Z historie moravských tratí: Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm (1)

Oba spolky spolu úzce spolupracují a s velkou pravidelností pořádají společné akce pro veřejnost. V šesti dílech, které jsem připravil, si popíšeme osud nejen „Rožnovky“, ale také historii vlečkového provozu. V posledním díle, si pak připomeneme nedávné 120 kulatiny.

Historie provozu a budování trati v letech 1847 – 1918

Historie Rožnova pod Radhoštěm sahá do roku 1267, kdy bylo město zmíněno v listině svého zakladatele Bruna ze Šaumburku. Z původního rožnovského hradu, který se týčil na kopci Hradisko, zůstalo jen torzo. Od roku 1548 až do 19. století město vlastnili Žerotínové, za jejichž panování došlo k rozvoji sklářství a tkalcovství a jejichž vládu připomíná černý lev v městském znaku. Koncem 18. století se Rožnov pod Radhoštěm postupně stává lázněmi, nejprve živočišnými, později klimatickými. Lázeňství bylo v Rožnově v provozu do roku 1960.

Když v roce 1847 dostavěla společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda svou trať z Lipníku nad Bečvou do Bohumína, byla nejblíže k Rožnovu pod Radhoštěm železniční stanice Polom. Od tohoto data se začala provozovat první pravidelná doprava mezi Polomem přes Krásno (dnes Valašské Meziříčí) do Rožnova pod Radhoštěm. Nejednalo se ještě o železniční dopravu, nýbrž o pravidelnou poštovní rychlíkovou dopravu, kterou zajišťovali koňské povozy. V letním období jezdily též pohodné fiakry. Poštovní rychlíky, které jezdily 2x denně, zajišťovala rodina Billů. Jedno místo v poštovním rychlíku činilo 1 zlatý a 80 krejcarů se zavazadlem do 10 kg.

Dobová pohlednice Rožnova pod Radhoštěm z r. 1902; sbírka Jiří Valenta

V roce 1881 obec Rožnov slíbila podporu pro stavbu železnice z Polomu do Rožnova, kde zaručovala přepravu ve výši 150 000q zboží ročně a současně dodala seznam hostů, kteří jezdí na letní pobyt do Beskyd, ale neuspěla. Již v květnu roku 1880 byla v Praze ustanovena Rakouská společnost místních drah. Společnost, která se podílela na několika stavbách v Čechách, projevila velký zájem o stavbu dráhy do Vsetína s odbočkou ve Valašském Meziříčí do sklárny v Krásnu nad Bečvou. Ta mohla být dále prodloužena do Rožnova.

Celého projektu výstavby železné dráhy se ujala firma Schön-Wessely. Původní trasa Polom – Valašské Meziříčí byla změněna na trasu Hranice na Moravě – Krásno nad Bečvou. Při stavbě nové trati se využilo údolí řeky Bečvy. Dráha o délce 24,770 km byla v krátké době dokončena a provoz byl zahájen 1. listopadu 1884. Současně byl dokončen a zprovozněn první úsek „Rožnovské trati“ Krásno – Hrachovec. Odtud vedla vlečka k parní cihelně a do skláren hraběte Kinského. Další úsek trati z Krásna nad Bečvou do Vsetína, byl otevřen 1. července 1885.

Společnost Severní dráha císaře Ferdinanda (dále jen KFNB, z německého názvu (Kaiser Ferdinanands Nordbahn), která se pomalu, ale jistě rozpínala po celé Moravě, zasáhla také výrazně do osudu při budování tratě do Rožnova. Když 7. ledna 1887 se zpětnou platností od 1. ledna odkoupila od Kroměřížské dráhy veškerou infrastrukturu, včetně vozového parku, začala stavět a rozšiřovat svou železnou dráhu i k Valašskému Meziříčí. Stavbu takzvané moravsko-slezské dráhy měst zahájila již 7. dubna. Kompletní trať z Kojetína před Valašské Meziříčí do Bílska (Bielsko-Biała) slavnostně otevřela 1. června 1888. Společnost KFNB ve stanici Valašské Meziříčí narazila na překážku v podobě Společnosti rakouské místní dráhy, která byla majitelkou dráhy Hranice – Vsetín.

Žst. Krásno nad Bečvou roku 1892; sbírka Stanislav Plachý

KFNB byla proto nucena platit pronájem dráhy od 1. října 1887 mezi stanicí Valašské Meziříčí – Krásno v délce 1 km. Společnost KFNB proto napnula všechny síly k tomu, aby místní dráhu odkoupila. Celková suma se vyšplhala na 2 580 000 zlatých, podobně jako tomu bylo v případě Kroměřížské dráhy. Tady byla celková částka vyčíslena na hodnotu 2 100 000 zlatých. Město Rožnov však stále nemělo svoji železnici. Dne 5. prosince 1887 společnost KFNB požádala císařské a královské místodržitelství v Brně, aby v místě lokální dráhy Hranice – Vsetín u Hrachovce (2,6 km) mohla těžit a vyvážet štěrk pro svoji potřebu. KFNB získala toto povolení 16. února 1888. Rožnov si však musel ještě 4 roky počkat, než k němu dojel první vlak.

Obrat k lepším vyhlídkám pro stavbu tratě do Rožnova nadešel 9. března 1891. V tento den byl předložen Veleslavnému c. k. místodržitelství v Brně podrobný návrh ze strany KFNB na provedení odbočné lokální dráhy Hranice – Vsetín z Krásna nad Bečvou do Rožnova pod Radhoštěm. Město Rožnov, které získalo statut města 1. listopadu 1880, již v roce 1884 nabídlo zdarma pozemky pro nádraží i pro trať Zubří – Rožnov. V úterý 7. dubna 1891 v 9 hodin ráno proběhlo shromáždění členů komise na nádraží v Krásně a počala se politická pochůzka jako řízení a vyvlastňování v obci Hrachovci od km 0,0 – 4,5. Ve středu v obci Zašová km 4,5 – 7,7, ve čtvrtek v obcích Zubří a Střítež km 7,7 – 12,0. Následovala poslední pochůzka 11. dubna v Rožnově km 12,0 – 13,0. V sobotu komise ukončila svou práci.

Trasa železniční tratě do Rožnova využívala údolí rožnovské Bečvy. Celá trať z Krásna do Rožnova stoupá (u Zubří činí stoupání až 11 ‰). Stavební práce na trati z Krásna do Rožnova započaly již v polovině srpna. Inženýři a dělníci měli při stavbě velkou pohodu. Počasí při stavbě navýsost přálo, proto se stavělo až do vánoc.
Počátkem května 1892 byla železná dráha dostavěna. Dne 4. května byla provedena první zkušební policejní jízda z Krásna do Rožnova. Jízda neboli „průba“ byla provedena parostrojem „Fürstenberg“.

Žst. Rožnov pod Radhoštěm roku 1900; sbírka Jiří Valenta

Samotný parní vůz (získal své jméno po největším akcionáři a zakladateli akciové společnosti Kroměřížská dráha. „Fürstenberg“) byl původně vyroben pro Kroměřížskou místní dráhu, kde také slavnostně otevřel 8. listopadu 1880 první úsek Kroměřížské dráhy Hulín – Kroměříž. Severní dráha jej provozovala pod označením IX 901 až do roku 1912. Tento typ lokomotiv byl vyroben také pro ÖNWB (Rakouská severozápadní dráha), která tyto parní vozy využívala na trati Dobrotín – Polná. V roce 1923 přešla tato řada pod ČSD s označením M 112.0. Zajímavostí tohoto typu parního vozu byla úspora pracovních sil. Stroj obsluhoval strojvedoucí bez topiče.

Dne 1. června 1892 byla železnice z Krásna do Rožnova pod Radhoštěm slavnostně otevřena pro obecenstvo a cestující k užívání. Vlaky do roku 1918 jezdily smíšené. Na trati byly zřízeny tyto stanice, zastávky a nákladiště:

1. Krásno nad Bečvou - stanice byla v roce 1892 rozšířena o tři koleje, točnu o délce 8 metrů a výtopnu pro dva stroje. Výtopna byla podřízena výtopně ve Frýdku;
2. Hrachovec (již v roce 1884) byl původně zastávkou se dvěma kolejemi, kde odbočovala vlečka do cihelny;
3. Zašová byla původně zastávkou se dvěma kolejemi a v roce 1907 byla přeměněna na stanici a později na nákladiště;
4. Střítež byla zastávkou se dvěma kolejemi;
5. Zubří bylo zastávkou, vlečka do gumáren byla zřízena až v roce 1962;
6. Rožnov pod Radhoštěm.

Zaměstnanci stanice Krásno nad Bečvou roku 1910; sbírka Stanislav Plachý

Vlak jezdil osmkrát denně. Na trati se zabydlely lokomotivy řady IX. Později řada 197 (u ČSD řada 310.1) Poslední vlak zůstával na noc v Rožnově, aby další den ráno mohl znovu vyjet do Krásna. V Rožnově byla proto zřízena výtopna o jednom stání pro lokomotivu a obytný dům pro zaměstnance. Mimo staniční budovy zde bylo skladiště s rampou. Jízdné v osobní dopravě bylo stanoveno takto: Jedna osoba ze Stříteže do Rožnova zaplatila ve 2. třídě 20 krejcarů, ve 3. třídě 14 krejcarů, totéž do Krásna a Valašského Meziříčí. Ze Stříteže do Zašové, Hrachovce nebo Zubřího se platilo ve 2. A 3. třídě 10 krejcarů.

V červenci 1903 byla na rožnovské Bečvě povodeň, ta poškodila také trať Rožnov – Krásno. Na základě živelné pohromy musela být na trati doprava přerušena. Starosta Rožnova sepsal 17. července urgentní žádost na Slavné ředitelství c. k. privilegované Severní dráhy, o nutný zásah při obnovení dopravy z Krásna do Rožnova. Tu bylo zapotřebí provést v co nejkratším čase, v důsledku nejhojnější návštěvnosti hostů v léčebnách, ale také turistického ruchu. Dne 11. května 1918 zaslala městská rada v Rožnově žádost o prodloužení stávající trati z Rožnova do obce Horní Bečva. Tuto žádost podporovaly i okolní obce.

V té době v okolí Hutiska, Solance, Dolní, Prostřední a Horní Bečvy bydlelo asi 15 000 obyvatel, kteří byli odříznuti od světa. Žádost, zaslaná městskou radou, byla dále doplněna o velké plochy panských lesů, ze kterých se sváželo dříví do Rožnova na nádraží. Příjezdové cesty byly touto komplikovanou dopravou na nádraží do Rožnova v žalostném stavu. V té době zrovna vrcholila 1. světová válka. Rakousko – Uhersko mělo jiné starosti, než se zajímat o prodloužení rožnovské lokálky. Díky špatnému načasování byla následně žádost zamítnuta.

V druhém dílu si přiblížíme události z let 1918 – 1945

Zdroje informací:

1. 100 let trati Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm 1892 – 1992
2. 100 let trati Hranice na Moravě – Valašské Meziříčí 1884 – 1984
3. „Rožnovka“, Tomáš Kašpařík, in Dráha 12/2012
4. Wikipedie 

Úvodní snímek: Žst. Rožnov pod Radhoštěm v letech 1905 - 1914; sbírka Stanislav Plachý