Týniště nad Orlicí a jeho tři vlečky

13.3.2014 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Týnišťské nádraží je nejen křižovatkou tří tratí, ale také východiskem tří vleček. Zatímco trojice první pulzuje dopravním životem, druhá se nachází v kómatu, ne-li už dokonce ve stavu provozního bezživotí. S jedinou výjimkou, která je přinejmenším administrativně udržována „na přístrojích“ a ani její fyzický stav nenasvědčuje brzkému skonu. Není divu, Armádě ČR, na rozdíl od soukromých firem, krach nehrozí.

Tento článek je vlastně plodem mého pochybení, jehož jsem se dopustil při předchozí návštěvě Týniště nad Orlicí, jak jsem se už zmínil v původní reportáži coby jejím výsledku. Vzhledem k tomu, že jsem v zajetí jiné tématiky opomněl zdokumentovat jednu z vleček, musel jsem si výlet o týden později zopakovat, a tak jsem se rozhodl pojednat tu záležitost poněkud gruntovněji a vlečkám věnovat dílko samostatné. Špatné se tedy (snad) v dobré obrátilo a já jsem získal pro toto téma mnohem více prostoru, než jsem původně zamýšlel. Ač polohu týnišťských vleček prozradil už pohled na mapku k stati minulé, nabízím zde ještě jednu přehlednější:

Vlečky zaústěné do žst. Týniště nad Orlicí na turistické mapě; zdroj: www.mapy.cz

Onen odklad pojednání o vlečkách v Týništi nad Orlicí měl ještě jednu výhodu - mezi tím se totiž na příslušných stránkách SŽDC objevil aktualizovaný seznam vleček, což mi bylo přinejmenším v případě jedné z nich k užitku. Ale o tom až na příslušném místě textu, zatím jen odpovím na otázku, která napadla asi každého, kdo předchozí odkaz otevřel. Proč píši o třech vlečkách, když seznam uvádí čtyři? Ta čtvrtá, s číslem 4260, názvem „Prefa Pardubice, Rašovice“ a poznámkou o zrušení, totiž z nádraží kolejově nevycházela, jen z něj byla ovládána její návěstidla, jak ukazuje starší plán stanice - na rozdíl od dokumentu aktuálního. A také leží kdesi jinde.

Trať 021 od Týniště n.O. k Častolovicím, z níž před Česticemi odbočovala rašovická vlečka
(22.2.2014) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po tomto nezbytném vysvětlení obraťme svou pozornost už k naznačenému tématu a mému dokumentačnímu konání o první březnové sobotě. Na rozdíl od té předchozí jsem si hodlal dopřát luxusu poněkud delšího spánku a na cestu jsem chtěl vyrazit o hodinu později, prostřednictvím vlaku Sp 1951 Hradec Králové hl.n. - Letohrad. Záměr se mi tak docela nepodařil, ranní kuropění mne vytáhlo z pelechu poněkud předčasně, a tak jsem pro jistotu použil dřívějšího spoje MHD, než bylo třeba, a na nádraží jsem měl do odjezdu více času. Což mi mimo jiné poskytlo nečekanou možnost poprvé zachytit zatím nejnovějšího východočeského RegioPantera.

440.011-5 + 442.011-3 + 441.011-4 odjíždí jako Os 6204 Pardubice hl.n. - Jaroměř
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Tedy aspoň si myslím, že nejnovějšího, v poslední době jaksi nestíhám příchod nových vozidel sledovat. Ostatně o tomto náhodném setkání se zmiňuji spíš jen proto, abych měl příležitost jeho výsledek vložit do textu, v němž (a to platí i o připojené galerii) tentokrát snímků vozidel bude jako šafránu. Což vyplývá jak ze zvoleného tématu, tak z mého rozhodnutí nenechat se tentokrát od něj za žádnou cenu odvést. Proto jsem si na místě děje vyfotografoval už jen „mašinku, co mne vezla“ a spěchal na počátek první vlečky, kterou jsem hodlal poctít svou reportérskou přítomností. Její výběr se přitom řídil nikoliv číslem či významem, ale polohou.

Vlečka 4259 Elitex Týniště nad Orlicí na fotomapě; zdroj: www.mapy.cz

Vlečka číslo 4259 „Elitex reality“ má svůj nultý kilometr ve výhybce č. 110a. Její délka by podle plánu stanice měla být 0,7 km (ve skutečnosti je zjevně delší), opačným směrem orientovaná předávková a odevzdávková kolej č. 17 má délku 0,32 km. Svou dokumentační obchůzku jsem začal na jejím konci a postupoval směrem k přejezdu P4023 a začátku samotné vlečky za ním. Odtud k areálu někdejšího Elitexu vedoucí kolej nejeví žádné známky používání a náletové stromky mezi pražci svou velikostí dávají najevo, že tento stav trvá už poměrně dlouho. Nakonec výmluvnější než slovní popis jsou jistě fotografie, které jsem na místě pořídil.

Nebýt období vegetačního klidu, nebyla by kolej k areálu Elitex v terénu patrná
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Krátká procházka po vlečce skončila kolejovou bránou, u níž se nachází také remíza pro vlečkovou lokomotivu, „přístupná“ skrze povalený plot. Jeho funkci převzal plot nový, kolem před dvěma lety postavené haly závodu firmy ASSA ABLOY, současné nadnárodní pokračovatelky výroby produktů kdysi národní značky FAB. To oplocení také uzavřelo odvratnou kolej vlečky od výhybky T2 k remíze vedoucí. Mé putování sice mohlo pokračovat podél trati směr Bolehošť a Třebechovice pod Orebem, odkud je vlečka přes plot areálu viditelná (jak jsem si ověřil před týdnem), ale z časových důvodů jsem se vydal jen k hlavní bráně bývalého Elitexu.

Vjezd do areálu už jen bývalé firmy Elitex © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nad ní sice ční tabule s kdysi slavnou značkou výrobce textilních strojů a názvy dvou jeho místních pohrobků, ale její historie je už uzavřena, jak informovala dobová zpráva. Rovněž společnost, která je v seznam SŽDC dodnes součástí názvu vlečky číslo 4259, tedy Elitex reality, s.r.o., už zanikla. V areálu naopak vyvíjejí aktivitu firmy, které nemají s jeho původním posláním nic společného, především logistické a obchodní, jak se dá zjistit s pomocí internetového vyhledavače. Jistě by bylo možno nahlédnutím do katastru nemovitostí také odhalit, komu vlastně vlečka v současnosti patří. Nám však stačí strohé konstatování, že ji nikdo neprovozuje.

Vlečka Elitex zjevně svůj provozní život dožila © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vlečka číslo 4258 „Vojenská vlečka č. 28 - Týniště nad Orlicí“ slibovala zážitků mnohem více, protože jsem hodlal projít a zdokumentovat celou její veřejně přístupnou část. Co mne čeká, to jsem mohl (přiměřeně povaze onoho zařízení) zjistit z dostupných mapových podkladů, ale také shlédnutím snímků jednoho z mých předchůdců na stránkách PSHŽD. O jejím výchozím úseku jsem pak měl poměrně slušnou představu z předchozí návštěvy nádraží. Nicméně mi pochopitelně chyběly přesnější informace o časové náročnosti toho výletu, takže jsem s jeho realizací raději neotálel. A nemusel jsem se vydat ani k už zdokumentovanému počátku vlečky.

Vlečka 4258 AČR (vojenská vlečka č. 28 Týniště nad Orlicí) na fotomapě; zdroj: www.mapy.cz

Ten počátek leží ve výhybce č. 27, odkud vlečka pokračuje směrem k přejezdu P10558, souběžně se záchytnou kolejí, jež končí výhybkou V1. Za přejezdem se nachází zneplatněné vjezdové návěstidlo VS, od něhož se kolej obloukem stáčí k jediné „velké“ umělé stavbě vlečky. mostu přes cosi, co se jeví jako běžný potok. Ve skutečnosti jde o historicky významné vodní dílo, známé jako vodní kanál Alba či stejnojmenný náhon. Kolej samotná se jeví být ve výborné kondici, stejně jako většina četných přejezdů. Jen pískáčky před nimi vesměs přišly o odrazová sklíčka a vysklení neunikla ani výhybka S1 na začátku odbočné „vlečky Lesy“ či lampa nad ní.

Výhybka S1 a předvěst vjezdového návěstidla PřVS na začátku odbočky „Lesy“
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nefunkční jsou také nečetná návěstidla, což zohledňuje i nedávno vydaný Přípojový provozní řád vlečky. Z něj se (a to je jistě důležitější) dovídáme rovněž to, že provozovatelem vlečky je instituce s názvem Armádní Servisní, příspěvková organizace, do jejíhož předmětu činnosti vojenské vlečky spadají, jak nám vyjeví nahlédnutí do rejstříku firem. Ta v relativně nedávné době v tomto směru poměrně tiše nahradila někdejší Vojenský vlečkový úřad po tom, co jeho podivnou existenci halasně rozmázla média. Pokud jde o výše zmíněnou „vlečku Lesy“, kterou pod tímto názvem najdeme jen v plánu stanice, dokument s jejím provozem už nepočítá.

Stav odbočky k Semenářskému závodu LČR kontrastuje s vlečkou samotnou
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Smrtelné agonii ostatně nasvědčuje i vzhled této odbočky, jak ukazuje předchozí snímek. I když jsem si ji prohlédl celou už při putování po vojenské vlečce směrem k jejímu konci, zmínku o ní ponechám z logických důvodů na dobu pozdější (jak jsem učinil také se snímky v galerii). Další cesta po kolejích mne vedla od přejezdu k přejezdu (všechny označeny čísly, byť některá se odlupovala), až jsem minul předvěst vjezdového návěstidla a posléze dospěl k němu samému. To už bylo na dohled od brány objektu, který se kdysi jmenoval VÚ 1337 a dnes jej najdeme v seznamu vojenských zařízení jako VZ 1337 „Základna munice Týniště nad Orlicí“.

Vjezdové návěstidlo L s branou VZ 1337 v pozadí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Základna munice je ústředním zásobovacím a skladovým zařízením Armády ČR, určeným k nepřetržitému zabezpečení útvarů a zařízení municí, řízenými střelami, výbušninami a pyrotechnickými prostředky, objasnil poslání rozsáhlého areálu okresní plátek při příležitosti oslav 50. výročí jeho vzniku dne 9.10.2008. Vzhledem k tomu, že cedule na bráně jen inzerovala psí ostrahu, aniž zakazovala fotografování, pořídil jsem skrze ni pár snímku „nádražíčka“ s jeho kolejištěm a několika odstavenými vagóny za ní. Což bylo vše, co jsem za daných okolností mohl učinit, než jsem provedl obrat čelem vzad a vydal se po koleji na zpáteční cestu.

Nahlédnutí za kolejová vrata VZ 1337 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nehodlal jsem ji celou absolvovat ve vlastních stopách, na nejbližším přejezdu jsem s koleje sešel a pokračoval po lesních cestách a pěšinách zamýšleným směrem. Víceméně intuitivně (turistická mapa této oblasti z pochopitelných důvodů realitu věrně neodráží), a tak jsem také čirou náhodou narazil na informační tabuli přírodní památky U Glorietu. Z ní jsem se mohl poučit přímo na místě především o divech přírodních, abych pak doma zapátral také po dalších údajích historických. Po krátkém odpočinku jsem pokračoval, kupodivu bez nějaké zacházky či bloudění, k dalšímu postupnému cíli - koleji už výše zmíněné odbočky vojenské vlečky.

Začátek odbočky k Semenářskému závodu LČR z lesní cesty © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dotyčná kolej už nevalného stavu je asi po 250 metrech od svého počátku přerušena bránou v oplocení areálu Semenářského závodu Lesů České republiky, jehož poslání objasní nahlédnutí na jeho oficiální stránku. Podobné informace získá návštěvník závodu, pokud vstoupí do jeho areálu hlavním vchodem, jak jsem učinil také já, když jsem objekt obešel k ulici Za Drahou, tedy k východišti svého putování po vojenské vlečce. Myslel jsem, že budu moci přes plot zachytit konec koleje, ale mylně. Zabránily mi v tom četné cedule zakazující vstupovat do prostoru mimo komunikace, tak jsem se musel spokojit se snímkem přejezdu skrz bránu objektu.

Vlečkový přejezd v objektu Semenářského závodu LČR přes vrata © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se takto vypořádal s druhou z trojice místních vleček, zbývala mi už jen ta poslední, na rozdíl od předchozích vycházející z opačného konce kolejiště železniční stanice. Zvolil jsem tentokrát přesun silniční, procházku ulicí Za Drahou. Byla nesporně pohodlnější, než chůze podél kolejí, kterou jsem podnikl před týdnem, ale mnohem méně smyslově podnětná. Popravdě řečeno, při tom pochodu jsem se značně nudil, i když na druhou stranu jsem si zase nemohl stěžovat na přemíru obtěžujícího provozu. Ve skutečnosti se v onu polední dobu nekonal prakticky žádný, s výjimkou pěšího přesunu jistého muže, který zjevně chvátal na vlak.

Vlečka 4257 Piana Týniště nad Orlicí na fotomapě; zdroj: www.mapy.cz

Vlečka číslo 4257 „PIANA Týniště, a.s.“ je z místních vleček nejkratší a podle stavu svého svršku asi nejdéle mimo provoz. Její vlastník, je-li jím vůbec stále, je v konkurzu, jak se můžeme přesvědčit nahlédnutím do rejstříku firem. Vlečka začíná výhybkou č. 23 a její 0,269 km dlouhá trasa směřuje přes přejezd v ulici Za Drahou (PZZ či příslušnými dopravními značkami už nevybaveným) do areálu. Přejezd je přitom dvoukolejný, protože výhybka H1 vlečky leží ve stanici a H2 v objektu podniku. V něm lze přes plot spatřit otevřenou manipulační halu s mostovým jeřábem a složiště těžkých topných olejů s rampou, jež naznačují původní určení vlečky.

Když jsem vše fotograficky dosažitelné zaznamenal na svou paměťovou kartu (která ostatně obsahovala už některé podobné snímky o týden staršího data), vydal jsem se spíš „pro pořádek“ k hlavnímu vstupu do objektu někdejšího největšího výrobce pianinových skříní v Evropě. Jeho produkce skončila už koncem roku 2007, jak se můžeme dočíst v dobové zprávě, a není tedy divu, že jsem tam po kdysi slavné firmě už žádné zjevné stopy nenašel. Vrata zdobí logo firmy ECS, která zde podle firemních stránek sídlí od roku 2010, kdy se přestěhovala z Hradce Králové do vlastního průmyslového areálu v Týništi nad Orlicí. Patří-li jí i vlečka, bůh suď.

Tím jsem měl odmakáno, tedy pokud jde o vlečky. Ještě mne čekala procházka k vjezdovému návěstidlu na trati od Chocně, jehož snímek jsem potřeboval do reportáže předchozí. A že jsem byl uondán, posílil jsem se před ní odpočinkem na lavičce v parčíku před vstupem do vodárenské věže, v jejíž letní galerii má být v příštím roce instalována výstava ke 140. výročí tratě Choceň - Broumov. Možná, že se mezi jejími exponáty najde i něco k historii týnišťských vleček. Moje mise, zaměřená na jejich současnost, se nachýlila k závěru a já jsem se z ní vrátil stejným spojem, jako tomu bylo před týdnem - Os 5626 Choceň - Hradec Králové hl.n.

A co napsat závěrem? V rámci svého zkoumání vleček vycházejících ze stanice Týniště nad Orlicí jsem se dobral toho, co jsem naznačil už v úvodu. Dvě z nich jsem nalezl ve stádiu klinické smrti a jen ta třetí se jeví jako životaschopná. Ostatně potvrzuje to také poznámka, která se objevila v seznamu SŽDC u vlečky číslo 4258: UP 1429 zrušeno k 31.12.2013, nové UP 4820 od 1.1.2014. Na rozdíl od vlečky vojenské, obě civilní nejeví známky možnosti resuscitace, i když zázraky se občas stávají - jako tomu bylo v případě kolejí v areálu předměřického cukrovaru, které vstaly z hrobu. Dokud majitel nevrhne zrušení vlečky, naděje na její oživení zůstává.