Můj Národní den železnice v Brně

23.10.2012 8:00 Martin Maloušek

Je vlahé sobotní ráno a můj budík neúprosně zvoní. Boha jeho, vždyť je sobota, co ten krám vyvádí?! Pak jsem se podíval na datum. 29. září! Hned mi docvaklo, že mám asi za deset minut být na nádraží a vyfotit protokolární vlak Jihlava – Brno v čele se zamračenou 749.008 (T 478.1008). To byly běhy. Rychle jsem vytáhl baterie ze zásuvky, paměťová karta skončila v příslušné šachtě foťáku a šlo se.

Ano, nedávno tu vyšel Shalomkův první pohled na tuto akci, teď přidám ten svůj. Už předem vás upozorňuji, že neuvidíte sérii krásných fotek, jako ve výše jmenovaném článku, ale jen ilustrující fotografie povídání o tom, jak jsem ten den prožil (aniž bych přitom plánoval reportáž) já.

Vraťme se tedy k jeho začátku. Čekal jsem narvané nádraží lidí a to se kupodivu nekonalo. Z dáli (někde před třebíčským železničním mostem) se ozývá houkání a já začínám vybalovat fotopřístroj.

Najednou se zjevila v prvních paprscích podzimního slunce samotná bardotka v čele protokolárního vlaku. Takový pohled jsme naposledy zažili 5. července loňského roku, kdy se konala jízda pro anglické fanoušky těchto krásných lokomotiv v čele se 749.250.

„Bardotka“ 749.008 s protokolárním vlakem opouští Třebíč © Martin Maloušek

Skoro všichni přikyvovali a říkali si: „jako v devadesátkách“. Ano, v letech osmdesátých a devadesátých se tento typ lokomotivy staral o vozbu rychlíků a osobních vlaků na trati 240. Po roce 1998 však nastoupili brejlovci v různých barvách a modifikacích, kde se udrželi dodnes (teda skoro - od konce roku 2011 jezdí na rychlících převážně rekonstruovaná řada 750.7).

Vlakvedoucí vypravil vlak „plackou“ a jelo se. Bardotka krásně ozvučila ranní ospalé město. Většina osazenstva naskákala zpět do vlaku, jen já šel domů a čekal na příjezd rychlíku 929 Jihlava, který mne dovezl na místo určení. Při kupování jízdenky mne čekal šok. Staré dobré jízdenky typu 4001 a 4344 (kterým věnuji příští článek) zmizely, místo toho nastoupil „termomor“.

Davy lidí očekávaly příjezd rychlíku 929 s lokomotivou 750.712 (k*ndál) v čele. Někteří jeli za babičkou, na výlet, či do práce, ale většina lidí měla cíl jasný a se mnou shodný. Národní den železnice 2012.

750.712 v čele R 929 na třebíčském nádraží © Martin Maloušek

Cesta mi rychle ubíhala, protože jsem se potkal s postarším manželským párem a jejich vnučkou, která s bravurou znala přezdívky všech lokomotiv. Povídali jsme si jak jinak, než o železnici.

Cesta za okny rychle ubíhala. Okolo zastávek Střelice dolní a Troubsko bylo tolik fotografů, že jim pomalu mez nestačila. A přijíždíme do Brna – epicentra všeho dění. Rychlík si chvíli postál pod rostoucím brněnským mrakodrapem. Houkačka lokomotivy 750.712 odsouhlasila návěst „volno s výstrahou“ a jelo se.

Už na 5. nástupišti, kam přijíždí rychlíky od Plzně, bylo vidět, že zde budou tisíce lidí. Hned mířím do Malé Ameriky, kde se konala výstava historických lokomotiv. Lidí je plno a ukořistit slušný snímek je nadlidský úkol. Bylo mi hned jasné, že celý den zde trávit nechci, i když jsou exponáty zajímavé.

771.172 v obležení © Martin Maloušek

Ze Světa historie to bylo co by kamenem dohodil do Světa změny. Zde ukázal naplno svou krásu RegioShark, sysel (Bhpvee), Pendolino, fotbalový mesršmit (lokomotiva 380.011), vůz Ampz, a restaurační vůz. Na poštovní koleji jim sekundoval jihočeský RegioPanter, o kterém jsem zde nedávno psal.

Jak u takových akcí bývá, i zde bylo hodně roztopených parních lokomotiv. A byla jich slušná sbírka: tři šlechtičny (brněnská 475.101, děčínská 475.179 a vrútecká 475.196), velký býček (423.009), skaličák (433.001) a návštěva z Rakouska, hrboun 310.23 (u ČSD řada 375.0). Jak za starých časů se nad nádražím v Brně vznášel dým a vůně páry. Parní lokomotivy jezdily v různých úsecích do všech směrů od Brna. Milovníky motoráků potěšila i souprava kredence a modrého šípu.

Jak jsem psal výše, všude moc lidí, je potřeba provést útěk do útulnějších prostor. To mi mělo zajistit maloměřické depo. Tomu jsem věřil do té doby, než má maličkost přišla na 4. nástupiště a viděla davy lidí směřující stejným směrem. Navíc přijela spojená Regionova (duo + trio)! To my, co jsme jeli ve 13:00 hod., jsme měli štěstí, protože ti nešťastníci, co jeli v 11:00, se museli spokojit jen s Regionovou trio. I tak byla cesta dobrodružstvím.

V protokolárním „Pendolinu“ z Prahy bylo jistě pohodlí nesrovnatelné © Martin Maloušek

Na nějaké „osobní zóny“ se nehledělo a člověk se musel spokojit i s tím zbytkem vzduchu, co v jednotce zůstal. Byli jsme tam nasardinkovaní, nacpaní a natlačení tak, že o intimní kontakt po celou dobu cesty bylo postaráno. Hudební doprovod dělaly děti, které bez ustání plakaly. O to více se jim však líbil pohled, který se zjevil při vystupování v depu. Tolik mašinek! Byl tam vidět takový ten zvláštní kontrast zbytků slz a radosti, která nastupovala.

Průvodci si nás rozdělili do skupin a prošli jsme si s nimi všechny provozy. A jak se říká, něco za něco. Ujel mi fotovlak se dvěma zamračenými v čele a pomerančem v zádech. Ale udělal jsem dobře. Nemusel jsem nikomu lézt do záběru, kazit kompozici a hádat se s těmi, co byli podél štreky.

Kolik budu mít příležitostí vstoupit na stanoviště brejlovců, plecháčů, syslů a es? (Stanovištím lokomotiv se budu věnovat v některým z příštích článků). Maloměřické depo jsem si opravdu hodně užil a navíc se dozvěděl spoustu technických informací o lokomotivách. Mohl jsem se podívat na opravu typu EVy, vyvázání podvozků 754.074 a soustružení kol žehličky 210.002 a jiné zajímavosti.

Za velice povedenou akci bych chtěl poděkovat všem organizátorům, návštěvníkům a zaměstnancům brněnského uzlu, kteří asi museli hodně kombinovat, aby na i tak kapacitně malé nádraží „nacpali“ pravidelné spoje.

Odkazy: