Reportáž ze šuplíku: O jedné smolné sobotě

 

 

 

 

 

 

Když jsem na LOKOstránkách zahlédl pozvánku na první slavnostní jízdu lokomotivy U 46.002 na trati Třemešná ve Slezsku - Osoblaha, která se uskuteční dne 13.11.2004 a to se soupravou ve složení U 46.002 + 2 otevřené letní vozy + Balm-ú + bufetový vůz + M 21.004 z Čierného Balogu, zaujalo mne hlavně poslední uvedené vozidlo, jehož přítomnost mne přiměla, abych začal výlet na Osoblažku připravovat. To obnášelo nejen (tehdy ještě celkem snadné) přesvědčování mé drahé polovičky, aby mne doprovodila, ale také obstarání dalších informací o akci. Ty jsem našel na plakátě dostupném v příslušné rubrice našeho spřáteleného webu:

 

Plakát akce (po kliknutí do náhledu se zobrazí celý ve formátu PDF)

 

A bylo také třeba najít vhodné spojení, jímž bychom stihli nejen odjezd parního vlaku, ale také určitě zajímavé dění před ním. Na výběr toho moc nebylo, v každém případě jsme museli z Hradce Králové vyjet úderem první hodiny popůlnoční, abychom se dostali k hlavnímu tahu a po něm mohli pokračovat na Moravu. Už sám začátek cesty nebyl docela standardní, protože vlakvedoucí „flamendráku“ do Pardubic neuměl vypsat (tehdy ještě chytrých POPek nebylo) námi požadovanou síťovou jízdenku SONE+ a po chvilce marného přemýšlení nám doporučil, abychom si ji koupili až na pardubickém hlavním nádraží, kde pokladna funguje i v noci.

 

Síťová jízdenka SONE+ vystavená v žst. Pardubice hl.n.

 

I když na to moc času nebylo, podařilo se nám navrženým způsobem jízdní doklad získat a pak nalézt dvě místa k sezení v Excelsioru, vesměs zaplněném roztaženými spáči. zatímco Helena dřímala také, já jsem řešil problém, zda dosáhnout našeho cíle přes Olomouc a Krnov či vystoupit v Zábřehu na Moravě a cestovat přes Jeseník. Bohužel jsem dal přednost variantě druhé, neboť té první jsme využili relativně nedávno a změna je život. V tomto případě však málem znamenala spíš mou smrt, když jsem zjistil, že kdosi to s námi (a pár dalšími šotouši i běžnými cestujícími) nemyslel dobře a v Bludově naše pečlivě vybrané spojení hrubě narušil.

 

Detail spojení Hradec Králové hl.n. - Třemešná ve Slezsku (po kliknutí do náhledu se zobrazí
celý ve formátu PDF)

 

Kvůli jakémusi protijedoucímu nákladu jsme ze Zábřehu na Moravě vyjeli opožděni a bludovský výpravčí nechal osobák Šumperk - Jeseník odjet, za což si pochopitelně od nás všech vyslechl cosi nelichotivých, ale už marných slov. Nezbylo než využít nabízejících se vlaků Os 3670 Hanušovice - Šumperk, Os 3634 Šumperk - Uničov a Os 3642 Uničov - Olomouc hl.n., které nás postupně dopravily v 6:13 hod. tam, kde jsme mohli být Excelsiorem už o dvě hodiny dřív. Navíc jsme museli v hanácké metropoli tvrdnout až do 7:50 hod., kdy odjížděl opavský rychlík, jenž nás jediný mohl přiblížit našemu cíli. Ještě, že nám společnost dělali ještěři.

 

851.006-7 na Sp 1913 z Olomouce do Ostružné a 851.035-6 v čele Os 3523 do Hrubé Vody
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Sice jsem krokodýly i další přítomná vozidla fotil, ale bez zvláštního potěšení - to se nedostavilo jak v důsledku neblahého vývoje výletu, tak mého vědomí nedostatečné záznamové zdatnosti mé tehdejší „krabičky na mýdlo“ v dosud nevalných světelných podmínkách. Ještě že Helena netrpí běžným ženským nutkáním v takových situacích spílat jejich už tak nešťastnému původci. Nakonec jsme se dočkali přistavení dvou přípojných vozů soupravy R 821 Olomouc hl.n. - Opava východ a posléze i příslušného vozu motorového. V jakém jsem tou dobou byl psychickém rozpoložení, o tom průkazně svědčí nesporně „vysoká kvalita“ snímku toho děje.

 

843.019-1 nastupuje na R 821 do Opavy východ © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Cestou do Krnova jsem se pod vlivem krásné krajiny, byť zahalené v podzimním oparu, do značné míry uklidnil a další balzám do duše mi přinesla skutečnost, že nám vzdor nikoliv zanedbatelnému zpoždění neujel návazný Os 3574 Krnov - Jindřichov ve Slezsku, který nás konečně dopravil ke kýžené úzkokolejce. Jen o 3 a čtvrt hodiny později, než jsme si plánovali, a padesát minut po tom, co odjel (aspoň podle svého jízdního řádu) parní vlak. V čemž jsem už takový problém neviděl, protože to neměla být jízda jediná. Jeho soupravu jsem hodlali vyfotografovat v Osoblaze, kam jsme se chtěli vydat nejbližším pravidelným spojem Českých drah.

 

705.916-5 zbrojí před odjezdem z Třemešné ve Slezsku na Os 20607 do Osoblahy
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ale už při příjezdu jeho soupravy z Osoblahy jsme se dověděli, že všechno je jinak: Parní mašinka při své premiérové jízdě uvízla na trati a slovenský motoráček na Osoblažku nedorazil vůbec. Podrobnosti stručně a výstižně zaznamenala jedna dobová reportáž: Účast motorového vozu M 21.004 byla odřeknuta, ČD totiž chtěly za použití dopravní cesty neúměrně vysokou částku (údajně 150 000 Kč). Resita se však do Osoblahy bohužel nedostala, svou první veřejnou jízdu ukončila v Bohušově pro závadu na šoupátkách. My jsme na místě tak podrobné informace neměli, zato jsme mohli sledovat přípravu k řešení problému neschopné U 46.002:

 

Do čela Os 20607 Třemešná ve Slezsku - Osoblaha se postavila „vyprošťovací“ 705.917-3
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

I když se situace radikálně změnila, rozhodli jsme se původní plán dodržet a odjet do Osoblahy, v tu chvíli ostatně nebylo zřejmé, kam bude další jízdy samostatně neschopný parní vlak odtažen. My jsme jej zastihli v Bohušově, kde jsme měli po dobu nezbytných provozních úkonů dostatek času, abychom si mašinku a dění kolem ní vcelku podrobně zdokumentovali. Drážní zaměstnanci ani cestující parního vlaku sice radostí nesršeli, ale na druhou stranu nebyla nálada tak dramatická, jak se snad dalo očekávat. A to i vzdor silně nevlídnému počasí, které svým mrholivým rázem tak nějak vhodně dokreslovalo „dušičkovou“ atmosféru.

 

705.917-3 se chystá z Bohušova odtáhnout vlak s neschopnou U 46.002
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

My jsme se s Helenou tak zabrali do sledování probíhajícího děje, že nám náš spoj do Osoblahy málem ujel. Souprava se už rozjížděla, když její vlakvedoucí zpozoroval naše vyjevené výrazy a písknutím přiměl strojvedoucího, aby znovu zastavil. Vstřícnost této dvojice tak v našich myslích smazala ranní rozladění z výkonu funkcí jiných dvou pracovníků Českých drah. Do Osoblahy jsme tak dorazili v mnohem lepší náladě, k níž přispělo i zjištění, že jsme tím pozdním příjezdem vlastně o mnoho nepřišli. Možná naopak, cestování podle původního plánu by nám výlet zkomplikovalo, protože bychom v Osoblaze marně čekali na příjezd parního vlaku.

 

705.916-5 před odjezdem z Osoblahy na Os 20608 do Třemešné ve Slezsku
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Na konečné tratě jsme se zdrželi jen mezi obraty asi 10 minut opožděného Os 20607 a řádně vypraveného Os 206608, tedy zhruba 40 minut. Zpáteční cesta probíhala bez rušivých momentů a v Třemešné ve Slezsku jsem přijeli zrovna v době, kdy byla nešťastná „Reșița“ nakládána na transportní vagón, na němž se měla vrátit do svého tehdejšího krnovského domova. Takže jsme ji zastihli dokonce při pohybu vlastní silou, což bylo mnohem více, než jsem se za daných okolností odvážili očekávat. Drobnou vadou na kráse toho zážitku byla skutečnost, že předchozí mrholení se mezi tím proměnilo v regulérní déšť, sice drobný, ale vytrvalý.

 

U 46.002 najíždí v Třemešné na rampu, z níž bude pokračovat na speciální vagón
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Poté nám už zbývalo jen vyčkat první vlaku, jímž jsme se měli vydat na cestu k domovu, tentokrát nejkratším možným směrem. Vybrané spojení (jedno ze tří před cestou vyhledaných) nás tentokrát nijak nezklamalo. A opět nezklamali ani zaměstnanci Českých drah - to když jsme si v soupravě vlaku R 882 „Ondráš“ Vsetín - Jeseník přesedli na radu milé průvodčí do lépe topícího vozu - a ona mi pak s úsměvem přinesla můj fotoaparát, který jsem nechal na původním sedadle. Sice bych na ten svůj sklerotický úlet patrně přišel v peážní stanici Głuchołazy, v níž jsem pojal úmysl pořídit aspoň nějaký ilustrační snímek, ale to už také mohlo být pozdě.

 

Zchátralé nástupiště stanice Głuchołazy © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

K tomu bych mohl poznamenat, že jsem o ten přístroj stejně přišel, a to dokonce také v den, kdy byla na kalendáři třináctka. Ale ve spojení s měsícem jarním a letopočtem pozdějším. Navíc se ta nepříjemnost přihodila mnohem dál od domova, kdesi v Evropské unii. Ale vraťme se k našemu cestování tuzemskému. Ač jsme z Jeseníku mohli ve zpáteční cestě pokračovat způsobem jednodušším a o něco rychlejším opět přes Zábřeh na Moravě a Pardubice, zvolili jsme trasu severní a z Hanušovic zamířili přes Lichkov do Letohradu a odtud se do našeho sídelního města vrátili přes Týniště nad Orlicí. Celé naše putování je znázorněno na mapě:

 

Trasa naší cesty na dobové mapě sítě SŽDC; zdroj: www.jizdni-rady.nanadrazi.cz

 

Nepatřilo sice k nejpovedenějším a jeho valná část neodpovídala našim plánům, nicméně nechyběla mu zajímavost tehdy a o to výrazněji může zapůsobit, jak jsem se zmínil v samotném úvodu, s tím už poměrně značným časovým odstupem. Zvláště porovnáme-li třeba tehdejší skladbu parku vozidel Českých drah s tou současnou. Ale poučné může být také nahlédnutí do tehdejších jízdních řádů, z nichž za těch necelých devět let zmizelo nemálo spojů (a jen pár jiných přibylo), některé tratě byly přečíslovány (lépe řečeno přetrasovány) a udály se v nich i jiné změny. Pro takové ohlédnutí zde nabízím jízdní řády tratí, které jsme tehdy projeli:

 

Jízdní řády dotčených tratí v období 2003/2004
trať číslo	trasa
020	(Praha -) Velký Osek - Hradec Králové - Choceň a zpět
021	Týniště nad Orlicí - Hanušovice a zpět
031	Souhrnná doprava Pardubice - Hradec Králové - Jaroměř a zpět
270	(Praha -) Česká Třebová - Přerov - Bohumín
290	Olomouc - Šumperk a zpět
291	Zábřeh na Moravě - Šumperk a zpět
292	Šumperk - Krnov a zpět
298	Třemešná ve Slezsku - Osoblaha a zpět
310	Olomouc - Opava východ a zpět
mapa sítě SŽDC k jízdnímu řádu na období 2003/2004

Tato retrospektivní reportáž si neklade za cíl představit úzkorozchodnou trať Třemešná ve Slezsku - Osoblaha či její vozidla, protože není prvním článkem k této tématice v našem internetovém magazínu. Přesto v následujícím přehledu nabízí odkazy na zdroje, které případnému zájemci poskytnou dostatek základních informací. Navíc má autor v archivu zatím nevyužitý materiál pro budoucí stať povahy obecnější. Tato svým způsobem navazuje na starší reportáž, která už Osoblažku předvedla jako pro návštěvníky poněkud nešťastný objekt - pod jistě výmluvným názvem. Snad ani jeden z těch příspěvků nikoho od návštěvy oné ohrožené tratě neodradí.