Reportáž ze šuplíku: To všechno vodnes’ čas

24.11.2011 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Úplně všechno sice ne, přesto mi ta píseň zněla hlavou při dalším návratu k zážitkům vesměs už dnes neopakovatelným. K nim oslavy Dne železnice 2004 v provozní jednotce Ostrava stejnojmenného depa kolejových vozidel, kteréžto instituce s vydělením nákladní dopravy Českých drah zanikly, nepochybně patří. Stejně jako mnohé jevy, jež nám nabídla brněnská rola cestou z Ostravy k domovu.

Vzdor retrospektivnímu charakteru nejsou má občasná ohlédnutí do dob, kdy jsem se ještě coby reportér nečinil, bez vztahu k současnosti. Či, jako v tomto případě, k minulosti ještě živé. Na onen už dávný Den železnice svým způsobem navázala má účast na tom letošním, o čemž jsem se neopomněl zmínit v reportáži ze Suchdola nad Odrou. Při její přípravě jsem bohužel nemohl čtenáři nabídnout možnost srovnání podoby oslav i běžného provozu dnes a před těmi sedmi roky, což napravuji až nyní. Vraťme se tedy do brzkého sobotního rána dne 25.9.2004, kdy jsem vyměnil nezbytnou (mezi tím už překonanou) sumu oběživa za cestovní doklad.

Jak je z něj patrno, stalo se tak v žst. Hradec Králové hl.n., odkud jsme vyrazili prostřednictvím Os 5661 na hlavní nádraží pardubické a odtud pokračovali na to ostravské mírně přeplněným R 603 Praha-Smíchov – Bohumín. Příčinou zvýšené přítomnosti cestující veřejnosti nebyly snad ani tak oslavy samotné, jako s nimi spojená příležitostná možnost jízdy až pětice dospěláků na jednu síťovou jízdenku. My jsme si však vystačili jen coby dvojice, jejímž druhým pólem byla moje „bytná“. Dlužno dodat, že i to už patří do propadliště dějin, protože Helena za další léta zpohodlněla natolik, že ji podobné výlety nelákají, ať už mají jakkoliv přitažlivý program.

Já jsem se ovšem rozvíjel spíš opačně a teď jen mohu hořce litovat, že tehdy jsem ještě nezaznamenával průběh cesty a spokojil se s fotografováním až v jejím cíli. Takže dnes mohu spolehlivě tvrdit jen tolik, že jsme na ostravské hlavní nádraží dorazili zřejmě v souladu s jízdním řádem, podle něhož se tak mělo stát minutu před hodinou devátou, protože už o deset minut později jsem se hemžil se svou tehdejší mýdlovou krabičkou renomované zaatlantické značky v kolejišti depa. Do něj jsme pronikli nikoliv oficiální přístupovou cestou, ale napříč kolejištěm staničním, stejně jako mnozí další, jež neodbytně lákala zjevná přítomnost parní mašinky.

T 499.0002 nebyla předělána na páru, to za ní dýmá 423.041 © PhDr. Zbyněk Zlinský

A samozřejmě nejen ta. Kromě oslavující Matyldy 313.432 a jí sekundujícího velkého býčka 423.041 byla v depu k vidění celá škála rozmanitých vozidel obou trakcí modernějších, z nichž největší pozornost přitahoval Kyklop T 499.0002, ale pozadu v tomto směru nezůstávaly ani lokomotivy a motorové vozy ostatní, od těch už tehdy historických až po běžně provozované. Ty v roli výstavních exponátů pak doplňovaly další, vyskytující se v depu v rámci jeho běžné činnosti, jež neutichala ani v tento slavnostní den. Ostatně pod pokličku třeba opravárenského dění mohli návštěvníci oslav nakouknout oficiálně, v rámci jejich dobře připraveného programu.

My jsme této možnosti bohužel nevyužili, stejně jako jsme se nesvezli nabízeným a hojně využívaným parním vláčkem. Objektů k obdivování a fotografickému zachycení bylo příliš mnoho, a to dokonce i mimo vlastní depo. Nemohli jsme si nechat ujít příjezd skaličáka 433.002 v čele gratulačního vlaku z Valašského Meziříčí, takže jsme se, tentokrát ve vší slušnosti po lávce, ve vhodnou dobu vydali opět na nádraží, cestou aspoň letmo zaznamenali historickou tramvaj před ním, pominuli atrakce ve staniční budově a jali se vyhlížet Matěje, který k příslušnému nástupišti dovedl zvláštní vlak s dochvilností, již by mu mohly mnohé spoje pravidelné závidět.

433.002 v čele zvláštního vlaku "Gratulant" z Valašského Meziříčí vjíždí na ostravské hlavní nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Matěj se po splnění svého dopravního úkolu vydal svou klikatou cestou do depa poobědvat, v čemž jsme jej přímočařeji předběhli a mohli sledovat nejprve při zbrojení vodou i uhlím a posléze i v jeho roli gratulační. Ten poslední děj ovšem nikoliv takovým způsobem, který by se nám dvakrát zamlouval. K točně, na níž se slavily sté narozeniny Matyldiny, nebylo snadné proniknout, o solidním fotografickém zachycení nemluvě. Jinak to ovšem byla oslava jak se patří, i s dortem, kterého si sama oslavenkyně (na rozdíl od šapmáňa do vodní vany jí nalitého) sice neužila, ale mnozí šťastlivci rodu lidského ano, Že mezi nimi Helena nechyběla, je nasnadě.

"Matylda" slaví narozeniny © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po absolvování hlavního bodu programu, tedy krátce po hodině dvanácté, vyvstala otázka, zda máme vytrvat i na jeho odpolední část, jak stanovil můj plán A, nebo podle plánu B hlavní město severní Moravy opustit a vydat se pro změnu přes metropoli jihomoravskou k domovu. Helena měla slavnostního ruchu už dost, a tak bezelstně hlasovala pro variantu druhou, které jsem ostatně i já dával přednost. A nejen proto, abychom se nevraceli stejnou cestou, když už vládneme síťovou jízdenkou. Od zajížďky jsem si sliboval doplnění své galerie železničních vozidel nejedním dosud chybějícím exemplářem, na čemž jsem ostatně pracoval i v Ostravě.

842.025-9 přivezl do Ostravy hl.n. Os 3903 z Kojetína © PhDr. Zbyněk Zlinský

A nakonec jsem se pozitivní výsledek své snahy rozhodl podpořit operativní změnou plánu. Původně jsem zamýšlel přesun do Brna realizovat za použití R 666 Junák Bohumín - Plzeň hl.n., který měl z ostravského hlavního nádraží odjet ve 12:51 hod. Jenže u nástupišť jsme se ocitli o hodnou chvíli dřív, abych si mohl vyfotit nejprve páreček úhledných rychlých banánů, vyhřívajících se tam na slunci, a pak se mi před objektiv připletla dvojice protijedoucích panťáků podoby naopak zcela neúhledné. Až když jsem si ta díla sprejerského „umění“ ukládal na paměťovou kartu, došlo mi, že jednoho z těch osobáků bychom mohli využít k pocuknutí do Svinova.

Jednotka 460.005-2/006-0 jako Os 2954 Český Těšín - Ostrava-Svinov před odjezdem z Ostravy hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Použití Os 2954 Český Těšín - Ostrava-Svinov mi pak v jeho cílové stanici skutečně umožnilo zdokumentovat zatím mi unikající vozy na motorovém Os 3426 do Opavy východ i šťastně nastoupit do plánovaného rychlíku směr Brno, ale přesto to ve výsledku příliš šťastné řešení nebylo. Už i tak dost zaplněný vlak byl totiž na svinovském nádraží vzat útokem nemalého davu především mládežnického věku, v němž bylo těžké se prosadit. Ale nakonec vše dobře dopadlo a do Brna jsme cestovali kupodivu dokonce v sedě. České dráhy nás tam nejen dopravily včas, ale dokonce se mi postaraly o nemalé množství zajímavých vozidel k fotografování.

Prototypová "veselá kráva" 714.001-5 na brněnské staniční záloze © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tu prototypovou veselou krávu v hloubi kolejiště jsem zahlédl už z vlaku, ale blíže se s ní seznámit znamenalo opět operativně upravit náš cestovní plán, tedy nechat ujet původně zamýšlený Sp 1686, protože přestupní doba na něj zvíci pouhých 20 minut tak dlouhou procházku neumožňovala. Hela mi prodloužení pobytu v mém rodném městě (po „nenápadném“ zdůraznění té spojitosti) odsouhlasila, Čímž jsem navíc získal dostatek času také k zachycení tehdy na brněnské roli poněkud přemnožených krokodýlů i s jejich přípojnými vozy řady 050, o které jsem se v té době podle možností usilovně (a vzhledem k dalšímu vývoji jistě prozíravě) zajímal.

850.008-4 na "roli" v čele Os 4816 do Jihlavy © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nakonec jsme na nádraží pod Petrovem strávili přes dvě hodiny, Helena vesměs vsedě na lavičce jeho prvního nástupiště, já v běhu po tom zbytku, přičemž se mi podařilo nashromáždit celkem slušnou porci přírůstků do své fotografické sbírky, typických právě jen pro toto naleziště. Při té aktivitě mi ani nezbýval čas meditovat o tom, jak komplikovaná a zdlouhavá cesta k domovu nás čeká. Nejprve Os 4728 Brno hl.n. - Česká Třebová, odtud R 624 Vsetín - Praha-Smíchov do Pardubic a konečně Os 5646 Pardubice hl.n. - Hradec Králové hl.n. Nebylo zbytí - pro držitele jízdenek SoNe+ byly (tehdy příplatkové) vlaky vyšších kategorií tabu.

350.014-7 ZSSK v čele EC 173 Hamburg-Altona - Wien Südbahnhof Bstg. 1-9 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tu vleklou cestu z mého rodiště do už asi posledního bydliště, která jakoby symbolizovala mou pouť životní, jsme nějak přetrpěli a dnes už v našich vzpomínkách nemá místo. Na rozdíl od toho ostatního, co jsme toho již v podstatě neopakovatelného dne zažili. Sami můžete hlavně na základě připojených fotografií posoudit, k jakým změnám za uplynulých sedm let na železnici došlo. Na závěr už dodám jen tolik, že běhu času neušla ani ta oslavenkyně. Matyldě o tři léta později vypršela technická způsobilost kotle, za jejímž obnovením byla dne 22.12.2009 dopravena do Krnova, kde ji má jako zapůjčenou provozovat firma Olpas Moravia.