Drážní hasič vyznamenán za záchranu života

9.4.2014 8:00 Jiří Řechka

Mimo svou pracovní dobu se stal svědkem automobilové nehody, kdy dvaašedesátiletého řidiče osobního vozu zradilo srdce v ulicích Českých Budějovic a ten následně havaroval. Václav Jindra společně s dvojicí policistů, kteří projížděli kolem, vyprostil muže z havarovaného vozu a až do příjezdu záchranné služby mu poskytli nejen prvotní ošetření, ale i nutnou masáž srdce a umělé dýchání.

Vzhledem k tomu, že dříve působil jako záchranář u zdravotnické služby, pomáhal i lékařům po jejich příjezdu s dalšími akutními procedurami. Svým příkladným jednáním, rozhodností a odbornými znalostmi muži zachránil život, jak později konstatovali i samotní lékaři.

Takto se psalo ve zprávě, která přišla na adresu redakce internetového magazínu VLAKY.NET. Šlo o pozvánku na slavnostní předání mimořádného ocenění za záchranu lidského života. Text pokračoval: Generální ředitel Správy železniční dopravní cesty Jiří Kolář a ředitel Hasičské záchranné služby SŽDC Luděk Eichler vyznamenají v pondělí 7.4. 2014, v prostorách Masarykova salonku na Masarykově nádraží v Praze, za mimořádný čin záchranáře a hasiče SŽDC pana Václava Jindru.

Generální ředitel SŽDC Ing. Jiří Kolář, Ph.D. uvádí Václava Jindru © Jiří Řechka

Zdálo by se, že se nás coby fanoušků železnice meritum onoho slavnostního dění nijak nedotýká. Ale to by byl příliš zjednodušený pohled. Z hlediska obecného šlo přece o záchranu lidského života, z hlediska vlakofilního pak o čin železničního hasiče. A za třešničku na dortu můžeme považovat skutečnost, že pořadatelé oné nevelké slavnosti si za místo jejího konání vybrali místo, které patří do naší železniční historie. Tudíž moje reportážní účast jistě od věci nebyla a pozvání jsem přijal.

Nenápadný vchod do Masarykova salonku © Jiří Řechka

Mimo jiné také proto, že jsem tento Masarykův salonek stejnojmenného nádraží doposud neviděl. Ne že by to nebylo možné, občas se otevírá veřejnosti třeba v době oslav Dne železnice i při jiných příležitostech. Jenže mne to tou dobou vždy táhlo spíš k mašinkám než k budovám. Salonek byl postaven v letech 1873 až 1874. Stěny původně pokrývaly tapety z Paříže, zdobené českým lvem, a belgická zrcadla benátského typu. Bohužel tato výzdoba se nedochovala.

Interiér Masarykova salonku © Jiří Řechka

Částečně je zachovaný zlatem dekorovaný trámový strop. Také vyřezávaný krb, lustry, zárubně dveří a židle jsou původní. V místnosti se nachází busta stavitele železnic Jana Pernera a podobizna prezidenta T.G.Masaryka. Počátkem šedesátých let dvacátého století byl salonek rekonstruován a až do roku 2008 byl veřejnosti nepřístupný. V současné době je nově zrekonstruovaný.

Při rekonstrukci byla věnována pozornosz každému detailu © Jiří Řechka

Více se o něm můžete dovědět v odkazech pod tímto textem a jeho aktuální podobu spatříte na připojených fotografiích. Mezi nimi pochopitelně najdete také momentky ze slavnostního aktu, který další komentář snad nepotřebuje. Ale na místě je možná i naše poděkování skromnému „hrdinovi“ za to, že se zachoval zcela jinak, než je v našem kraji a v naší době zvykem. Jistě, zafungovaly tu instinkty profesionála, ale neméně jeho lidskost.