Malý krok pro Českou železnici, ale velký skok pro cestující Českých drah

 

 

 

 

 

 

Zejména ve výhledu dokončení celého třetího železničního koridoru, jehož je onen úsek trati číslo 170 součástí. Kdy k tomu dojde, to je zatím ve hvězdách, neboť původně předpokládané trasování západní části železniční spojnice Mostů u Jablunkova s Chebem narazilo na problémy. Na pražském konci této větve byl z ekonomických důvodů zavržen projekt tunelu Barrandov a musí být nalezeno řešení schůdnější, na konci chebském zas reálně hrozí, že koridor nepřekročí hranici s Německem a nenaplní tak své mezinárodní poslání. Česko zrekonstruovalo jinou trať, než Němci chtěli, píše se v dobové zprávě. Orientaci v ní vám usnadní mapa:

 

 

Ve světle těchto okolností by leckterý pověrčivec asi považoval za odvážné, že Správa železniční dopravní cesty (která má být záhy přejmenována na v titulku už zmíněnou Českou železnici) slavnostní otevření dalšího dokončeného úseku koridoru naplánovala zrovna na pátek třináctého. A to jsme pominuli nedávné neblahé příhody na úseku sousedním, které média obsáhle ventilovala. K tomu dodejme, že smolný byl už první den po dokončení prací na trati, když u Stříbra vykolejil vlak a trať mezi Plzní a Chebem byla zprovozněna až na druhý pokus. SŽDC však na pověry oprávněně nevěří a páteční dění ve Stříbře mělo chybku snad jen pravopisnou.

 

 

Pokud pomineme věci vcelku běžné a očekávané, jakými byly rozmary počasí (střídající sluneční svit se sněhovou vánicí) či opožděný příjezd nejvýše postaveného hosta (v tom se současný ministr dopravy od svých předchůdců neliší). Když přítomnému reportérovi přálo štěstí ve využití příznivé fáze jevu prvního, mohl úkazu druhého výhodně využít k dokumentaci nové podoby železniční stanice, kterou v souvislosti s modernizací tratě, stejně jako šest dalších v dotčeném úseku, dostala. Proměnou prošlo nejen kolejiště (jak ukazuje plánek), ale také jeho zabezpečení, výpravní budova s okolím, nástupiště a přístupová cesta k němu. 

 

 

Mezi tím probíhaly v nově zařízené odbavovací hale a na přilehlém nástupišti přípravy k slavnostnímu dění, na které běžní cestující hleděli sice všelijak, ale nikoliv nesouhlasně. Spíš je zajímalo hlášení staničního rozhlasu, omlouvající se za dvacetiminutové zpoždění R 759 Cheb - Praha hl.n., způsobené obratem soupravy opožděného vlaku ve výchozí stanici. Toho dne se ovšem na železnici děly horší věci, protože nepřízni počasí zabránit nelze. I když náš třináctý (jaká náhoda!) ministr dopravy to asi umí, protože na nádraží přivezl sluníčko. Čímž se neopomněl pochlubit i z pódia, na které jej pozval tiskový mluvčí SŽDC v roli moderátora slavnosti.

 

 

Ing. Pavel Halla přitom vyjádřil své potěšení nad skutečností, že se mu té cti dostalo při vůbec první účasti Mgr.Pavla Dobeše na podobné slavnosti. Leckoho přitom asi napadlo, že to také může účast poslední, neboť životnost věcně veřejných členů vlády obecně a ministrů dopravy zvláště je velice krátká a při současné politické situaci se asi neprodlouží. Mladý a inteligentní ministr se své role ovšem zhostil velice dobře a slavnostně otevíraný úsek tratě představil hostům v plné jeho šíři a ve všech souvislostech. A co se do jeho projevu nevešlo, v krátkosti doplnil náměstek generálního ředitele SŽDC, s.o. pro modernizaci dráhy Ing. Jiří Martínek.

 

 

Vše podstatné, co bylo řečeno, si můžete přečíst v příslušné tiskové zprávě. Koho zajímá projekt a jeho realizace podrobněji, najde další informace na příslušných stránkách SŽDC, na nichž si může kromě technických údajů vyhledat také mapu úseku a fotografie jeho podoby před a po započetí stavebních prací. My si zde můžeme připomenout, že stavba byla slavnostně zahájena dne 25. června 2008 a její dokončení bylo plánováno na květen loňského roku, jak napsal jeden ze zhotovitelů v dobové zprávě. Termín byl dodržen, jak je už uvedeno výše, to jen jeho slavnostní potvrzení se poněkud pozdrželo, což cestujícím jistě nevadilo.

 

 

Jako poslední se mikrofonu chopil starosta Stříbra Dr. Bohuslav Červený, který se ve stručnosti zmínil o podílu města na rekonstrukci nádraží a o výhodách, které dokončení celé stavby jeho obyvatelům přináší. A pak přišel okamžik, kdy se mělo přejít od slov k činům, pro jejichž výkon nebylo třeba jindy obvyklého střižného nástroje, realizátorům slavnostního aktu stačily holé ruce. Měl totiž podobu nikoliv stříhání pásky (byť její symbolické kousky hosté na památku přece jen dostali), ale odhalení pamětní desky na zdi výpravní budovy. Ministr dopravy, starosta i představitelé investora a zhotovitele se chopili šňůrek a „na tři“ jimi trhli.

 

 

Pak už „trhačům“ zbývalo připít si nealkoholickým (jak zdůraznil moderátor vší té slávy) sektem, zapózovat fotografům a zodpovědět případné otázky zástupců médií. Jichž tam zase nebylo tolik, jako obvykle bývá, takže těch aktuálních zpráv na internetových stránkách bylo poskrovnu. A i ty zveřejněné se vesměs opíraly zjevně jen o tiskovou zprávu, doplněnou náhodně vybraným ilustračním obrázkem, jak dokládají třeba Finanční noviny. Nakonec nechybělo mnoho k tomu, aby VLAKY.NET dopadly stejně. Jeden ze dvou reportérů totiž jel do Prahy po hlavním tahu, uvázl ve výše zmíněné zácpě před Prahou a do Stříbra dorazil až na svačinu.

 

 

Kterou si jistě zasloužil nejen pro to, že cestu k vytčenému cíli nevzdal, ale také za své nezměrné úsilí které začal neprodleně vyvíjet, aby přece jen ještě cosi ze své plánované činnosti stihl. A tak v elektronické paměti jeho fotografického přístroje uvízl mimo jiné i ministr dopravy a v paměti biologické něco poznatků, které vytěžil z rozhovoru s Ing. Hallou, velice vstřícným ke každému, kdo se na něj v tom frmolu obrátil. Jestliže se kolega zajímal (po dopolední zkušenosti pochopitelně) především o záležitosti související s pádem stromu na trať u Prahy, autor těchto řádků vznesl dotaz ve věci padajícího svahu a vlnících se kolejí nedaleko od Stříbra.

 

 

A dověděl se, že vzhledem k nemožnosti dosáhnout dohody mezi investorem, projektantem a zhotovitelem této stavby musí o podílu účastníků na vzniku závad rozhodnout soud. Zatímco u nedostatečně odvodněného a proto ujíždějícího svahu špatné zadání projektu investorem zřejmě nepřichází v úvahu, v případě druhém tomu tak být nutně nemusí. Je možné, že pouhé rozšíření stávajícího nadjezdu silnice pro položení druhé koleje nebyl nejlepší nápad. Teď zbývá jen doufat, že podobné závažné závady se neprojeví v úseku právě slavnostně uvedeném do provozu – a pochopitelně ani nikde jinde. Snad nejsme horší stavitelé, než naši předkové.

 

 

Ale vraťme se k současnosti trati mezi Stříbrem a Planou u Mariánských Lázní, po níž sice jezdí od počátku platnosti nového jízdního řádu také vlajková loď Českých drah, byť spíš jen symbolicky, ale jinak zatím koridorové úkoly příliš neplní. Bylo by jistě na místě ukázat zde alespoň nějaký záběr z tohoto úseku, jenže zajistit jej vlastními silami nebylo vzhledem k objektivně daným okolnostem možné, a pořadatel slavnosti médiím bohužel žádné aktuální snímky k dispozici také nedal. Takže se musíme spokojit jen s fotografiemi ze stanice Stříbro, jichž najdete v připojené galerii dostatek. Bohužel jen některé oživují na oné trati nepříliš četné vlaky.

 

 

Čímž nechci tvrdit, že po ní jezdí vlaků vyloženě poskrovnu, ale nadměrně hustým provozem rozhodně neoplývá, zvlášť v pátek krátce po poledni, Pro oživení měla být tato reportáž původně provázena obrázky pohyblivými, zachycujícími zajímavé momenty z cestování po západní větvi třetího koridoru do Stříbra a dění na tamním nádraží, ale už vysvětlená absence našeho kameramana tento záměr v podstatě zhatila. Nicméně on přesto sestříhal aspoň kratičké a tématicky nepříliš výstižné video, které příznivcům těchto výtvorů nabízíme na sám konec reportáže, jež sice nedopadla nejlépe, ale mohla vyznít daleko hůř – vždyť byl pátek třináctého...