Z historie moravských tratí: Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm (2)

Historie provozu a budování trati v letech 1918 – 1945

O vyhlášení samostatnosti Československé republiky 28. října 1918 byly stanice Krásno a Rožnov vyrozuměny telegraficky až druhý den. Z Hulína v 7:00 hod. ráno 29. října došel telegram o vzniku ČSR. Jazyk český se stal úřední řečí. Ze všech služeben ihned mizely německé nápisy a během dne byly odstraněny i jízdní řády. Železniční personál na Valašsku byl převážně český, a proto vyhlášení samostatnosti bylo přijato s velkým nadšením. Železniční majetek neutrpěl žádných větších škod, proto nemusela být použita četnická a vojenská intervence.

Trať Krásno – Rožnov byla vybavena výměnovými zámky na výhybnách a telegrafní linkou č. 29418. Od 1. ledna 1924 bylo provedeno spojení obce Krásno nad Bečvou s Valašským Meziříčím v jednu obec s názvem Valašské Meziříčí. Přejmenování stanice Krásno na Valašské Meziříčí a spojení obou nádraží v jedno provozní došlo až 22. května 1937. Po vzniku ČSR se obecní rada Rožnova nevzdávala naděje na prodloužení dráhy, až na Slovensko. Obrátila se proto na Obchodní a živnostenskou komoru v Olomouci. Ta zaslala obecní radě 13. září 1919 dopis, ve kterém dokladovala žádost u ministerstva železnic o prodloužení dráhy Praha – Olomouc – Krásno – Rožnov a dále na Makov a Žilinu.

Železniční odbor města Rožnov pod Radhoštěm se obrátil se svou žádostí i na Národní shromáždění Československé republiky. Městská rada rovněž jednala i s presidentem T. G. Masarykem v Praze. Projekt celé stavby byl zpracován a předložen 19. srpna. Vše bylo ale marné. Slovensko bylo propojeno železnicí v roce 1928 přes Vsetín a Bylnici a ve 30. letech přes Horní Lideč do Púchova. Dne 25. června 1924 přijel vlakem č. 308 do Krásna nad Bečvou T. G. Masaryk. Byl ubytován na zámku dr. Seiluna. Druhým dnem odjel autem do Luhačovic. V roce 1925 započala rekonstrukce trati Krásno – Rožnov z důvodů zvýšení nápravového tlaku. Práce byly ukončeny v srpnu 1927.

Dobová pohlednice zachytila Krásno nad Bečvou r. 1925; sbírka Stanislav Plachý

První nehoda se stala na rožnovské trati 9. srpna 1927, kdy u Rožnova v km 12,1 najelo na přejezdu auto do jedoucího vlaku. Řidič utrpěl těžké zranění. Od 1. ledna 1929 nastaly mimořádné sněhové vánice s velkými mrazy až – 40°C. Všechny vlaky nabíraly zpoždění 20 až 120 minut. Osobní vlaky jezdily s přípřeží, nebo byly závěje na trati proráženy zvláštní strojovou jízdou. Nákladní doprava byla zredukována na minimum a přepravovaly se pouze potraviny, palivo a svítivo. Situace se pomalu a jistě zhoršovala. Od 13. do 18. února jezdily na „Rožnovce“ pouze dvojice osobních vlaků. Na pomoc muselo být povoláno vojsko. Nemocnost železničních zaměstnanců byla vysoká. Jízdní personál byl ve službě bez vystřídání až 48 hodin.

Aby všem kalamitních situacím na trati v roce 1929 nebylo málo, přišlo 13. května odpoledne velké krupobití s průtrží mračen. To zapříčinilo podemletí trati u Zašové. Nastalá situace se musela řešit nouzovými přestupy. Ve stejném roce byly na trati vykonány zkoušky s kolejovými autobusy „věžáky“ a motorovými vozy. Do té doby ovládali trať parní lokomotivy řady 310.1 a sdružené tendrovky řady 229, u ČSD řada 354.0. V roce 1937 probíhaly rekonstrukce kolejiště v Krásně nad Bečvou s výstavbou dvoukolejky Hranice – Horní Lideč. Dne 3. října byla uzavřena stanice Valašské Meziříčí pro přepravu osob a zavazadel a od 15. listopadu byla stanice zrušena úplně. Stanice Krásno nad Bečvou byla přejmenována na Valašské Meziříčí.

Ředitelství změnu názvu zdůvodnilo tím, že obec Krásno od roku 1924 již neexistuje a není důvod označit stanici podvojným názvem Valašské Meziříčí – Krásno. Bohužel ne všem se tento způsob přejmenování stanice zamlouval. Proti zrušení názvu Krásno podala protest firma Českomoravské sklárny akciová společnost, dříve Reich a spol. Hlavním důvodem protestu sklárny byla úspora na vývozu do zahraničí. Tím dosahovala zvláštních výhod tarifů, které platily pouze pro stanici Krásno nad Bečvou. Výhody neplatily pro stanici Valašské Meziříčí a tím firma utrpěla citelnou ztrátu. Proto žádala ponechání názvu i pro místní poštu. Ministerstvo železnic v Praze však tuto námitku zamítlo.

Část stanice Rožnov pod Radhoštěm v roce 1930; sbírka Stanislav Plachý

Ve 30. letech 20. století došlo opět k modernizaci vozového parku. Stávající parní lokomotivy řady 354.0 byly postupně nahrazovány modernějšími 354.1. V rozmezí let 1938 – 1939 byla dokončena přestavba nádraží a výtopny ve Valašském Meziříčí, jak ji známe až na menší odlišnosti dnes. Na konci 30. let si stále zhoršovala politická situace v celé Evropě. Ta se nejvíce projevovala zejména ze strany fašistického Německa. Růst nákladní dopravy vyvrcholil 29. září 1938 vyhlášením všeobecné mobilizace. Osobní doprava byla omezena a po 7 týdnů platil maximální jízdní řád. Vše bylo podřízeno potřebám Československé armády.

Po odstoupení pohraničí nacistům byla od 8. do 15. října zastavena doprava v úseku Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm z důvodů odstavení vojenských transportů. Doprava byla nahrazena autobusy. V této době dostala městská rada v Rožnově pod Radhoštěm dopis od občana Al. Pavlína z Přerova. Ten navrhoval, aby byla zřízena trať z Frenštátu do Rožnova, neboť Nový Jičín a Kopřivnice připadly k Německu. Ale politické události v dané chvíli měly takový spád, že na stavbu tratě nebylo ani pomyšlení.

Datum 15. března 1939 byl nejsmutnějším dnem ČSR, neboť po vzniku Slovenského štátu zabrala německá armáda zbytek Československé republiky a vzniknul Protektorát Čechy a Morava. Když Německo napadlo 1. září 1939 Polsko, byla znemožněna útěková cesta našich vojáků do zahraničního odboje. Tak byla založena v železniční stanici Valašské Meziříčí ilegální organizace, která navázala spojení s přednostou stanice. Byl vybudován nový přechod po beskydských chodnících na Slovensko. Dále vedla cesta našich vojáků až na Balkán. V roce 1944 sílil odboj zejména vypuknutím Slovenského národního povstání. Na Valašsku v té době operovala partyzánská brigáda Jana Žižky. Její boj byl naměřován převážně na trať Hranice – Horní Lideč.

Dobová pohlednice s přejezdem u Dadáka; sbírka Stanislav Plachý

Valašsko zažilo také několik leteckých náletů, při nichž 11. dubna bylo shozeno z letadel 48 bomb. Bylo usmrceno 17 obyvatel. Zdejší výtopna byla značně poškozena. Jeden zaměstnanec byl usmrcen a několik zraněno. To už se pomalu a jistě blížil konec války. V pátek 5. dubna 1945 odjel z Valašského Meziříčí poslední německý transport. V sobotu německý a maďarský destrukční oddíl při ústupu zničil výhybky, návěstidla, hradlové přístroje a elektrické stožáry. Ve výtopně vykolejili 3 lokomotivy do točny. Ze 109 výhybek zůstalo jen 10 v provozu, 50 železničních vozů zapálili. Celé nádraží ve Valašském Meziříčí bylo zahaleno hustým dýmem.

Všichni čekali příchod Rudé armády. Ráno 6. května bylo slyšet ojedinělé výstřely a poslední němečtí vojáci procházeli kolem nádraží a ptali se na cestu do Hustopeč a Branek. Asi v 10 hodin bylo zjištěno, že traťový telefon do Hrachovce a Zašové je v pořádku. To bylo využito k informování Rusů, že na nádraží ve Valašském Meziříčí již Němci nejsou. Tuto zprávu Rusové přijímali dost nedůvěřivě, čekali větší odpor ze strany okupujícího Německa. Ve 14 hodin přišel na nádraží ve Valašském Meziříčí první ruský důstojník, který se velmi divil, že tak velké nádraží Němci nezničili. Druhý den nastoupili téměř všichni zaměstnanci do práce a začali uklízet trosky a dělat pořádek. První vlak z Valašského Meziříčí do Rožnova pod Radhoštěm byl vypraven 7. května 1945.

Ve třetím dílu si přiblížíme osud lokálky od poválečného období až do roku 2009.

Zdroje informací:

1. 100 let trati Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm 1892 – 1992
2. 100 let trati Hranice na Moravě – Valašské Meziříčí 1884 – 1984
3. „Rožnovka“, Tomáš Kašpařík, in Dráha 12/2012

Úvodní snímek: Dobová pohlednice žst. Valašské Meziříčí, vydalo KCOD Zlín; sbírka Stanislav Plachý