O legendě maďarských tratí jménem NOHAB

Lokomotivy typu AA16 byly nakonec dodány nejen do Maďarska, Norska a Dánska, ale rovněž do Belgie a Lucemburska. Celkem jich bylo vyrobeno ve firmě NOHAB 203 kusů a měly rovněž americký vzhled, odpovídají svému vzoru. Rychlost lokomotiv, které byly u MÁV označeny řadou M61, byla 105 km/hod, trvalý výkon 1 435 kW a uspořádání náprav Co'Co'. MÁV nákupem tak získaly 20 výkonných lokomotiv, navíc majících určitou symboliku, neboť se jednalo o průnik americké konstrukce za železnou oponu tehdejšího socialistického tábora. Licence od firmy GM představovala původně americký typ řady F EMD jezdící v té době v USA a Kanadě.

Na svou dobu se jednalo o moderní a výkonné motorové lokomotivy, zaběhnutý typ, který již úspěšně využívaly od konce padesátých let právě norské a dánské železnice. Další objednávka těchto lokomotiv se již z politických důvodů neuskutečnila. V té době byl dokončen vývoj lokomotiv typu M62 v lokomotivce Lugaňsk v SSSR a v rámci RVHP bylo rozhodnuto o výrobě většího počtu lokomotiv pro země socialistického tábora na normální rozchod. První lokomotivy tohoto typu byly přednostně vyrobené pro MÁV, aby se tak zamezilo nákupu dalších lokomotiv z vnějšku železné opony. Lokomotivy M62 (dostaly stejnou řadu u MÁV) se pak rozšířily nejen v Maďarsku, ale i v Československu, SSSR, NDR, Polsku, dodány byly i mimo evropský kontinent na Kubu a do Severní Koreje.

M62.295 MÁV v žst. Nymburk hl.n. (16.2.2006) © Josef Gargula

Lokomotivy NOHAB řady M61, které dostaly podle výrobce přezdívku nohabky, zůstaly tak v tzv. táboře socialismu osamocené. Maďarsko podlehlo tlaku RVHP, odebralo potřebný počet lokomotiv M 62 z produkce lokomotivky Lugaňsk, ale nohabky byly s úspěchem nasazovány převážně na rychlíkové výkony na hlavních tazích Maďarska. S postupem elektrizace hlavních tahů MÁV měnily stroje M61 svá působiště. Po roce 1988 se staly jejími domovskými tratěmi koleje okolo Balatonu. Zde se na dvě desetiletí staly nedílnou součástí provozu okolo tzv. maďarského moře. Posledním depem byla Tapolca, nedaleko Balatonu a kmenovou tratí se stala severní balatonská trať z Budapešti do Tapolci.

Před elektrizací hlavní trati z Budapešti do Keszthely (jižní balatonská trať) jezdily nohabky s rychlíky také na této trati a běžně zajížděly s některými spoji až do Budapešti. Lokomotivy byly v zemích socialistického tábora svým původem a vzhledem vlastně kuriozitou a brzy se staly vyhledávanými železničními fandy. Ale čas byl i k této řadě neúprosný, lokomotivy stárly, začaly být problémy s náhradními díly a nakonec bylo rozhodnuto o ukončení pravidelného provozu. K němu došlo v roce 2000, ale zdaleka ne všechny lokomotivy M61 byly sešrotované. Tento osud však postihl lokomotivu M61.004, která byla počátkem devadesátých let opatřena historickým nátěrem a byla vytipována pro muzejní účely.

M61.004 v historizujícím nátěru v depu Tapolca (3.11.1993) © Pavel Stejskal

Ta však měla na podzim 1999 velkou nehodu a při ní byla zničena. Přesto její jedno čelo se stalo součástí venkovní expozice nově koncipovaného Dopravního muzea v Budapešti. Méně poškozené čelo bylo umístěno na stěnu budovy muzea, alespoň touto symbolickou částí se nakonec lokomotiva M61.004 stala součástí muzea. Dalšími zachovanými stroji jsou pak lokomotivy M61.001 (MÁV Nosztalgia - Maďarské železniční muzeum Budapešť), 006 (rezerva pro muzeum, využívána pro pracovní vlaky), 010 (NOHAB-GM Foundation), 017 (MÁV), 019 a 020 (MÁV Nosztalgia). Také já jsem podlehnul kouzlu těchto lokomotiv a k Balatonu jsem se několikrát vydal, ne však tolik za koupáním, ale přednostně za fotografováním lokomotiv řady M61.

Poprvé jsem tyto stroje spatřil v roce 1975, kdy jsem byl na týdenním pobytu u Balatonu. V tom roce jsem podepsal učební smlouvu s ČSD. Rozhodl jsem se vyučit pro železnici v oboru, který byl tenkrát zahrnutý jako náborový, součástí náboru byl právě týdenní pobyt u Balatonu. Doprava byla z Prahy a zpět autobusem (Škoda RTO), ubytování bylo pod stany. Za kempem vedly koleje a po nich jezdily vlaky tažené právě nohabkami. Tyto lokomotivy jsem znal, protože mne železnice zajímala od útlého věku, zmenšenou verzi nohabek vyráběla firma PIKO ve velikosti H0 (i N) a já ji měl doma ve své skromné sbírce modelů. Jen jsem v té době ještě nefotil a tak z roku 1975 mi zbylo několik malovaných obrázků lokomotiv, které jsem si od Balatonu dovezl a mezi nimiž nechybí ani nohabka.

M61 v dobovém katalogu firmy PIKO; zdroj: www.ho-vlaky.wbs.cz

Další setkání s lokomotivami NOHAB se uskutečnilo až v létě 1987, kdy jsem na dva dny navštívil Maďarsko. Hlavním cílem tohoto výletu však byla Sopron, kam v rámci oslav 150 let rakouských železnic zajížděl parní vlak a já toužil vyfotit si nějakou rakouskou parní lokomotivu. Druhý den jsem pak u Balatonu fotil maďarskou parní lokomotivu 424.287, která o víkendech vozila tenkrát zvláštní vlak Budapešť – Fonyód a zpět. Právě ve Fonyódu jsem vyfotil i nohabku M61.020; nohabky zde v té době vozily některé rychlíky z a do Budapešti. K Balatonu jsem pak zavítal ještě několikrát, to už nohabky kralovaly na severní větvi balatonských drah a jejich útočištěm se stala Tapolca. Moje zápisky z těch dob mi připomněly také jednu návštěvu Tapolci a blízkého okolí 3. listopadu 1993.

Ze Székesfehérváru do Tapolci toho dne můj vlak táhla M61.002. Byl to škaredý, typicky podzimní den, v Székesfehérváru dokonce pršelo. I když lokomotivy M61 byly vybaveny parními agregáty Clayton pro vytápění souprav, náš vlak měl za lokomotivou zařazený vytápěcí vůz. V něm byl naftový motor a generátor vyrábějící energii pro vytápění vozů. Vytápěcí vůz byl do souprav zařazován preventivně, protože některé vlaky byly mezi Székesfehérvárem a Tapolcou tahány i stroji M 62 a ty žádné vytápění souprav nemají. Navštívil jsem samotné depo, kde stály stroje M61.001, 004 (v rotundě již v muzejním nátěru), 010, 014 a 015. V depu probíhala montáž vytápěcího agregátu Clayton do stroje M61.001. M61.019 stála ve stanici na soupravě vlaku do Budapešti.

M61.019 ve stanici Badacsonytördemic-Szigliget (3.11.1993) © Pavel Stejskal

Tímto vlakem jsem pak přejel na stanici Badacsonytördemic-Szigliget a pěšky přešel na zastávku Badacsonylábdihegy, cestou jsem fotografoval několik vlaků. Na trati jsem zachytil strojně jedoucí M61.020 do Tapolci. Počasí však bylo doslova dušičkové, nakonec jsem se tedy vrátil zpět do Tapolci. To už byla i M61.001 opravená a odjela na traťovou zkoušku. Večer mě pak z Tapolcy odvezla až do Budapešti. Vytápěcí agregát Clayton fungoval, vlak neměl vytápěcí vůz. Naposledy jsem Tapolcu navštívil v roce 2000. Vracel jsem se ze Slovinska přes Maďarsko a tak bylo logické podívat se na poslední nohabky. To už mezi železničními fandy běžely zprávy, že tato řada brzy v Maďarsku skončí.

Ale hlavním cílem bylo vyfotografovat zde parní vlak, který jezdil z Keszthely přes Tapolcu do Balatonfüredu. V Tapolci jsem tedy vyfotil stroje M61.006 a 020. Podzim roku 2000 opravdu přinesl ukončení provozu těchto velice pěkných lokomotiv. Zpět k Balatonu jsem se vrátil až v loňském roce a to díky článku uveřejněném na stránkách VLAKY.NET. V něm byla důležitá informace o opětovném nasazení jedné z nohabek na víkendových rychlících z Budapešti do Tapolci a zpět i s jízdním řádem. I když jsem měl původně jiné plány, ty byly náhle změněny a mne to táhlo zpět k Balatonu. Tou lokomotivou, která se vrátila na svoji domovskou trať okolo Balatonu, byla M61.017, nyní označená 2761.017.

2761.017 (ex M61.017) s rychlíkem do Budapešti na břehu Balatonu (14.7.2013)
© Pavel Stejskal

Tato lokomotiva prošla rekonstrukcemi, dokonce ji byla zvýšena rychlost na 120 km/h a bývá nasazována u MÁV pro potřeby měřících vlaků a na dalších výkonech správce infrastruktury. Opět jsem tak mohl po několika letech zaslechnout kdysi pro tratě okolo Balatonu běžný hluboký a bublavý zvuk dieselového motoru GM a znovu zahlédnout a vyfotografovat charakteristický a neotřelý tvar lokomotivy NOHAB v čele zdejších rychlíků. Už v sobotu večer 14.7.2013 jsem na nádraží Deli-pu pořídil sérii nočních snímků této lokomotivy, která přijela z Tapolci. Ráno jsem pak vytipoval místo mezi stanicemi Balatonalmádi a Balatonfüzfö a vyfotil jsem průjezd rychlíku s nohabkou v čele.

Odpoledne jsem pak mezi stanicemi Balatonfüzfö a Balatonkenese fotografoval z hráze Balatonu návrat rychlíku do Budapešti. Zatím poslední setkání s nohabkami jsem zažil nedávno. Při cestě po Maďarsku jsem ve Vácu vyfotografoval dne 11.3.2014 stroj M61.006. Tato lokomotiva je zde nasazována na pracovní vlaky při rekonstrukci nádraží. Další překvapivé setkání se odehrálo téhož na zastávce Törökbálint, tentokrát s lokomotivou M61.010. Tato nohabka jela strojně od Budapešti, zřejmě jako zkouška po opravách před sezónou.

M61.010 při strojové jízdě z Budapešti u zastávky Törökbálint (11.3.2014) © Pavel Stejskal

Prameny a odkazy:

1. NOHAB – Wikipedie
2. NOHAB AA16 – Wikipedie
3. MÁV řada M61 – Wikipedie
4. Magyar Államvasutak – Wikipedie
5. NOHAB-GM Foundation

Úvodní snímek: M61.013 opouští tunel u Balatonkaratii s vlakem do Tapolci (11.8.1995) © Pavel Stejskal

Upravil a doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský