Za párou do Rakouska

Jenže když má člověk motivaci, tak si s německy psanými informacemi o jízdních řádech parních vlaků hravě poradí – od čeho jsou online slovníky, že?;-)

Na základě toho jsem se během května dostal do Rakouska hned dvakrát. Nejprve 2. května na jízdu přípřeže lokomotiv řady 52 z　Vídně do Ernstbrunnu, o necelé dva týdny pak o nějakých 40 km severozápadněji na oslavy 100 let trati Retz – Drosendorf.

3. setkání historických vozidel v Ernstbrunnu 

V originále zní název akce “Oldtimertreffen” a velmi pěkně vystihuje atmosféru, do níž se nádražíčko v městečku Ernstbrunn severně od Vídně ponořilo. Historická auta, motocykly, ale především vlaky. Tedy ne co do počtu, protože historické lokomotivy tam byly “jen” čtyři (dva diesely a dvě páry), ale přece jen – kdypak má našinec možnost vyfotit si přípřež lokomotiv řady, která nese v Německu a Rakousku číslo 52, u nás pak 555.0? Moc často opravdu ne, proto jsme vyrazili fotit i navzdory předpokládanému velmi špatnému počasí. To ale ze začátku překonalo i ty nejhorší obavy; na první štaci jsem dokonce fotil z　auta, aniž bych vylezl ven (zapomněl jsem totiž deštník, ale ani ten by mi v tu chvíli moc nepomohl).

Vlak tažený historickou dieselovou lokomotivou řady 2143. Pro dokreslení panujících podmínek jsem fotku nijak neupravoval.

Stalo se tak na vyvýšenince před Mollmannsdorfem, kde jsme se nejprve zacvičili na vlaku vedeným historickou dieselovou lokomotivou řady 2143. Až s　více než půlhodinovým zpožděním se v již lehce ustávajícím dešti vynořily odkudsi ze zamlžené dáli dvě mohutné parní lokomotivy, pro něž byl vláček tvořený pěti dvounápravovými vozy skoro až nedůstojným soustem.

Dvě Němky a pět vozítek muší váhy.

Každopádně pohled to byl vskutku úchvatný a ponurá obloha jako by ještě podtrhovala vážnou atmosféru, v níž se přípřež Němek přibližovala cílové stanici, sledována kolonou 20 až 30 automobilů s fotografy.

V oblouku před Karnabrunnem

Zde již vlak zdolává stoupání za Wetzleinsdorfem.

Až na nádraží v Ernstbrunnu jsme se však při této jízdě nedostali, protože jednoduše nebylo kde zaparkovat – akce samozřejmě přitáhla zájem obrovského množství lidí. Raději jsme se rozhodli trochu se občerstvit a počkat si na polední pendl do Korneuburgu, který, jak jsme doufali, poveze aspoň jedna z parních lokomotiv. Bohužel se však v jeho čele objevila opět dieselová lokomotiva, takže jsme sledování vlaku zabalili a jeli se radši podívat zpět do Ernstbrunnu, jak setkání historických vozidel probíhá a prohlédnout si konečně také obě Němky zblízka.

Němky čekající na odpolední návrat do Vídně

Nejen párou živ je člověk, resp. tedy setkání historických vozidel.

Poté jsme již vyrazili po rakouských silnicích druhé třídy směrem k domovu, tentokrát již s plným vědomím, že směrové tabule jsou v Rakousku obvykle v　některém z protilehlých rohů křižovatky, takže už se neopakovala ranní situace z Laa an der Thaya, kdy jsem odbočku doprava na Ernstbrunn zjistil díky navigátorově hulákání až v půlce křižovatky a správný směr jsem nabral díky solidnímu smyku, který asi dost vyděsil domorodce v protijedoucí audině. Nejspíš si pomyslel něco o zatracených Čecháčcích, kteří se tam prohánějí ve svých zaprděných škodovkách a dělají v jeho upravené zemi jen bordel. A dokonce bych mu to tentokrát ani neměl za zlé:-).

Jinak historické vlaky, parní i dieselové, jezdí z　Vídně do Ernstbrunnu od jara do podzimu každý víkend a případným zájemcům doporučuji web Erlebnisweltbahn a také dva články kolegy Marka Topiče, který o této trati dvakrát referoval v loňském roce: zde a zde. 

100 let jedné lokálky

Když se spojí příjemné s　užitečným, je to dobře. Jestliže se ale spojí dvě příjemné věci, tak je to naprosto super. Když nám v polovině dubna přišla domů ze Znojma pozvánka na putování po vinicích a ochutnávku vín od nejmenovaného výrobce tohoto moku, z devíti květnových termínů jsem nenápadně vybral ten, který “čirou náhodou” kolidoval s oslavami 100 let trati Retz – Drosendorf. Trati, která má s předešlou společnou jednu věc: že na ní pravidelná osobní doprava již neexistuje, zato se zde čile prohánějí vlaky výletní, určené turistům, výletníkům či cyklistům. Teda teď asi trochu kecám, protože mě těch společných věcí napadá víc – např. krásná krajina plná vinic (ostatně této části Rakouska se říká Weinviertel).

Po páteční ochutnávce téměř 30 vzorků vín jsme se tedy vydali v sobotním ránu ze Znojma směr nedaleké rakouské městečko Retz. To leží v údolíčku obklopeném vinicemi, takže vláček nesoucí poetický název “Expres Révokaz” se musí hned na začátku své cesty vyšplhat docela solidním krpálem, aby mohl nabrat směr Drosendorf. A zatímco běžně tak činí víkendový historický vlak tažený dieselovou lokomotivou, 15. a 16. května tento úkol čekal na lokomotivu parní, konkrétně 93.1420, která se zde objevila, aby se stala ústředním bodem oslav kulatého výročí.

 Lokomotiva 93.1420 opouští městečko Retz, jehož panorama vidíme v pozadí.

Počasí byl jen o trošku lepší než o dva týdny dříve, ale zase visící šedé vrstvy mračen tvořily pro fotografa zajímavý kontrast k polím　všudypřítomné žluté řepky. Nahánění vlaku místy zpestřil i cyklistický závod, jehož trasa vedla částečně po silnicích podél trati, ale naštěstí hlavní skupinka závodníků doprovázená auty s　majáčky nám stihla ujet, takže jsme už předjížděli jen jednotlivce a já tudíž neměl žádný důvod vypěnit ohledně pestrobarevných pišišvorů, na rozdíl od předešlého víkendu v　Mikulově při nahánění vlaku Pálavský okruh v　čele s　475.101.

Za stanicí Pleissing-Waschbach

Odjezd z Langau

Lokálková parní mašinka se během dvou hodin statečně poprala se všemi klesáními a stoupáními jubilující trati a byla slavnostně přivítána v　koncové stanici Drosendorfu. Přivítána byla stylově – říznou dechovkou.

Stanice Drosendorf se chystá na slavnostní uvítání parního vlaku.

Po doplnění vody a objetí soupravy se pak vydala zpět do Retzu s tím, že si tuto jízdu během víkendu ještě třikrát zopakuje. A aby toho nebylo málo, sto let se bude mezi Retzem a Drosendorfem slavit ještě jednou: 22. srpna, tedy den poté, kdy uplyne přesně 100 let od zahájení provozu, vyjede mezi vinice slavnostní vlak v čele s lokomotivou řady 52. Snad nás čeká konečně i trochu přívětivější počasí.