřina, jak sa nemotáte ve vinici, tož sa motáte ve sklepě a furt sa neco děje. A ti, co majú slivovicu. tož to je zas hlavně o tom, hlidat si trnečky, aby vám je nenapadla nezbedná šárka, a když je uhlídáte před šárkú, mosite je hlídat před pazúrama, co svoje trnky nemajú a třepat by chtěli. A pak napálit a chválit sa. Jak mám kamaráda a ten ňa pozval na trnkovú a povídal: ochutnaj, to je z JZDáckých trnek.

Ale už k věci. Každý, kdo si projel trať z Bylnice nebo naopak, tak ně dá za pravdu, že to je krásná trať, na které sa dá zažit všelicos. Já sám pamatuju, jak vlakvedoucí teho našeho hikari z Bylnice do Lidča byl tak zavykládaný s cérkama na peróně, až mu prostě jeho vlak ujel. Říkajme mu třeba Jarek,,nemožu vám říct, jak sa skutečně menoval, to bysem Jožina naštval, a ten Jarek stál u druhého vagónka, výpravčí dal signál, Jarek stál u vagóna, strojvedúcí sa podíval, Jarek kývnul a až doteď je to v pořádku. Akorát Jarek nenastúpil a vlak sa rozjel. Než sa Jožka spamatoval, vlak si to hrnul na Lideč. Jarek zachoval chladnú hlavu a říká ně „ogare,,máš tady auto?“ Já říkám, že mám. „Tak mosíme chytit můj vlak“ říká ně Jarek a už sa jelo. V tej době eště nebyla zastávka Brumov střed, tak sa jelo až do Brumova. Tam Jarek vysednul jak frajer a počkal si na svůj spoj a valil směr Lideč. Určitě teď negdo bude říkat, sakra to není možné,ale každý, kdo žije tady,,tak ví, že v Bylnici je všecko možné, tak jak v Rusku.

A lidi je Silvestr, tak nedumajte a smějte sa a když sa udělala zastávka v Brumově střed, tak jezdil rychlík Moravan v pondělí. Vvozil Valachy budovat Prahu. No v pondělí sa Praha vždycky vypila a budovala až od úterka. A jedno pondělí, bylo to v zimě, sněhu jak v Liberci na mistrovství světa, a čekalo sa až ze zákruty uvidíme světla okaně a zalezem do kupáku, gde sa zamčem a chrápem, a slyšíme okaňu, jak jede ze zákruty. Už sa blíží k zástavce, lidi sa zvedajú z čekárny, a včíl sa to stalo Ten chlap, co to řídil, kolem nás prohučal v plné rychlosti, zafúkal nás sněhem jak sněhuláky, a valil dál. No co budu povídat, prostě si špatně přečetl rozpis a nezastavil to. Byla nová zástavka a holt zapomněl, šak je to taky enom člověk. A já už sem sa na to vybodnul, prostě vlak nejel a já sem byl celý týden doma. A teď neco o trati, která má pár krásných mostků. První je u bylnické pálenice, vláček jede z Bylnice takovým oblúčkem, vydlabaným do naší krásné země a pak upaluje furt do kopca.

A tak po kilometru minete křížek a to je černé místo naší tratě, tam sa stala nehoda, kdy do motoráčka vjel vagón s kladama. Byla to velká nehoda, ale to je život. A pak dlúhá rovinka a zástavka Brumov střed a enom co sa vláček rozjede, tak je tunel brumovský, dlúhý neco kolem 300 m. Na osaháváni cérek je moc krátký, tady to eště nedoporučuju. A sme v Brumově, opuštěné nádražíčko, nic moc. A kúsek popojedem a sme v Návojné, tam vystupujú machři na dobrú trnkovú. A 174 m za zastavkú Návojná začíná návojský tunel a ten je dlúhý 888 m. Tam, jak negdo z vás pojede s nejakú cérkú, tam už može atakovat její hruď nebo aj neco iného. Délka tunela to umožňuje, akorát pozor, ty vlaky skoro porád svítíja, to je chyba. A po cestě tunelem následuje krásný úsek, gde trať lemujú krásné smrky, v jednom místě přejedem krásný vijadukt a porád do kopca a sme v Klobúkách. Trúfám si tvrdit, že klobúcké nádraží je to nejpěknější, co tato trať može ukázat. A pak už to fičí kúsek za Kobúkama, poteč po poteči, Příkazy a pak dva mostky a sme v Horním Lidči. Tak sem vám ve zkratce popsal koleje, co spojujú slivovicovú a vinařskú trať a na zdraví této tratě si připijem. Já si dam trnkovú a říkám kolejám a přátelom kolejí na zdraví!

Poznámka editora:

K tomu přípitku se můžeme zajisté jen připojit, byť ne každý má k dispozici příslušný originální valašský materiál. Ale než se silvestrovsky namažem, doplním informaci, že ilustrační obrázky pocházejí z kamery autorovy a mé. Tentokrát je jich pomálu, tak jsem si vypomohl ještě mapkou (z Atlasu drah Z.Hudce a kol.)  pro orientaci cizozemců.

PhDr. Zbyněk Zlinský 

Titulní snímek ukazuje klikopohon bylnické točny © vlarsky-prusmyk