Mezi historií a dneškem na styku tří tratí

 

 

 

 

 

 

Začneme tou historií: V devatenáctém století, v tzv. století páry, se v Jaroměři rozvíjel průmysl a podnikání, což si vyžádalo zlepšení a zdokonalení komunikací. V tomto směru bylo záměrem vybudování železniční trati. Podmínkou vybudování bylo, aby nádraží a část trati byly pod přímou obranou a tudíž palbou josefovských děl. První vlak do stanice Josefov-Jaroměř přijel 27. října 1857 a již 4.listopadu byla zahájena pravidelná doprava mezi touto stanicí a Pardubicemi, můžeme se odčíst na stránce města. Celá trať Pardubice – Liberec byla zprovozněna dne 1.5 1859 a z oslav 150. výročí toho počinu VLAKY.NET přinesly reportáž.

 

423.0145 odjíždí dne 2.5.2009 se slavnostním vlakem z Jaroměře do Trutnova hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Uvedeného dne byl otevřen také první úsek její odbočky z Jaroměře do Trutnova, která byla v celé délce dokončena roku 1870. Obě tratě postavila a provozovala Jihoseveroněmecká spojovací dráha (k.k. priv. Süd-norddeutsche Verbindungsbahn – SNDVB), po zestátnění v roce 1909 přičleněná k Císařsko-královským státním drahám (kaiserlich-königliche Staatsbahnen – KkStB). Ty po rozpadu monarchie v roce 1918 v roli vlastníka a provozovatele vystřídaly zprvu ČSD a posléze jejich nástupnické organizace. V současnosti je hlavní trať v jízdním řádu SŽDC rozdělena a vedena pod čísly 031 a 030, trať odbočná pak nese číslo 032.

 

Jaroměř a její tratě na turistické mapě; zdroj: www.mapy cz

 

K situaci, kterou zobrazuje mapa, dodejme (krom upozornění na modře doplněné informace, které budou užitečné při další četbě textu) ještě to, že všechny tři tratě jsou jednokolejné a ta od Hradce Králové vedoucí je elektrizovaná. Po ní jsem do Jaroměře oné soboty 17. března z krajského města také přijel, byv tam přilákán možností vlastním zrakem (navíc i skrze hledáček fotoaparátu) popatřit na významný pokrok, který učinila unikátní lokomotiva dcery SNDVB na cestě ke svému návratu na koleje. Nebojte se, nebudu zde opakovat nic z toho, co se už na tomto místě objevilo, soustředím se na zážitky vzhledem k onomu cíli doprovodné.

 

750.714-8 odveze z královéhradeckého hlavního nádraží R 851 Praha hl.n. - Trutnov hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Jejich fotografický záznam mne ovšem příliš neuspokojuje, jako v případě toho trutnovského rekobrejlovce, který mne sice při čekání na spoj z Hradce Králové do Jaroměře upoutal, ale ne natolik, abych se za ním vydal. Ač se sluníčko na nás oba smálo, nečinilo tak po ránu ještě natolik hřejivě, aby roztály mé cyklistickým úvodem cesty zkřehlé ruce. Byl jsem rád, že Os 6202 z Pardubic dorazil včas a já jsem se mohl uchýlit do jednoho z jeho docela příjemně temperovaných vozů. Cestou jsem nabyl přijatelné tělesné teploty a v Jaroměři jsem měl natolik napilno, až mi bylo skoro horko. V letu na místo schůzky jsem jen tak tak stihl jeden snímek.

 

854.023-9 jako Os 15408 Jaroměř - Trutnov hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ve skutečnosti jsem do areálu, k jehož návštěvě jsem byl pozván nijak zvlášť uhánět nemusel. Za prvé je od nádraží a jeho nástupišť coby kamenem dohodil, za druhé by mi můj hostitel jistě nikam neutekl a za třetí on sám nebyl před mnou, ale za mnou, jak vyšlo posléze najevo. Jednatel Společnosti železniční výtopna Jaroměř (SŽVJ) Bohuslav Škoda totiž přijel stejným spojem, jako já, a k našemu setkání a vzájemnému přivítání došlo právě v okamžiku, kdy jsem víceméně za pochodu pořizoval celkové snímky bývalého jaroměřského depa a současného železničního muzea v nízkém ranním slunci. Pak už se přede mnou otevřela rotunda.

 

Jednatel SŽVJ Bohuslav Škoda otvírá vrata rotundy © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

V ní jsem nejprve v potřebné míře zdokumentoval už sice zmíněného, ale dosud nepojmenovaného Conrada Voraufa s novým kotlem a pak využil příležitosti, abych podobným způsobem pojednal další unikátní parní lokomotivu, ozubnicovou 404.003. Při předchozích návštěvách jaroměřské výtopny jsem totiž tomuto stroji nevěnoval dostatečnou fotografickou pozornost, jak jsem zjistil při přípravě článku o této řadě. A na místě čerstvě získaná informace mé úsilí jen posílila – lokomotiva se má totiž v sice blíže neurčené, ale blížící se době přestěhovat do Tanvaldu, kde tamní muzejníci hodlají vybudovat pro ni a její následovnice odpovídající zázemí.

 

404.003 v jaroměřské rotundě dne 1.5.2009 © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Je sice pravda, že se mi parní rakušanku tentokrát nepodařilo zachytit v celkovém záběru, jako před třemi léty, ale zato jsem pro svůj archiv získal nemálo snímků jejich detailů. Největší námahu mi dalo vyfotografování ozubnicového pohonu, což by se mi v tom stísněném prostoru asi nepodařilo vůbec, nebýt otočného displeje mého fotoaparátu. Prvním předpokladem úspěchu ovšem bylo objevit místo, v němž se ta zubatá kola nacházejí, a také pohledu z žabí perspektivy, jemuž nestojí nic v cestě. Proti tomu bylo pak šplhání do budky už jen procházka růžovým sadem, který ostatně svou barvou ve světle blesku její interiér docela připomínal.

 

Armatura na kotli ozubnicové lokomotivy 404.003 © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Krom těchto dvou lokomotiv jsem si exponátů v rotundě příliš nevšímal, neboť vlastně ještě spaly zimním spánkem či se nacházely ve stádiu příprav na zahájení letošní muzejní sezóny, která propukne 5. května s předpremiérou o Svátku práce. Na otevření se pomalu chystá i pokladna muzea se svou vstupní expozicí a prodejem suvenýrů. V ní jsem s Bohuslave Škodou vedl delší nesouvislou řeč na témata různorodá, ovšem tak či onak se dotýkající činnosti SŽVJ. O nemovitostech výtopny jsem se dověděl, že se nic nezměnilo. Stále patří Českým drahám a nezbytné investice lezou muzejníkům do peněz, aniž by měli záruku jejich smysluplnosti.

 

Bohuslav Škoda ukazuje okna připravená ve vstupní místnosti muzea k opravě světlíků
rotundy © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

O jejich nezbytnosti ovšem pochyb není – střechou rotundy zatéká a ani její další součásti nejsou zrovna v ideálním pořádku. Což dokázal i další běh dění oné soboty – scházející se muzejníci jako první úkol řešili opravu vodovodu a až potom se mohli pustit do plánovaných úkolů, k nimž toho den patřily práce na provozní parní lokomotivě 423.0145 a odstranění závady na prasátku T 211.1532 (701.532-4). Opodál přitom stál nejen mnohé úsilí vyžadující Conrad Vorlauf , ale také rozpracovaný osobní vagon. Lidí a prostředků málo, práce mnoho, tak nějak by se dal charakterizovat celkový stav věcí v jaroměřské výtopně. Ostatně nejen tam.

 

Opravovaná lokomotiva 710.433-4 v kolejišti výtopny © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Snímek rosničky, rovněž čekající na dokončení opravy, nás přenáší mezi vozidla, která přežila zimu pod širým nebem – stejně jako jsem se do jejich už předjarního rozpoložení přesunul i já se svým fotoaparátem. Aniž jsem jej tentokrát zaměřoval na každý jeden exponát, přece jen mi některý z těch už notoricky známy v záběru utkvěl. Nicméně pídil jsem se hlavně po novinkách, jichž sice nebylo mnoho, ale byly (aspoň pro mne) překvapivé. Už delší dobu údajně opravovaný stroj 365.024 ani vrak 365.025 jsem v Jaroměři věru nečekal – podle dostupných informací měly stále ještě stát kdesi v areálu jisté zkrachovalé ŽOSky. Jenže zjevně nestojí.

 

365.024 s renovovaným, ale už rezavým kotlem © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

S přicházející dobou polední teplota stoupala k mediálními rosničkami věštěné dvacítce a úměrně tomu poněkud klesal můj zájem o železniční historii. tedy spíš jsem jí byl pro tu chvíli nasycen, takže jsem se rozloučil se svým milým hostitelem i jeho dělnými kolegy a odebral se na nádraží, abych sledoval dopravní ruch. Zrovna byla doba taktovaného setkání dvou protijedoucích rychlíků, jimž v kolejišti sekundovaly dva vlaky s odjezdem pozdějším. Frekvenci vlaků popisovat nebudu, případný zájemce si ji může prohlédnout na vývěsce. Ostatně o tom sobotním poledni nebyla nijak zvlášť závratná – to v odpolední době dne pracovního je větší:

 

Příklad odjezdů ze žst. Jaroměř v odpolední špičce pracovního dne; zdroj: provoz.szdc.cz

 

Pokud jde o používaná vozidla, v současném jízdním řádu se toho proti minulosti příliš nezměnilo. Rychlíky mezi Pardubicemi a Libercem jezdí stále ve složení 843 + 043 + 043 a na vlaky téže kategorie z Trutnova do Prahy a zpět jsou nasazovány obvyklé soupravy, v jejichž čele se ovšem nově objevují také lokomotivy řady 750.7. Osobní vlaky na rameni do Hradce Králové tvoří lokomotivy řady 163 s „oblíbenými“ vozy Bdmtee²⁸¹ a jejich návazné spoje na trati trutnovské jsou založeny na motorových vozech řady 854. Kvalitou vozového parku nejníže pak (v poslední době tradičně) zůstávají osobáky na trati směr Stará Paka, obsluhované orchestriony.

 

810.353-3 jako Os 5466 Jaroměř - Stará Paka © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ač jsem měl v podstatě odmakáno, domů se mi za tak krásného počasí nechtělo, i vydal jsem se procházkou na konec zadrátovaných kolejí, abych tam pořídil nějaký víceméně traťový snímek. Na trati 030 se mi podařilo celkem slušně zachytit přijíždějící R 987 Liberec – Pardubice v podání celomodré soupravy s vozem 843.004-3 v čele a po přechodu k trati 032 pak už vzhledem ke slunečnímu svitu méně úspěšně 750.706-4 s R 853 „Rozkoš" Praha – Trutnov. O snímek 810.353-3 na Os 5466 Jaroměř - Stará Paka jsem se právě z uvedených důvodů už ani nepokoušel a zlobivé sluníčko si nechal svítit jen do tváře.cestou k vlaku.

 

163.067-2 v čele Os 6215 do Hradce Králové a Pardubic © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Vlastně jen cestou na nádraží, protože o návratu jsem v ten krásný předjarní čas zatím ještě neuvažoval. Nicméně když jsem, byť pomalou chůzí, dospěl ke konci své procházky, cítil jsem se natolik uondán, že mé další fotoreportérské potřeby ukojil příjezd osobáku z Trutnova a o další spoje, které by ostatně vyžadovaly poněkud nadměrně (jak se mi v tu chvíli zdálo) dlouhé čekání, jsem ztratil zájem. Asi na mne uhodila jarní únava, a tak mne ani posezení v vlaku při zpáteční cestě neuvedlo do takové aktivity, abych se na královéhradeckém hlavním nádraží ohlížel po objektu, vhodném k zachycení. Měl jsem pocit, že jsem jich ulovil dost.

 

843.004-3 v čele R 987 Liberec - Pardubice se blíží k jaroměřskému nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský