Slezský Semmering a jeho okolí neomrzí

My dva jsme se vydali do Jeseníků a Rychlebských hor ve čtvrtek 4.7. odpoledne, abychom se stihli ubytovat a v 18:00 seděli u večeře. Cesta ale nezačala moc ideálně. Náš rychlík 905 už se lehce opožděn chystal k odjezdu z Olomouce, četa odmávala odjezd a v tu chvíli se z dvou stran na prvním nástupišti zjevily dvě skupiny lidí. Jedna pěších a plna dětí a druhá s koly. Tak se odjezd nekonal. Čekalo se až obě skupiny nastoupí do vlaku. Cesta dál už probíhala poklidně. Tedy po stanici Zábřeh na Moravě. Tam se díky zpoždění vlaků jedoucích po koridoru neodjela část našeho rychlíku do Šumperka, neboť čekala na opožděné spoje.

A my jsme čekali na brejle, které nás měly táhnout dál. Naše zpoždění veselo rostlo. Díky němu jsme s R 906 křižovali místo Hanušovic ve stanici Bohdíkov. Na Ostružnou jsme dorazili s asi patnácti minutami navíc. Z nádraží jsme se vydali do našeho dočasného útočiště, abychom se vybalili a dali si dobrou večeři. Po ní se nám povedlo ještě stihnout večerní klasiku. Nejprve náklad z Lipové Lázní do Hanušovic, který chvíli čekal u vjezdového návěstidla na příjezd R 907 od Hanušovic do stanice.

750.716 v čele R 907 opouští Ostružnou © Radek Hořínek

Náklad projel kolem nás dvou a krátký čas mezi jeho průjezdem a odjezdem rychlíku směr Jeseník jsme využili k přesunu na jiné místečko. Rychlík odjel a my jsme si sbalili fidlátka a vydali zpět do penziónu. Znaveni z čerstvého vzduchu jsme oba usnuli spánkem spravedlivých velmi brzy. Přece jenom nás po další dny čekaly pěší výlety po Jeseníkách a Rychlebských horách.

V pátek ráno jsme se po vydatné snídani vydali přes Ramzovou k Vražednému potoku. Cestou tam jsme si počkali na oblíbeném šoto-místě v oblouku pod Ramzovou na R 1403. Nebylo kam spěchat, přece jenom byl celý den před námi. Ukecal jsem to své dítko, že počkáme na Os 3610, který na Ramzové končí a zpět se vrací do Lipové Lázní bez cestujících. Po příjezdu motoráčku řady 810 jsme vyrazil kolem nástupní stanice lanovky do cíle našeho prvního výletu. Počasí nám přálo. Sice bylo pod mrakem, ale žádné přehnané horko. Příjemná to byla procházka lesem. Po návratu zpět na Ostružnou nás čekalo kromě večeře nějaké to focení.

843.023 na Sp 1704 přijíždí do Ostružné © Radek Hořínek

Sobotní ráno moc optimistické nebylo. Z oblohy padaly kapky vody a plánovaný výlet byl ohrožen. Naštěstí podle radarových dat měl déšť ustat. Desátá hodina rozhodla. Sluníčko se občas snažilo prokouknout skrze mraky, ale nedařilo se to pořádně. My jsme nastoupili na Ostružné do R 901 Praděd a vydali se do Horní Lipové. Praděd byl velmi slušně zaplněn. Hlavně jsme nebyli jedinými, jejichž cílem byl Lesní bar nad Horní Lipovou. Po vyfocení sjíždějícího R 901 Praděd a stoupajícího Sp 1703 se tím směrem začaly ubírat i naše kroky. Lesní bar praskal ve švech. Nejspíš to bylo dáno tím, že v rámci prodlouženého víkendu spousta lidi vyrazila do hor stejně jako my.

Dlouho jsme se v něm nezdrželi. Lákadlem byl pro nás horní bar. On už to není doslova bar. Je od toho pravého vzdálen asi 800 metrů, což je asi 20 minut chůze. Nám to taky tak dlouho trvalo, než jsme došli na místo, kde je vlastně přírodní sprcha a za teplého počasí se po náročném stoupání dá opláchnout. Ještě kousek od ní je místo zvané panoramata. Bohužel na pěkný výhled jsme měli smůlu. Díky nízké oblačnosti a odpařujícímu se lesu nebylo moc daleko vidět. Čekat na moudřejší počasí nemělo smysl.

Radka v horním Lesním baru © Radek Hořínek

Tak jsme se vydali zpět do Horní Lipové na vlak zpět. Čekání jsme si chtěli zkrátit prohlídkou Muzea Slezského Semmeringu. Jenom paní výpravčí díky šrumci, který onen den byl, nám ho nějak opomněla otevřít. Nakonec jsme se dočkali. Teda hlavně Radka. Čas byl ale neúprosný. Náš R 906 jel relativně načas, tak jsme nasedli a dokonce si na ty dvě zastávky sedli. Po návratu do našeho dočasného útočiště nás čekala moc dobrá večeře a obvyklé focení. Sice to byl jenom Sp 1704, ale nebyl to alespoň pro mne poslední snímek onoho odpoledne a večera. K večeru opět začalo pršet a tak jsme se rozhodli, že na kutě vlezeme dřív.

Mně ten plán zhatil zajímavý zvuk. Otevřeným oknem bylo slyšet něco, co se v dobách nedávných neslo v Jeseníkách několikrát denně. Vzpomenul jsem něčí příspěvek v příslušné diskuzi na K-reportu. Ten zvuk patřil šestiválci, který duněl při stoupání na Ramzovou od Horní Lipové. Kdosi do té diskuze psal, že skupina Anglánů se prohání po Jeseníkách s T 478.1002. Nikdy bych netušil, že mám v sobě tolik energie, abych se nasoukal do jiného oblečení a vyběhl v tom nepříjemném mrholení z penzionu na louku pod větrníky. Ani jsem nemusel dlouho čekat a souprava včele s bertou projela. Já se mohl spokojen vydat zpět ze Radkou, která už se těšila, jak jí tu krásku ukážu. Po té šla konečně spokojeně spát.

T 478.1002 jako nečekaná návštěva v Jeseníkách © Radek Hořínek

Nedělní ráno vypadalo mnohem optimističtěji. Sluníčko svítilo a hřálo. My jsme se ten den měli vracet, takže v plánu byly jenom procházky v okolí Ostružné, které jsem chtěl využít k udělání nějakých obrázků. Dopoledne jsme se tedy vydali směrem k Branné. Počkali jsme na průjezd R 901 Praděd a pomaloučku šlapali zpět. Radka si cestou natrhala něco málo lesních jahod. Po obědě naše kroky vedly k větrným elektrárnám nad Ostružnou. Za ty roky, co sem jezdíme, jsme u nich nebyli. Díky posečené louce byla cesta nahoru i dolů příjemná a při sestupu jsem mohl vyfotit R 904. Spokojení jsme se vrátili na penzion. Radka si chvíli před odjezdem krátila na trampolíně a já si vyběhl vyfotit R 906.

Vše jednou končí a náš pobyt na horách taky. Rozloučili jsme se s paní majitelkou s příslibem, že někdy zase přijedeme, a vydali jsme se na nádraží. Náš Sp 1704 přijel podle jízdního řádu. To ale neplatilo o R 905, se kterým jsme se křižovali v Branné. Ten si nějakou tu minutu vezl. Do Postřelmova jsme dorazili přesně, ale tam nás zdržel opožděný osobák do Šumperka od Zábřeha. Toto zpoždění jsme si vezli celou cestu až do Olomouce, neboť v železniční stanici Zábřeh na Moravě jsme čekali nejprve na průjezd Pendolina od Prahy a potom ještě na expres směrující přes Beskydy na Slovensko. Po uvolnění vlakové cesty se naše souprava vydala dál k Olomouci, kam bez problémů dorazila. Nám zbývala jenom cesta z nádraží domů pomocí MHD, která proběhla bez problémů.

„A tady budu stát já...“ © Radek Hořínek

Závěrem mi dovolte podotknout, že na konci připojené galerie snímků najdete fotky Radčiny z jejího (zatím jen) dětského foťáku. Třeba jednou budou dokumentovat zárodečné stádium naší další železniční fotografky. Zdá se, že ji to baví a k tomu projevuje nepochybný smysl pro kompozici.

Úvodní snímek: 750.717 na R 1403 v úseku Ostružná - Ramzová (5.7.2013) © Radek Hořínek