Slunečné Bezpráví se stíny bezpráví

 

 

Záměr dokončit výstavbu 1. tranzitního železničního koridoru mezi Ústím nad Orlicí a Chocní opuštěním původní trasy tratě podél Tiché Orlice a výstavbou nové přinesl nejen řadu objektivně daných otázek, ale vyvolal také několik mediálně známých sporů. Obyvatelé Brandýsa nad Orlicí se v anketě z větší části vyjádřili, že o železnici nestojí, byť se objevily také názory právě opačné. V Ústí nad Orlicí zase vzbudila rozruch výpravní budova „hlavního“ nádraží, která podle všeho zůstane zachována, aniž by byla dopravně využita. Občanská aktivita tak dosáhla svého kontroverzního cíle, ale zároveň dotčenou stavbu zdržela, pozměnila a tím i prodražila.

 

Trať mezi Ústím nad Orlicí a Brandýsem nad Orlicí na turistické mapě; zdroj: www.mapy.cz

 

Naštěstí nezablokovala, takže se může začít stavět ještě letos. Vzhledem ke končící platnosti příslušných povolení a podmínkám financování z EU zařadila vláda stavbu Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí mezi železniční investiční priority. Jestliže se zmíněné pocity či projevy „bezpráví“ týkaly sousedních železničních stanic, ani zastávka Bezpráví samotná jich nezůstala ušetřena. Už jsme se tady zamýšleli nad důsledky optimalizace veřejné dopravy Pardubického kraje v režii firmy OREDO. Nepatřilo k nim jen „rušení lokálek“, ale také projíždění „nevyužívaných“ zastávek na několika dalších tratích, jež se dotklo i té s názvem Bezpráví.

 

Přístřešek na nástupišti směr Brandýs n.O. © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Je jistě pravda, že masy cestující veřejnosti trávu na jejích peronech neohrozí, protože sama osada Bezpráví toho času možná ani žádné trvalé obyvatele (stejně jako už v minulosti) nemá. Ale chalupáři, turisté a houbaři (o šotoušstvu posledních let nemluvě) si také zaslouží být na místo dopraveni po železnici. Nakonec byl zvolen kompromis a některé osobní vlaky v Bezpráví zastavují. I když ne vždy zrovna ve výhodné časové poloze. A zdá se, že toto „narušování taktové dopravy“ bude zachováno i v období příštím. „Odborníci“ z OREDO bohužel stále ještě neznají zastávky na znamení. Jak to bylo, je a snad bude, ukazují vybrané jízdní řády:

 

Jižní strana přejezdu P4887 a nástupiště směr Ústí n.O. © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Na druhou stranu jsme byli za klinkání tohoto i druhého, blíže k Ústí nad Orlicí, přejezdu vděčni, protože nás při našem konání upozorňovaly na blížící se průjezd vlaku. Takto jsem se ale dostal už doprostřed děje, aniž bych ozřejmil jeho předchozí fáze. Což neprodleně napravím. Už z naší předchozí komunikace bylo zřejmé, že by kmotr Radek konečně rád navštívil Mekku šotoušů. Vlivem různých objektivních okolností jsme tak spolu učinili v sobotu 28.7.2012, tedy zrovna v den, jenž měl být podle mediálních rosniček doslova tropický (i s lijáky). A že tomu tak v zásadě bude, naznačoval už ráno teploměr na královéhradeckém hlavním nádraží.

 

Teploměr naznačuje, že rosničkám předpověď tropického dne vyjde © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Lijáky se naštěstí opozdily, takže jsme na místě samém vlhli jen potem. Vzhledem k už zmíněnému omezení zastavování vlaků v Bezpráví jsem musel zvolit cestu poněkud neekonomickou. Nejprve přes Bezpráví do Ústí nad Orlicí a odtud zase kousek zpět, kterážto trasa udivila dokonce i paní pokladní. Mohl jsem pochopitelně vyjet dřív a tu zajížďku si odpustit, jenže to bych se nemohl v Ústí setkat s Radkem a společně s ním pokračovat k jeho vysněnému cíli. Na druhou stranu jsem v onom „bonusovém“ přestupním bodě získal vcelku vítanou možnost cosi zajímavého zaznamenat – třeba bohemizovaný kibelek na mezistátním osobním vlaku.

 

Zachráněná výpravní budova a EN57-1946 jako Os 15121 „Nysa“ Ústí n.O. - Kłodzko Główne
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Během té bohulibé činnosti při čekání na spoj do Bezpráví jsem ovšem sám narazil na jakési bezpráví, jehož se na mně dopustil službukonající výpravčí. Ani ne tak sdělným obsahem svého výroku, jako spíš jeho formou: „Kam to lezete, když má jet vlak?“ No, on vlastně neměl pravdu ani ve věci samé, protože dva kroky po přechodu za na první kolejí stojící soupravou lze asi stěží považovat za bezpečnost ohrožující vstup do kolejiště. Nicméně raději jsem mlčky couvl a přesunul se jinam, než bych se dohadoval. Takto mně vnucený přesun do míst opodál staniční budovy nakonec nebyl na škodu, protože se odtud projíždějící vlaky fotily lépe.

 

130.016-9 + 111.020-4 v čele nákladního vlaku směr Česká Třebová © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Pak jsem ovšem měl k přijíždějícímu Os 5006 měl trochu dále, nasedl jsem do prvního vozu a předpokládal, že Radek je v posledním, protože si velmi přál svézt se syslem. Až v Bezpráví vyšlo najevo, že tomu tak není – neboť České dráhy bezpráví spáchali pro změnu na něm. Dejme mu slovo: Jsou taková ta rána, kdy se jednomu nechce z pelechu. Díky slavnostnímu zahájení letní olympiády jsem šel spát v den cesty do Bezpráví až v brzkých ranních hodinách, ale nakonec jsem vstal na čas a donutil se k nějaké činnost ještě před cestou na nádraží. Po očku jsem sledoval, jak si vede Ex 150 „Jan Perner“, kterým jsem měl cestovat do Česká Třebové.

 

Ranní pohled na „Babitron“ ukazoval jen jakési problémy u Prahy

 

Jeho zpoždění narůstalo. V Bohumíně +2 minuty, Ostrava hl.n. +5 minut, Ostrava-Svinov +8 minut a z Olomouce už +10 minut. Hned po odjezdu mi paní štíplístková kontrolovala jízdenku a já jsem ji hned upozornil, že bych v České Třebové rád stihnul osobní vlak do Bezpráví. Byl jsem uklidněn, že má skvělého vlakvedoucího a ten všechno obvolává. Leč skutek utek. Do České Třebové jsme dorazili čtyři minuty po odjezdu osobáku a ten nečekal. Ve vestibulu jsem zjistil, že mi jede R 866 „Slavkov“, jenž mne posunul do Ústí nad Orlicí. Odtud mne čekalo pár kilometrů do cíle po svých nohou. Když mi to Radek zavolal, dal jsem se do díla osamocen.

 

162.113-5 v čele IC 1006 „RegioJet“ Žilina - Praha hl.n. se blíží k zastávce Bezpráví
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Nejprve jsem zdokumentoval zastávku samu, aniž bych pominul projíždějící vlaky, a pak se pomalu přesouval podél trati vstříc Radkovi. Ačkoliv jsem místopis nějak zvlášť neznal (v údolí jsem byl jen jednou, a to ještě jen na skok v rámci šířeji pojatého výletu), vcelku se mi podařilo učinit tak vesměs schůdným způsobem a bez ztráty kontaktu s tratí a vlaky na ní. Opodál zastávky jsem objevil podjezd pod tratí, na její druhé straně fotograficky využitelnou loučku a stopy z ní mne zavedly k místu, kde jsem se vyšplhal na násep u mostu přes Tichou Orlici. Na druhé straně mostu jsem se usadil na patku sloupu, čekal na Radka a fotil projíždějící vlaky.

 

 

O vlaky nouze nebyla a posléze se na obzoru objevil i Radek, jenž připochodoval po nepříliš dávno zbudované a velice frekventované stezce pro chodce a cyklisty. Společnost mi dělala Tichá Orlice, která byla občas hodna svého jména, leč někde si hlasitěji ševelila, dodává k tomu. Nedodává už, že ona komunikace vede v bezprostřední blízkosti tratě, takže se mu i v tom kvaltování podařil také nějaký ten fotografický úlovek. Po setkání a přivítání Radek odsoudil mrzké chování Českých drah (aby doma odhalil, že poznámka u Os 5006 čekání na přípoj vlastně vylučovala), připustil, že si raději mohl přivstat, ale pak už mu provoz na trati uložil úkoly jiné.

 

1216.226-1 na EC 77 „Antonín Dvořák“ Praha hl.n. - Wiener Neustadt Hbf a Radek v akci
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Jejich konkrétní obsah zde popisovat nehodlám, jen poznamenám, že jsme neměli štěstí na nějaká obzvlášť zajímavá vozidla, dokonce ani žádný soukromý nákladní dopravce se nám nepředvedl. Na mostě a v jeho okolí jsme pobyli delší dobu nejen proto, že se nám z hlediska našich fotografických záměrů jevil výhodný, ale také tam byly klimatické poměry přijatelnější – v otevřené krajině příjemně profukovalo, z dešti naplněné řeky stoupalo chladivé vlhko a její zurčení navozovalo osvěživé pocity. Avšak čeho je moc, toho je příliš, i rozhodli jsme se změnit stanoviště. Cítil jsem závazek vyhovět Radkovu přání a vydat se s ním zpět na zastávku.

 

362.123-2 v čele R 871 „Špilberk“ Praha-Smíchov - Brno hl.n. © Radek Hořínek

 

Díky horku vzal náš původní plán (počítající ovšem s řádným Radkovým příjezdem), totiž že se z Bezpráví projdeme do Ústí nad Orlicí a tam cosi nafotíme, velice rychle za své. I můj mladý přítel měl slunce natolik dost, že rád poseděl ve stínu přístřešku a pak si raději nasadil pohlavní pokrytec. Vzhledem k nevalné četnosti zastavujících vlaků jsme se usnesli, že já Bezpráví opustím spojem Os 5008 ve 14:24 hod. a Radek využije o 74 minut později jedoucího Os 5023. Nakonec jsme ale pobyli ve vzájemné společnosti o něco déle, neboť první z uvedených vlaků se do Bezpráví dostavil se zpožděním téměř čtvrthodinovým. Do Pardubic ale dojel včas.

 

163.080-5 odváží opožděný Os 5008 Česká Třebová - Pardubice hl.n. © Radek Hořínek

 

Což je jev naznačující přinejmenším to, že onen spoj má ve svých jízdních dobách nějakou tu vatu. Zatímco já jsem směřoval a nakonec také úspěšně dorazil domů, Radek se ještě vyžíval v Bezpráví – a snad lépe, než před tím: Po tom, co mne Zbyněk opustil, zůstal jsem v Bezpráví sám, debatovat jsem už neměl s kým. Tak jsem si tu hodinku užil jenom focením. Hned prvním takovým tím potěšením byla 380.011, otočená modrou stranou směr Olomouc, a valila si to na Ex 523 „Portáš“. Zvědavým jsem byl, co bude na EC 170 „Hungaria“ a tam bylo „rychlé eso“ 362.013. Na EC 173 „Vindobona“ pro změnu byla 1216.210 v reklamním nátěru firmy Kapsch.

 

1216.210-5 s EC 173 „Vindobona“ Hamburg-Altona - Villach Hbf © Radek Hořínek

 

Vše skončilo v 15:38 hod., kdy jsem nasedl do osobáku, abych se posunul do České Třebové. Tam jsem měl skoro hodinu času, během níž jsem zažehnal hlad a ukojil žízeň. Kromě toho jsem si vyfotil na EC 274 „Slovan“ onen den už třetí lokomotivu řady 350. Pak již zbýval ten úplně poslední vlak. Tím byl Ex 129 „Hradčany“, který se „zrychleným banánem“ v čele mne dopravil do Olomouce. Já si užíval jízdu v prázdném kupé, kde jsem po nástupu musel ztlumit příliv studeného vzduchu z klimatizace. Do cíle jsem tentokráte dorazil skoro přesně. Tolik slova Radkova, v nichž však chybí zmínka o tom, že i s gorilou v hledáčku se těšil na večerní pivo.

 

350.012-1 v čele EC 274 „Slovan“ Budapest-Keleti pu - Praha hl.n. © Radek Hořínek

 

Sobotní výlet, ač neproběhl zcela podle našich původních záměrů, jsme nakonec oba ohodnotili pozitivně. Což samozřejmě nemusí učinit čtenáři tohoto na něm založeného dílka. V kultovním místě šotoušstva jsme se chovali zajisté nevhodně, ba možno říci přímo „bezprávně“, především se nám v těch tropech nechtělo šplhat na vyhlášené fotofleky nad údolím. Ale třeba se polepšíme někdy příště – když to momentálně vypadá, že trať ve stávající podobě přežije nejen mne, ale možná i Radka. Nakonec to naznačuje i její obnovená údržba a vylepšování, kvůli nimž zrovna v právě počínajícím měsíci proběhne dlouhodobá nepřetržitá výluka.

 

Prameny a odkazy:

1. Správa železniční dopravní cesty, s.o.
2. Železniční trať Kolín - Česká Třebová - Wikipedie
3. První železniční koridor - Wikipedie
4. Nová trať Ústí nad Orlicí - Choceň a Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí – oficiální stránky projektů
5. Město Brandýs nad Orlicí: Koridor - trasy nových tratí
6. Ústí nad Orlicí (nádraží) - Wikipedie
7. OREDO - Organizátor REgionální DOpravy Královéhradeckého a Pardubického kraje
8. České dráhy, a.s.
9. Elektronický archív vlakových jízdních řádů ČD a ČSD
10. Bezpráví (Orlické Podhůří) - Wikipedie
11. Bezpráví - ucelený článek o zastávce
12. Bezpráví - Stanice info
13. Stanice Bezpráví: Nomen omen, lidem vadí její rušení 
14. Bezpráví – Wikipedie – o pojmu
15. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní snímek: 162.119-2 v čele IC 1005 „RegioJet“ Praha hl.n. - Havířov projíždí zastávkou Bezpráví
© PhDr. Zbyněk Zlinský