Druhá hrstka střípků z dovolené 2012

18.9.2012 8:00 Radek Hořínek

Náš první výlet po příjezdu z hor byl do lázeňského města s pěti prameny. Dobré přímé spojení Olomouce s Luhačovicemi nahrávalo procházce po lázeňské kolonádě a popíjení minerální vody z oněch pěti pramenů, které tam jsou. Tak se pojďte vydat s námi na první výlet v posledním srpnovém týdnu.

Sice první spojení z Olomouce je do Luhačovic už v 5:56 hod. rychlíkem 713 Olšava, ale tak brzo se nám nechtělo vyrážet, tak jsme se rozhodli pro R 701 Buchlov. V poklidu jsme se usadili do vozu BDs, abychom si to uháněli k minerální vodě zvoucí se Vincentka. Cesta probíhala v pohodě. V Přerově jsem se podíval na probíhající stavební ruch v rámci modernizace stanice. Pracovalo se pěkně na druhé polovině mostu přes Bečvu a v místě, kde bude nové druhé nástupiště.

150.203 odstupuje ve Starém Městě z R 701 „Buchlov“ © Radek Hořínek

Ve Starém Městě u Uherského Hradiště došlo k výměně lokomotivy a zkrátila se souprava na tři vozy. Banán, který rychlík Buchlov táhl z Hradce Králové, nahradil kundál 750.711 ještě ve verzi najbrta 2.0. Po výměně lokomotiv jsme si to uháněli s dvěma zastaveními do Luhačovic, kde na nás čekalo pět léčebných pramenů, která jsme Radce chtěli ukázat. Ten první je kousek od malého nádraží v Luhačovicích cestou na lázeňskou kolonádu.

Výpravní budova žst. Luhačovice z uliční strany © Radek Hořínek

U onoho první pramene, který se jmenuje Pramen Sv. Josefa, jsme pochopili, že nemáme tu správnou nádobu na pití. Tak jsme cestou na kolonádu koupili pro Radku místo plastové lahve keramickou nádobku, ze které se v lázních pije. Spokojeně se pokračovalo k dalším pramenům. Cestou ke kolonádě jsme zastavili u Pramene Dr. Šťastného a všichni tři jsme jej ochutnali.

Šťastná Radka u „Pramene Dr. Šťastného“ © Radek Hořínek

Ten nejvýznamnější pramen lázní v Luhačovicích byl před námi. Kdo by neznal Vincentku. Dostat z pavilonu na kolonádě Radku byl věru nadlidský úkol. Stále si chodila plnit svoji nádobku. Nakonec se nám ji povedlo přesvědčit a naše kroky směřovaly k pramenu Ottovka. Opět to bylo mládě, které si chodilo stále doplňovat prázdnou nádobku. Já a Veronika jsme si ale chtěli spíš doplnit naše prázdná břicha.

Radka a „Ottovka“ © Radek Hořínek

Po obědě zůstal před námi poslední pramen, kterým byla Aloiska. Po jeho návštěvě jsme se vydali zpět na nádraží, abychom se navrátili domů. Sice jsme nasedli do přímého spoje v podobě R 708 Velehrad, ale do Olomouce jsme jím nedojeli. Veronika si domluvila setkání v Uherském Hradišti se svojí sestřenkou a já souhlasil, neboť jsem tam dlouho nic nevyfotil. Udělal jsem hodně dobře.

850.030 jako Os 12265 v Uherském Hradišti © Radek Hořínek

Hned čtyřikrát se mi před objektiv dostal za dvou hodinový pobyt poslední brněnský mohykán z rodu krokodýlů, 850.030. K tomu něco z klasického provozu skončilo na paměťové kartě. Spokojeně jsem se vrátil na nádraží, abych společně s holkami vyrazil domů. Posledním vlakem spojujícím Luhačovice s Prahou onen den a opět ve voze BDs jsme jeli domů.

150.209 na R 710 v Olomouci © Radek Hořínek

Do Olomouce jsme dorazili krátce po šesté hodině večerní. Nejspokojenější byla Radka. Pila Vincentku přímo od pramene a moc dobře věděla, že ji hned druhý den ráno čeká další výlet, který jsme si naplánovali už při nákupu oné výhodné 14 denní jízdenky. O něm a tom dalším bude jiné povídání, z míst známých i tajemných.

Malá hádanka jako upoutávka: Kde jsme to byli 29.8.2012? © Radek Hořínek

Poznámka editora:

Abychom nepopudili případné čtenáře z řad domorodců Luhačovského zálesí, upřesněme, že v jeho centru nevyvěrá pramenů jen pět, ale osmnáct (popřípadě devatenáct, připočteme-li místní slivovici). Autor měl na mysli jen ty veřejně přístupné. Já jsem si ve věku malé Radky (a ještě po řadu let pozdějších) nejraději nechával naplnit „cucáček“ Amandkou, která dnes už na Velkou kolonádu neproudí. Tehdy ovšem naopak neexistovaly v dnešní podobě některé prameny další. Úplné poučení v tomto směru vám poskytne oficiální průvodce lázněmi.

(-zz-)