Malá Amerika a Solvayovy lomy

Malou Ameriku jsme s Michalem mohli navštívit díky doprovodu kolegy z občanského sdružení Hagen. Vyzbrojeni oblečením na chladné podzemí, opatřeni baterkami a nezbytnými helmami jsme se jedné zářijové neděle zanořili do štol na Mořině. Chůze vlhkou a temnou chodbou byla působivá, klopýtali jsme místy rozmočenou jílovitou hmotou v dírách po pražcích, sem tam si škrtli přilbou o zapomenutou železnou konzolu a občas se zaposlouchali do černého ticha…

Cestou k Malé Americe nás zlákala prohlídka bočních štol, které ovšem neměly nijak zvláštní délku. První větší odbočka byla štola kolem Hagenovy studánky, kterou jsem viděl po cca pětadvaceti letech. Tehdy, ještě za minulého režimu, jsme vandrovali po štolách, spouštěli se za nocí do temných lomů a se staženými žaludky ze spacáků naslouchali, jestli se štolou neblíží pomalé, těžké kroky…

Mlhavý den dodává pohledu na Malou Ameriku tajemnou atmosféru © Mixmouses

Stejně jako tenkrát, ani teď si nikdo z nás na zvon nad studánkou nezazvonil. Úcta k pověsti? Strach? Kdo ví… Z galerie jsme obdivovali vodní zrcadlo na Malé Americe, ztichlé skály vystupující z nehnuté hladiny a cudně skrývající své vršky v ranní mlze. Také nás zaujal zrestaurovaný, leč částečně již obraný vrátek těžního stroje, zloději si sem i přes velmi silné zamřížování stále nacházejí cestu.

Dále nás pak průvodce zavedl kolem opraveného dvojitého portálu do dalších zajímavých štol, a přes další katr až pod Pustý lom a Jižní kříž. I zde jsou osazeny silné mříže. Po cestě se nám předvedly skupinky odpočívajících netopýrů, které jsem samozřejmě fotografoval bez blesku, jen s lehkým nasvícením baterky.

Netopýři se z odpočinku vyrušit nedají © Mixmouses

Při návratu zpět mne započaly s hlasitým plácáním opouštět podrážky mých pracovních bot, jílovitý obsah chodeb si nejspíš chtěl vybrat nějaké „vstupné“, což se mu asi tři sta metrů před východem ze štoly také podařilo. Nechal jsem tam jednu z podrážek na památku…

Další z návštěv na Solvayových lomech jsme s kolegou Danem absolvovali na MDŽ. Vzhledem k loňské diverzi na svážnici se v nás hnulo svědomí a jali jsme se napravit svou pověst další sabotáží, spočívající ve výpomoci při montáži a zasypávání kolejové části svážnice. V sobotu nás čekala první ze zmíněných činností a v neděli pak druhá, která se trošku podepsala na našich zimním nicneděláním ztuhlých oudech.

První lora je vytahována po svážnici nahoru © Mixmouses

Při tom se mi ještě povedlo kolegy trochu vyzpovídat, jaké jsou jejich plány do budoucna. Tím prvním je samozřejmě dokončení svážnice – výškové srovnání kolejí, dosypání dalšího štěrku, podbití a napojení na točny dole a koleje na výsypce nahoře. Dále budou pokračovat v rozšiřování a vylepšování hornické části expozice, čeká je podbíjení tratě do zadního lomu a opravy kolejových i nekolejových vozidel. Do vzdálenější budoucnosti by rádi prodloužili trať o cca 1,5 km na bubovickou haldu. V záloze mají i další plány, ale více už nebudu prozrazovat.

Na závěr si vás také dovoluji pozvat 26. dubna 2014 na Zahájení sezony a na další akce, jejichž přehled a další zajímavé informace naleznete na níže uvedeném odkazu.

Zdroj informací: Společnost Barbora - skanzen Solvayovy lomy

Úvodní snímek: Podsypávání šlo rychle, horší to bylo s rozhrabáváním štěrku... © Mixmouses