Koridorizace opět pokročila aneb Stanice Zbiroh je mrtva, ať žije zastávka Kařez!

30.10.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Správa železniční dopravní cesty si mohla nedávno zakreslit do mapy svých koridorů dalších 21,2 km optimalizované tratě a 24. října 2013 tento fakt stvrdit slavnostním ukončením příslušné stavby. V jejím rámci se krom splnění technického zadání podařilo vyřešit také letitý problém nádraží, které bylo kdysi možná nepříliš promyšleně zbudováno a navíc snad i chybně pojmenováno.

Alespoň podle obyvatel obce Kařez, na jejímž katastru Česká západní dráha (k.k. privilegierte Böhmische Westbahn - BWB) postavila v rámci budování železniční spojnice Prahy s Plzní (jež byla uvedena do provozu dne 15.7.1862 a dnes je součástí tratě č. 170) železniční stanici Zbiroh. Ta dostala svůj název podle čtyři kilometry vzdáleného města se stejnojmenným zámkem, v té době v majetku muže zvaného „král železnic“. Tím byl Bethel Henry Strousberg, člověk smělých plánů, usilující pozvednout Zbirožsko k výšinám. Kdyby se mu jeho záměry podařily, nádraží Zbiroh by nezůstalo tak vzdáleno zástavbě, jak se na mapě jeví dnes:

Bývalá stanice Zbiroh s okolím na turistické mapě; zdroj: www.mapy.cz

Z turistické mapy, která už ukazuje v titulku naznačené řešení problému, je zřejmé, že dnes už bývalé nádraží (jehož osudy v kostce zachytila třeba Česká televize) bylo mnohem blíže Kařezu. Vzdálenost půl druha kilometru cestující překonávali po pohodlné stezce se zpevněným povrchem a osvětlením, pro „cizince“ opatřené turistickým značením barvy žluté. Nicméně daleko pohodlnější jistě je si tu procházku, mnohými navíc denně dvakrát podnikanou, ušetřit. A nejen ji: Kařezští už nemusí psát žádosti o přejmenování stanice, z důvodu že se nachází v jejich katastru, psalo se už před čtyřmi lety v jednom z článků na téma plánované změny.

Kařez se dočkal zastávky blízké a správně pojmenované © Karel Furiš

Jestliže obyvatelé Kařezu měli důvod k radosti, dokonce dvojitý, Zbirožští naopak nejásali. Lidé ze Zbiroha teď budou muset na vlak cestovat o několik kilometrů dál. (...) Kdo se rozhodne, že na nádraží pojede ze Zbiroha autobusem, stráví na cestě o několik minut navíc a připlatí si, zaznamenala jejich nastávající problémy dobová zpráva. Ta je ve věci tehdy ještě neexistujícího parkoviště už pochopitelně překonaná a na to ostatní si lidé zřejmě zvykli, co jim také zbývalo jiného. Jak současný přestupní uzel Kařez funguje v praxi, to jsme mohli (i když jen v okolnostmi omezené míře) sledovat v průběhu dění, na něž byla naše redakce pozvána.

Pozvánka na akci

S využitím pozvánky jsme příliš neváhali, i když to znamenalo brzké vstávání (pro druhého člena naší reportérské dvojice dokonce cestu beze spánku) a příjezd na místo slavnostního aktu až příliš včasný, jak velel jízdní řád. Důvodem našeho rychlého rozhodnutí akreditovat se byla nejen skutečnost, že náš manažer infrastruktury takovými gesty vůči redakci VLAKY.NET v poslední době příliš neplýtvá, ale také přesvědčení, že (vzhledem k výše popsaným okolnostem) tentokrát budeme moci zachytit i cosi jiného a pro naše čtenáře snad také zajímavějšího než jen podobu části nového díla, nezbytné projevy a obligátní odhalení pamětní tabule.

Právě odhalená tabule s informacemi o stavbě na pilíři lávky přes zastávku Kařez
© PhDr. Zbyněk Zlinský

S kolegou jsme se sešli na pražském hlavním nádraží před odjezdem R 828 Špičák Praha hl.n. - Železná Ruda-Alžbětín, jednoho z těch rychlíků, které najdeme na přehledu příjezdů a odjezdů zastávky Kařez. A v souladu s jeho údajem jsme do cíle svého putování také dorazili, abychom se neprodleně dali do dokumentace docela zajímavé podoby nového terminálu (kterýžto název si onen „přestupní uzel“ jistě zaslouží) i jeho příprav na slavnostní dění. Později jsme se od domorodců dověděli, že v jejich rámci muselo být osazeno také několik nových tabulí do zasklení přístřešků, které neodolaly „demokratickému projevu“ nezjištěných vandalů.

Jeden ze dvou přístřešků na 1. nástupišti © Karel Furiš

Další se pak spokojili s vylepšením skel nepříliš výraznými čmáranicemi a vzkazy, které zatím zůstaly zachovány. Výše zmínění domorodci vyjádřili názor, že podobným projevům neúcty k veřejnému majetku by mohly zabránit kamery, kdyby na ně bylo. Hlavně, že je na oslavy, dodal jeden při pohledu z nástupiště k autobusovému stanovišti, kde se mezi tím pro ně připravovalo poměrně rozsáhlé zázemí. Ani tato aktivita neunikla našim objektivům, stejně jako nějaký ten projíždějící či zastavující vlak, kterých však po trati v daném úseku nějak přehnaně mnoho nejezdí. Až někoho může napadnout otázka, zda si tak nákladnou modernizaci vůbec zaslouží.

363.054-8 opouští Kařez v čele Os 7806 Beroun - Plzeň hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Mezi dvěma „dopravními špičkami“ jsme tak stihli dojít uvedeným už způsobem na bývalé nádraží Zbiroh. Vlastně ne tak docela, protože jsme si hned na začátku procházky poněkud zašli, když jsme nepostřehli odstaveným autem zastíněnou „myší díru“ mezi domy, jíž stezka začíná, a dostali jsme se na ni až „nábližkou“ z dolního konce ulice. Ale jinak se nám ta pěšina docela zamlouvala, nepostrádá totiž až romantická zákoutí, zvláště v místě, kde spolu s potůčkem přechází na druhou stranu tratě. A pak v místě, kdy se poutníkovi zjeví budova někdejšího hotelu Borek, jeden z mála pozůstatků snu onoho „krále železnic“ o vlastním městě.

Bývalý hotel „Borek“ a výpravní budova také už bývalé stanice Zbiroh
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Kdyby se vyplnily, nádraží by se zřejmě (alespoň zpočátku) jmenovalo Strousberg-Stadt a bylo by obklopeno městem nemalého významu, jak se dočteme i ve stručné historii Kařezu. Jenže všechno bylo jinak, dávný hotel je dnes sídlem dvou stavebně-obchodních firem a nepotřebná výpravní budova teprve čeká na svou budoucnost, dokonce už poměrně dlouho. Zatím ještě v příliš zdevastovaném stavu není, jak jsme se mohli přesvědčit při pohledu zvenčí i nahlédnutím do kupodivu doposud celistvých oken. Na jednom jsme si mohli přečíst přání, aby nádraží spalo sladce, zatímco nápis na „pietně“ uchované vývěsní skříňce byl zrna drsnějšího:

Komentáře netřeba © Karel Furiš

Ač jsme si výpravní budovu i její nejbližší okolí zdokumentovali docela podrobně, vzhledem k poměrně dlouhému čekání na jeden ze dvou projíždějících vlaků, které jsme si chtěli vyfotit (byl opožděn), nám už nezbýval čas na zkoumání kolejiště současné dopravny či nákladiště (dostupné dokumenty se v označení kategorie různí) Zbiroh. Takže jen teoreticky víme, že je do něj zaústěna vlečka číslo 2097 s názvem „Silo Borek u Zbiroha“, která patří firmě AGROSPOL Czech, s.r.o. Koho by zajímalo uspořádání kolejí a podoba zabezpečovacího zařízení před a po „degradaci“ zbirožského nádraží, vše nezbytné najde na starším (z roku 2011) plánku stanice.

Hořovické zhlaví bývalé stanice Zbiroh se silem firmy AGROSPOL Czech, s.r.o. © Karel Furiš

Oba jsme trochu litovali, že na podrobnější zkoumání zbirožského nádraží nemáme větší časový prostor, zvlášť když ani jeden z nás je nezažil v jeho ještě nedávné plně provozní podobě. Tedy až na těch několik řídkých případů, kdy jsme je spatřili z okna ponejvíce projíždějícího a jen párkrát i zastavivšího rychlíku, když jsme tudy cestovali. Ale nemohli jsme si dovolit zmeškat zahájení události, která nás do těch míst primárně dovedla. Až při odchodu jsme si uvědomili, že pohled od kolejí skutečnou velikost výpravní budovy značně zkresluje, protože teprve z přilehlé silnice je vidět také přízemí s hlavním vstupem a vyniká její celková mohutnost.

Zbirožská výpravní budova ze strany silnice © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po návratu na zastávku Kařez jsme shledali, že pozvaní hosté jsou z valné části už shromážděni a vše potřebné k vypuknutí důvodu jejich přítomnosti je nachystáno. Na rozdíl od předchozích našich zkušeností se moderátor slavnosti chopil mikrofonu naprosto v souladu s časem uvedeným na pozvánce. Nám dosud osobně neznámý tiskový mluvčí SŽDC Marek Iliaš po stručném, ale informacemi nabitém úvodu pozval na pódium starostu obce Kařez Václava Kroftu, aby se vyjádřil k dopadům stavby na život obyvatel obce. Z jeho slov byla zjevná spokojenost především s vyřešením problémů, o nichž jsme se podrobně zmínili výše.

Tiskový mluvčí SŽDC Marek Iliaš a starosta Kařezu Václav Krofta © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté si obecenstvo vyslechlo spíš technicky pojatý projev náměstka generálního ředitele SŽDC pro modernizaci dráhy Ing. Mojmíra Nejezchleby, jehož relativně nedávné jmenování do funkce vzbudilo jistou pozornost médií. Dovědělo se základní fakta o stavbě, která dílem shrnuje vydaná tisková zpráva, dílem jsou k dispozici na stránce projektu. Poté moderátor omluvil zástupce Ministerstva dopravy i Státního fondu dopravní infrastruktury, kteří prý dali přednost dopravě silniční. Za stavbaře pak už jen stručně pohovořil výkonný ředitel divize Železniční stavitelství skupiny Skanska Ing. Jindřich Topol. A mohlo se přikročit k vrcholu celé akce.

Když byla tabule zdárně odhalena, následoval neméně úspěšný přípitek a pak už malé občerstvení, to vše doprovázeno rozhovory neformálními mezi hosty i formálními pro média. Jejich zástupci však asi příliš spokojeni nebyli, protože vrcholných představitelů na stavbě zainteresovaných institucí bylo k dispozici jen nemnoho. Což mohlo vzbudit ne-li jakési podezření, tak snad údiv. Na konferenci o silnicích neodjelo určitě ani celé vedení ministerstva, ani kompletní vrcholný aparát SFDI. Zajímavá byla také absence krajského hejtmana, který se mohl coby stínový ministr dopravy den před volbami zviditelnit. To ale ostatní hosty akce netrápilo.

Mnozí byli naopak rádi, že celá ta slavnost díky několika chybějícím proslovům (a možná i jinak obvyklému čekání na některou poltickou celebritu) skončila vzhledem ke svému rozvrhu předčasně. My jsme k nim však nepatřili, neboť naše únikové možnosti byly pochopitelně diktovány platným jízdním řádem, tentokrát pro směr opačný. Takže jsme proti našim zvyklostem a jen pro zabití času ochutnali něco málo z nabízených pokrmů, pořídili ještě nějaký ten snímek a pak se odebrali na první nástupiště. To nás přivítalo hlášením, že náš rychlík bude asi deset minut opožděn, z důvodů provozních. Což nám poskytlo čas pro jakési fotografické hrátky.

R 825 Točník Železná Ruda-Alžbětín - Praha hl.n. nakonec přijel a poskytl nám místo v prázdném kupé klasického vozu, takže nám nic nebránilo fotograficky se rozloučit s bývalým nádražím Zbiroh - jen průvodčí musel chvíli počkat, než jsme mohli splnit základní povinnost cestujícího. Byť jízda vlaku nebyla prosta drobných provozních zádrhelů, jeho celkové zpoždění se už nezvýšilo a na pražské hlavní nádraží jsme dorazili tak, abychom pokračovali ke svým domovům spoji, které jsme si k tomu účelu zvolili. Oba plni dojmů a spokojeni s prožitým dnem, který také díky procházce do historie nebyl nijak nudný. Můžete si ji ozřejmit na mapě: