Barevné Bezpráví 2012 - kmotrova bageta záchranářem

2.2.2013 18:00 Milan Vojtek

Barevné Bezpráví 2012 - kmotrova bageta záchranářem

Byl konec léta 2011 a já jsem zjistil, že jsem už dlouho nebyl na výzvědách v kraji kolem Bezpráví. Dokud můj kamarád Honza Mikeš řádíval s táborníky na škole v přírodě v Nekoři kousek nad Letohradem, býval jsem v tomto konci země prakticky každé léto, Teď si již nějaký čas píši jednu absenci za druhou a to byl důvod na zamyšlení.

Tak jsem si v ono léto řekl, že se na podzim jistě do Bezpráví vypravím. Moje rozhodnutí bylo pevné a neodvratné. Tedy, na první pohled. Pak přišel podzim. Ještě je čas....jeden týden... Ještě to není ono...další týden. Teď to nevyjde...příští týden určitě.... No, co budu vykládat, optimální čas zlatého podzimu jsem beznadějně prošvihl... Takže... příští rok určitě. Psal se rok 2012, běžel jeden týden za druhým a já říkal... Dám jaro v Bezpráví. Ne, léto. Hm, tak nic, tak až podzim, uzrálo rozhodnutí poté, co jsem několikrát marně přesvědčoval Lukáše, aby jel taky. Prý možná, snad, nakonec ale nejel. Bezpráví nepovažuje za tak atraktivní oblast, aby mu dal přednost před Rakouskem. No, co nadělám. Nakonec dorazil podzim a já se rozhodl, že tentokrát určitě pojedu. A vzhledem k tomu, že otvíráte report s obrázky Shalomkova leporela, tak opravdu nezůstalo jen u slov. Napomohla k tomu i praxe v mém zaměstnání, kde jsme začali více využívat náhradní volna. A tak se jelo na Bezpráví ve všední den, podle plánu i s kmotrem.
Takže čtvrtek začal pohodovým odjezdem z domu na místo činu. Klid trval do Letovic. Tam jsem měl v plánu zastávku za účelem zakoupení baget. Zbývalo pár stovek metrů k místní benzince, když jsem sáhl na zadní sedadlo pro kabelku s doklady a peněženkou. Ruka ale šmátrala na zadním sedadle marně. Kde mám kabelku? Ty jo, já si nevybavuji, že bych ji tam dával. Dopr.... já jedu bez dokladů! Dopr...., nemám peníze. Ani korunu. A žádné jídlo. Co teď? Vrátit se? Ne, cestu dokončím. A odjezd domů se bude řídit hladem. Jen budu doufat, že nebudu odchycen policejní hlídkou, protože za svou sklerózu bych po právu inkasoval pokutu.
Tak jsem nakonec dorazil na Bezpráví. Cestou mě ještě dostihl telefonát s hlášením o odjezdu kmotra z domu a čase jeho příjezdu. Měl jsem dvě hodiny náskok. Lov začal a číslem jedna byl D 1 expres, zřejmě budoucnost lokomotiv řady 380. Když už jsem se otřel o toto téma, zjevně utekl další rok od okamžiku, kdy nás zástupci ČD ujišťovali, že příští rok již určitě, ale opravdu určitě, budou lokomotivy řady 380 stroji, použitelnými i na sítích zahraničních železničních společností. Rok se s rokem sešel a podobně jako pendolina jsou meserschmitty stroji, které železniční Evropa nechce.
No, ale zpět, když se konečně kmotr dobatolil, začal společný lov, proložený debatou a pomlouváním nepřítomných. Komu se v ten den zdánlivě bezdůvodně škytalo, má zde důvod. Kmotra jsem seznámil se svou situací ohledně financí, dokladů a proviantu, a následně si vyslechl slova o početním stavu baget v jeho cestovním zavazadle. Ano, tentokrát nastal okamžik, kdy lakotné Hanák skutečně oželel část své výbavy a přenechal ji rýpavému doprovodu. Kmotrova normovaná bageta změnila majitele a já musel poupravit obvyklé slovní spojení „lakotné Hanák“ na „Holomócké spasitel“. Zásluhou toho, že si doslova a do písmene utrhl od huby, jsem měl co k snědku i já a tak se výprava na Bezpráví uskutečnila v plánovaném časovém rozsahu. Výsledek můžete vidět ve formě několika snímků i vy.

Fotku D 1 Expresu pominu, ale drátenící, přijíždějící z "nenormované" pozice, měli své kouzlo a tak je zařazuji.  

 

 Zatímco jsem čekal, kdy se dobatolí Kmotr, nastavilo mi svůj xicht nejprve najbrtí vozidlo, pendolino a poté i RegioJet.

Sluníčko se pomalu překulilo přes kopec a tak se dalo fotit i od mostu přes Tichou Orlici. 

 A jak ta žhavá koule stoupala nad obzor, postupně odkrývala sousední zářez.

Až jsem se odvážil otočit a zamířit na sysla, míjejícího vyhlášený strážní domek.  

Stále ještě ale nebylo slunko dostatečně nahoře. Inu, podzim.  

Nezbylo tedy, než popojít o kus dál k Brandýsu nad Orlicí 

 Jenže nakonec se Oskar vyhoupnul výš a my se, už i s Kmotrem, mohli kochat. Spolu s předchozím tento snímek ukazuje, že co je nové, nemusí být zrovna šťastné.. Mám na mysli srovnání najbrtího kabátu s původní podobou.

Stíhačka projíždí zastávkou Bezpráví

Jančurova lokomotiva v čele nákladního vlaku? Ano, i tak vypadá zjištění, že ne vše, co je na první pohled skvělý byznys, je jím i ve skutečnosti. Holt, množina cestujících, mířících z Prahy do Ostravy či zpět, není neomezená.   

 

 

 Přesun na další palebné postavení. Pomiňme chaos v soupravách, ale měli jsme štěstí na lokomotivy v originálních (rozuměj nenajbrtích) nátěrech. Samo, že RegioJet jel ve svých barvách, nelze jim ale upřít eleganci. Právě především ve srovnání s postupně chaoticky měněnou vizáží vzor Najbrt.  

Mimochodem, právě na tomto místě se Kmotr projevil jako spasitel a poskytnutou bagetou mě uchránil od spásání trávy.

 

 Příjemné zpestření, brejlovec s měřícím vozem

 

 Vlak směr můj domov, EC 171 jel v režii slovenské řady 362. Vloni jezdilo na spojích Bratislava - Praha fénovacích strojů poskrovnu. Napřed to byly mimořádnosti, pak se změnil turnus a esa dostala prim.

 Než sluníčko zase začalo zakrývat zářez, vzal jsem na milost i osobák. Tento najbrtí mutant je, proti předchozím verzím, alespoň trochu milosrdný k odlišným liniím různých lokomotiv.

Fotbalová stíhačka se mi v tento den ukázala dvakrát. Ranní fotka ale má své místo v jiném příspěvku. 

 

Stín už se zase blížil ke koleji, když jsem zvěčnil další Jančurův spoj a po něm i EC 170, bohužel, opět v režii řady 362.  

 Podzim na Bezpráví a pendolino

 V tomto okamžiku Kmotr začal slintat blahem. Má polský "kybl" jinak, než jako staniční foto. No, přiznám se,že lokomotivy s obrovskými reflektory mne nikdy moc nebraly.

 Na rozloučenou s Bezprávím ještě jednou žlutý expres.

Tak, to byla malá ochutnávka z jediné loňské výpravy na Bezpráví. Nevsadil jsem na krajinovky, Upřednostnil jsem mému srdci milejší snímky s větším důrazem na vlak. Prostě každý dle svého vkusu. Ale v každém případě jsem si udělal pohodový den s relaxem u kolejí, a to byl smysl výpravy. A na dokreslenou, další den mi zazvonil telefon. Koko. Reku, či som nebol na Bezpráví, že viděl v vlaku modrú oktávku. „Dobře si poznal. A ten druhý, ktorého si viděl, bol Kmotr,“ uslyšel v telefonu identifikaci dvojice, kterou letmo zahlédl. Jo, a tahle dvojice se ještě mihne v dalších příspěvcích, protože tímto vlastně startují letošní Shalomkova leporela.  

 

Súvisiace odkazy