O špatném začátku a dobrém konci jedné parní jízdy
Věru, organizátoři oné nostalgické jízdy neměli mnoho štěstí a já při účasti na ní ještě méně. Ale od začátku. Na den 5.12.2009 naplánovalo Towarzystwo Przyjaciół Wolsztyńskiej Parowozowni (TPWP) další akci pro příznivce železnice z cyklu „S párou přes Velkopolsko". Tentokrát to měla být rozlučková jízda lokomotivy Tr5-65 před uplynutím platnosti revize jejího kotle.
Podnik vypadal přitažlivě, protože zajímavý byl jak stroj (Orenstein&Koppel, 1921), tak také trasa, takže jsem se bez delšího váhání přihlásil. Kamarádi z Krakowa jeli (jak obvykle) o dva dny dříve, aby si vyfotografovali pravidelné parní vlaky na trase Wolsztyn – Leszno, zatímco mne (jako obvykle) služební povinnosti zdržely v práci a do Wolsztyna jsem vyjel až v noci před akcí. Bohužel lokomotiva rychlíku „Przemyślanin”, kterým jsem jel, narazila do dvou jelenů, přebíhajících trať, a utrpěla poškození znemožňující další jízdu. Výměna hnacího vozidla a vyřazení vagónu s podvozky poškozenými náhlým brzděním způsobily čtyřhodinové zpoždění vlaku a znemožnily mi dostat se do Wolsztyna včas. Z mé (a nejen mé) účasti na akci tedy sešlo.
V lednu 2010 se na internetové stránce TPWP objevila,zpráva, že vzhledem k velkému zájmu o prosincovou akci a prodloužení termínu prohlídky kotle lokomotivy Tr5-65 o dalšího půl roku organizátoři hodlají podnik opakovat. Milým gestem ze strany TPWP bylo, že od těch, kdož se na prosincovou akci nedostali kvůli kolizi vlaku s jeleny, požadovali za jízdu jen symbolický poplatek. Mezi tím měli s realizací podniku jeho organizátoři nějaké problémy. Nejprve vyšlo najevo, že lokomotiva Tr5-65 neprošla revizí pojezdu a nebude tedy – vzdor předchozímu oznámení – moci vyjet. Organizátoři dostali návrh na její nahrazení strojem Ol49-59. Inu, není to totéž, ale co se dá dělat. Rozhodl jsem se i tak jet, zvlášť když předpověď slibovala hodně sněhu i hezké počasí a zimních akcí mnoho není. Den před jízdou došlo ještě k jedné změně. Porouchala se i lokomotiva Ol49-59 (při jízdě v čele pravidelného vlaku z Poznaně došlo k vytavení ložiskové pánve) a do poslední chvíle podnik visel na vlásku. Nakonec byla na zvláštní vlak nasazena lokomotiva Ol49-7.
V noci z 5. na 6.2.2010 jsme s Ryśkem Kozdraśem nastoupili do nočního vlaku TLK a vyjeli jsme směrem na Leszno, kde jsme po přivítání s přáteli z Warszawy (mezi nimiž byl i Włodek Kazimierczak), kteří tam také přestupovali, nasedli do szynobusu směřujícího do Wolsztyna. Tam byl brzy k perónu přistaven zvláštní vlak. Po vyzvednutí plánu akce a památečních lepenkových jízdenek jsme zaujali svá místa v soupravě a po chvíli jsme vyrazili na cestu. Naše trasa vedla nejprve po trati číslo 359 Leszno – Zbąszyń (v úseku Wolsztyn – Zbąszyń), poté částí (Zbąszyń – Toporów) trati číslo 3 Warszawa Zachodnia – Frankfurt nad Odrou a posléze zvláštní vlak vjel na úsek Toporów – Sieniawa Lubuska, tvořící část trati číslo 375 Międzyrzecz – Toporów.
Tato trať byla otevřena v roce 1909. Roku 1989 Polskie Koleje Państwowe na ní, vzhledem k nevelké frekvenci cestujících (spoje využívali téměř výlučně pracovníci státních statků a nečetných průmyslových podniků), zastavily osobní dopravu. Nákladní provoz se udržel ještě několik let, ale i ten byl posléze ukončen. V letech 1993 a 1994 proběhl pokus o oživení trati pod správou prvního polského nestátního provozovatele osobní železniční dopravy, společnosti Lubuska Kolej Regionalna Sp. z o.o. Ta do provozu nasazovala „seknhendové” původně dánské motorové expresní jednotky řady MA 461-470. Potom doprava na trati opět utichla. Trať má výrazné hodnoty krajinné.
Vede oblastí zvanou Puszcza Lubuska (či též Puszcza Rzepińska), kterou tvoří glaciální pahorky a žleby, porostlé bukovými, borovými a dubovými lesy. Nejzajímavější pohledy je možno spatřit v okolí Łagowa, kde vlak překračuje ledovcem utvořené údolí po viaduktu imponující výšky. Další úsek trasy vede podél silnice spojující Łagów ze Sieniawou Lubuskou. Železniční stanice Sieniawa se nachází nedaleko obce, která vznikla u hnědouhelného dolu. Původně to byl jediný polský důl, v němž se hnědé uhlí těžilo hlubinnou metodou, ale dnes je to důl povrchový. Pro jeho potřeby byla na přilehlé trati zachována nákladní doprava, vlaky tu jezdí několikrát za týden. Ve stanici se zachovala zajímavá technická infrastruktura: bunkr pro nakládku uhlí na vagóny a zbytky lanovky (zachovaný pilíř), která dopravovala produkt na nákladiště.
Jak jsem uvedl výše, v čele zvláštního vlaku nakonec stanula lokomotiva Ol49-7. Stroje řady OI49 jsou nejmodernější polské parní osobní lokomotivy, dosahující maximální rychlosti 100 km/h. Patří ke strojům spolehlivým a nenáročným na obsluhu, a proto také zůstaly v provozu až do konce parní trakce. Jejich služební hmotnost činí 114,9 tun a do tendru se vejde 12 tun uhlí a 25 kubických metrů vody. Výhodou lokomotiv této řady byl jejich nízký nápravový tlak, což umožňovalo jejich provoz na místních tratích. Ve výtopně Wolsztyn PKP Cargo je v současnosti deponováno pět provozních strojů řady OI49, inventárních čísel 7, 23, 59, 69 a 111. Lokomotiva Ol49-7 byla vyrobena v lokomotivce Fablok Chrzanów roku 1951 pod výrobním číslem 2609.
Jízda probíhala velice sympaticky. Organizátoři se postarali také o catering v jednom za vagónů, kde se usadil také kolega z z Wrocławi Maciek Szewczyk, něžně přezývaný WARSákem. To proto, že na téměř každé vlakofilní akci organizoval malý bufet, vněmž podával studené ai teplé nápoje i něco k zakousnutí (zkratka WARS označuje někdejší společnost restauračních a spacích vozů). Tentokrát Maciek provozoval obchůdek železničních publikací. V průběhu akce nechyběl humor a počasí bylo k účastníkům také laskavé. Často svítilo slunce, jen občas cloněné mráčky. Trochu úsilí vyžadovalo vystupování na fotozastávkách, při nichž se bylo někdy třeba brodit víc než půlmetrovým sněhem. Nebylo tedy překvapivé, když v stanici Stefanowo jeden z německých turistů nechal ve sněhu botu. V té stanici také zvláštní vlak křižoval s szynobusem SA105-002, směřujícím do Leszna.
Tady také členové TPWP sehráli krátkou dobovou scénku. Při změně směru jízdy v Toporowě se podařilo vyfotografovat „Berlin-Warszawa-Exspres“ jedoucí do německého hlavního města. Cestou lokomotiva v Gronowě dobrala s pomocí místních hasičů vodu. Po příjezdu do Sieniawy Lubuské a objetí soupravy lokomotivou vlak zacouval na úsek ve směru na Międzyrzecz, aby si účastníci mohli vyfotografovat jeho příjezd z té strany. Poté jsme se s přestávkami na fotografování vrátili do Toporowa, kde jsme měli možnost fotograficky zvěčnit elektrickou jednotku patřící společnosti Przewozy Regionalne.
Po změně směru jízdy se zvláštní vlak vrátil do Wolsztyna. Jako zajímavost je třeba zaznamenat proti minulosti nový způsob „zabezpečení“ zvláštního vlaku proti jeho fotografování neplatícími šotouši. Doposud byly lokomotiva i vagóny „zdobeny“ výstražnými vestami, tentokrát byla na čelo lokomotivy umísťována dopravní značka „nechráněný přejezd“.
Když to zhodnotím, byla to – přes všelijaké počáteční potíže - další vydařená akce. Přátelům z Towarzystwa Przyjaciół Wolsztyńskiej Parowozowni je třeba poděkovat za námahu vloženou do přípravy krásného podniku i za jejich veškeré počiny popularizující velkopolskou starou železnici. Čekáme proto budoucí zvláštní vlaky organizované TPWP!
Odkazy:
- Towarzystwo Przyjaciół Wolsztyńskiej Parowozowni
- Lubuska Kolej Regionalna – Wikipedia, wolna encyklopedia
- Parowozy z Wolsztyna
- Parowozownia Wolsztyn
Titulní snímek: Ol49-7 se zvláštním vlakem před viaduktem u Łagówa © Jan Guzik
(Přeložil a mapkou a odkazy v textu doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský)
Galéria
Súvisiace odkazy
- Parádní wolsztynská „Parada parowozów 2018“, 7.6.2018 8:00
Diskusia
