Dieselloktreffen zum Vatertag aneb Slunce, seno, kráva

 

 

 

 

 

Trasa byla opět stejná, jako při každé rakouské akci směr Semmering, čili přes Mistelbach a potom po A5/S1/A23 na výjezd Handelskai směr náš známý přejezd. Po třetí nám snad vyjde onen záběr z mostu (zastávky) Wien Praterkai na spojovací trať, která vede ze stanice Wien Donaukaibahnhof přejezdem přes ulici Klosterneuburger Strasse směr Wien Südbahnhof. Cestou do Vídně se trošku zatáhlo, stěrače na dálnici jely nejvyšší rychlostí a nám se kazila nálada myšlenkami na upršenou rakouskou akci koncem února.

 

 

Přijedeme do Vídně, přestává pršet, nálada se zlepšuje a tak v předstihu parkujeme před přejezdem a spěcháme na most. Oplatilo se, dnes je den lokomotivních vlaků jak později zjistíme. Taurus na přejezdu vypadá jak vykolejená tramvaj bez oken a náklad do přístavu tažený Švýcarem taky potěší. Chvíli po něm se v dáli vynořuje náš vytoužený vlak do hor. V čele jsou 2050.09 + 2050.04, sice každá v jiné barvě, ale o to zajímavější, že zpět to pojede zase naopak. Po japonském stylu fotografování, aneb fotíme to na každém metru, se přesouváme do auta a odjíždíme na blink směr Baden. Nepoznáme to tam dobře tak se spokojíme se snímkem u přejezdu a raději mizíme „na jistotu“ do hor.

 

 

Eichberg, kdo by nepoznal asi tu neznámější scenérii vlaku táhnoucího se po levé koleji do kopce, v pozadí s vesničkou Schlöglmühl, jdeme tedy na jisto a …. máme problém. Ony se tu pasou krávy a je tu elektrický ohradník. Shodujeme se, že si to tedy vyfotíme při výjezdu z tunelu. Ne, tam už kdosi čeká, nebudeme to fotit, kde to fotí někdo jiný, a jdeme k ohradníku. Milan ho podlézá a dostává elektrický šok do hlavy. No po té co odřel zrcátko, je mi ho líto, ale aspoň si dobil baterku ve foťáku. Já přeskakuji a nevěřícně jdu směr stádo asi 20-ti krav a kličkuju mezi lejny. Vlak houká a tudíž nasazuji vražedné tempo směr kýžený fotoflek. Uff stihl jsem to, mám to s kravičkami.

 

 

Zabalím fotoaparát a chci se vydat zpět. Nastal problém, chodící mlékostroj si mě všiml a jde za mnou. Stračeně uklouzla noha a já začínám pomalu prchat. Kravička si chce asi hrát, ale při její hmotnosti kolem 450kg si pro změnu nechci hrát já. Dávám se na zbabělý útěk a ona za mnou. Musím se schovat za strom aby se zastavila, neví kudy kam a ještě dvakrát to se stromem zopakuji, než mě čeká cílová rovinka. To už se Milan baví natolik, že dokonce zapomene vyfotit pro mne beznadějnou situaci a rychlostí blesku přeskakuji ohradník. Vyhrál jsem, ale celý den pak poslouchám bučení.

 

 

Snažíme se vlak dostihnout na druhé straně kopce, nepodařilo se. Konstatujeme tedy, že si uděláme pravidelný provoz a pak se přesuneme do Semmeringu ke klouzačce, aby i špunti měli jiné zážitky než mašinky. Všudypřítomný Railjet nám pomalu začíná vadit, navíc v Semmeringu je mlha, že by se dala krájet. Po pár snímcích se přesouváme nad Weinzettelfeld tunel na zhlaví Breitensteinu a opět fotíme Railjety. Vzhledem k tomu, že fotit na Semmering už jezdím skoro 10 let vyrážíme vysokohorskými cestičkami směr Eichberg k Steinbauer tunelu, kde bylo vykáceno pár stromů v oblouku.

 

 

Pro změnu zase Railjet a zpět zase Railljet alespoň posílený o dva klasické vozy. Blíží se čas odjezdu zvláštního vlaku do Vídně a tak míříme k Spital am Semmering. Před našim vlakem jede trojspřeží taurusů, které následně potkáme i v Kübu, kam jsme se přesunuli na další záběr. Na závěrečnou tečku jedeme do zastávky Schlöglmühl, kde nás velmi mile překvapí 1142.667 na IC vlaku od Vídně a po průjezdu dvojičky 2050 se vydáváme směr domov.

 

 

Ponaučení z výletu:
- předpověď počasí je při cestě do hor na nic
- elektrický ohradník opravdu kope
- kráva je zvědavá a umí utíkat