Vrútky zakouřené uhlím i naftou

No, a protože tohle platí i pro mě, registroval jsem akci v dostatečném předstihu. A i když jsem zvažoval možnost jet na Slovensko na tři dny, nakonec jsem do auta usedal až v sobotu ráno s myšlenkou vyjet na dva  víkendové dny. I když byl pátek zajímavý nákladním fotovlakem, pro mě byla neméně zajímavá sobota. Nejen pro jízdy parních vlaků, ale i pro požární vlak s dvojicí pielsticků. Navíc když jeden z nich mi byl velmi, velmi dobře známý. Není divu, vždyť nemalý čas postával v rotundě břeclavského depa.

Takže, v sobotu ráno nebo tedy v noci je přesnější, probouzím ze spánku 140 spících šemíků a startuji směr Žilina. Natěšený na super akci. Pohoda vydržela kousek za Nové Mesto nad Váhom. Přesněji, po trenčanský portál nového železničního tunelu. Tam se stala událost, která poznamenala víkend. Auto přede mnou mění směr a důvod změny vidím pozdě. Kámen, jistě vytěžený ze stavby, se setkává s pravým předním kolem a po několika ranách o spodek auta mizí za mnou. Spolu s ním ale mizí i tlak v pneumatice a s průrazem boku pneumatiky zastavuji na krajnici. znechucený natolik, že nemám ani sílu nadávat. No co nadělám, dávám rezervu. A přemýšlím, jestli jet vůbec dál.

Ale nic, jedeme. po nějaké pětiminutové zastávce polykám další kilometry směr Strečno. Na místě samém vidím, že sluníčko nesvítí tak, jak bych si přál a po snímku osobního vlaku lezu na skálu nad tratí. tam vezmu něco z pravidelných spojů. A taky návoz vlaku s prievidzskou lokomotivou 464.001, kterou vleče E 669.2133 z požárního vlaku v konvoji do Žiliny. Právě tyto stroje jsou důvodem, proč mé focení v tento den začalo pod Strečnem. Míířím tedy do místa, kde se koleje dvooukolejné trati kvůli dvojici jednokolejných tunelů od sebe oddělují. Tam chci čekat a místo obsazuji jako první. Ne nadlouho, přichází skupina Němců a pak i další fotografové, mluvící tentokrát již snadno srozumitelnou řečí. Pěčlivě vybrané místo je mi k ničemu, když si Němci stoupají přede mě. Nedá se nic dělat, musím hledat jiné, o kus vpředu. Z debaty česky mluvících fotografů usuzuji, že je mezi nimi autor dobrého snímku zdechlofénu, vlečeného do České Třebiové strojem 742. Byl to opravdu dobrý snímek, který mě zaujal na k-reportu a tak se ptám, je-li onen člověk skutečně Pavlem Stejskalem, autorem snímku. Skládám mu hold, zaslouží si jej. No a v debatě pak už čekáme, co bude dál. Naše čekání přerušil Thales fén i skútrová nákladní vozba, kterou samozřejmě zaznamenáváme. Ale nakonec jsme se prievdzské parní vozby dočkali. Ještě čekám na požární vlak a pak následuje přesun směr Vrútky.

Tam už na mě čeká podívaná na doplněk - pro mě nesmírně atraktivní doplněk parní jízdy. Popradský pielstick T 466.0254 s mě dobře známým exbřeclavským T 466.0007 coby požární vlak. jenže měly u sebe jen služební vůz a cisternu. Obavy z dietní sestavy vlaku ale rozptýlil Kojak. "Pro vagóny teprve jedeme, neboj," zahnal mraky. Jak řekl, tak i učinil. Dočkal jsem se i příjezdu soupravy s 475.196 a po rychlé dokumentaci jsem vyjel na trať. Podobně jako při výpravě s kmotrem na Pálavský okruh jsem si i tentokrát řekl, že spíše než maximum fotomíst upřednostním raději méně fotek, ale s lepší přípravou. Proto jsem vynechal Príbovce, vynechal i Jazernicu a jel přímo na Turček. Myslím, že se mi to vyplatilo. Na stejném místě jsem čekal na požární vlak.

A protože se oba měli ve stanici Kremnické Bane křižovat, vyrazil jsem na výjezd ze stanice. Ulovil jsem tam osobní vlak do protisměru a po něm i obě hlavní jízdy dne. Parni vlak i dvoupištový náklad. Pak už pochopitelně následovala Kremnica. Cíl cesty. A taky čas pro kus žvance. Zatímco jím vypukla akce výjezd k tunelu a když znovu vylezu ke koleji, vidím jen odjezd soupravy. Ale našinec si přeci poradí. Večer před akcí jsem ještě kontroloval na mapách okolí trati a věděl jsem tedy, kam vyjet. Zastavuji v místě přímo nad vlakem. Po chvíli vedle zastavuje i Garin a z výšin cesty zvěčňují vlak v údolí hned tři lovci záběrů. Na vjezdu ještě stíhám zdokumentovat sunutí soupravy zpět do Kremnice, pár slov s lidmi od vlaku, kafe a v lijáku odjíždím zpět. Fotím opět na jistotu, proslulé zákoutí na vjezdu do Kremnických Baní. Vzhledem k otevření obchvatu Horné Štubne se naskýtá příležitost vyfotit vlak na dalším, jinak obtížněji přístupném, respektive vzdáleném místě smyčky tratě z Prievidze, jenže nabuzený pielstickový tandem přijíždí dřív, než bych si přál. Takže jsem vyšel naprázdno a další snímek vzniká až z nadjezdu u stanice Príbovce. Pak mám štěstí a do Vrútek přijíždím před parním i požárním vlakem, takže mám bonusové snímky. No a samozřejmě přichází na řadu setkání s kamarády a známými od vlaků. A taky nějaké do "depoidní" focení. Pak už následoval návrat domů. Ano, původní plán byl jiný, jenže tak už to chodí. Ale odjíždím spokojený zásluhou některých záběrů, i zásluhou setkání s fajn lidmi.

P.S. konečný účet za sobotu jsem měl ve středu. průraz kola znamenal nutnost pořízení dvou pneu a seřízení geometrie. Sranda bratru za 4 700 korun. No, každý den není posvícení. Kdyby se náhodou v dodavateli stavby tunelu u Nového Mesta nad Váhom pohnulo svědomí, klidně dodám číslo svého účtu.